Kdo je Pat Buchanan?

Autor: Vít Štaif | Publikováno: 21.10.2005 | Rubrika: Studie
Buchanan

Úvod

Smrt Západu představuje dosud jedinou z knih amerického pravicového politika a novináře P. J. Buchanana, které se dostalo českého překladu. Buchanan zatím sepsal celkem sedm velkých prací, které se věnují různým oblastem politiky a veřejného života v USA,11 kromě toho působí v oblasti několika sdělovacích prostředků.2 Vydání Smrti Západu se v českém prostředí setkalo velice brzy s dost velkým ohlasem,3 ať už jde o souhlas, nesouhlas nebo dokonce otevřené zavržení představ a tvrzení, která na jejích stránkách autor uvádí.

Nepochybně jde o politika s velmi vyhraněnými názory, s čímž se příliš netají, tedy snad pouze s výjimkou takových tvrzení, která se již pohybují nejenom na hranici šovinistického útoku, ale i na pomezí zákona, za kterou se nechce dostat. Po celou dobu svého působení v politice se, jak vždy a s velkou hrdostí uvádí, považoval za pravicového konzervativního politika, do října r. 1999 působil coby člen Republikánské strany a v období Nixonova, Fordova a Reaganova prezidentství pracoval v jejich nejužších složkách.4 Celkem třikrát se – r. 1992, 1996 a 2000 – pokaždé bez úspěchu - účastnil prezidentských voleb jako uchazeč o tento úřad, a to v rámci republikánů, kromě r. 2000, kdy ho podpořila Reformní strana. Velmi často se o něm mluví jako o jednom z nejznámějších představitelů paleokonzervatismu nebo „starého“ konzervatismu v USA, nebo o křesťanském konzervativci, sám se zpravidla označuje za tradicionalistu, a proto vlastence, což zjevně považuje za jedno a totéž.5 Ti, kteří s ním nesouhlasí, v něm většinou vidí populistu blížícího se neofašismu, nebo přinejmenším pravicového šovinistu. Jeho politická dráha vykazuje rysy, které se vztahují k většině zde uvedených směrů, což dost ztěžuje možnost zařadit ho výlučně do některého z nich.

Toto rozdělení stran názoru, za koho Buchanana nejspíše považovat, se nachází jak v americkém, tak i českém prostředí a patrně v každém jiném, kde se s jeho názory dá potkat. V každém případě jde o takového politika, který se buď těší krajnímu obdivu anebo se setkává s rozhodným nesouhlasem, který přesahuje do nepřátelství. On sám pak „černobílé“ vidění světa jistě sdílí a považuje je za jediné skutečně správné. Jak jsem již předeslal, tato práce se snaží postihnout to, co si jeho politické myšlení klade za cíl sdělit a v souvislosti s tím povahu a působnost paleokonzervativců v USA, a to především v období posledních deseti let. Zvláštní pozornost věnuji jejich poměru k neokonzervativcům, který se v současnosti nese ve znamení vzájemných útoků, které se týkají především dnešního pojetí zahraniční politiky USA, i když mezi předměty jejich sporů patří také vnitropolitické záležitosti, z nich potom nejvíce to, nakolik by je měly rozhodovat přímé zásahy federálních složek, a co by mělo zůstat v rámci působnosti jednotlivých států, menších územních jednotek a konečně samotného jedince. Na možnosti vzestupu paleokonzervativců v následujících letech se soustřeďuje závěr mojí práce.

Buchananovo politické myšlení

Buchananova tvrzení, zvláště potom ta z nich, která se nachází ve Smrti Západu, se celkově vyznačují značnou neuspořádaností a mnohdy si navzájem na první pohled protiřečí. Často se jim také dostává jen velmi neujasněného vymezení, což tuto skutečnost ještě více zviditelňuje. Buchanan neuvádí žádné přesnější znaky „Západu“, do kterého počítá kromě USA také některé části Evropy, ale už nepřibližuje, proč k němu patří právě ony, a ne jiné. To se vztahuje hlavně k Rusku, dále pak k Japonsku a Izraeli. O „Západu“ se vyjadřuje buď jako o civilizaci anebo jako o kulturním okruhu. Jestliže by se snažil označit jako „západní“ taková území, kde převládá židovsko – křesťanská kultura, což by patrně udělal, pak by právě Japonsko do tohoto okruhu nemohlo v žádném případě patřit. Právě tento vymezující znak však k „Západu“ přiřazuje. Buchanan se ovšem nesnaží o vytvoření nějaké škály civilizací nebo kultur, jde mu hlavně o to, aby se oslovení s jeho pohledem na svět ztotožnili, a o důvod tohoto ztotožnění už se dále nestará.

Ve svých pracích se zaměřuje jak na domácí tak na celosvětové záležitosti. Zatímco stran prvního jmenovaného okruhu klade hlavní důraz na proměnu Republikánské strany a většiny americké společnosti do podoby, kterou považuje za nejenom nepřijatelnou, ale také krajně zvrhlou, a proto sebezničující, pokud jde o mezinárodní záležitosti, mluví v prvé řadě o úloze USA ve světě po ukončení Studené války. Americkou společnost rozděluje do dvou táborů, které k sobě chovají podobné nepřátelství, jaké ovládalo poměr Severu a Jihu před občanskou válkou, jde tedy o velmi napjaté vztahy, na kterých nic nezměnily ani teroristické útoky islamistů z 11. září 2001 v New Yorku a ve Washingtonu. Na „správné“ straně stojí křesťanští konzervativci, pocházející převážně z venkova, územně pak z Jihu anebo ze Středozápadu, zatímco ti, kdož se hlásí k liberalismu, v Buchananových očích bezpochyby zlu,6 zpravidla se vyznačují mnohem volnějším poměrem ke křesťanství, volí většinou Demokratickou stranu a žijí převážně v Nové Anglii a na tichomořském pobřeží, představují „zkaženost“, která americkou společnost postupně rozvrací zevnitř.

Buchanan se patrně nezajímá o to, proč došlo v Nové Anglii v průběhu posledních století k těmto změnám, šlo přece o oblast, kde se v 17. století usídlily skupiny protestantských puritánů, kteří by – možná zčásti / protože Buchanan vyznává římsko – katolickou víru / – mohli posloužit za vzor společnosti, kterou si vysnil, v níž vládne vyhraněné křesťanství, které poskytuje jediný pravý návod na to, jak dobře žít. V současnosti však tuto oblast považuje za jednu z těch, kde převládají zcela nežádoucí názory, nepřibližuje ale, kde se vlastně stala chyba, anebo proč se stala, což se mu stává dost často. Rozdělení americké společnosti vycházející z hladiny příjmů - bohatší a chudší - odmítá, stejně tak roztříštěnost, za kterou mohou ideologické střety, jakoby si neuvědomoval, že sám působí coby ideolog. Rozhodující vliv přikládá etnickému původu a zdroji oddanosti, jehož přesnější podobu neudává. Ze své vyhraněnosti, kterou výstižně předvedl při sjezdu Republikánské strany r. 1992 nijak neslevil, vztah obou skupin se nadále nachází v rovině „války kultur“.7

Za prvořadou hrozbu „původní“ podobě USA vidí směr, který nazývá marxistickou kulturní revolucí a pokračováním bolševické revoluce v Rusku z r. 1917 – i když nenásilnými prostředky, jenž v 60. letech zachvátila vysokoškolské prostředí a později ovlivnila ostatní části společnosti, což přetrvává dosud. O to, že se r. 1917 nerozšířila ještě v Evropě více, se zasloužila síla křesťanské kultury – o možnosti, že by se pro levicové skupiny, které by k ní nejvíc tíhly, ukázal – vzhledem k probíhající I. světové válce – jako důležitější brzda revolučních sklonů nacionalismus, se nevyslovuje.

Vzestupu neokonzervativců a křesťanských fundamentalistů v 80. letech si přitom buď vůbec nevšímá, anebo nanejvýše jen velmi málo, což vychází z toho, že je nepovažuje za skutečné konzervativce. Uvedený společenský zvrat ze 60. let velice poškodil postavení náboženství a židovsko – křesťanského duchovního základu společnosti. Pro křesťanství chce zajistit ve veřejném životě v USA oproti dnešku mnohem rozsáhlejší přítomnost. Na tomto se musí podílet celá společnost, tedy jak státní politika, tak vytrvalé osobní úsilí jejich občanů.

Kromě toho, že vývoj vzešlý z činnosti levice v 60. letech způsobil americké společnosti takovéto škody, se podepsal na poklesu porodnosti. Buchanan velice útočí proti potratům, a také proti omezování počtu dětí v rodině – začátek tohoto zjevu klade také až do 60. let - a stejně tak proti zaměstnání žen mimo domácnost, což spolu souvisí, a označuje to za zhoubný zjev, který ničí rodinu a společnosti Západu zevnitř a nahrává jeho soupeřům, islámským státům, které se vyznačují mnohem rychlejším růstem počtu obyvatelstva. V souvislosti s tím tvrdí, že tyto státy chtějí tuto skutečnost přetavit ve zbraň proti Západu, který zuřivě nenávidí, a USA zvláště, a to pro jejich hodnoty, prostupování jejich kultury do svého prostředí, a ovšem z důvodu jeho vojenské přítomnosti v Afghánistánu, Iráku a v Saúdské Arábii. Možnost, že by se muslimské prostředí rozhodlo k omezování porodnosti, považuje za naprostý nesmysl.8 Jako o islámských státech pojednává o všech státech s převahou muslimských obyvatel, tedy například i o Turecku, i když se o islámský stát v žádném případě nejedná.

Kulturní revoluce 60. let pocházela do velké míry z řad studentských skupin,9 jejichž činnost na různých místech světa se mu však slévá v jedno a totéž, a tak mluví o činnosti studentských skupin v Praze a v Paříži r. 1968, jakoby snad běželo o jednotné hnutí s pobočkami po většině států. Že se právě ony staly nástrojem tohoto vývoje, přisuzuje Buchanan přílišnému dostatku a volnosti v druhé polovině 40. a v 50. letech. Kdyby však v americké společnosti zcela převažovali věrní vyznavači jím vyzvedávaných hodnot, nemohlo by se přece něco podobného vůbec stát. V jeho představách se však přesto neustále objevuje sen o „staré dobré“, tedy tradicionalistické americké společnosti, ale přitom nemluví o tom, kdy se objevila. Vyskytovalo se však kdy vlastně něco takového? Pokud ano, pak v podobě, která by jeho samého - jakožto římského katolíka částečně irského původu – zařazovala do skupiny, která se z důvodu této kulturní odlišnosti dlouho mohla jen ztěží domoci širšího vlivu, jestliže se rovnou nepohybovala na okraji tehdejší společnosti, a nepochybně nenáležela mezi určující společenské síly, etnicky převážně anglosaské a náboženským vyznáním pak protestantské / WASP /, o čemž vypovídá postavení irských a později také italských přistěhovalců v průběhu 19. a v prvé polovině 20. století, kteří se většinou hlásili právě k tomuto náboženskému vyznání. Všichni prezidenti USA působící v období, které by spadalo do Buchananova „zlatého věku“ USA, pocházeli právě z protestantského prostředí. Totéž se vztahuje – snad pouze s výjimkou J. F. Kennedyho, který by však Buchananovi jistě nesloužil za vzor, ať už by se jednalo o vzor politika nebo občana, ale mnohem spíše za zosobnění počátků sestupu americké společnosti – také na ty prezidenty, kteří vykonávali tento úřad v období od 60. let do současnosti.

Kulturní revoluce z 60. let nese odpovědnost za vzestup multikulturního proudu, který patří mezi jeho přední nepřátele. Buchanan prohlašuje, že sice zcela uznává rovnost všech občanů USA před zákonem, ale tím také jeho představa o rovnosti končí. Velmi otevřeně se vyslovuje v tom smyslu, že vývoj USA předstihuje vývoj kterékoliv jiné společnosti v moderních dějinách světa. Tím však ani zdaleka nemyslí pouze takové ukazatele jako vzestup hrubého domácího příjmu na osobu a celkovou úroveň amerického hospodářství a vědy, ale také jakousi zvláštní velikost vycházející z „nejbohatších dějin“, přičemž lze dost těžko objasnit, co si pod tímto označením vlastně představuje. Nelze však pochybovat o tom, že tvrzení o osobitosti, a proto i nemožnosti srovnávat duchovní rozvoj jednotlivých národů a kultur,10 pro něj znamená pouze zhoubný blud.11 Jistě ho ovládá přesvědčení o vyvolenosti toho svého. Vzhledem k vývoji amerického národa by se mohlo zdát, že ho snad ani nejde brát jako národ vycházející ze stejného nebo velmi podobného původu jeho členů.12 K něčemu takovému by se snad mohli uchýlit zastánci krajní pravice prosazující otevřenou nadvládu bílých nad ostatními Američany. Mezi zvláště vyhraněnými z nich potom jde o nadvládu pouze užší části bílých – „skutečně zbožných“ a / nebo těch Američanů, jejichž předci pocházeli z germánského původu. V Buchananových názorech se však také dost často setkáváme se – ne příliš obratně skrývaným - zdůrazňováním výjimečného postavení Američanů „západního“ původu, ovšemže křesťanů, jestliže ne přímo jejich nadřazenosti nad všemi ostatními. Dá se jen odhadovat, zdali skutečně věří svému vlastnímu tvrzení o tom, že se dobrým Američanem může stát každý, kdo se do USA přistěhuje, a to naprosto nezávisle na tom, odkud pochází. Stačí zkrátka jen uznat ty správné hodnoty za své anebo v tomto setrvat, pokud jsem to již dělal předtím, než jsem vstoupil mezi občany USA, přičemž v těch z nich, které pro jejich hodnotové založení vyzvedává, vidí cosi jako vrstvu nejlepších lidí na světě. Stejně tak ovšem bije na poplach před vzrůstající hrozbou ze strany silného přílivu přistěhovalců z Latinské Ameriky, a to především z Mexika a z Portorika, i když jde většinou o římské katolíky, tedy souvěrce, kteří svůj původ odvozují alespoň z části od španělských předků – pocházejících ze „Západu“ / pokud ovšem Španělsko považuje za jeho součást a nedává přednost ose, na které obyvatelé USA pocházející z germánského prostředí zaujímají nejvlivnější místo /.13 Ty považuje za málo ochotné stát se Američany, pokud se otevřeně nehlásí k protiamerickému šovinismu, nesnaží se USA poškozovat a nechystají se na reconquistu směrem na sever. Proto se velmi staví proti podpoře prezidenta G. W. Bushe k dvojjazyčnému vyučování na státních školách v některých jižních státech USA a jistě to považuje za nápomoc k výše zmíněnému jednání, které USA v každém případě poškozuje.14 Přitom ovšem vytrvale zavrhuje možnost, že by se Portoriko mohlo stát novým státem v rámci USA, protože mu v tom brání jazyková a kulturní odlišnost jeho obyvatel, kterým nelze upírat právo na nezávislost, což se v současnosti děje, a USA se k nim tímto způsobem dopouští hrubé křivdy. Co kdyby však o podobné právo začali usilovat mexičtí přistěhovalci v USA, kteří tam sídlí v poměrně souvislých oblastech, a to s tím, že by jim nestačilo případné poskytnutí samosprávy, ale chtěli by příslušná území odtrhnout od USA? Projevil by se i tehdy Buchanan také tak velkoryse anebo ústupně? Jistěže ne. Ty z přistěhovalců, kteří žijí v USA bez povolení k pobytu, by nejraději dal co nejdříve vyhostit, jak se to již stalo za prezidentství D. Eisenhowera v rámci zásahu bezpečnostních sil „Mokrá záda“. Podobně to vypadá s jeho vztahem k černošskému obyvatelstvu,15 jde sice o plnoprávné Američany, ale černá rasa více tíhne k zločinnosti, což se pokouší dokázat úředně podloženými údaji a výzkumnými pracemi pocházejícími z vládních složek - a zase neříká, co tento jev způsobuje, pohotově však dodává, že ne každý, kdo k ní patří, se takového jednání dopouští. V těchto souvislostech se jen velice těžko chce věřit, že si opravdu stojí za svým tvrzením, že většinu mexických přistěhovalců považuje za poctivé lidi, kterým nejde o nic zlého, a že se tady nesnaží jenom o to, aby se mu nedostalo obvinění z rasové nesnášenlivosti. Zvláště ne potom, co rozdělil USA na státy s velkým množstvím obyvatel, kteří se narodili mimo USA a na ty ostatní, a to v rámci rozložení výsledků z prezidentských voleb z r. 1996 a 2000, přičemž dodal, že tam, kde se nachází mnoho přistěhovalců, vítězí většinou Demokratická strana.

V současnosti sice stojí i proti Republikánské straně, ale demokraté pro něj znamenají nesrovnatelně nebezpečnějšího soupeře, a to hlavně od působení B. Clintona v prezidentském úřadu. Toho obviňuje z nemístného zvýhodňování multikulturního směru, což se nemůže stát jinak než na úkor tradiční americké společnosti, protože jde o hru s nulovým součtem nebo ještě spíše o hru s cílem vyřadit protivníka, a to jednou provždy. K tomu se váže jeho útok proti „politické korektnosti“, ovšem spolu s tím dodává, že každému protizákonnému jednání se musí dostat stejného trestu bez ohledu na rasu jeho pachatele. Ve vývoji vztahů ras v USA zaujímá důležité místo občanská válka 1860 – 1865. Buchanan velmi uctívá ústřední představitele jižní Konfederace a z nich nejvíce generály T. Jacksona a R. Lee – kdežto představitele Unie, prezidenta A. Lincolna a generály P. Sheridana a W. Shermana zavrhuje jako ty, kteří stáli na špatné straně – protože Unie neuznala právo jižních států na sebeurčení, a tak se na nich dopustila křivdy.16 Z toho se dá udělat jednoznačný závěr, že rozsah práva na sebeurčení se dá uplatnit až do odtržení. Konfederace tedy vedla preemptivní válku, jejíž vedení z výše uvedených důvodů velmi vytrvale obhajuje. To všechno patrně proto, že v Konfederaci zřejmě vidí stát, který snad zčásti splňoval jeho představy o tradiční společnosti.17

Vývoj v 60. letech, který dal zelenou většině z těch jevů, jež označuje za ohrožení americké společnosti, se odvíjí od přesunu části levicové Frankfurtské školy po r. 1933 do USA, kde s ní spolupracovala Columbia University. Sem klade rozšíření představ o „Západu“ jakožto šovinistickém prostředí k skupinám, které považuje za cizí, za což může křesťanství. Kdo usiluje o změnu tohoto stavu, měl by se v první řadě snažit o pozvolné vytěsnění vlivu jakéhokoliv náboženství, především však křesťanství, na společnost. Zde Buchanan hledá kořeny multikulturalismu a s ním spojeného přístupu k americké minulosti, který se staví velmi nepřátelsky k jeho představám. Prohlašuje, že se pokračovatelům kulturní revoluce z 60. let povedlo ovládnout rozhodující část americké kultury a sdělovacích prostředků, a pomocí nich většinu společnosti, současně ale dodává, že se tento stav nemůže dlouho udržet, protože pokračovatele zvratu z 60. let většina společnosti nenávidí a tyto skupiny k sobě nevytvořily žádné vazby, které by jim přinášely oddanost obyvatelstva. Pokud se však takovéto síly vyznačují touto neschopností, proč si stále udržují svůj vliv? Na to Buchanan nedává žádnou odpověď.

Republikánská strana, bývalá strážní věž tradicionalismu, se pak chová příliš tiše a na „válce kultur“ se podílí velmi málo, pokud se tohoto zápasu již nevzdala, což se vztahuje především ke G. W. Bushovi a jeho neokonzervativním spojencům, kromě nich také ke Křesťanské koalici, které velice vyčítá, že se dost nesnaží prosadit v oblasti školství, a tím ponechává prostor ministerstvu školství, státní školy však většinou selhávají ve svém poslání šířit hodnoty vycházející z křesťanství a nevedou v patřičné míře k vlastenectví. To všechno se musí změnit, a čím dříve, tím lépe. Prezident by se na tom měl osobně podílet, a to především tak, že by pořádal setkání těch historiků, kteří se k těmto hodnotám hlásí a naslouchat jejich představám. Co však zatím může dělat ten, kdo s ním souhlasí? Patrně stáhnout se do uzavřené soustavy stejně založených, která se blíží společenství mormonů nebo ultra – ortodoxních Židů, a žít takto od narození do smrti. Že přinejmenším velice podceňuje možnost, že by tak došlo k úplnému odtržení této skupiny od ostatní společnosti se vším, co škodlivého by odsud mohlo vzejít, jako třeba celkové zaostávání takové skupiny za ostatními, což by toto dobrovolné uzavření se do ghetta mohlo snadno provázet, vyplývá z toho, že si takovýto vývoj patrně zcela nepřipouští. Zbývá vlastně ještě jedna možnost – nadále vytrvat ve „válce kultur“ a mnohem více v tomto směru přitvrdit. To znamená co možná nejdříve dosáhnout tak potřebného vzestupu podílu zbožných Američanů, těch, kteří chodí pravidelně na bohoslužby a zakládají rodiny s mnoha dětmi.18 V této oblasti by pomohlo zavedení rodinné mzdy – mužova mzda postačí pro zajištění důstojných hmotných podmínek a žena zůstane v domácnosti. K tomu by se přidala daňová úleva za každé dítě. Velká část daňové zátěže by se měla přenést z rodinných podniků malého rozsahu, hlavně z farem, na největší podnikatelské společnosti.19 Podnikání „nadnárodních“ obchodních řetězců pro něj znamená hůl, která tvrdě dopadá na „tradiční“ společnosti – protože mu chybí velmi potřebný kladný vztah k prostředí, v němž se pohybuje, k němuž se váže velká odpovědnost, a usiluje pouze o co možná nejvyšší hmotný zisk, žádná vnitřní zábrana neuhlazuje jeho vyhrocenou bezohlednost, která jeho působení často provází.

V současnosti patří Buchanan k neústupným nepřátelům volného trhu, i když– podobně jako vůdce francouzské FN J. Marie Le Pen - v 80. letech, kdy pracoval pro R. Reagana, zastával názory zcela protichůdné a jednoznačně dával přednost právě volnému trhu před tržním prostředím, jehož poměry z velké části upravují nejen jeho bezprostřední účastníci, ale také k tomu oprávněné zásahy ze strany státu nebo nižší správní jednotky.20 Nové rozsáhlé zdroje státních příjmů by přinesla výrazná cla na dovoz. Přistěhovalectví by se mělo výrazně omezit a řetězové přistěhovalectví příbuzných pak zcela zakázat, protože USA, i když se stále těší postavení hospodářsky nejsilnějšího státu na světě a zabírá velkou územní plochu, prostě nemůže vstřebat neomezené množství nových příchozích.

Ve vnitřním uspořádání USA se často shoduje s ranými představami prezidenta T. Jeffersona, který usiloval o to, aby základ USA tvořily v prvé řadě jednotlivé obce, potom až státy a federální úřady by zajišťovaly pouze nezbytně nutnou míru jejich provázanosti, a tak by dostaly jen omezené pole působnosti – vlastně jen tam, kam by nedosahovaly síly samosprávy obcí a složek jednotlivých států. Také jeho vztah k farmářství a k dalším podobám podnikání v malém se zčásti blížil Buchananovi, ve svém návrhu na novou ústavu Virginie usiloval o to, aby každý svéprávný bílý muž získal právo na vlastnictví přídělu půdy, což představovalo jeden z předních důvodů, proč nedošlo k schválení tohoto programu, ve svém důsledku by jeho uvedení v činnost znamenalo nové přerozdělení půdy, což by se jen ztěží obešlo bez rozsáhlých střetů, které by mohly přerůst v násilnosti.

V souvislosti s protiamerickým terorismem se USA musí velmi pozorně soustředit na ostrahu hranic a v případě, že se takové síly už na jejich území nacházejí, proti nim co nejrychleji a velmi tvrdě zasáhnout. Kromě toho se velice zasazuje o široké zesílení moci místních zákonodárných složek na úkor ústřední vlády – takto by se také přistoupilo k snižování stavu zaměstnanců federálních složek, a tím k ušetření veřejných zdrojů – a o odstavení liberálně založených soudců. To vidí coby zvláště žádoucí, protože ústřední vláda svými zásahy přesvědčené zastánce jeho představ – patrně jediné skutečné Američany – zcela bezohledně ponižuje a zneužívá, přetěžuje je rostoucími daněmi, ovšem takto získané peníze ani v nejmenším nevyužívá pro jejich dobro a dokonce se jim pokusila výrazně zúžit jestliže ne rovnou vzít jedno z ústavně podložených práv – bránit se proti útoku se zbraní v ruce, když se snažila omezit vlastnictví střelných zbraní.21 Zde se u Buchanana zjevně projevuje podobná představa, která se stala základem odůvodnění činnosti milic v 17. a 18. století a v částečně odlišné podobě i u milic současných, a to, že nejlépe si svůj život a život mé rodiny – pokud ho někdo začne ohrožovat – ubráním buď sám anebo společně se svými sousedy, a jinak to vlastně ani nelze, protože sem jen ztěží dosahují nástroje státní moci, která odpovídá za zajištění bezpečnosti svých obyvatel, před válkou za nezávislost ještě poddaných. Buchananovi jde hlavně o to, že současný stát považuje v tomto ohledu buď za neschopný tuto ochranu obyvatel – občanů, prosadit, což vychází z jeho vnitřního rozkladu trvajícího už od 60. let, anebo za skrytou diktaturu, která chce obyvatele / podle práva sice občany, ve skutečnosti však pouhé poddané / zbavit poslední možnosti k odboji proti zvůli, které se jim z jeho strany vytrvale dostává. Jeho složky, které pracují na poli vnější a vnitřní bezpečnosti, pak nejspíš vidí jako bezohledné vykonavatele této zvůle, a tedy rozhodně ne strážce bezpečnosti obyvatelstva. To ale neznamená, že by přímo vyzýval k svržení vlády, změna se musí zavést zákonným způsobem a získat širokou podporu občanů.

V záležitostech mezinárodní politiky usiluje o rozsáhlé stažení ozbrojených sil z Evropy a Asie, protože jejich zásahy, ale i pouhá přítomnost v těchto oblastech vyvolává nenávist k USA, což se ukázalo 11. září 2001. Jestliže vyjádřil souhlas s účastí ve II. světové a ve Studené válce, protože tehdy se USA nacházely v přímém ohrožení, velmi ostře napadl jejich zahraniční politiku od začátku 90. let směrem k současnosti, kterou obvinil ze snahy o hegemonii, která se skrývá pod maskou šíření demokracie a ochrany lidských práv, přičemž jde o velmi zhoubný vývoj, USA se přece staly republikou, a ne impériem, a tak to musí zůstat, protože všechna dosavadní impéria se dříve anebo později vysílila svou snahou neustále rozšiřovat svůj vliv, a když k tomu došlo, rozvrátily je útoky nepřátel. Toho se dopouští nejen USA, ale také NATO, což se ukázalo v případě Kosova r. 1999. Buchanan zastává tvrzení, že USA tehdy hrubě porušily svrchovanost Srbska, státu, který s nimi nestál ve válečném stavu, takže se tento ozbrojený zásah provedl zcela zbytečně a na škodu USA. Velmi ostře vystoupil z podobných důvodů proti útoku USA proti Iráku r. 2003. Na pro – izraelský směr v zahraniční politice USA velmi ostře útočí a předkládá mu, že více pracuje pro Izrael, než pro USA.22

OSN, Mezinárodní měnový fond a Světová banka představují protiamerické sítě. USA sem vkládá rozsáhlé částky na podporu jejich slabších členů, kteří jim toto dobro oplácí zlem, hlasují proti nim a někteří z nich kromě toho podporují protiamerický terorismus. USA si tedy takto velmi škodí.23 OSN a takoví účastníci mezinárodních vztahů jako Mezinárodní trestní tribunál zvláště vynikají ve snaze omezovat moc národních států na svých vlastních územích a rozrušovat tamní vlastenectví ve prospěch jakési celosvětové příslušnosti, která neodpovídá skutečnosti. V Evropě zastává podobnou úlohu EU, kterou označuje za socialistickou – tedy zvrhlou. Ne všichni obyvatelé Evropy však patří k jejím příznivcům, naopak zůstávají vlastenci a Buchanan si toho váží. Za své spojence považuje hlavně Národní frontu ve Francii,24 CDU – CSU v Německu a Konzervativní stranu ve Velké Británii, kdežto jejich domácí protivníky, Socialistickou stranu ve Francii a německou SPD označuje za pokračovatele kulturní revoluce z 60. let, což se výstižně ukazuje na politické dráze jejich představitelů, hlavně J. Fischera, L. Jospina a G. Schroedera.

Sdružení NAFTA se nachází na seznamu jeho nepřátel z více důvodů. Jde o hospodářskou provázanost s Mexikem, kterou považuje za položení základů jeho politického propojení s USA. Proti dalšímu členovi NAFTA, Kanadě, vede útok z toho důvodu, že se její obyvatelstvo vyznačuje nepřátelstvím k USA a že se na jejím území soustřeďují muslimští teroristé, kteří se tu připravují na napadení cílů v USA. Odsud pochází i jeho označení „sovětský Canuckistan“ pro Kanadu. Svou úlohu zde bezpochyby sehrává také skutečnost, že se Kanada vymezuje coby multikulturní stát. Kanada se mezi jeho nepřáteli objevuje už v první polovině 60. let, a to proto, že obchodovala s Kubou, nepřítelem USA. Jestliže v průběhu Studené války stály USA proti „mezinárodnímu komunismu“, po jejím skončení musí bojovat s „mezinárodním socialismem“, přičemž v obou případech jde o záležitost, která se nevztahuje pouze k USA, ale k „Západu“ jako celku. Buchanan ovšem nedodává, kdo k těmto nepřátelským skupinám vlastně náleží. Nebezpečí, které by mohlo vzejít z protiamerického islamismu, věnuje naproti tomu až překvapivě málo pozornosti.

Paleokonzervativní směr v USA

Zastánci „starého“ konzervatismu se většinou považují za „jediné skutečné“ konzervativce v USA, kdežto jiné skupiny, které se také hlásí ke konzervatismu, hlavně ty, které podporují Bushovu vládu, vidí jako ty, kdo si tento název pouze přisvojili, ale za „pravé“ konzervativce je v žádném případě nelze považovat. Tento název se patrně poprvé objevil v 80. letech, kdy se tak vymezili jeho příznivci, aby se takto odlišili od neokonzervativců, kteří se – na rozdíl od nich – k tomuto jménu většinou neznají. Duchovní základy paleokonzervativců25 pocházejí jednak zčásti z populistického hnutí činném v prvém desetiletí 20. století,26 ale nejvíce z působení Republikánské strany mezi I. a II. světovou válkou a v menší míře se k její politice vyslovují jako k svému vzoru i v období od konce II. světové války do začátku 60. let. Některé z těch, které považují za své vzory, lze hledat v průběhu 19. století a ovšem mezi „otci – zakladateli“ USA, u nichž si velmi váží zvláště jejich přístupu k zahraniční politice, jenž výstižně zachytil Akt o neutralitě. Vzhledem k tomu zavrhují Wilsonovu zahraniční politiku, která vtahovala USA do střetů, jichž se nikdy neměly účastnit. Sem někteří z jejich předchůdců řadili také II. světovou válku, a to až do útoku na Pearl Harbor r. 1941. V období Studené války se podobně stavěli k válce ve Vietnamu.27 Takové chování pocházelo z jejich představ, že tyto války nestojí nepřátelsky k národnímu zájmu USA, a pokud by se jich účastnily, přineslo by jim to vždy větší škodu, než zisk. USA se už ze své podstaty musí těmto pastem obloukem vyhýbat a jejich vliv v zahraničí musí naopak pocházet z toho, že představují pro ostatní svět vzor státu, který by měly – tedy pokud chce dosáhnout založení všestranně nejúspěšnější a současně s tím duchovně nejsilnější společnosti – ve svém vlastním zájmu začít co možná nejdříve následovat. Taková snaha musí vždy začít od něj. Jestliže na to nepřistoupí, ukáže tak svou zaostalost, ale tím hůře pro něj, chce – li žít v zaostalosti, ať v ní zůstane. USA však nesmí působit jako síla, která ho k novému způsobu života donutí. Musí se naopak držet stranou zkaženého světa a poskytovat příklad nanejvýše spořádaného společenství – Winthropova „města na hoře“, takže to, že mezi oběma světovými válkami zůstaly stranou Společnosti národů, pro ně bezpochyby znamenalo nesmírné dobro.28

Ve vnitřní politice USA v této době považují za rovnocenný přínos omezení ne – evropského přistěhovalectví na základě zákona z r. 1928. Jiné uchazeče o americké občanství než ty evropského původu vidí v nejlepším případě jako velmi nepřizpůsobivé, jestliže ne jako otevřenou hrozbu povaze americké společnosti. Rooseveltův Nový úděl pro ně znamená mnohem více nezodpovědné utrácení státních prostředků a již méně program, který se snažil odstranit následky Velké hospodářské krize. To se vztahuje hlavně k těm z nich, kteří podporují co možná nejvíce volný trh. Podobně jako u neokonzervativců se zde dá jen těžko vyměřit, kdo k nim ještě patří, a kdo už ne, spíše jde o pohyb na škále hodnot více – méně. Mezi paleokonzervativce se tak často počítá jak Buchanan, tak L. Rockwell, i když oba zaujímají výrazně odlišný přístup stran úlohy a podoby tržního hospodářství.

Paleokonzervativní kruhy si v drtivé většině dávají velice záležet na pověsti zbožných křesťanů, přičemž se mezi nimi pohybují jak různé skupiny protestantů tak římští katolíci. Zdůrazňují, že americká národnost znamená hlavně jakési zastřešení a kulturní sjednocení, ale hlavní význam pochází z příslušnosti k některému z 51 států USA. Odsud se odvíjí vyzvedávání úlohy jednotlivých států, jejichž vlády by měly získat mnohem rozsáhlejší pravomoci, než jaké jim náleží dnes, zatímco federální moc zapotřebí podstatně omezit. Federální složky vyhraněnější z nich vidí jako nástroje etatismu, který postupně boří skutečnou demokracii a skrytě usiluje o nastolení autoritářské moci. Významná část paleokonzervativců spolupracuje s šovinistickou krajní pravicí.29 Shoduje se s ní v poměru k vlastnictví zbraní, přistěhovalcům, kteří nepatří k bílým, potratům, nenávistí k některým postavám amerických dějin, což se vztahuje hlavně na A. Lincolna, F. D. Roosevelta a M. L. Kinga, jejichž kult považují za zhoubnou chybu liberálů, a k homosexuálům. Krajně pravicové skupiny se s částečným úspěchem pokoušely prosadit pomocí podpory některých republikánů, o čemž vypovídají vazby mezi vůdcem senátní většiny z r. 1999 T. Lottem a Radou konzervativních občanů. Někteří paleokonzervativci projevují – většinou skrytě – nesnášenlivost k černochům a k Židům. Osu paleokonzervatismu představuje kromě výše uvedeného křesťanství vlastenectví, pod kterým si paleokonzervativci často představují tradicionalismus.30 Jejich vlastenectví neznamená bezvýhradnou podporu vládě, a naopak proti její politice často vystupují, a to v posledních letech nejčastěji v souvislosti s válkou v Iráku,31 se vzestupem moci federálních složek vnitřní bezpečnosti a konečně s opatřeními, co se k tomu vztahují a posilují výkonnou moc na úkor zákonodárství a soudů, mezi nejčastěji uváděné z nich patří Vlastenecký akt. Někteří z nich jdou dále a vytrvale útočí proti některým zásahům federálních úřadů, které mířily proti krajně pravicovým skupinám, často vyhraněně nábožensky založeným. Takové jednání pro ně znamená důkaz o tom, že se vláda USA stále více vzdaluje skutečné demokracii.32 Nezáleží, zda v čele USA stojí představitel „mírně socialistických“ demokratů B. Clinton anebo republikán G. W. Bush a bývalý ministr spravedlnosti v jeho vládě J. Ashcroft, kteří nesouhlas s válkou v Iráku považují za protiamerickou činnost. To, že paleokonzervativci vesměs stojí proti válce v Iráku, zostřilo již předtím vyhrocené nepřátelství mezi nimi a neokonzervativci.33 Svou úlohu zde sehrálo obvinění, že paleokonzervativci mnohdy patří k antisemitům, přičemž se mezi představiteli neokonzervativců nachází více osob židovského původu.34 Jak jsem však uvedl výše, mezi paleokonzervativci se však nachází mnoho takových, kteří by tomuto označení svým založením zcela vyhovovali, a pokud se nejedná právě o antisemitismus, pak zde jde o jiný druh rasové nesnášenlivosti, i když se to více nebo méně úspěšně snaží vyvracet. Zvláště Buchananova tvrzení to výstižně ukazují.

Přichází soumrak paleokonzervativců?

V posledních prezidentských volbách v USA se výrazněji neprojevil žádný přední paleokonzervativec, alespoň ne v úloze uchazeče o prezidentství. Jistě to souvisí jednak s Buchananovým neúspěchem z r. 2000,35 a ovšem s vývojem po 11. září 2001. Paleokonzervativní představy o stažení se z dosavadního rozměru zahraniční politiky mohly snadno připadat mnohým Američanům jako něco zcela chybného, a těm z nich, kteří souhlasili s jejím útočným obsahem, pak bezpochyby jako něco, co pomáhá protiamerickým silám v zahraničí, protože to poškozuje tvrzení o jednotných USA, připravených co nejdříve zasáhnout proti pachatelům zářijových teroristických útoků a proti všem, kteří jim v tom pomáhali anebo jim dodávají podporu dále. Paleokonzervativci ve své většině zůstali při svých dosavadních názorech na vedení zahraniční politiky i přes takto výrazný zvrat. To jistě vypovídá o jejich věrnosti zásadám, které si vzali za své. Podporu většiny Američanů jim to ale v žádném případě nemohlo přinést a i když v současnosti míra souhlasu americké veřejnosti s válkou v Iráku spíše klesá – rozhodně nedošlo k jejímu významnějšímu vzestupu – nemusí to ještě vůbec znamenat růst podpory paleokonzervativcům. Vzhledem k tomu, že Demokratickou stranu vždy považovali za „zlo“, během posledních šesti let se většina z nich odtrhla od republikánů a dnes je také řadí k svým nepřátelům a ani Buchananovo spojenectví s Reformní stranou úspěch nepřineslo, se zdá, že ztratili možnost prosadit někoho ze svých představitelů do prezidentského úřadu. To jistě velmi omezuje možnosti pro zásahy ve společnosti, které by zajistily její přeměnu / anebo „návrat“ / do tradicionalistické podoby. Ještě samozřejmě stále zbývá k využití možnost ovládnutí USA „zdola“, tedy prostřednictvím rozšiřování vlivu mezi americkými rodinami, což by pokračovalo při prosazování svých zastánců v obecních volbách a ve volbách guvernérů. Později by se mohl zase někdo z nich, třeba znovu Buchanan, zkusit svoje štěstí v prezidentských volbách. To by jistě trvalo mnoho let. Paleokonzervativci zatím nezaložili jednotnou politickou stranu, ani zde nejde o hnutí soustředěné kolem sjednocující osobnosti, ale o skupiny s podobným zaměřením, které spolu často, ale ne bezvýhradně, spolupracují. Při současných poměrech v USA to však mnohem více vypadá tak, že paleokonzervativci zažijí spíše výrazný pokles svého vlivu.

Pokud se jedná o jejich představy stran vnitřního uspořádání americké společnosti, jedná se většinou o nesplnitelné sny. Sem patří hlavně názory na rodinu a postavení žen. V náboženské oblasti si velký prostor získala Křesťanská koalice, která však pro mnohé paleokonzervativce znamená – vzhledem k její podpoře prezidentu Bushovi – pouze dalšího soupeře, který jim zužuje příchod nových podporovatelů. Tvrzení o klesající úloze náboženství v USA se tady dá snáze pochopit jako vyslovení se k skutečnosti, že ta jeho část, která stojí za paleokonzervativci, tento pro ni nepříznivý vývoj zakouší, nejde ovšem o oslabení vlivu náboženství jako takového. Paleokonzervativci velmi doplácejí na svou vyhraněnost, která způsobuje, že své zastánce mohou hledat skoro výhradně jen mezi Američany evropského původu. Ve státě, kde mnoho obyvatel představují přistěhovalci z Latinské Ameriky, z Asie, černoši a Židé, abych jmenoval alespoň některé významné skupiny, ze kterých se obyvatelstvo USA skládá, to znamená velice výrazné omezení působnosti. V souvislosti s tím si nelze nevšimnout časté spolupráce mnohých paleokonzervativců s představiteli krajní pravice z Rady konzervativních občanů nebo Liberty Lobby a dalších podobných skupin a jejich vzájemné shodě v mnoha otázkách stran poměrů v americké společnosti, která se velmi často nachází v takové podobě, že se povaha působení těchto skupin skoro nedá od sebe výrazněji odlišit, což ovšem velmi nahrává nepřátelům paleokonzervativců, kteří je potom snadno mohou označovat za přímou součást krajní pravice nebo dokonce síly blížící se fašismu, šiřitele rasové nesnášenlivosti a / nebo za tradicionalistické fanatiky. Pokud jde přímo o Buchanana, jeho vyzvedávání římského katolictví může jen sotva přitáhnout tradicionalistické protestanty anglosaského původu, kteří by snad jinak mohli patřit mezi možné opory takové společnosti, jakou chce v USA vytvořit – spíše vytvořit než obnovit, protože taková podoba společnosti, o které mluví coby o „tradiční“, a proto jediné správné, se v USA nikdy nevyskytovala. Paleokonzervativní skupiny nemohou při současných podmínkách získávání občanství USA doufat v záplavu evropských přistěhovalců – ostatně se staví proti jakémukoliv širšímu přistěhovalectví – kteří by skladbu obyvatel USA mohli změnit. Navíc by se jen těžko dalo čekat, že by mezi těmito nově příchozími převažovali zrovna ti, kteří by se s paleokonzervatismem ztotožnili. Paleokonzervativcům tak patrně nezbývá než se spolehnout na to, že každý z nich založí velkou rodinu, přičemž jeho děti zachovají jeho přesvědčení, a na to, že se s nimi spojí dost Američanů, kteří se dají získat proto, že paleokonzervativní zásady vezmou za své. Zatím se obojí neukázalo jako dost účinné. Snahu o výrazné omezení přistěhovalectví a tvrdý postih nezákonného přistěhovalectví mohou Američané ocenit, a to hlavně ti z nich, kteří žijí na jihu a jihozápadě USA. O to méně příznivců si zjevně získává představa o nevyhnutelnosti vést „válku kultur“ – tedy přinejmenším v té podobě, kterou zastává Buchanan. Křesťanské koalici a jiným skupinám z okruhu křesťanských fundamentalistů se sice v oblasti vlivu náboženství na společnost povedlo rozšířit svou působnost, ale právě tato skupina patří k těm, které mu přetahují možné stoupence. Důvod jeho odporu k těmto skupinám zajisté posiluje skutečnost, že se jedná nejčastěji o protestantské skupiny, což se mu – jako vyhraněnému římskému katolíkovi – může jevit jako něco nežádoucího. Křesťanská koalice se nepochybně velmi zviditelnila podporou G. W. Bushovi v prezidentských volbách r. 2000 a 2004. Paleokonzervativci však spojenectví se současnou Republikánskou stranou ve své většině odmítají36 a její představitelé o něj také právě příliš neprojevují zájem. Jejich oddělování od republikánů začalo už během prezidentských voleb r. 1992, kdy si ti z nich, kteří působili v Republikánské straně, vedli velmi útočně, a to hlavně pokud běží o představy o rodině a právech menšin / a to jak početních menšin, tak menšin co do jejich vlivu /, což se také podepsalo na jejich výsledku, který vynesl do prezidentského úřadu demokrata B. Clintona. Pokud se v primárních volbách republikánů mělo zabránit Buchananovu vítězství, pak musel G. H. Bush vsadit na mnohem více tradicionalisticky zaměřenou volební kampaň, než s jakou do této doby počítal.

Paleokonzervativní vidění zahraniční politiky USA si stojí co do podpory obyvatelstva ještě mnohem hůře, než uvedené změny, které chtějí provést ve vnitřních záležitostech USA. Stažení se z dosavadního rozsahu zahraniční politiky by se mohlo projevit celkovým zeslabením USA, a to si většina jejich obyvatel zajisté nepřeje. Nejčastěji se mluví o omezení působení v Asii a v Evropě. Možná, že by se však nebránili o to větší míře šíření amerického vlivu v Latinské Americe, která se beztoho stala jeho předmětem mnohem dříve, než Asie a Evropa, takže se jedná o „tradiční“ oblast s převahou amerického vlivu. Pak by si však USA měly vést s velkou ostražitostí, protože by to tam mohlo snadno vyvolat vzestup odporu proti jejich působení, s čímž se už v minulosti častokrát setkaly. Odsun ozbrojených sil z Asie a Evropy by mohl přinést snížení výdajů na obranu, a proto i podporu Američanů, kteří by toto šetření státních příjmů mohli ocenit. Válku v Iráku však i v současnosti podporuje mnoho z nich,37 takže se paleokonzervativci se svým protiválečným postojem a bitím na poplach před tím, aby se USA neproměnily v impérium zatím nevykazují většími úspěchy. Pokud by se však irácká válka nadále prodlužovala, pohlcovala by tolik zdrojů, že by se to na stavu amerického hospodářství projevilo výrazněji, než dosud, a hlavně by nepřicházely příznivé výsledky, mohlo by se stát, že by se paleokonzervativcům zdařilo získat podporu právě na základě jejich vytrvalého odmítání tohoto ozbrojeného střetu. Útoky proti Světové obchodní organizaci a Mezinárodnímu měnovému fondu za jejich nehospodárnost, se kterou nakládají s americkými příspěvky, by jim mohly získat spojence z řad populistů, seskupených v nadaci Roberta Schalkenbacha. Populisté však zaprvé představují poměrně málo významnou skupinu a zadruhé konzervatismus / nebo spíše tradicionalismus / paleokonzervativců ze zásady odmítají jakožto sobě cizí a většině Američanů škodlivý, protože vystihuje pouze zájmy úzké bohaté vrstvy, kdežto převažující přesvědčení nejširší části národa o tom, kterým směrem by se měl vývoj USA vydat, nebere vůbec v potaz. Odmítnutí Kjótského protokolu a Mezinárodního trestního tribunálu představuje jedny z mála kroků, kde by se paleokonzervativci nejspíše zachovali právě tak, jak to udělal prezident Bush, tedy by obě tyto záležitosti zavrhli, protože by se jich dalo zneužít proti USA. Odpor k OSN a EU zdaleka nesdílí jen oni. Také neokonzervativci prosazují zásadu, že se USA nesmí dát svázat rozhodnutími OSN, která americké zájmy často poškozují. Stejně tak se paleokonzervativci s neokonzervativci shodují ve vztahu k některým představitelům evropských vlád, což se zejména vztahuje na vládu Francie a Německa. Zatímco však neokonzervativci proti nim vystoupili hlavně v souvislosti s jejich poměrem k irácké válce, paleokonzervativci útočí především proti obsahu jejich vnitřní politiky, kterou označují za socialistickou, a proto jim nepřátelskou.

Pokud jde o NATO, spory mezi jeho členy po Studené válce, nejčastěji v souvislosti se střety v bývalé Jugoslávii a nejnověji v Iráku o to, kdy a jak zasáhnout, vyskytne – li se stav, který by to mohl vyžadovat, poukazují na to, že toto společenství postrádá jednoznačné vymezení nepřítele. Krize v Kosovu r. 1999 ukázala, že USA zvládnou provedení takových zásahů samy a možná by pro ně přítomnost některých jejich spojenců z NATO znamenala spíše nevýhodu než vítanou pomoc. To se ukázalo při vstupu armády USA do Afghánistánu. Nabídku pomoci NATO / podle 5. článku jeho stanov / v podobě jeho přímé účasti odmítlo – i když se toto odmítnutí nevztahovalo na tu část jeho působení, která nesouvisela otevřeně s vojenskou účastí. USA si chtěly udržet širší vliv na složení spojenectví, které se účastnilo afghánského střetu. Paleokonzervativní hlasy, které vystupují proti NATO, se také nenalézají v americké společnosti osamocené, i když mnozí z ostatních, kteří se z nějakého důvodu proti NATO staví, často nesouhlasí se spory, které ono společenství po Studené válce už víckrát zažilo, ale nevystupují proti jeho přítomnosti jako takové. Jen málo z významnějších paleokonzervativců působilo v zahraniční politice USA, což znamená – hlavně v porovnání s jejich neokonzervativními soupeři – velkou nevýhodu. Podobně to vypadá s jejich činností v ostatních složkách výkonné moci,38 ani Buchanan, který se nejčastěji uvádí jako jeden z nejvýznačnějších z nich, nikdy nezastával – na rozdíl od B. Clintona a G. W. Bushe - úřad guvernéra. Zatím se jim tedy nedostalo žádné větší příležitosti ukázat, jak úspěšně by dokázali práci na poli výkonné moci, ať se jedná o její federální část anebo o úřady v rámci jednotlivých států, zvládnout, takže odpadá možnost poukázat na dosavadní vynikající nebo alespoň ucházející výsledky své činnosti v této oblasti.

Buchanan jistě představuje jednoho z nejslavnějších paleokonzervaticů. Svůj vliv si dále udržuje v posluchačských obcích některých sdělovacích prostředků. Na to aby dosáhl svého někdejšího snu, a tedy získal místo prezidenta USA, což mu zatím třikrát nevyšlo, to ale zjevně nestačí. Mnoho voličů odrazuje jeho mnohdy velice vyhrocený vztah k složitým společenským otázkám, ke kterým se často staví jako Alexandr Veliký ke gordickému uzlu, nabídne na první pohled jednoduché, ale o to tvrdší řešení nebo vysvětlení, jehož uvedení v chod by se nepochybně neobešlo bez početných střetů, takže by mohl snadno nastat natolik vyhraněný stav, proti kterému by se předešlé prostředí – i když také zatížené nesnázemi – jevilo jako poměrně poklidné. Volební výsledky vydaly dost jasné svědectví o tom, kolik Američanů se s jeho představami výrazněji ztotožňuje. Jeho vztah k náboženství považuji za přespříliš silný, otázky duchovní víry, zda si některou vyberu za svou, pokud o to stojím, by měly zůstat na každém, samozřejmě že v tom případě, pokud se jedná o vyznání, které uznává i jiné náboženské směry, než pouze sebe samé, a tento vztah stejně tak zachová k zcela nenábožensky založeným představám. Buchanan však toto vůbec neuznává. Společenství jeho snů by stálo na jednoznačně daných křesťanských a tradicionalistických základech, a kdo by se hlásil k něčemu jinému, patrně by se odsoudil k úloze občana druhého řádu, a možná, že by mu tato společnost zúžila životní prostor ještě výrazněji. V takovém případě se nabízí otázka, nakolik by se ještě jednalo o demokratickou společnost – ovšemže by nemohla mít liberální podobu, a to v ani jednom ze dvou nejčastěji uváděných významů tohoto označení.39 Jsem přesvědčen, že by se zachovaly některé dosavadní znaky demokracie, především volby, které rozhodují, kdo se dostane na příslušná rozhodující místa – pokud se ovšem prokáže, že uchazeč nestraní „zkaženým“. Referenda by se patrně používalo dost často, a to hlavně jako nástroj k prosazení zvláště vyhraněných, ale „správně“ založeným obyvatelstvem věrně podporovaných změn, které se – protože je lid chce – musejí provést. Hrozba tyranie většiny – nebo ve jménu většiny by jistě zaznamenala výrazný vzestup. Míra práv jedince by se ve srovnání se současností nejspíše snížila, přičemž se lze jen těžko ubránit podezření, že některé etnické anebo náboženské menšiny by tato změna postihla zvláště hluboce. „Buchananova“ vysněná společnost se tak pohybuje kdesi na půli cesty mezi demokracií a autoritářským uspořádáním a zcela nepochybně v krajně pravicovém prostředí. Většina Američanů ale zatím její příchod – naštěstí – nepodpořila.

Seznam literatury

Barša, Pavel. Hodina Impéria. Zdroje zahraniční politiky USA. MU. Brno 2003.
Buchanan, Patrick J. Smrt Západu. Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši zemi a civilizaci. Mladá fronta. Praha 2004.
Buruma, Ian, Margalit, Avishai. Okcidentalismus. Západ očima nepřátel. Lidové noviny. Praha 2005.
Carr, Caleb. Dějiny terorismu. Dějiny války proti civilistům. Práh. Praha 2002.
Dolejš, Jiří. Smrt Východu a vítězství good old boy. Britské listy 02. 04 / 2005.
Gregory, Anthony.Waco, Oklahoma City and The Post 9 / 11 Left – Right Dynamic. 19. 05. 2005. In www.lewrockwell.com.
Herder, Johann G. Geist der Voelker. Eugen Diederichs Verlag. Jena 1935.
Kaplan, Robert D. The Ends of the Earth. Vintage Books. New York 1996.
Kepel, Gilles. Jihad. The Trail of the Political Islam. Belknap Press. Cambridge – Massachusetts 2002.
Kohn, Hans. Nacionalismus. In Hroch, Miroslav / editor /. Pohledy na národ a nacionalismus. Čítanka textů. Sociologické nakladatelství. Praha 2003.
Lee, Martin A. Bestie se probouzí. Od Hitlerových vyzvědačů po dnešní neonacistické skupiny a pravicové extremisty. BBart. Praha 2004.
Lev XIII. Encyklika Jeho Svatosti papeže Lva XIII. všem patriarchům, primatům, arcibiskupům a biskupům katolického světa, kteří sdruženi jsou s apoštolskou stolicí. Cyrillo – Methodějská tiskárna. Praha 1891. / „Rerum novarum“ /
Paulas, Jan. Západ vymírá. A co křesťanství? In Katolický týdeník 04 / 2005.
Pius IX. Syllabus errorum. In Quanta Cura. Encyklika papeže Pia IX. o nejdůležitějších omylech věku. In Ordinariáte Blatt der Prager Arzidiocese. Praha 1865.
Putna, Martin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848 – 1918. Torst. Praha 1998.
Rothbard, Murray. Doing Gods Work With A Bayonette. The Rothbard – Rockwell Report 1993. In www.lewrockwell.com.
Saad, Lydia. No Evidence of Declining Support for Iraq War. 28. 07 / 2005. In www.gallup.com.
Said, Edward. Orientalism. Vintage Books. New York 1994.
Stern, Jessica. The Ultimate Terrorists. Harvard University Press. Cambridge – Massachusetts 2000.
Suchánek, Drahomír. Katolická církev a kulturní boj. In Teologie a společnost 02 / 2003.
Zakaria, Fareed. Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě. Academia. Praha 2005.

Elektronické zdroje

www.amconmag.com – The American Conservative / Buchananovo působiště /.
www.chroniclesmagazine.org – Chronicles Magazine / Buchananovo působiště /, spolupráce s klubem Johna Randolpha a s Rockford Institute.
www.commentary.org – Commentary, neokonzervativní tisk.
www.conservativewatch.com – populistický web, spolupracuje s nadací R. Schalkenbacha.
www.cofcc.org – Rada konzervativních občanů, zdůrazňuje nadřazenost bílých.
www.counterrevolution.net – paleokonzervativní web se římsko – katolickým zaměřením.
www.gallup.com – výzkum veřejného mínění v USA.
www.instituteontheconstitution.com – Institute on the Constitution.
www.isi.org – Intercollegiate Studies Institute, vzdělávací činnost, paleokonzervativní autoři.
www.lewrockwell.com – obsahuje jak články paleokonzervativců / také Buchanana /, tak vyhraněných liberálů usilujících o co nejmenší rozsah státní moci.
www.newamericancentury.org – Projekt pro nové americké století, přední neokonzervativní web zaměřený hlavně na zahraniční politiku.
www.southernnationalist.org – jižanská paleokonzervativní skupina.
www.theoccidentalquarterly.com – The Occidental Quarterly, prosazuje nadřazenost Západu nad ostatním světem.
www.theweeklystandard.com – The Weekly Standard, neokonzervativní tisk.
www.wikipedia.org – encyklopedický web.

Poznámky z textu

1 Jde o práce The New Majority: President Nixon at Mid – Passage / 1973 /, Conservative Votes, Liberal Victories: Why the Right Has Failed / 1975 /, Right from the Beginning - jeho životopis / 1988 /, The Great Betrayal: How American Sovereignty and Social Justice Are Being Sacrificed to the Gods of the Global Economy / 1998 /, A Republic, Not an Empire: Reclaiming America´s Destiny / 1999 /, The Death of the West: How Dying Populations and Immigrant Invasions Imperil Our Country and Civilization / 2001 / a Where the Right Went Wrong: How Neoconservatives Subverted the Reagan Revolution and Hijacked the Bush Presidency / 2004 /. In www.wikipedia.org.

2 S jeho články se dá nejčastěji setkat na stránkách časopisu The American Conservative a na webu www.lewrockwell.com. Od r. 2002 do listopadu 2003 pracoval jako analytik při vysílání MSNBC a příležitostně přispívá do večerního pořadu Scarborough Country. In www.anconmag.com, www.theamericancause.org a www.wnd.com.

3 In Dolejš, Jiří. Smrt Východu a vítězství good old boy. Britské listy, 02. 04. 2005, Paulas, Jan. Západ vymírá. A co křesťanství? Katolický týdeník 04 / 2005.

4 R. 1966 začal pracovat pro Nixona jako poradce při jeho volební kampani, po jeho příchodu do prezidentského úřadu r. 1969 zastával místo poradce Bílého domu a autora prezidentových a viceprezidentových projevů, tuto práci vykonával krátce i po Fordově příchodu, než r. 1974 odešel z tohoto zaměstnání. V období let 1985 – 1987 vykonával v Bílém domě práci ředitele oddělení pro vztah se sdělovacími prostředky. In Lee, Martin A. Bestie se probouzí. Vzkříšení fašismu: Od Hitlerových vyzvědačů po dnešní neonacistické skupiny a pravicové extremisty. BBart. Praha 2004, p. 253.

5 In Buchanan, Patrick Joseph. Smrt Západu. Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši zemi a civilizaci. Mladá fronta. Praha 2004, p. 315.

6 Jeho nenávist se bezpochyby vztahuje jak k staršímu vymezení tohoto pojmu / politická, náboženská a hospodářská svoboda /, tak k jeho obsahu v současných USA / rozsáhlé státní výdaje v sociální oblasti, vstřícnost k menšinám /. In Zakaria, Fareed. Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě. Academia. Praha 2005, p. 25.

7 „V USA probíhá náboženská válka o duši Ameriky, válka kultur, která je pro povahu národa stejně tak důležitá, jako Studená válka!“ In Buchanan, Patrick. Smrt Západu. Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši zemi a civilizaci. Mladá fronta. Praha 2004, p. 27.

8 To však o mnohých z nich zdaleka neplatí v té míře, jako v období do konce Studené války. Přirozený přírůstek tureckého obyvatelstva od začátku 90. let neustále klesá, r. 2003 činil střední počet dětí na jednu ženu 2,43. In www.die.gov.tr. Také v Iránu, i když se jedná o islámský stát, vyzývaly vládní úřady obyvatele, aby nezakládali rodiny s více než dvěma dětmi. Tento krok vycházel z přelidňování státu a vzestupu přerozdělování jeho hmotných zdrojů. In Kaplan, Robert. The Ends of The Earth. Vintage Books. New York 1996, p. 232.

9 Zakaria uvádí, že velké množství mladých mužů ve společnosti může často znamenat jednu z podmínek pro vyhraněné podoby převratu. In Zakaria, Fareed. Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě. Academia. Praha 2005, p. 174.

10 Jedním z prvních, kdo prosazoval takovouto představu, se stal J. G. Herder, který patřil k zastáncům umírněného etnického nacionalismu – „žádný národ / nebo lid - Volk / není jediným bohem vyvoleným národem na Zemi!“ Herder ovšem – i přes svou na svou dobu velice neobvyklou národnostní snášenlivost - neusiloval přímo o cosi, co by se mohlo blížit multikulturní společnosti – a čemukoliv takovému se velmi bránil – „národy mají žít vždy vedle sebe, ale nikdy ne mezi sebou anebo jeden nad druhým!“ In Herder, Johann G. Geist der Voelker. Eugen Diederichs Verlag. Jena 1935, pp. 16 – 17.

11 Buchanan se netají svým odporem ke všemu, co nepochází z křesťanských duchovních základů anebo se proti nim vymezuje odmítavě. To se zvláště vztahuje k jeho poměru k muslimské části světa, který se skoro zcela kryje s představami vzešlými z orientalismu. In Said, Edward. Orientalism. Vintage Books. New York 1994. Jeho zavržení se však nevztahuje jen sem, ale vlastně na všechny ty kultury, které nevyšly ze „západního“ vzoru a které už z tohoto důvodu vidí jako ze své podstaty nepřátelské k „Západu“. In Buruma, Ian, Margalit, Avishai. Okcidentalismus. Západ očima nepřátel. Lidové noviny. Praha 2005, pp. 17 – 29.

12 O USA coby příkladu působení „otevřeného“ nacionalismu In Kohn, Hans. Nacionalismus. Cit. podle Hroch, Miroslav / editor /. Pohledy na národ a nacionalismus. Čítanka textů. Sociologické nakladatelství. Praha 2003, p. 92.

13 Tato velmi široce uznávaná soustava jednotlivých etnických skupin / ras / seřazených podle jejich schopnosti se usadit v americké společnosti – coby „vystavěné na anglosaských základech“ - pocházející z 2. poloviny 19. století stavěla na prvé místo pochopitelně Anglosasy, potom jiné Germány a za nimi Slovany. Následovali přistěhovalci z jihoevropských románských národů. Na nejnižším místě končil černoši a Indiáni. In Barša, Pavel. Hodina impéria. Zdroje současné zahraniční politiky USA. MU. Brno 2003.

14 Podle výzkumu Zogbyho ústavu z r. 2000 72 % dotázaných sdělilo, že chtějí omezení přistěhovalectví. In www.zogby.com.

15 V období, kdy pracoval jako prezidentův poradce, doporučil R. Nixonovi, aby se vyhnul setkání se vdovou po M. L. Kingovi, protože by to pobouřilo mnoho lidí, kteří ho považují za „podvodníka a možná něco horšího … anebo za vtělení Satana“. In www.wikipedia.org.

16 Podobný vztah projevuje skupina jižanských nacionalistů, která se vymezuje jako „jižanská, křesťanská, paleokonzervativní a vyhraněně ústavní“. Uvádí, že se snaží oslovit ty, kteří žijí v USA, ale svou kulturou patří k „jižanskému národu“. In www.southernnationalist.org.

17 Mnohem větší otazníky vyvolávají jeho prohlášení o A. Hitlerovi jako o rasistovi, ale také jako o „nezměrně odvážném“ a „vzoru vojáka“, F. Francovi – „katolickém spasiteli“ a o vzpomínkách Židů přeživších holocaust coby „snůšce mučednických výmyslů“. Buchananovi se připisuje původ Reaganovy poznámky při návštěvě vojenského hřbitova v Bitburgu, že tam pohřbení členové zbraní SS „jsou oběti války – stejně jako vězni z koncentračních táborů“. In Lee, Martin A. Bestie se probouzí. Vzkříšení fašismu: Od Hitlerových vyzvědačů po dnešní neonacistické skupiny a pravicové extremisty. BBart. Praha 2004, p. 253. Snaží se však pohybovat v těch mezích, které většina amerického veřejného mínění považuje za ještě únosné, i když už dost vyhrocené.

18 V českém prostředí se podobnými představami vyznačují autoři soustředění v Občanském institutu. In Joch, Roman. Ayn Rand – falešný prorok v zemi zaslíbené. In Kinkor, Jiří, Kryzánek, Vavřinec, Joch, Roman, Hynšt, Michal, Randová, Ayn. Sto let od narození Ayn Randové. CEP, č. 40. 2005, p. 29.

19 Zde se velmi blíží programu Populistické strany z přelomu 19. a 20. století. In www.conservativewatch.com. Ve středoevropském prostředí se ochrana malých podniků proti jejich mnohem silnějším soupeřům spojená s protižidovskými a zčásti také s protislovanskými útoky stala v této době ideologickou základnou Křesťanskosociální strany ve Vídni a v dolních Rakousech, vedené K. Luegerem, pozdějším starostou Vídně. In Hawlik, Johannes. Der Burgerkaiser: Karl Lueger und seine Zeit. Herold Verlag. Wien 1985.

20 Přes tuto změnu spolupracuje se zastánci volného trhu z okruhu soustředěného kolem L. Rockwella a odkazu M. Rothbarda. Ti se s ním shodují především v pohledu na G. W. Bushe a neokonzervativní směr, přičemž na oba velmi útočí za to, jakou vedou zahraniční politiku a za vzestup ústřední státní moci. Jejich vyhraněnost jde v tomto ohledu velmi daleko, hrdě o sobě mluví jako o „protistátně / ve smyslu co možná nejmenšího vlivu státu na společnost /, protiválečně a pro – tržně“ zaměřených. Buchanan by jistě nehlásal, že stojí proti státu, ale mnohem spíše, že chce nezkažený stát, který se řídí tradičními hodnotami. In www.lewrockwell.com.

21 Všichni, kdo dodržují zákony, by se směli ozbrojovat. O toto právo by přišli výhradně pachatelé trestných činů. In www.theamericancause.org.

22 Sem patří jeho prohlášení, že Kapitol patří k územím obsazeným Izraelem. Během voleb r. 1996 uveřejnil článek, kde stálo, že prezidentský poradce V. Foster a H. Clintonová spolupracovali s izraelskou zpravodajskou službou MOSSAD. In www.wikipedia.org.

23 Jeho spojenci odhadli výdaje USA na tuto pomoc na cca 17 miliard US dolarů za poslední rok. In www.theamericancause.org.

24 Ve Smrti Západu ale mezi nimi FN neuvádí – patrně by ho to v očích možných podporovatelů posunulo směrem ke krajní pravici, o což jistě neusiluje. Vůdce FN J. Marie Le Pen, který se v 80. letech snažil vedením své politiky přiblížit R. Reaganovi, se v 90. letech vyjádřil, že Buchananův program „se v podstatě shoduje s naším programem“. In New York Time Magazine, 21. 4. 1996.

25 V Evropě se s jejich představami patrně nejvíce shodují práce J. de Maistreho a dále pak Pia IX. / encyklika Syllabus errorum z r. 1864 /, zčásti také Lva XIII. / o jehož představy o společnosti obsažené v encyklice Rerum novarum z r. 1891 se velmi opírá Buchanan, a to hlavně v poměru k tržnímu prostředí a postavení zaměstnanců / a Pia X. / encyklika Pascendi Dominici gregis z r. 1907 /. Útočí proti modernizaci jakožto hrozbě přirozené tradiční společnosti, která stojí na zásadách, že společnost řídí její představitelé autoritářsky - „shora dolů“, a to na základě dynastického oprávnění, přičemž šlechta zaujímá v takové společnosti významné místo. Příslušnost jedince se vymezuje hlavně na základě místa, kde se narodil, ale ne na etnickém nebo národním původu. Mezi ústřední opory tohoto řádu

7102 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Apokalypsa se blíží pro jednu samostatnou kategorii - finančníky. Světová ekonomika alespoň dvojnásobně prudce splaskneAgent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituályCírkev kráčí ke své zkáze. Byla infiltrovaná komunistyEvropská unie je od základu špatný koncept. A platí na něj základní poučka: i špatné věci jsou schopny vývoje. Vyvíjejí se však vždy v ještě horšíKaždý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…

euServer.cz

Pro koho to čučkař Koudelka z BISu vlastně pracuje? Ostatně soudím, že NATO i EU musí být námi opuštěnyUž jste viděli, jak se ztrapnila Vášáryová? Blaha rozdrtil video americké ambasády o 17. listopadu

ePortal.cz

Pokud bude Česká televize nadále vysílat podobné propagandistické paskvily jako s Václavem Moravcem, Rychetským a Čaputovou, poženou je lidé svinským krokemUž i u nás przní duše dětem zpovykaní šílenci z politických neziskovek, které zločinní levicoví politici vpustili do našich škol. Je třeba to zastavit, dokud je čas!

Eurabia.cz

Údajně mu je 16, ale vypadá na 40! Tohle jsou ti dětští uprchlíci političky KDU-ČSL?Pozvánka na konferenci do českého parlamentu: Pronásledování křesťanů v 21. století

FreeGlobe.cz

Chtějí zrušit výuku hymny na základních školáchVeganství zachrání naši planetu, tvrdí slavný závodník formule 1. Dostal pádné odpovědi od svých kolegů (+ foto)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Hamáček toho má už dost. Bouchl do stolu a odhalil, jak je to se „syrskými sirotky“ z Řecka: Sedmnáctiletí Pákistánci a Afghánci. Bezpečnostní riziko pro naši zemi!Doufám, že mě chvilkaři vyslyší... Michael Kocáb předložil, co mají nově žádat. Dosud nezaznělo a je to velké
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění