Francisco Franco-fašistický diktátor nebo spasitel Španělska?

Autor: Filip Vurm | Publikováno: 5.12.2005 | Rubrika: Svět
Franco

V neděli 20.11. uplynulo 30 let od smrti španělského diktátora Franciska Franka. Zdejší televizní stanice vysílají dokumentární pořady o Frankově éře a na pultech knihkupectví se objevilo velké množství jeho biografií. Není divu, že je tomuto tématu věnována mimořádná pozornost. Franco byl hlavou španělského státu téměř 40 let a pohled na něj dodnes rozděluje španělskou společnost. Pro jedny je fašistickým diktátorem, jenž se dostal k moci vojenským povstáním proti legitimní vládě, které vyústilo ve vleklou a krvavou občanskou válku. Za vítězství v tomto konfliktu měl vděčit především fašistické Itálii a nacistickému Německu a po uchopení moci zavedl v zemi tvrdou diktaturu, která zbrzdila společenský, hospodářský a politický vývoj země o desetiletí. Pro druhé představuje Franco zachránce Španělska z chaosu II.republiky, která směřovala ke zřízení bolševické diktatury. Jeho režim se měl vyznačovat stabilitou, kontrastující s předcházejícím chaosem , podporou tradičních katolických hodnot a trvalým růstem životní úrovně.

Skutečnost, jak u to v dějinách bývá, je poněkud složitější. Francisco Franco y Bahamonde se narodil 4.12.1892 v galicijském přístavním městě El Ferrol v rodině s dlouhou námořní tradicí.Otec byl námořním důstojníkem holdujícím světským zábavám a od rodiny nakonec odešel. Rozhodující vliv na výchovu malého Franciska měla jeho zbožná matka. Ten v r. 1907 vstoupil do Vojenské akademie v Toledu, odkud byl v r.1910 vyřazen s průměrnými výsledky. Nic tedy nenapovídalo tomu, že stojí na počátku velmi strmé vojenské kariéry. Odrazovým můstkem se pro Franka stalo španělské vojenské angažmá v Maroku. Zde strávil, s výjimkou služby v Oviedu a El Ferrolu, skoro 14 let, od r.1912-26. V jednotkách na marockém bojišti se povyšovalo především za válečné zásluhy, což byl i Frankův případ.Zde se začaly formovat i jeho politické postoje. Spolu s většinou marockých veteránů /tzv. africanistas/ sdílel názor: vojsko je poslední záchrana vlasti, liberální režim v letech 1876- 1923 byl obdobím úpadku vedoucím ke ztrátě posledních imperiálních držav v americko-španělské válce v r.1898, vojsko v Maroku vrací armádě ztracenou prestiž v tomto konfliktu, španělská historie legitimizuje zásah vojska do politiky.

Po návratu do Španělska se Franco stal ve svých 33 letech brigádním generálem. V této hodnosti se v r. 1928 stal ředitelem Vojenské akademie v Zaragoze. Zde ho zastihl pád diktatury Primo de Rivery a vznik II. republiky v r. 1931.Nový režim se v mnohém rozcházel s jeho představami o politice a společnosti. Zvláště antiklerikální politika vlády, neschopnost udržet veřejný pořádek a celá řada reforem. Přesto vak Franko zůstal věrný republice, až do r. 1936 .Neúčastnil se pokusu o vojenský převrat vedený generálem Sanjurjem v srpnu r. 1932 a pokračoval ve své vojenské kariéře. Vrchním velitelem Baleár byl v letech 1933-34. V říjnu r. 1934 se aktivně podílel na potlačení povstání, které vyvolali katalánští nacionalisté, anarchisté a velká část španělské socialistické strany /PSOE/. Záminkou této revolty byl vstup ministrů pravicové strany CEDA do vlády, politického uskupení, které uspělo ve volbách v r. 1933. Dá se říci, že strany, které měly značný vliv na tvorbu republikánské ústavy povstaly proti legalitě, která z ní vycházela. Právě tato událost přispěla k tomu, že se republika v očích mnohých vojáků zdiskreditovala a připravila tak půdu pozdějšímu vojenskému povstání.

Franco v r. 1935 zaujal pozici vrchního velitele v Maroku a později se stal šéfem generálního štábu.Této funkce byl květnu r.1936 zbaven a odvelen na Kanárské ostrovy. Mezitím v únoru r. 1936 zvítězila ve volbách koalice levicových stran /mj.i Komunistické strany Španělska/ Lidová fronta. Část vysokých důstojníků začala připravovat státní převrat, proti tomu, co považovala za koalici povstalců z r. 1934 a trojského koně komunismu ve Španělsku. Roznětkou vojenského vystoupení se stala vražda pravicového politika Calvo Sotela. 17.7. 1936 vypuklo povstání v Maroku a v městech na Pyrenejském poloostrově. Původní plán na rychlé převzetí moci nevyšel. Povstalci se uchytili jen v Maroku, části Andalusie, Navaře a dalších oblastech na severu Španělska. Franco se ujal velení v Maroku a podařilo se mu /nutno říci díky německým a italských letounům/ vytvořit první letecký most v dějinách a přesunout své jednotky přes Gibraltarskou úžinu. To společně s vojenskými úspěchy na španělském bojišti /disponoval nejlepšími jednotkami stojícími na straně povstalců přispělo k tomu, že byl Franco ostatními generály uznán jako nejvyšší velitel. 1.10.1936 byl prohlášen hlavou státu. Frankovi se rovněž podařilo integrovat nejrůznější politická uskupení, která podporovala povstání. Falanga byla nositelem idejí fašismu ve Španělsku. V jejím čele stál charismatický José Antonio Primo de Rivera, syn diktátora z 20.let, byl za občanské války zajat a popraven republikány. V éře II. republiky to byla marginální politická strana. Další skupinou byli karlisté, ultrakonzervativní katolická skupina se zázemím hlavně v Navaře. Její původ se odvozuje od podpory nástupnických práv dona Carlose a jeho potomků a v 19.století století představovali úhlavního protivníka španělského liberalismu. Poslední složkou byli alfonsovští monarchisté, kteří si přáli návrat monarchie z období před rokem 1931.Tyto ideově odlišné skupiny byly na jaře r. 1937 sjednoceny v organizaci se složitým názvem FET y JONS, pro které se ujalo pojmenování Movimiento nacionál /Národní hnutí/. Nutno říci, že při této fúzi, došlo k odstranění všech vedoucích funkcionářů, kteří se nechtěli podřídit Frankově autoritě (včetně fašistických).

Upevnění mocenské pozice Franka ve vlastní zóně bylo důležitým faktorem ve vítězství v občanské válce. Nepochybně další příčinou úspěchu byla masivní materiální a vojenská pomoc ze strany mocností Osy. V r. 1939 padl Madrid a Franco se stal neomezeným pánem nad Španělskem. Španělská občanská válka byla nesmírně krvavým konfliktem a jejím průběhu byla oběma stranami páchána ta nejhorší zvěrstva. Lze říci, že v tomto byla předobrazem 2.světové války, která vypukla nedlouho poté.

Za této nové situace byl Franco nyní jako hlava státu nucen zaujmout postoj a zvolil neutralitu.Ta byla v letech 1940-43 vystřídána pozicí nazvanou no beligerencia, což byla neutralita přátelsky nakloněná mocnostem Osy. Franco vak odmítl přímý vstup do války na straně Německa a Itálie s poukazem na neutěšený stav španělského hospodářství po vleklé občanské válce. Navíc španělské vojenské angažmá podmiňoval splněním teritoriálních požadavků v Africe. Úlitbou španělským proválečným kruhům a německému spojenci bylo vyslání tzv. Modré divize na východní frontu. Franco hlásal teorii dvou, později třech různých válek, k nim mělo Španělsko odlišný vztah. Ve válce mezi SSSR a Německem španělští dobrovolníci bojovali proti komunismu. Ve válce Německa a západních Spojenců bylo Španělsko neutrální a ve válce mezi USA a Japonskem zaujímalo proamerický postoj.

S postupnou změnou poměru sil ve světovém konfliktu byl Franco nucen vrátit se k striktní neutralitě a učinit řadu opatření v neprospěch Německa. S koncem války bylo nezbytné začít měnit i fasádu režimu, falangistické dědictví bylo odloženo a v mnohem větším měřítku byl zdůrazňován katolická stránka režimu. Pokud měl někdy Frankův režim nejblíže k totalitnímu režimu, pak to bylo právě v letech druhé světové války. Po jejím ukončení se Španělsko nacházelo ve velmi svízelné situaci. Mnohými zeměmi bylo považováno za poslední stát s fašistickou vládou v Evropě. V Mexiku se ustavila španělská exilová vláda, která byla diplomaticky uznána SSSR, státy v jeho mocenské sféře a několika zeměmi Latinské Ameriky. Právě od těchto států pocházely iniciativy v OSN, které vyvrcholily vydáním několika rezolucí odsuzujících madridský režim a uvalující diplomatické sankce. Španělsko se tak v druhé polovině 40.let ocitlo v největší izolaci ve svých dějinách. V této době se těšil dobrých vztahů s Portugalskem, Vatikánem a Argentinou. Dovoz především zemědělských produktů z Perónovi Argentiny měl pro hospodářsky dosud nezkonsolidované Španělsko životní význam.Velmi dobré styky se tehdejší španělské diplomacii podařilo navázat s arabskými státy.

Ostrakizace Frankova režimu však neměla dlouhého trvání a s vypuknutím studené války mezi oběma supervelmocemi. Franco velmi zdůrazňoval antikomunismus svého režimu a tvrdil, že byl první v Evropě, kdo se postavil nebezpečí komunistické penetrace. Americká zahraniční politika viděla ve Španělsku geopoliticky důležitou zemi a vstoupila v jednání s Frankovou vládou.Výsledkem byla série smluv mezi USA a Španělskem z r. 1953. Frankovi se dostalo vojenské a hospodářské podpory a Američané dostali povolení zbudovat na španělském území vojenské základny.Ve stejném roce byl podepsán konkordát se svatou stolicí, což mělo pro katolicky orientovaný Frankův režim velký význam.Tyto smlouvy byly součástí průlomu mezinárodní izolace.V r. 1950 byly revokovány rezoluce odsuzující madridský režim a v r. 1955 Španělsko vstoupilo do OSN.

Ve španělské vnitřní politice převládali katolicky orientovaní politici, zejména z organizace Opus dei.Tito lidé představovali pragmaticky uvažující vládnoucí elitu a od konce 50. let začali liberalizovat španělskou ekonomiku a otevírat ji vnějšímu světu. Španělsko navázalo rozsáhlé hospodářské styky se státy EHS, využívalo svou levnou pracovní sílu a navíc se v této době stálo vyhledávanou turistickou destinací. To vše přispělo nejen k rozsáhle modernizaci španělského hospodářství a infrastruktury /někdy se v této souvislosti mluví o španělském hospodářském zázraku/, nýbrž i k závažným změnám tradiční společnosti. To mělo i závažné důsledky pro Frankův režim. V církvi, považované za jednu z hlavních opor režimu, se zejména po II.vatikánském koncilu začaly množit kritické hlasy. Znovu se objevila problematika periferních nacionalismů, zejména baskického v podobě ETA. Španělsko postupně opouštělo svá africká teritoria a od 60. let vyvíjelo velkou snahu o znovuzískání Gibraltaru, což vedlo k napjatým vztahům s Velkou Británií. Objevil se problém, vzhledem k Frankově pokročilému věku, s možným nástupnictvím.Tato problematika byla řešena už na konci 40.let, kdy bylo definitivně rozhodnuto o monarchistickém zřízení státu. Tehdy došlo k dohodě s nástupníkem španělského trůnu Juanem de Borbón. Franco si měl podržet doživotní regentství a jeho nástupcem v roli hlavy státu se měl stát Juan Carlos, syn dona Juana, ovšem s podmínkou, že jeho výchova bude probíhat ve Španělsku pod dohledem režimu. Definitivně pak tuto otázku řešil Organický zákon z roku 1967.

Franco stárl, v r. 1973 se vzdal předsednictví v radě ministrů, které si podržel po celou dobu své vlády. Pád Salazarova režimu v sousedním Portugalsku a režimu řeckých plukovníků v r. 1974, posledních autoritativních nekomunistických režimů v Evropě, byl předzvěstí i pro Franka.Ten zesnul 20.11.1975. Po jeho smrti došlo k postupnému přechodu k parlamentní konstituční monarchii. Bylo to umožněno zejména pragmatickým chováním bývalých režimních exponentů a zástupců protifrankistické opozice.

Na závěr zbývá zodpovědět jednu otázku.Jaký byl charakter Frankova režimu? Nutno říci, že na to neexistuje jednoznačná odpověď. Viděli jsme jak se Frankův režim v průběhu doby měnil. Původně se jednalo o režim vzešlý z vítězství v občanské válce za vydatné podpory mocností Osy. Přijal celou řadu vnějších znaků fašismu, ovšem nelze říci, že by se jednalo o totalitní systém, i když rozsah represí zejména v prvních letech po konci občanské válce směle překoná např. fašistický režim v Itálii/nikoliv vak Hitlerovo Německo či Stalinův SSSR/. Totalitní režim by vyžadoval státostranu v podobě NSDAP nebo KSSS, která má ucelenou ideologii a je svázaná s vůdcem.Tuto úlohu falanga rozhodně neplnila. Byla zcela uměle vytvořenou organizací během občanské války, kterou nebylo těžké zbavit vlivu, kdy přestala být užitečná. Fašismus a nacismus chtěli vytvořit nového člověka prostřednictvím mobilizace mas.To bylo Frankovu uvažování velmi cizí. Nechtěl totiž vytvořit novou lepší společnost, nýbrž se chtěl vrátit k idealizovaným vzorům v minulosti a jeho vzorem byla tradiční a stabilní společnost. Zásadní rozdíl je i v přístupu k náboženství. Zatímco Hitler byl nábožensky vlažný a Mussoliniho lze dokonce označit za antiklerikála, Franco byl hluboce věřící člověk. Katolická církev získala v jeho režimu tak důležité postavení, jaké by bylo ve fašistické Itálii či nacistickém Německu nepředstavitelné. Od konce 2.světové války se jeho režim stal autoritativní konzervativní diktaturou zdůrazňující své katolictví a antikomunismus, jakousi pevností obklopenou nepřátelským světem. Od konce 50.let dochází k nástupu technokratů, kteří příliš nedbali na ideologii a jednali pragmaticky. Díky jejich úsilí se Španělsko proměnilo v moderní evropskou zemi. Politický systém Frankova režimu se nevyvíjel stejnou rychlostí jako španělská společnost a v 70.letech u působil dost anachronicky. Byl ovšem na tolik přizpůsobivý, že umožnil bezproblémový přechod k demokracii, založený na jeho vlastních zákonech.

Filip Vurm
korespondent EUportalu.cz ve Španělsku

18542 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Ukazuje se, že fanatická feministická genderistická neomarxistická ideologie škodí samotným ženám. Muži se v důsledku kampaně #MeToo proti sexuálnímu obtěžování stále více zdráhají spolupracovat se ženamiPomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastTehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. FaktDnes je NATO paktem, který svou agresivní politikou, prosazovanou zejména americkými prezidenty, destabilizoval v podstatě celý svět

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Bičování mužů a žen za nemanželský sex v Indonésií. Brzy i v Evropě? Francouzský stát podporuje islamizaci formou propagace muslimské kultury ...

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Že Babiše chtěli vydat dva měsíce před volbami, to opravdu není náhoda. Jiřímu Čunkovi kauza Čapí hnízdo potvrdila vlastní šílené zkušenosti se státními zástupciKdyž ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Prezidentský kandidát Jiří Hynek vypráví, co s námi dnes dělají Američané kvůli armádnímu kšeftu na vrtulníky
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění