Generál Dragoljub Mihailovič - zapomenutý bojovník

Autor: Marek Skřipský | Publikováno: 15.6.2009 | Rubrika: Ostatní
Vlajka - Srbsko

Jeho životní příběh by vydal na celovečerní film. Patřil ke schopným a zároveň vzpurným armádním důstojníkům, jako první zorganizoval hnutí odporu proti okupaci své země. Byl vyzdvihován a oslavován, posléze zatracen a opuštěn a znovu nalezen.

Pro mnoho příslušníků svého národa zůstává legendou boje proti nacismu i komunismu, která se komunistům nepodvolila ani během zmanipulovaného soudního procesu. Jeho jméno zůstane neodmyslitelně spjato s největší záchrannou akcí v dějinách americké vojenské moci, během níž se dostalo do bezpečí více než pět set sestřelených amerických letců.
Jiní jej považují za válečného zločince, který navzdory svému protiněmeckému angažmá minimálně toleroval etnicky motivované násilí.
Řeč je o generálu Dragoljubu Mihailovičovi, veliteli nominálně jugoslávského, fakticky spíše srbského, protinacistického odboje za druhé světové války.
 
Sedmnáctého dubna 1941, po necelých dvanácti dnech bojů, Jugoslávie oficiálně podlehla německému útoku. Jugoslávské státní mechanismy přestaly existovat a král Petar II uprchl do Velké Británie.
Přesto však měly Němce i ostatní státy Osy čekat na území Jugoslávie po celou dobu jejich přítomnosti velmi tvrdé boje. Z těžko kontrolovatelných hornatých částí země se totiž stala území těch, kteří se s porážkou nesmířili a pokračovali v boji.
 
Hlavní proudy tohoto domácího jugoslávského odboje byly dva : Levicoví (převážně komunističtí) partyzáni v čele s notoricky známým Josipem Brozem –Titem a na zcela opačné straně politického spektra stáli nacionalističtí velkosrbští monarchisté pod vedením plukovníka Dragoljuba Mihailoviče, svými stoupenci i odpůrci familiérně nazývaným přezdívkou „Draža“.
Zatímco postava Tita byla již mnohokrát důkladně popsána i analyzována, o Mihailovičovi toho v našich zeměpisných šířkách příliš nevíme. Jaký byl generál Draža Mihailovič, komunistickým režimem lživě vydávaný za téměř kolaboranta a velkosrbskou propagandou devadesátých let zase účelově nafukovaný do role největšího vojenského génia Balkánu ?
 
Dragoljub „Draža“ Mihailovič se narodil roku 1893 a svou kariéru už od raného mládí spojil se srbskou armádou. Jako důstojnický čekatel bojoval v balkánských válkách z let 1912 – 1913, do první světové války už zasáhl na pozici důstojníka. Během bojů projevoval vysoký stupeň odvahy, talentu i učenlivosti, což byly vlastnosti, které mu umožnily solidní hodnostní postup.
 
V meziválečném období se vypracoval do pozice respektovaného štábního důstojníka, přednášel na vojenské akademii a koncem třicátých let sloužil jako vojenský atašé v Bulharsku a Československu. Mihailovičova slibná kariéra však byla narušována několika excesy. Na vojenské akademii nesměl přednášet od doby, kdy vyučoval partyzánskou taktiku a doporučoval ji jako jediný možný způsob boje jugoslávských národů proti silnému protivníkovi (ukázalo se, že měl pravdu), další nepříjemnosti mu nastaly při násilných incidentech jeho vojáků s německou menšinou v Celje.
Jako přesvědčený srbský nacionalista Mihailovič navrhoval rozdělení jugoslávské armády do segregovaných, národnostně určených jednotek, svým úsilím o mobilizaci jugoslávské armády již koncem roku 1940 si dokonce vykoledoval třicet dní posádkového vězení.
 
Plukovník Mihailovič byl před druhoválečným napadením Jugoslávie chápán coby talentovaný, avšak zároveň „potížistický“ důstojník, jemuž by nemělo být dáváno mnoho prostoru. Jeho chvíle však měla přijít.
 
Při ústupu do hor, bezprostředně po dubnovém pádu Jugoslávie, měl kolem sebe Mihailovič pouze jedenatřicet vojáků, většinou v důstojnických hodnostech. Draža však projevil své organizační schopnosti, takže už v počátkem června mohl postavit několikatisícové „Jugoslávské vojsko ve vlasti“ se základnou v západním Srbsku, jehož členové se označovali jako „četnici“, podle někdejšíh bojovníků s Turky (s četnictvem jako bezpečnostní složkou státu nemá tento název nic společného).
Politický program četniků stál na monarchických a velkosrbských základech. Mihailovič se stylizoval do role regenta jugoslávského krále Petara, hlásal obnovení předválečné Jugoslávie s dominantní pozicí Srbska, vyhnání německých i italských okupantů a zrušení „Nezávislého chorvatského státu“.
Mihailovičův štáb sídlil na náhorní planině Ravna Gora v nepřístupných hornatých oblastech západního Srbska.
 
První drobné diverzní akce provedli četnici již koncem dubna 1941, přičemž počátkem června téhož roku poprvé úspěšně napadli jednotku vojáků wehrmachtu. Při této akci zastřelili i německého důstojníka a Mihailovič si tak mohl potvrdit účinnost své taktiky drobné, ale soustavné guerilly, kterou přednášel v meziválečných dobách studentům vojenské akademie.
 
Mihailovičovi „ravnogorští četnici“ (nezaměňovat, prosím, s kolaborantskými formacemi „legálních četniků“ pod vedením Kosty Pečanace) byli zpočátku poměrně aktivní. V srpnu 1941 podnikají řadu útoků na menší německé cíle, v září si troufnou proniknout do západosrbského Čačaku. Přes zásadní ideové neshody podnikli četnici některé akce v součinnosti s levicovým odbojem partyzánů, ovládaným komunisty.
Až do listopadu 1941 obě hnutí dokázala koexistovat a na nižších místních úrovních vcelku solidně spolupracovat. Největší společná četnicko – partyzánská operace se odehrála koncem října 1941 v okolí Valjeva a Krsljeva, kdy Mihailovičem vyslané síly četnického majora Aleksandra Mišiče významně pomohly zle tísněným Titovým jednotkám odrazit německý nápor.
 
Celkový vývoj vztahů však oboustranně spěl ke konfliktu. Mihailovič i Tito usilovali o exkluzivní roli v domácím odboji a vzájemnému střetu tak nezabránila ani usmiřovací snaha Velké Británie. Tou byl pověřen kapitán Duane Hudson, velitel první britské mise v Mihailovičově štábu.
V prosinci 1941 definitivně propuká občanská válka mezi oběma odbojovými hnutími, provázená oboustrannými krutostmi. V Srbsku je úspěšnější Mihailovič, v Bosně a „předustašovském“ Chorvatsku jeho sok Tito.
 
Rozhádaný odboj nesjednotila ani zimní německá ofenzíva proti jeho oběma složkám, která donutila Mihailoviče i Tita k dočasnému ústupu ze srbského prostoru.
Sedmého prosince 1941 se Adolf Hitler na základě analýzy, podle níž Mihailovičovi četnici od června do prosince 1941 usmrtili více než tisícovku příslušníků německých ozbrojených sil, rozhodl k vyhlášení „operace Mihailovič“
Její cíl spočíval v usmrcení či zatčení velitele četnického odboje, přičemž za Dražovu hlavu okupanti nabídli sto tisíc říšských marek ve zlatě. Stejnou sumou krátce nato hodlali odměnit i dopadení Tita.
 
Mihailovičův věhlas rostl i za hranicemi někdejší Jugoslávie. Exilová vláda v Londýně povýšila Mihailoviče několikrát do generálských hodností (od brigádního po armádního generála) a král Petar II jej v lednu 1942 jmenoval „na dálku“ ministrem obrany.
Už v polovině září 1941 Britové vysílají k Mihailovičovi první vojenskou misi (k Titovi až v létě 1943) a počátkem listopadu četnici obdrží první leteckou zásilku britské výzbroje a výstroje.
 
Ve stejné době ovšem začíná četnické hnutí stagnovat. Mihailovič pod vlivem krutých represí proti obyvatelstvu a také občanské války, začíná považovat za primárního nepřítele partyzány. Konfrontaci s Němci omezuje pouze na nejnutnější sebeobranu, jakož i ty nejdrobnější diverze.
Taktiku drobné, avšak soustavné guerilly střídá zhruba od února 1942 vyčkávací postoj. Četnici se tak soustředí na rozvoj ovládaného území, shromažďování zbraní a čištění země od komunistů. Britský člen elitních commandos Bill Jenkins, sám veterán jugoslávských bojů zhodnotil problémy tohoto přístupu stručně, ale výstižně : „„Mihajlović měl zprvu výhodu lepšího výcviku a kvalitnější výzbroje svých mužů oproti partyzánům, ale jeho politika šetření zásob vedla k dlouhým obdobím nečinnosti, jež nabourávala morálku bojovníků a časem bylo čím dál tím složitější kontrolovat aktivity podřízených.
 
Tato změna nakonec zapříčinila úpadek četnického odboje. Britové postupem času kritizují Mihailoviče za nevyužívání štědrých dodávek a pošilhávají po Titových partyzánech, kteří naopak stupňují svou aktivitu.
Generál Mihailovič navíc plně ovládá četnické hnutí pouze v tzv. užším Srbsku. Četnické oddíly mimo Srbsko, zejména v Bosně, se chovají především podle rozkazů svých lokálních velitelů, podřízených Mihailovičovi pouze formálně. Někteří lokální velitelé na těchto územích zůstali loajální ravnogorskému štábu, jiní ovšem účelově měnili strany konfliktu, další zůstávali naprosto pasivní, jiní kolaborovali s Němci nebo partyzány, ojediněle i s ustašovci.
Četnické jednotky ve vlastním Srbsku byly rovněž podstatně kvalitnější než divoké oddíly z Bosny či Černé Hory.
Mihailovičova koncepce „srbské Jugoslávie“ navíc nebyla schopna výrazněji oslovit nesrbská etnika, na rozdíl od internacionálního přístupu partyzánů.
 
V reakci na brutální ustašovskou genocidu Srbů na chorvatském území odpověděli někteří četničtí velitelé mimo Srbsko (major Dangič, major Djurišič, major Djujič) nekompromisním vyvražďováním chorvatského a bosenského obyvatelstva. Mihailovič sice rozkazy k těmto akcím nevydal, avšak nepokusil se jim zabránit. Pravdou je, že ani neměl reálnou možnost vymoci v bosenských oblastech na „neposlušných vojvodech“ svou autoritu.
 
Přesto až do konce roku 1943 požívá Mihailovič na Západě značné autority. Jeho (notně idealizovaný) portrét se objevuje na titulní stránce časopisu Time. Eisenhower, Auchinleck či De Gaulle mu zasílají osobní pozdravy a v lednu 1943 uvede Hollywood premiéru dobrodružného filmu „Četnici – bojujíci guerilly“. Heinrich Himmler koncem roku 1942 prohlašuje následující : : „Základní úkol každého snažení v Srbsku a v celém jihovýchodním prostoru je zničení Mihailoviče. Vynaložte všechny síly, aby mohl být zničen. Každý prostředek, který k tomu povede, je oprávněný.“
 
Britové se mezitím sbližují s Titovým odbojem a jejich názor už nezmění ani „podzimní probuzení“ četniků z podzimu 1943. Mihailovič tehdy vydává rozkazy k vystoupení z pasivity a jeho síly až do konce roku úspěšně konfrontují německé posádky. (Četnici majora Ostojiče dokonce v říjnu a listopadu 1943 vyhánějí Němce z Višegradu, Barane a Prijepolje).
V prosinci 1943 rozhodl britský premiér Winston Churchill – přes protesty některých důstojníků a politiků – o ukončení dodávek Mihailovičovým silám. V lednu 1944 začínají z Ravne Gory odcházet všichni britští poradci a instruktoři.
Zůstávají pouze americké mise, které jsou však nepočetné a mají čistě zpravodajsko záchranné poslání.
 
V červnu 1944 je Draža Mihailovič opuštěn i králem Petarem, který jej zbavuje ministerského postu a po nátlaku Britů v září 1944 vyzve četniky, aby přešli do Titových formací .
 
I v této nepříznivé době však Mihailovičova hvězda ještě jednou zazáří v plném lesku. Počínaje rokem 1944 až do února 1945 Mihailovičovi četnici ve spolupráci s americkou OSS zachrání 513 amerických sestřelených letců, jakož i 80 letců jiných národností. Dražovi muži dokáží členy spojeneckých posádek ochránit před Němci i kolaborantskými silami a z improvizovaných letišť v Pranjani, Kočeljevu a Boljanici zajistit jejich dopravu do bezpečí.
Tato operace s názvem Halyard měla těžiště v létě a na podzim 1944 a zajistila Mihailovičovi úctu Američanů i v poválečných desetiletích.
 
Počínaje říjnem 1944 proniká do Srbska Rudá armáda, která s četniky dohodne účelový modus vivendi, nicméně krátce po společných bojových vystoupením proti Němcům (např. osvobození Kruševace) četniky odzbrojuje.
 
Mihailovič se zbytkem věrných prchá do Bosny, kde je po sérii honiček a přestřelek zatčen teprve v březnu 1946, kdy ho zradil jeden z jeho důstojníků.
 
Soud s generálem Mihailovičem měl být Titovým triumfem, minimálně v mediální rovině však skončil porážkou nového jugoslávského režimu. Draža odmítl všechna obvinění a za pozornosti západních médií je dokázal poměrně přesvědčivě vyvracet. Obrazu tribunálu nepomohl ani fakt, že Jugoslávie oficiálně odmítla připustit svědky z řad zachráněných letců a členů spojeneckých misí, kteří chtěli svědčit v generálův prospěch.
Na Mihailovičovu obranu vystoupil i čerstvý autor románu „Farma zvířat“ a později slavné antiutopie „1984“, George Orwell.
O rozsudku však bylo rozhodnuto předem – Sedmnáctého července 1946 ukončila Mihailovičův život popravčí četa.
Spojené státy, Velká Británie a Francie proti celému průběhu procesu vznesly ostré protesty.
 
Od Mihailovičovy smrti neuplynuly ani dva roky, když americký prezident Harry Truman poosmrtně udělil veliteli četnického odboje Řád cti. Šlo o nejvyšší americké vyznamenání, jaké mohl Draža obdržet.
 
Mihailovičova památka z myslí Američanů nezmizela. Jeho odkaz připomnínali mnozí američtí politici jako Richard Nixon, Dwight Eisenhower či Barry Goldwater.
Kalifornský guvernér Ronald Reagan pronesl rok před svým zvolením do prezidentské funkce na Mihailovičovu adresu následující slova : „„Přeji si, aby bylo jasně řečeno, že tento hrdina byl poslední obětí zmatené a nesmyslné politiky západních vlád vůči komunismu… Generál Mihailovič není důležitý jen z prostého historického hlediska – také nás dnes něčemu naučil. Žádný západní národ, včetně Spojených států, nemůže doufat, že vyhraje svou vlastní bitvu za svobodu a přežití obětováním statečného druha politice mezinárodní účelnosti.

 

5805 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Evropská unie schválila směrnici, že budou muset minimálně na dva měsíce nastoupit na rodičovskou místo své partnerky otcové dětíEurokomisařka z hnutí ANO Věra Jourová už podle mého názoru patrně neví, jak by ještě více omezila naši svobodu a suverenitu. Nyní chce de facto zavést celounijní cenzuru sociálních sítíVážení čtenáři, pomozte nám prosímPremiér Andrej Babiš servilně podlézá americkým zájmůmEU nepomáhá, ale škodí. Čím dříve z ní odejdeme, tím lépe! Čeští občané jsou nespokojeni s EU. Vy je mi divíte?

euServer.cz

Jsi pro fair play? Pak nemůžeš fandit liberodemobloku.Nová ruská ústava

ePortal.cz

Prosíme o pomoc. Buď se budeme bránit, nebo náš svět zanikneRasismus je zpátky a sílí

Eurabia.cz

Libanonský patriarcha poděkoval Maďarsku za pomocVideo: Imigrantská sdružení mají Rakouský stát na háku

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Ruská armáda má technologií, kterou nemají Američané. Armáda USA je zděšenaByl zprovozněn nový most mezi Ruskem a Čínou

ParlamentniListy.cz

Lodičky Moniky Babišové a chudina u počítačů. Novinář Kmenta se pokusil o vtip...Deset jízd na černo, dluh 200.000. Praxe exekutorů, na kterou PL nezapomněly. A v pozadí děsivé konexe Jiřího Pospíšila
Články autora
Průzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění