Hlavou státu je prezident republiky

Martin Komárek mimo jiného napsal: „Prezident pudově nesnáší Evropskou unii. Na to má právo. Někdo pudově fandí Spartě, jiný Baníku. Ty pudy jsou pozitivní, dokud znepřátelenému fandovi nerozbijete hlavu lahví staropramenu. A to prezident dělá. Ve jménu svého pudového fandovství používá neférové, násilné a znásilňující argumenty...Jenže když bojujeme, máme bojovat čistě. Klaus bojuje nečistě."

Tak se podívejme na ty „férové" a „nenásilné" a „čisté" argumenty Komárka:

Vytýká prezidentovi, že nemístně straší Bruselem; píše: „A co je Evropská rada? To není žádná komise byrokratů. To je summit faktických hlav států zemí Evropské unie. V našem případě je faktickou hlavou státu premiér(ka)."

Zaprvé, naše Ústava žádnou „faktickou" hlavu státu nezná. V článku 54, odst. (1) naopak je doslova ustanoveno, že „Prezident republiky je hlavou státu." Dále je v článku 63, odst, (1)a) výslovně uvedeno, že „Prezident republiky dále zastupuje stát navenek."

Zadruhé, předseda vlády má dle článku 77 odst.(1) pouze kompetence, že „organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony." Takže pozor, nezastupuje stát, pokud nedá vládě - nikoliv premiérovi - zmocnění prezident republiky. Pak premiér jen vystupuje jménem vlády, jíž dal pověření prezident republiky. Tím méně může být premiér - byť jen „faktickou" - hlavou státu.

 

Překlenovací doložka jako trojský kůň

Dále Komárek argumentuje. „Klaus se však obává, že pasarela může oslabit suverenitu států...Místo řešení straší Bruselem a zamlčuje, že Brusel v tomto případě není nic jiného než svobodné jednání hlav členských států. Budou hlavy států jednat proti svým vlastním zájmům? To nám tak trochu Václav Klaus vnucuje."

Prezident Klaus totiž uvedl ve svém článku „Nežádoucí účinky Lisabonské smlouvy" (MF DNES, 2. července 2009): „Překlenovací doložka (de facto „překlenutí" nezbytných demokratických mechanismů) umožňuje Evropské radě, aby svým vlastním rozhodnutím převedla pod většinové hlasování i taková rozhodnutí, která dnes může každý jednotlivý stát vetovat."

Ano, zástupci vlád se mohou jednomyslně usnést, že konkrétní pravomoce, které dle Lisabonské smlouvy nespadají do agendy EU, ale vyžadují jednomyslný souhlas členských států, převedou pod hlasovací mašinérii, kde stačí kvalifikovaná většina. Rozhodnutí tak budou závazné i pro státy, které by k nim samostatně nedaly souhlas. Ale proč by tedy vůbec toto nebezpečí v otázkách, kde by hrozilo, že budou přehlasovány, podstupovaly a souhlasily s „passarellou"? Nebyly by státy samy proti sobě? Přesněji, nebyli by zástupci vlád sami proti svým státům?

 

Nátlakové metody vedoucí až ke kolaboraci

Komárek k tomu až pateticky píše: „Co to předpokládá? Že demokraticky zvolený premiér(ka) nebo prezident(ka) evropského státu dobrovolně zvedne ruku proti sobě samému. Co by následovalo v jeho zemi? Vláda padne, on(a) je znemožněn(a) a rozhodnutí Unie vráceno. Opravdu tohle Klaus neví?"

To je absolutní nesmysl. Zaprvé, i bez Lisabonské smlouvy se v Evropské radě v otázkách, kde může nějaký stát konsensus zablokovat, vytváří nátlak na neposlušné členy. Je prakticky nemožné, aby když se shodnou velcí členové, to některý z malých členů zablokoval. Nejdříve se zkouší nějaké okrajové ústupky nebo nesouvisející - až koruptivní - nabídky, později se argumentuje, že by kverulant na to doplatil v jiných oblastech, nakonec se vydírá a vyhrožuje.

Je to sice jiný případ, ale dobře situaci ilustruje. Podívejte se, jak ta „přesvědčovací" mašinérie zafungovala proti irskému negativnímu referendu. A ejhle, v rozporu s páně Komárkovou naivitou, najednou je irská vláda na druhé straně barikády, a to proti mínění vlastního lidu v referendu. Opravdu si myslíte, že parlament složený z politiků, kde má vláda většinu, tuto vládu odstřelí, že dovolila či nechala vlastní stát přehlasovat?

 

„Pojistky" s ručením omezeným (obcházející ratifikaci prezidentem)

Komárek nás konejší: „Naše Sněmovna přijala zákon, který zavazuje premiéra, aby se v případě použití pasarely řídil rozhodnutím zákonodárců. Podobný zákon přijme na doporučení justice i Bundestag. Absolutní superdemokratická kontrola je zajištěna."

Svatá prostoto! Tady Komárek přeceňuje mandát sněmovny. Já jsem třeba v minulých parlamentních volbách volil ODS, která vlastním usnesením zakázala převod dalších kompetencí na EU. A tu máš čerte kropáč! Nejenže Topolánek, před volbami bojovník proti Lisabonské smlouvě, ji zrádně podepsal, ale ještě zmanipuloval zastupitele k souhlasu s její ratifikací.

Ale Lisabonská smlouva pořád podléhá rarifikaci prezidentem. Ale ouha, pasarely se z této procedury vyvazují, přitom de facto tuto smlouvu mění! Navíc stačí nikoliv ústavní, ale dokonce jen prostá většina.

 

Mezinárodní smlouvy ratifikuje prezident

Dále Komárek shrnuje: „Na pasarele ani na Lisabonu není nic mystického, nic gangstersky bruselského. Je to mezistátní smlouva. Je pochopitelné, že justice i sněmovny do ní přidávají další pojistky. Ale lhát se o ní nemá."

Tak nelžete, Komárku! Ústava zná pouze mezinárodní smlouvy, které sjednává a ratifikuje prezident. Žádné mezivládní „novely", byť posvěcené parlamenty, nemají v našem ústavním pořádku místo. Je to stejné zákeřně účelové obcházení zákonů, jakož je i celá Lisabonská smlouva, změkčující schvalovací proceduru a zatemňující, že jde vlastně o zkrachovalou euroústavu.

Po krachu také Lisabonské smlouvy v Irsku se však šlo ještě dál, aby se obešel nejen prezident, ale i parlament, a vláda tak mohla posvětit záruky Irsku oproti znění této smlouvy. Premiér Fischer, podporovaný autokraty z EU,  vymyslel, že tyto záruky mají charakter „mezinárodní smlouvy vládního typu". To je příznačné a charakteristické pro naplnění nejhorších obav prezidenta, který s tímto postupem nesouhlasí.

 

Doložka flexibility - další trojský kůň

Nejde jen o pasarely, prezident Klaus ve své článku zmiňuje i doložku flexibility. Uvádí: „Doložka flexibility zmocňuje orgány Unie k tomu, aby přijímaly tzv. vhodná opatření - nad rámec svých kompetencí přenesených od členských států EU - všude tam, kde jde o dosažení některého z „cílů" stanovených dosavadními smlouvami či Lisabonskou smlouvou. Protože mezi tyto cíle Lisabonská smlouva zařazuje i „vymýcení chudoby, sociální spravedlnost, mír i blahobyt", je evidentní, že to je bianko směnka uplatnitelná kdykoliv."

Stačí tuto hůl kdykoliv vytáhnout a parlament si ani neškrtne. „Lisabon" ještě neplatí a po zrušené direktivě o nezakřivených banánech jsou teď aktuální mimojiné tato nesmyslná nařízení: konec prodeje žárovek, zákaz rtuťových teploměrů, zpomalování eskalátorů (3,6x!), regulace roamingu.

Krize-nekrize uregulujme se až k smrti. Po „Lisabonu" by se o suverenitě ani svrchovanosti státu nedalo už ani fantazírovat.

 

 

Epilog

Tož tak. Komárku, to že je demokracie? To že jsou pojistky? To že je kvalifikovaná kritika prezidenta? To že jsou čisté a pravdivé argumenty? To že je nezaujatý komentář?

Dejte mi vědět, až jednou přehlasujeme Francii nebo Německo.

 

http://streit.blog.idnes.cz/