Euroústava za každou cenu

Autor: Petra Kuchyňková | Publikováno: 9.11.2005 | Rubrika: Politika
Krach EÚstavy

Na přelomu května a června 2005 jsme byli svědky odmítnutí Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu ze strany dvou členských zemí, Francie a Nizozemí. Ve Francii se proti postavilo 55 %, v Holandsku dokonce 62 % občanů, a to při vysoké účasti (70 %, resp. 62 % voličů). Můžeme tedy oprávněně tvrdit, že v obou zakládajících členských zemích někdejšího Evropského společenství, nadpoloviční většina všech voličů dokument nepřijala.

Nedůvěra k tzv. euroústavě vyplývá z výsledků všude tam, kde se konala nikoli parlamentní ratifikace ale lidové hlasování. Nelze totiž legitimně hovořit o tom, že by euroústavu přijala většina voličů v únorovém španělském referendu, kde ji sice podpořilo 77 % hlasujících, účast však nepřesahovala 42 %. To je skutečnost, kterou média i sociologové často odmítají brát v potaz. Přesto se klíčoví představitelé evropských politických elit a institucí zasazují a hlasitě vyslovují pro to, aby ratifikační proces pokračoval, aby docházelo k jeho prodloužení či dokonce opakování, dokud „občané Evropy“ nepřijdou k rozumu, nezapomenou na předchozí výsledky a nezvolí „správně“.

Snaha prosadit dokument i proti vůli těch, kterým má být určen, je svázána se skutečností, která běžnému občanu není zřejmá. Navzdory tomu, že podpora euroústavy v zemích, které referendum teprve čeká, kontinuálně klesá, začal text již žít vlastním životem. Je to viditelné na nejnovějších legislativních návrzích, které vznikají v evropských institucích a vstupují do rozhodovacího procesu. Sledovat euroústavu v tomto (často přehlíženém kontextu) je přitom velice důležité. Čím jiným je totiž proces evropské integrace v praxi nežli procesem vzniku každodenní legislativy, která ovlivňuje a bude zvyšující se měrou ovlivňovat život nás všech.

Proč euroústava nehraje fér

Euroústava, ačkoli ještě nebyla ratifikována všemi členskými státy, působí již nějaký čas stimulačně na aktuální legislativní dění v rámci evropských institucí. Znamená to nárůst legislativní aktivity v těch oblastech, v nichž smlouva přináší nejpodstatnější změny pokud jde o přesun kompetencí na nadnárodní úroveň.

Je třeba připomenout, co vlastně znamená přesun kompetencí z úrovně státu na úroveň nadnárodní. Jeho základním příznakem je v rámci mechanismu vytváření evropské legislativy především změna režimu hlasování v Radě z jednomyslnosti na hlasování prostřednictvím kvalifikované většiny (QMV). Jednomyslnost dává státu možnost zablokovat hlasování o otázce, která mu nevyhovuje, bez jeho hlasu tedy nemůže být v dané oblasti rozhodnuto. Kvalifikovaná většina naopak dává kterémukoli jinému členu možnost nesouhlas s projednávanou normou přehlasovat, získá-li dostatek spojenců s dostatečnou hlasovací silou. Členský stát tak ztrácí možnost autonomního rozhodování v dané oblasti a je de facto odkázán na koaliční vyjednávání s dalšími členskými státy a na hledání partnerů, s nimiž by byl schopen složit proti danému návrhu blokační menšinu.

Obhájci euroústavy často tvrdí, že jejím největším přínosem je to, že rozdělení kompetencí mezi rovinu členského státu a rovinu nadnárodní vyjasnila. Ve skutečnosti tak ale učinila jen nominálně (dělba na kompetence výlučné, sdílené a podpůrné či koordinační v úvodní části smlouvy). Začteme-li se do její třetí části, zjistíme, že z hlediska užívání jednomyslnosti či QMV při hlasování, je zde princip tohoto dělení soustavně porušován. V oblasti koordinačních a podpůrných kompetencí je užití QMV zcela běžné, i o takových otázkách jako je kultura, civilní ochrana, ochrana zdraví či turismus tedy lze rozhodovat pomocí evropských zákonů a rámcových zákonů, které mají sílu současné směrnice a nařízení. Naopak v některých oblastech sdílené kompetence jsou zachovány zvláštní hlasovací procedury, znepokojivá je definice společné zahraniční a bezpečnostní politiky, kde získává právo iniciace a výkonu této politiky nadnárodní rovina (evropské ministerstvo zahraničí, ministr zahraničí a předseda Evropské rady), euroústava však tvrdí, že je to jakási „zvláštní oblast“ výkonu kompetencí.

Že s námi euroústava ve smyslu rozdělení kompetencí hraje nefér hru, to nejlépe dokládají její poslední články, obsahující tzv. překlenovací klauzuli (passarelle). Tato klauzule znamená, že zachování jednomyslnosti v některých oblastech může být jen zdánlivým provizoriem. Všude tam, kde Rada podle ústavy hlasuje jednomyslně, bez ohledu na to, o jakou politiku (s výjimkou obrany a vojenství) se jedná může Evropská rada jednomyslně rozhodnout, že se hlasování převádí do režimu QMV. Takové rozhodnutí by bylo nevratné, zpětný převod QMV na jednomyslnost už Ústava nepřipouští. Klauzule má trojí uplatnění a trojí podobu:

1. V zahraniční politice, dříve považované za doménu národních států, závisí pouze na Evropské radě, jestli se daná oblast převede do mechanismu QMV, nebo zůstane v jednomyslnosti. Do takového rozhodnutí nemají co mluvit ani přímo a demokraticky zvolené národní parlamenty, ani přímo a demokraticky zvolený Evropský parlament.

2. V některých oblastech, kde o tom explicitně hovoří Ústava přímo v textu, rozhoduje o převodu do režimu QMV též pouze Evropská rada, EP je přitom konzultován. Např. v oblasti harmonizace trestního práva a rodinného práva s mezinárodním prvkem, stejně jako ve vysoce citlivé oblasti zdaňování korporací.

3. Převod do režimu hlasování QMV je možný i ve všech dalších oblastech, kde se rozhoduje jednomyslností (!) s výjimkou obrany a vojenství (viz čl. 444). Jediné omezující podmínky jsou takové, že proti tomu, aby Evropská rada o převodu do QMV jednala, se mohou do 6 měsíců ohradit národní parlamenty členských států. Pak by Evropská rada takové rozhodnutí přijmout neměla. O převodu do QMV navíc spolurozhoduje prostou většinou Evropský parlament.

Euroústava žije vlastním životem

Nepoctivou hru s občany, kteří mají dle euroústavy žít, však nehraje jen samotný text, ale i evropské instituce, které již nyní projednávají návrhy vycházející z masivních přesunů kompetence na nadnárodní úroveň, jak předvídá euroústava.

Obzvláště je tento trend patrný v oblasti justice a vnitra (nově je nazvána jako oblast občanství, vnitřní bezpečnosti a spravedlnosti), kde třetí část smlouvy předpokládá nejrozsáhlejší změny pokud jde o harmonizaci nových oblastí a přesun hlasovacích mechanismů ke QMV. V květnu a červnu 2005 byl postupně v Komisi, Evropském parlamentu, Radě ministrů i Evropské radě projednáván a téměř bez povšimnutí ze strany médií schvalován nový pětiletý (!) legislativní plán pro tuto oblast.

Návrhy v něm obsažené odrážejí automatický přesun některých oblastí do rozhodovacího mechanismu QMV. Týká se to nejen společné azylové a vízové politiky a oblasti nelegálního přistěhovalectví, k němuž již došlo na základě rozhodnutí Rady dle ustanovení Amsterodamské a Nicejské smlouvy, ale také oblasti legální migrace (tedy např. udělování povolení k dlouhodobému pobytu, harmonizace pravidel pohybu občanů třetích zemí v rámci EU, a to nejen pohybu jako takového, ale např. i pohybu občanů třetích zemí coby pracovních sil).

Ústava (a stejně tak i již vznikající legislativa) předpokládají automaticky těsnější spolupráci vyšetřovacích, policejních a soudních orgánů, harmonizaci některých oblastí trestního práva i občanského práva s mezinárodním prvkem. Pomocí tzv. European Evidence Warrant je posilována pravomoc policie při vymáhání a získávání důkazů v jiném členském státě, návrhy počítající se shromažďováním stále citlivějších osobních údajů na nadnárodní úrovni (diskutuje se např. o zavedení evropského registru posledních vůlí). Automaticky se již počítá s platností nového článku ústavy, který umožňuje zmrazit aktiva i pasiva osobám podezřelým z teroristické či jinak „podvratné“ činnosti.

Euroústava ovlivňuje i přípravu nové finanční perspektivy pro roky 2007-2013: do konce sedmiletého období se počítá s dvoj- až ztrojnásobením (pokud bereme v potaz původní návrh Komise či revidující návrhy vycházející z EP a Rady) nákladů věnovaných na celou tuto oblast, která by se měla dle ústavní smlouvy dynamicky rozvíjet. Je připravován vznik Agentury základních práv (Fundamental Rights Agency), který v květnu velmi výrazně podpořil i Evropský parlament. Měla by shromažďovat upozornění od nevládních organizací na to, že daný členský stát porušuje základní lidská práva. A to nikoli lidská práva stanovená Listinou základních práv a svobod či Evropskou úmluvou o lidských právech, ale ve článcích Charty, jež tvoří druhou část ústavní smlouvy. Proti takovému státu mohou ostatní členové zahájit proceduru odnímající mu hlasování práva v evropských institucích.

A takto lze pokračovat dále. Jsou to důkazy neúcty Evropské komise a dalších institucí k verdiktu voličů, kteří ještě nerozhodli. Podle jejich interpretace ústavní smlouva „musí být schválena“, protože navrhovaná legislativa již s jejím schválením počítá. To znevěrohodňuje celý integrační proces a občané evropských států si toho jsou vědomi. Lze se ptát, zda si to evropské politické elity uvědomují.

Smlouva zakládající ústavu pro Evropu však na aktuální legislativní dění působí i opačným, inhibujícím směrem, a to v oblastech nejméně žádoucích pro zdárné řešení nejpalčivějších problémů svázaných se samotnou prapodstatou evropské integrace: s principy volného pohybu a integrace ekonomické. Bylo možno přesvědčit se o tom v souvislosti s projednáváním revidované verze Lisabonské agendy předsedy Komise José Barrosa či při projednávání tzv. Bolkesteinovy směrnice o harmonizaci volného pohybu služeb.

Jakkoli byla Barrosova revize Lisabonské agendy (která je sama o sobě velmi sporným a z praktického hlediska nevěrohodným dokumentem) nedokonalá, pokoušela se realisticky hodnotit dosavadní neúspěchy a zaměřit integrační snahy primárně na podporu růstu a konkurenceschopnosti. Stejně tak Bolkesteinova směrnice měla aplikováním tzv. principu originality (služby lze poskytovat v jiných členských státech za stejných kvalifikačních a jiných podmínek jako ve státě mateřském) velmi napomoci dokončení dosud nedobudovaného volného trhu se službami. Oba návrhy neprošly jednáním březnové Evropské rady. Zablokovaly je zejména Francie a Německo pod vlivem obavy, že přijetí těchto příliš liberalizačních norem a plánů by ohrozilo výsledek referenda o ústavní smlouvě.

Euroústava - nedobrý základ pro budoucnost Evropy

Debata vznikající v rámci členských zemí pod vlivem projednávání a ratifikací euroústavy i aktuální legislativní vývoj odkrývají dva trendy: Na jedné straně snaha vycházející z evropských institucí i od některých evropských politických špiček o stále masivnější sjednocování a předávání kompetencí, pokud možno ve všech možných oblastech, do nichž politicky zasahuje národní stát i v oblastech, do nichž by stát (ani žádná jiná entita) zasahovat vůbec neměly. Na druhé straně jsou velmi vážné úvahy o „renacionalizaci“ některých společných politik, zejména o předání odpovědnosti za jejich financování zpět na úroveň členských států.

To je motivováno praktickými faktory: EU se má geograficky rozšiřovat a ráda by rozšiřovala i přerozdělovací kapacity své rozpočtové politiky, to je neudržitelné z hlediska praktického i z hlediska členských států, kteří jsou čistými rozpočtovými plátci. Jedná se zejména o otázky společné zemědělské politiky a strukturálních fondů. Až se ČR posune do pozice čistého plátce, což bude vzhledem k ekonomickému růstu a plánům na rozšiřování EU brzy, pochopíme lépe pozici Velké Británie i Nizozemí. Tedy pokud před námi politikové fakt, že na svém bytí v rámci evropské integrace finančně proděláváme, neskryjí.

Výsledky referend o euroústavě jsou bagatelizovány těmi, kdo vidí v euroústavě jakýsi symbol, který má zakrýt skutečnost, že evropské státy mají ve skutečnosti v mnoha oblastech velmi rozdílné zájmy. Voliči ve Francii a Nizozemí možná svým „ne“ nevyjadřovali odpor ke konkrétním ustanovením či článkům. Je však lživé tvrdit, že přicházeli k referendu pouze vyjádřit nespokojenost s vnitropolitickou situací. To je spíše výrazem arogance vůči státům, které mají na rozdíl od nás s procesem integrace mnohaletou zkušenost, včetně toho, že dobře vědí, jak výrazně tento proces ovlivňuje jejich životy.

Procesy ratifikace ústavní smlouvy odkrývají rozdílné představy i obavy, jež občané v různých zemích vkládají do tohoto dokumentu i do budoucnosti evropské integrace. Přítomnost odstředivého i dostředivého trendu je nyní patrnější než dříve (snad i díky ústavní smlouvě), je třeba mít je na zřeteli, respektovat ji. Nikoli diktovat shora představu o konsensu, který napříč členskými státy EU ve skutečnosti neexistuje.

V současnosti je velmi populární tvrdit, že národní stát je coby klíčový aktér mezinárodních vztahů překonán. Je ale důležité uvědomit si, že fundamentálním znakem moderního, demokratického státu je uplatňování konceptu „balance of power“, dělby kompetencí a moci, plurality. Evropská ústava je symbolem koncentrace pravomocí, v oblasti ekonomické, zahraničněpolitické, obranné, lidskoprávní, konstitucionální a mnoha dalších. Snaží se lidem vnutit myšlenku o tom, že mezi Evropou a EU je rovnítko.

Je velmi znepokojující, má-li proces evropské integrace směřovat k tomuto, namísto hledání minimálního a minimalistického konsensu na další spolupráci, který by byl možný nejen v rámci EU-25, ale i v rámci mnohem širšího geografického záběru. Většina politických představitelů Evropy si však všechny tyto skutečnosti k naší škodě bohužel zřejmě neuvědomuje.

Petra Kuchyňková, Centrum pro studium demokracie a kultury

Vyšlo ve sborníku Centra pro ekonomiku a politiku č. 42 "Krach evropské ústavy"

3789 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Existuje mnoho nevysvětleného kolem 11. září a v průběhu osmnácti let od útoku nevysvětlené ještě přibylo. Není jen shodou okolností, že přes 4 tisíce poškozených onemocnělo rakovinou?Kdo si myslel, že se nás problém islámského fanatismu a džihádismu bezprostředně netýká, byl velmi rychle vyveden z omyluJde zcela nepokrytě a nepochybně o cílený útok na naší suverenitu v oblasti justice, a do budoucna bezpochyby půjde o skvělý nástroj na trestání a vydírání neposlušných členských států EUTehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. Fakt

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Politicky nekorektní vtipy o islámu, migraci a EU aneb Již brzy zakázané a trestné?Heslo Evropského parlamentu: "Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby."

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Bomba: Babiš navrhuje zrušit poplatek pro ČT. V tomto případě…Třesk v Jablonci. Piráti po Praze 5 přišli o další radnici. Důvod překvapí
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění