Sbohem, žárovko! Sbohem svobodo!
„Učiníme elektrické světlo tak laciným, že pouze bohatí budou svítit svíčkami,“ řekl Thomas Alva Edison novinářům, když jim ve své legendární laboratoři v Menlo Parku v New Jersey před 130 lety předváděl svůj ojedinělý vynález – elektrickou žárovku.
Geniální Edison svým výjimečným vynálezem rozsvítil bulváry velkoměst, přinesl elektrické světlo do nejvzdálenějších míst planety, umožnil miliardám lidí planety získat při světle elektrické žárovky lepší vzdělání a zásadně zvýšil komfort života i těch nejprostších.
Dnes se se žárovkou loučíme. Od 1.září již na pultech nekoupíte žárovku silnější než 85 W nebo silné mléčné žárovky. Nejen v České republice ale kdekoliv v Evropské unii.
Po celé jedno století neustále vylepšovaný Edisonův vynález dosáhnul vysoké spolehlivosti a současně minimální ceny. Přesto odchází. Bohužel ne proto, že by byl vytlačen v čistém konkurenčním boji. Odchází z rozhodnutí politiků.
Ti, zcela posedlí soubojem s údajnou klimatickou změnou a ve spolupráci s největšími výrobci žárovek (!), usoudili, že klasická žárovka je natolik neúsporná a nehospodárná, že je nezbytně nutné přistoupit k jejímu postupnému ale povinnému stahování z trhu.
Ne konkurenční souboj s úspornými žárovkami, ne zánik žárovky jako výsledek nabídky a poptávky na trhu a svobodného rozhodování zákazníka, které žárovce dá přednost. Politické inženýrství a nemístný aktivismus společně rozhodly, že jsme někým zvenku nuceni se s klasickou žárovkou rozloučit.
Nechci vést fyzikální polemiku o zjevných výhodách či nevýhodách klasických a úsporných žárovek. V tom není podstata mé kritiky právě proto, že si je každý dobře vědom všech kladů a záporů - proto se sám umí rozhodovat o svých preferencích. Slova „musíme“ a „nesmíme“ mi na tom celém nejvíc vadí!
Jsem zásadně proti tomu, aby si politikové – ruku v ruce s několika významnými výrobci - osobovali právo rozhodovat o tom, co je pro zákazníka (občana) dobré a co ne.
Politik nesmí svá rozhodnutím nadřazovat nad svobodná a spontánní rozhodování svých občanů. Pokud chci šetřit a spořit (což je správné), musí to být výsledkem pouze mého rozhodnutí. Nechci svět, ve kterém jsou politikové moudřejší a vědí lépe, co je či není pro občana dobré. Osud žárovky je příkladem takového světa.
Ano, svoboda volby v sobě nese riziko omylu a ztráty. I toto přijímám, neboť člověk je ve své podstatě tvorem ekonomickým a z chyb se sám umí poučit.
Na dnešní debatě o žárovkách mě vůbec nezajímá, kolik emisí CO2 do ovzduší se ušetří či kolik jaderných elektráren bude možné kvůli těmto úsporám „vypnout“ (přičemž všechny tyto prognózy jsou statické a nepočítají s tím, že bychom spotřebovávali elektřinu jinde a jinak).
Vymezuji se proti dogmatické, módní, neekonomické a především nekritizovatelné politice fundamentálního environmentalismu, pro který je souboj s tzv. klimatickou změnou posvátnou ikonou.
Je to zhoubná ideologie počátku 21.století. Nejde v ní o souboj tříd nebo nadřazenost rasy a stejně málo dbá o blahobyt obyčejného člověka. Zato nás zbavuje svobody rozhodovat o svých životech plíživě a stejně účinně jako ony chmurné ideologie minulého století. Ani to moc nevnímáme, protože „cíle jsou přece správné“.
Takže, sbohem, žárovko – a děkujeme ti! Jsi symbolem svobodného a liberálního světa, ve kterém si vynálezci a objevitelé museli na živobytí svými vynálezy a objevy vydělat a politikové se jim nepletli pod nohy. Snad právě proto byly jejich objevy tak překvapivé a převratné.
Ivo Strejček
poslanec Evropského parlamentu za ODS
30.srpna 2009