Mýty a fakta o libertarianismu

Autor: Murray N. Rothbard | Publikováno: 25.11.2009 | Rubrika: Zamyšlení
libertarian

 

Před tím, než se člověk pustí do posuzování a hodnocení libertarianismu, je životně důležité přesně zjistit, co tato doktrína tvrdí, a ještě lépe, co netvrdí. Obzvláště důležité je vyjasnit množství dezinterpretací, které se o libertarianismu udržují mezi lidmi a zejména mezi konzervativci. V tomto textu vyjmenuji a kriticky zhodnotím nejčastější mýty o libertarianismu. Jakmile se tyto mýty vyjasní, budou moci lidé hovořit o libertarianismu bez vyložených pověr a mylných představ a zabývat se jím tak, jak je to správné, tedy jeho skutečnými klady či nedostatky. 
 
Mýtus č. 1: Libertariáni věří, že každý jedinec je isolovanou, hermeticky uzavřenou entitou a jedná ve vzduchoprázdnu, aniž by měl vliv na jiné.
To je běžné, ale dosti pochybné obvinění. Za celý svůj život, strávený četbou libertariánské a klasické liberální literatury, jsem nenarazil na jediného autora či teoretika, který by zastával tuto pozici. Jedinou možnou výjimkou je fanatický Max Stirner, německý individualista z poloviny 19. století, který měl ale ve své době i později na libertarianismus jen minimální vliv. Navíc Stirnerova explicitní filosofie založená na myšlence, že „moc vytváří právo“, a jeho zavržení všech morálních principů včetně individuálních práv jako „bludů v hlavě“ z něj jen stěží činí libertariána v jakémkoli smyslu slova. Kromě Stirnera však neexistuje nikdo s názorem alespoň vzdáleně souznícím se vzneseným obviněním.
 
Je jisté, že libertariáni jsou metodologičtí a političtí individualisté. Věří, že jsou to pouze jedinci, kdo přemýšlejí, hodnotí, jednají a vybírají. Věří, že každý člověk má právo vlastnit sám sebe, právo, které mu nemůže být násilím odňato. Ale žádný individualista nepopírá, že se lidé trvale navzájem ovlivňují ve svých cílech, hodnotách, pocitech a činnostech. Jak ukázal F. A. Hayek ve svém pozoruhodném článku The Non-Sequitur of the ‚Dependence Effect‘, útok Johna Kennetha Galbraitha na svobodný trh publikovaný v jeho bestselleru Společnost hojnosti spočívá na tomto tvrzení: ekonomická věda předpokládá, že každý jedinec nezávisle dospěje k vlastní stupnici hodnot, bez toho, aby byl kýmkoli ovlivňován. Oproti tomu Hayek říká: jak každý ví, většina lidí si neutváří své vlastní hodnotové soudy, ale přijímá je pod vlivem ostatních. Žádný individualista či libertarián nepopírá, že lidé se stále navzájem ovlivňují, a na tomto nevyhnutelném ději jistě není nic špatného. Ale to, čemu libertariáni oponují, není dobrovolné přesvědčování, nýbrž násilné vnucování hodnot za použití síly a policejní moci. Libertariáni v žádném případě neoponují dobrovolné součinnosti a spolupráci mezi jedinci, ale jen povinné pseudo-spolupráci nařízené státem. 
 
Mýtus č. 2: Libertariáni jsou konzumní požitkáři, co dychtí po „alternativním životním stylu“.
Tento mýtus byl nedávno předložen Irvingem Kristolem, který ztotožnil libertariánskou etiku s konzumerismem a tvrdí, že libertariáni zbožštili zásilkový katalog firmy Sears Roebuck a celý ten plytký náhražkový životní styl, který kapitalismus umožňuje svou překypující nabídkou. Pravdou je, že libertarianismus není a ani si neosobuje být kompletním morálním a etickým postojem, je to pouze politické přesvědčení. Je ale tou důležitou podmnožinou celkového morálního přesvědčení, která vymezuje roli násilí v životě společnosti.
 
Tato politická teorie pojednává o tom, jak by vláda měla anebo neměla jednat, a vláda je zde ostře oddělena od ostatních skupin společnosti, protože se jedná o instituci, která se přímo zabývá organizací násilí. Libertariáni tvrdí, že jediné správné použití násilí je při ochraně osob a majetku proti jinému násilí a že jakékoli další použití násilí, které přesahuje tuto oprávněnou obranu, je již agresí, nespravedlností a kriminálním aktem. Libertarianismus je proto teorií, která tvrdí, že nikdo by neměl být ohrožován násilím a každý si může dělat vše, co uzná za vhodné, kromě toho, že nemůže používat násilí proti jiným osobám a jejich majetku. To, co jedinec činí se svým vlastním životem, je sice zásadní a důležité, ale z hlediska libertarianismu irelevantní.
 
Proto by nemělo překvapovat, že část libertariánů je zaměřených na materiální spotřebu a jsou tedy přívrženci konzumerismu, a stejně tak jsou mezi libertariány stoupenci buržoazní či náboženské morálky. Někteří libertariáni jsou volnomyšlenkáři, jiní pevně lpí na systému přirozeného anebo náboženského práva.
 
A existují libertariáni, kteří neuznávají žádnou morální teorii kromě imperativu nenásilného dodržování práv. Je tomu tak proto, že libertarianismus v sobě neobsahuje žádnou obecnou či osobní morální teorii.
 
Libertarianismus nenabízí životní styl. To, co nabízí, je svoboda. Tedy že každý jednotlivec může vyznávat své vlastní hodnoty a morální principy a podle nich jednat. Libertariáni souhlasí s Lordem Actonem, že „svoboda je nejvyšším politickým cílem“, ale ne nezbytně nejvyšším cílem na žebříčku hodnot všech lidí.
 
Není pochyb o tom, že ekonomové mezi libertariány mají sklon být potěšeni, když trh vede k rozšíření nabídky pro spotřebitele a tak zvyšuje jejich životní standard. To, že prosperita je lepší než bída, je bezesporu hodnotový soud a zasahuje do oblasti všeobecných mravních zásad. Nejedná se ale o myšlenku, za kterou bych se měl omlouvat.
 
Mýtus č. 3: Libretariáni nevěří v morální principy. Omezují se na analýzu nákladů
a výnosů založenou na předpokladu, že lidé jednají vždy racionálně.
Tento mýtus samozřejmě souvisí s předchozím obviněním z konzumerismu a odpověď na něj je z části totožná. Skutečně existují libertariáni, hlavně mezi ekonomy chicagské školy, kteří odmítají věřit, že svoboda a individuální práva jsou morálními principy, a místo toho se pokoušení odvodit správnou veřejnou politiku porovnáváním údajných společenských nákladů a užitků.
 
V prvé řadě většina libertariánů jsou ekonomičtí „subjektivisté“, zastávají tedy názor, že užitky a náklady různých jedinců nelze sčítávat ani vzájemně poměřovat. Z toho důvodu je samotný koncept sociálních nákladů a užitků mylný. A co je důležitější, většina libertariánů se opírá o morální princip, o víru v přirozená práva každého jedince vztažená k jeho osobě a majetku. A proto považují za amorální jakékoli agresivní narušování a napadání těchto osobních a majetkových práv, a to bez ohledu na to, jestli toto násilí pácháno individuálně anebo skupinově.
 
A není vůbec amorální, když libertariáni jednoduše aplikují univerzální lidskou etiku na činy vlády stejným způsobem, jako by to činil téměř každý, pokud by měl v běžné praxi tuto etiku aplikovat na jiné lidi anebo instituce. Přesněji řečeno, jak jsem již poznamenal dříve, libertarianismus jako politická filosofie vymezující roli násilí se opírá o všeobecnou etiku, jakou většina z nás uplatňuje vůči násilí, a směle ji aplikuje na stát.
 
Libertariáni nepřipouštějí pro vládu žádnou výjimku ze zlatého pravidla, žádná zadní vrátka, žádný dvojí standard. Libertariáni věří, že vražda je vražda a neposvětí se tím, že ji spáchal stát. Věříme, že krádež je krádež a nestane se oprávněnou, když organizovaní bandité nazvou svůj lup daňovým odvodem. Věříme, že zotročení je zotročení, a to i tehdy, když tento akt nazveme „povinná vojenská služba“. Stručně řečeno, to klíčové v teorii libertarianismu je, že z etických norem nepřipouští žádné výjimky pro stát.
 
Tudíž, libertariáni nejsou ani lhostejní ani oponující morálním principům, když jsou jedinou skupinou, který chce tyto principy celoplošně rozšířit i na samotný stát. Je pravdou, že libertariáni by dovolili každému jednotlivci, aby si zvolil své hodnoty a podle nich konal. Každému by umožnili být morální anebo nemorální, jak se mu to hodí. Libertarianismus ostře oponuje tomu, aby osoby či skupiny osob byly násilím nuceny do jakýchkoli morálních postojů. Samozřejmě s výjimkou etické prohibice násilí samotného. Ale musíme si uvědomit, že žádný čin není ctnostný, pokud není vykonán svobodně a s osobním dobrovolným souhlasem.
 
Jak poznamenává Frank Meyer: „Člověk nemůže být donucen ke svobodě a nemůže být donucen ke ctnosti. Do určité míry je pravda, že může být donucen, aby jednal, jako kdyby ctnostným opravdu byl. Ctnost je ale ovocem dobře používané svobody. A činy, podle míry, do jaké je jejich součástí násilí, pak čpí ctností anebo neřestí.“
 
Jestliže je osoba donucena násilím anebo pohrůžkou násilí, aby jednala nějakým způsobem, pak nemá možnost morálního výběru. Morálnost jednání může plynout pouze tehdy, pokud můžeme jednat svobodně. Jen stěží lze nazvat morálním takový čin, který byl vykonán před namířenou puškou.
 
Donucování k morálním činům a postavení nemorálních činů mimo zákon proto nemůže být nazváno podporou šíření morality a ctnosti. Naopak. Násilí ničí moralitu, protože zbavuje jedince svobody stát se morálním anebo nemorálním, a tak násilně ničí lidem šanci být morální. Povinná moralita nás tak paradoxně zbavuje příležitosti být skutečně morální. Je navíc dosti groteskní svěřit strážení morality do rukou státního aparátu, tedy nikomu jinému než policistům, strážníkům a vojákům. Pověřit stát ochranou morálních principů je jako pověřit pověstnou lišku hlídáním kurníku.
 
Až již si o nich myslíme cokoliv, ti, co vykonávají organizované násilí ve společnosti, se nikdy nevyznačovali vysokým morálním postojem či pečlivostí, s níž by morální principy udržovali. 
 
Mýtus č. 4: Libertarianismus je ateistický, materialistický a popírá duchovní stránku života.
Mezi tím, je-li někdo pro anebo proti libertarianismu, a jeho postojem k náboženství neexistuje žádná nutná souvislost. Je pravdou, že mnoho, ne-li většina současných libertariánů jsou ateisté, ale to koreluje se skutečností, že většina intelektuálů nejrůznějších politických přesvědčení jsou také ateisté.
 
Mnoho libertariánů věří v Boha, jsou to židé či křesťané. Ve zbožnějších dobách se mezi klasickými liberály, předchůdci moderního libertarianismu, nacházela přehršel křesťanů: John Lilburn, Roger Williams, Anne Hutchinson a John Locke v sedmnáctém století a poté Cobden, Bright, Frédérick Bastiat a francouzští laissez-faire liberálové či slavný lord Acton.
 
Libertariáni věří, že svoboda je přirozeným právem, založeným na přirozených zákonech, které jsou lidstvu vlastní, protože odpovídají lidské přirozenosti. Odkud tento soubor přirozených zákonů pochází, jestli je čistě přírodní anebo byl ustanoven stvořitelem, je sice důležitou ontologickou otázkou, která však nenáleží do sociální ani politické filosofie.
 
Jak tvrdí páter Thomas Davitt: „Ať už termín ‘přirozenost’ znamená cokoliv, tak odkazuje na přirozenost člověka a když jej použijeme v souvislosti s termínem ‘právo’, nemůže se ‘přirozenost’ vztahovat k ničemu jinému než k uspořádání manifestovaném sklony lidské přirozenosti. A proto vezmeme-li Aquinského ‘přirozené právo’ samo o sobě, není na něm nic religiózního ani teologického.“
 
Anebo jak píše D’Entr_ves o holandském protestantském právníkovi sedmnáctého století Hugo Grotiovi: „Grotiova definice přirozeného práva v sobě neobsahuje nic revolučního. Když tvrdí, že přirozené právo je ta ústřední část pravidel, kterou je člověk schopen odhalit za použití rozumu, pak to není nic jiného než přeformulování scholastického pojetí racionálních základů etiky. A skutečně. Jeho cílem je spíše obnovit tento názor, který byl otřesen extrémním augustiniánstvím určitých protestantských myšlenkových proudů. Když prohlašuje, že tato pravidla jsou platná sama o sobě nezávisle na faktu, že Bůh to tak chce, opakuje tvrzení, které již bylo formulováno některými učenci …“
 
Libertarianismus byl obviňován z toho, že ignoruje duchovní podstatu člověka. Je ale snadné dobrat se libertarianismu z náboženských či křesťanských pozic: zdůrazňují důležitost každého jedince, svobodu jeho vůle, přirozená práva a soukromé vlastnictví. Je však možné dobrat se zcela totožných pozic i světským přístupem založeným na přirozeném právu skrze přesvědčení, že člověk může dospět k racionálnímu chápání přirozeného práva. Navíc historicky není vůbec jasné, je-li pro rozhodnutí stát se libertariánem náboženství pevnější oporou než světské přirozené právo. Jak poznamenává Karl Wittfogel ve své knize Oriental Despotism, po celá staletí se využívalo spojení trůnu a oltáře k upevnění despotické vlády.
 
Spojení církve a státu bylo historicky v mnoha případech koalicí vzájemné výpomoci pro posílení tyranie. Stát využíval církev k posvěcení a veřejné propagaci toho, že je třeba se podrobit jeho Bohem schválené roli; církev využívala stát k zajištění svých příjmů a privilegií.
 
S blížícím se 20. stoletím hrály jak křesťanský socialismus, tak šíření evangelia důležitou
roli v nástupu etatismu. Smířlivá role ortodoxní církve v sovětském Rusku byla také naprosto
jasná. Někteří katoličtí biskupové v latinské Americe dokonce tvrdili, že jediná cesta do království nebeského vede skrze marxismus, a kdybych chtěl být nechutný, mohl bych zdůrazňovat, že reverend Jim Jones byl nejen leninista, ale kromě toho také o sobě prohlašoval, že je reinkarnací Ježíše.
 
Můžeme si zde povšimnout, že socialismus se stává obzvláště despotickým, když nahradí „ekonomické“ a „materiální“ cíle údajně „morálními“ a „duchovními“, a když staví na odiv nedefinovatelnou „kvalitu života“ před ekonomickou prosperitou. V posledních letech byla nejhroznějším despotismem na zeměkouli nepochybně Pol Potova Kambodža, kde byl „materialismus“ potlačen do té míry, že režim zrušil peníze. Když bylo zrušeno soukromé vlastnictví a peníze, tak se každý jedinec stal zcela závislým na státní almužně minimálních přídělů a život se stal naprostým peklem.
 
Musíme být opatrní, než se začneme ušklíbat nad „čistě materiálními“ cíli a stimuly. Obvinění z „materialismu“ namířené proti svobodnému trhu ignoruje fakt, že všechny lidské aktivity v sobě obsahují transformování fyzických objektů za použití lidské práce v souladu s idejemi a cíli, které aktéři zastávají. Je nepřípustné oddělovat „duševní“ a „duchovní“ od „materiálního“. Všechna velká umělecká díla, všechny velké výplody lidské mysli potřebovaly hmotné zabezpečení: ať už to byly plátna, štětce a barvy, archy papíru a hudební nástroje, stavební kámen a jiný materiál na stavbu kostelů. Neexistuje žádný skutečný předěl mezi „duchovnem“ a „materiálnem“, a proto každá despocie, která strádá materiálně, bude strádat i duchovně.
 
Mýtus č. 5: Libertariáni jsou utopisté, kteří věří, že všichni lidé jsou dobří, a proto státní
kontrola není nezbytná.
Konzervativci mají tendenci dodávat, že vzhledem k tomu, že lidé jsou částečně či naprosto špatní, silná státní kontrola je pro společnost naopak nezbytná. Toto je velmi rozšířená domněnka o libertarianismu, avšak je složité najít zdroj tohoto neporozumění. Rousseau jako původce myšlenky, že člověk je od přirozenosti dobrý, ale kazí jej společnost, byl stěží libertarián. Když odhlédneme od romantických spisů několika anarchokomunistů, které bych v žádném případě za libertariány nepovažoval, nevím o žádné libertariánovi anebo klasickém liberálovi zastávajícím tento pohled.
 
Většina libertariánských autorů naopak považuje člověka za směsku dobra a zla, a proto je naléhavým úkolem společenských institucí povzbuzovat jej v dobrém a odrazovat jej od zlého. Stát je jedinou společenskou institucí, která je oprávněna získávat svůj příjem a bohatství násilím; všichni ostatní musejí získat svůj příjem buď prodejem zboží a služeb zákazníkům anebo dobrovolnými dary. Stát je také jedinou institucí, která může využít příjem z organizované loupeže k zesílení kontroly a regulace životů lidí a majetku. Takže instituce státu ustanovuje společensky legitimizovaný a posvěcený mechanismus, aby špatní lidé mohli dělat zlé věci, páchat zákonné krádeže a třímat diktátorskou moc.
 
Etatismus tak povzbuzuje zlo či přinejmenším kriminální stránky lidské přirozenosti. Frank H. Knight břitce uvádí: „Pravděpodobnost, že lidé u moci budou lidmi, kteří nemají rádi majetek a výkon moci, je asi stejná, jako že člověk s měkkým srdcem získá na plantáži místo dozorce bičujícího otroky.“
 
Tím, že svobodná společnost nelegitimizuje takovýto mechanismus krádeží a násilnictví, potlačuje zločinnou stránku lidské povahy a podněcuje mírumilovnou a dobrovolnou. Svoboda a svobodný trh odrazují agresi či donucení a podporují harmonický oboustranný prospěch z dobrovolných mezilidských vztahů ekonomických, sociálních i kulturních. Jelikož systém založený na svobodě by podporoval dobrovolnost, zrazoval od zločinu a odstranil by jediný mechanismus legitimizující zločin a násilí, mohli bychom předpokládat, že svobodná společnost bude skutečně méně trpět násilím a agresí, než je tomu nyní, i když nelze se zárukou předpokládat, že by mohli vymizet zcela. Toto není utopismus ale rozumná implikace změn ve společnosti, pokud bude legitimně založena na odměnách a trestu.
 
Na naši tezi se můžeme podívat i z jiného úhlu. Jestliže jsou všichni lidé dobří a žádný nemá zločinné úmysly, pak opravdu, jak připouštějí konzervativci, nepotřebujeme stát. Ale na druhé straně, kdyby všichni lidé byli zlí, tak je argument o nutnosti státu rovněž vratký. Proč bychom měli předpokládat, že ti lidé, kteří tvoří stát a obdrží zbraně a donucovací pravomoc, by měli být nějakým kouzlem zbaveni špatnosti, která je vlastní všem ostatním lidem. 
 
Klasický libertarián Thomas Paine, často považovaný za naivního optimistu ohledně lidské povahy, vyvrátil konzervativní argument o zlé povaze člověka a nutnosti silného státu:
„Jestliže je lidská přirozenost zkažená, pak není potřebné tuto zkaženost posilovat ustanovením dědičného následnictví panovníků. Když král poklesne na dno, musíme jej stále poslouchat…“ Paine dodává: „Žádný člověk nebyl nikdy hoden toho, aby mu byla svěřena moc nade všemi.“
 
Libertarián F. A. Harper jednou napsal: „Pokud uplatníme stejný argument, že politická moc by měla být rozšířena všude tam, kam až sahá lidské zlo, pak budeme mít společnost, ve které bude požadována kompletní politická moc nad všemi záležitostmi všech lidí… Jeden člověk by vládl všem. Ale kdo by plnil roli diktátora? Ať už bude vybrán a dosazen na politický trůn jakýmkoli způsobem, tak určitě bude osobou naprosto zlou, protože všichni lidé jsou zlí. Společnost pak bude ovládána absolutně zlým diktátorem, kterému bude svěřena veškerá moc. A logicky, může být výsledkem cokoliv jiného než absolutní zlo? Jak by něco takového mohlo být lepší než nemít vůbec žádnou politickou vládu?“
 
Nakonec tedy zjišťujeme, že lidé jsou směskou dobra a zla. Režim založený na svobodném
rozhodování vede k posilování dobra a potlačování zla, a to přinejmenším tehdy, když za dobro považujeme aktivity dobrovolné, vzájemně výhodné a za zlo pak považujeme násilí. Etatismus je neospraveditelný, ať už předpokládáme jakoukoli lidskou povahu, tedy založenou na dobrotě, špatnosti či směsici obou.
 
Aby popřel názor, že patří mezi konzervativce, F. A. Hayek, jakožto klasický liberál, jednou poznamenal: „Hlavní výhodou individualismu [obhajovaného Adamem Smithem a jeho současníky] je, že se jedná o systém, ve kterém nadělají zlí lidé nejméně škod. Je to společenský systém, jehož funkčnost nezávisí na nalezení hodných jedinců, kteří jej budou řídit, anebo na tom, že se všichni lidé stanou lepšími, než jsou dnes, ale funguje s lidmi takovými, jací jsou, v celé jejich dané rozličnosti a komplexitě…“
 
Je důležité připomenout, co odlišuje libertariány od pejorativně pojímaných utopistů. Libertarianismus nechce lidskou povahu přetvářet. Jedním z hlavních cílů socialismu, který je v praxi dosahován totalitními metodami, je vytvořit nového socialistického člověka, jehož hlavním cílem bude pilně a altruisticky pracovat pro společnost.
 
Libertarianismus je politickou filosofií, která říká: Ať už je člověk jakýkoli, svoboda je nejefektivnější a jediný morální systém. Je jasné, že libertarianismus – tak jako jakýkoli jiný společenský systém – bude fungovat tím lépe, čím mírumilovnější lidé budou, a tím hůře, čím budou agresívnější a zločinnější. A libertariáni tak jako většina jiných lidí – by sice rádi dosáhli světa, kde žije co nejvíce dobráků a co nejméně zločinců, ale o tom jejich doktrína není. Libertarianismus per se říká, že při jakémkoli namíchání lidské povahy je svoboda tím nejlepším řešením.
 
Mýtus č. 6: Libertariáni věří, že každý nejlépe ví, co je pro něj dobré.
Podobně jako předchozí nařčení, že libertariáni věří v dobrotu každého člověka, obviňuje
je tato pověra z víry v dokonalou moudrost všech lidí. Pak stačí jen prohlásit, že to u mnoha lidí neplatí, a proto musí zasáhnout stát. Ale libertarián nepředjímá dokonalou znalost u lidí o nic více, než předpokládal dokonalou dobrotu. Existuje určitý všeobecný pocit, že většina lidí nejlépe ví, co zrovna potřebují a co by chtěli dosáhnout. Ale nepředpokládá se, že by si opravdu každý byl nejlépe vědom svých vlastních zájmů.
 
Libertarianismus přesněji tvrdí, že každý by měl mít právo sledovat své vlastní zájmy tak, jak nejlépe umí. To, co je obsahem tvrzení, je právo disponovat se svou vlastní osobou a se svým majetkem a nikoli, že takové činy budou nezbytně moudré.
 
Nicméně je také pravdou, že svobodný trh, na rozdíl od státu, má v sobě zabudovaný mechanismus umožňující lidem, aby se svobodně obraceli na odborníky, kteří jim mohou smysluplně poradit, jak nejlépe své zájmy sledovat. Jak jsme již viděli, jedinci nejsou hermeticky uzavřené jednotky. A proto se na svobodném trhu může kdokoli, pokud si není jist, co je pro něj nejlepší, poradit s odborníkem, který mu poskytne informace založené na svých snad lepších znalostech. Člověk si může takové experty najmout a na svobodném trhu může průběžně testovat jejich spolehlivost a prospěšnost. 
 
Soukromě najímaný odborník tudíž prosperuje v závislosti na míře svých schopností, zatímco státem zaměstnávanému expertovi se daří dle jeho úspěchu v získávání přízně nadřízených.
Navíc, vládní expert není o nic schopnější než ten soukromý; je pouze schopnější v získávání přízně u těch, kdo drží politickou moc. Zásadní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že soukromě najímaný odborník je všemožně finančně motivován k péči o klienty nebo ty, co jej potřebují, a k tomu, aby pro ně udělal to nejlepší. Ale vládní expert žádné takové pohnutky nemá, svůj plat obdrží v každém případě. Z tohoto důvodu se budou jednotliví spotřebitelé mít lépe v ekonomice založené na svobodném trhu.
 
Závěr
 
Doufám, že tento text přispěl k odstranění nánosů špíny, pověr a nepochopení, kterými je libertarianismus zastřen. Konzervativci a všichni ostatní by měli laskavě vzít do úvahy, že libertariáni nevěří v dobrotu všech lidí, ani v to, že každý je vševědoucí expert ve svých záležitostech, ani tomu, že každý jedinec je hermeticky uzavřená částice. Libertariáni nemusejí být volnomyšlenkáři, konzumeristé ani ateisté, ale zato pevně věří v morální principy.
 
Pokračujme ve zkoumání libertarianismu takového, jaký skutečně je, nezatíženého mýty či pověrami. Dívejme se na svobodu střídmě, bez bázně a bez patosu. Jsem si jist, že když se tak stane, libertarianismus zažije impozantní nárůst svých stoupenců.
 
Murray N. Rothbard (1926-1995) byl vůdčí osobností rakouské ekonomické školy a jedním z nejvýznamnějších představitelů libertarianismu. Tento (redakčně mírně zkrácený)
text vychází z projevu na setkání Philadelphia Society v Chicagu v dubnu 1979 na téma
Konzervativismus a libertarianismus.
 
Přeložil Petr Sadílek.
 
Terra Libera duben/2008

8495 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Mezi mládeží do 16 let jsou teď v USA bílí menšinou, zjišťuje statistický úřad USAPanna Mária naliehavo varuje pred odpadlíctvomFacebook hrozí zrušením facebookové stránky Tomia Okamury, Radima Fialy i hnutí SPDChcete, aby imigranti a suníčkářská lůza rabovali i v našich městech? To je nehorázné. Evropský soudní dvůr rozhodl, že zákon, kterým si chce Maďarsko posvítit na politické neziskovky financované ze zahraničí a chce docílit toho, aby byly transparentní, je diskriminační…

euServer.cz

Koněvobijci a churchillobijci vyvolávají dojem fašistů. Na které straně stály za okupace a protektorátu rodiny pana Hřiba, Koláře a Novotného?Evropská komise vypracovala další dokument, jenž počítá s rozmísťováním migrantů do členských zemí, které bude možno provádět i bez jejich souhlasu. Solidaritu si v EU prostě rozvracet nedáme

ePortal.cz

Překlad slíbené rezoluce vůči autorce Harryho Pottera. Stojí za přečtení, věřte mi. Atmosféra jako ze starých padesátýchSluníčkáři chtějí vyvolat anarchii a urychlují svou revoluci a totální převzetí moci. Buď se budeme bránit, nebo náš svět zanikne

Eurabia.cz

Rakouská ministryně: „Politický islám je pro společnost jed!“Bordel: Na státní svátek země Francouzi rádi zapalují auta a páchají násilnosti

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Byl zprovozněn nový most mezi Ruskem a ČínouTakže když potřebují zničit Trumpa, tak kvůli tomu zničí i USA?

ParlamentniListy.cz

Dělit se o byt, konto a auto s těmi méně úspěšnými? Štěpán Kotrba a Josef Skála řešili skomírání levice a „šméčka“ kapitalismuFilip k Jakešovi: Tohle si nezaslouží. A slova o Dubčekovi
Články autora
Průzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění