Vše začalo švédským telefonátem na hrad, kdy švédská strana začala vyzvídat, jakou že to má Václav Klaus podmínku, bez které oživlou mrtvolu Lisabonské smlouvy neratifikuje. Ač měl být rozhovor čistě soukromý, švédská strtana zveřejnila, že se Klausův požadavek týká Listiny základních práv EU.

Na to tedy Václav Klaus vystoupil a sdělil co přesně požaduje. Chce garanci pod Lisabonskou smlouvou, že nebudou prolomeny Benešovy dekrety. Václavu Klausovi nestačí nějaká deklarace, která v právním světě nemá žádnou cenu a hodnotu.

Právě deklarací přitom byly řešeny irské požadavky. Pokud by ale v době platnosti někdo vznesl právní požadavek, že Irsko neplní jeho práva evropského občana, bude Irsku bez ohledu na nějakou deklaraci nařízena náprava, přičemž se bude vycházet právě z Listiny základních práv EU.

Jakou myslíte, že má cenu doprovodné usnesení českého parlamentu k ratifikaci Lisabonské smlouvy? Naprosto nulovou, protože pokud Lisabonskou smlouvou vznikne svrchu nadřazený superstát, budou nějaké deklarace českého parlamentu k smíchu a páni poslanci a senátoři si je můžou leda tak vetknout za klobouk.

Pokud by neexistovala hrozba, že k prolomení Benešových dekretů skutečně dojde, pak by těžko byly v doprovodném usnesení tyto věty: "Poslanecká sněmovna (...) odmítá snahy o extenzivní výklad rozsahu uplatnění Listiny základních práv Evropské unie a s tím spojené pokusy o otevírání otázek souvisejících s koncem a výsledky druhé světové války. (Listina základních práv EU) nemůže působit retroaktivně a zpochybnit tak právní a majetkové vztahy."

Čili jde jen o náš výklad a téměř zbožné přání. Nějaké slovní ujišťování od bruselských představitelů či dokonce od samotného Bernda Posselta (viz zde) nemá vůbec žádnou váhu a není žádnou zárukou. Zejména sudetoněmecký landsmanschaft se svého boje za "návrat do vlasti" stále nevzdává a dá se očekávat, že někteří jeho členové podají žalobu na základě Listiny základních práv EU.

Že nemohou být prolomeny Benešovy dekrety? Dáte za to ruku do ohně? Kdyby zde neexistovala hrozba revize výsledků druhé světové války a poválečného uspořádání, pak by asi těžko Poláci prosadili stejnou podmínku do Lisabonské smlouvy.

Klausova tvrdá smeč zaskočila asi všechny. Politický zelenáč Liška by nejraději oznámil nucenou prezidentovu skreč, premiér Fischer v roli náhodného diváka rozhlašuje na všechny strany jak zápas dopadne a že skončí do oběda, ačkoli sudí z empiru teprve zkoumá dopad míčku, zda míč zůstal ve hře anebo to byl aut. V poslední kvalifikaci vypadnuvší hráč vyskakuje tři metry do vzduchu a halasně křičí, že Klaus švindloval. Spoluhráč z lavičky zase všechny uklidňuje, že vlastně o nic nejde. Už snad jen chybí, aby se k tomu ještě se svou obvyklou decentností a úctou vyjádřil doktor House.

Všichni zároveň křičí, že tohle prezident udělat nemůže, že je to jen další obstrukce, že na to měl dost času a přichází s náboženským symbolem po smutečním obřadu. Jenže prezident na to má plné právo. Václav Klaus dlouhodobě poukazuje na to, že Lisabonská smlouva nám může vcelku dost uškodit. Je ve svém názoru konzistentní a nemění ho dvakrát během jednoho dne.

Teď, když už je, nebudeme-li počítat náš Ústavní soud, který může dát Lisabonské slouvě palec nahoru nebo dolů, poslední instancí, má poslední šanci, jak pro naši zem zajistit plnohodntné záruky, které jsou navíc v národním zájmu České republiky. Ty záruky, které někdo opomněl vyjednat ať už pochybením nebo, a tomu se mi nechce věřit, záměrem.

Evropa už říká, že se to vyřeší snadno nějakým doprovodným textem k přístupové smlouvě s dalším uchazečem o členství a že by prý Klausův požadavek znamenal, že by Lisasbonskou smlouvu musely znovu všechny členské státy ratifikovat.

Plně souhlasím s názorem prezidenta Klause, že pokud skutečně Evropa tak moc chce Lisabonskou smlouvu, pak při své místy až ekvilibristické kreativnosti si určitě najde cestu jak to udělat, aby požadavkům české strany vyhověla.

Škoda jen, že prezident Klaus nebyl o něco tvrdší. Měl požadovat záruky, že veškeré bruselké příkazy, nařízení a doporučení budou na našem území platit jen tehdy, pokud s tím bude souhlasit náš parlament. Tím bychom si mohli zachovat suverenitu.

Jsem zvědav, co na to Evropa. Klausův tah byl možná překvapivý, ale za ta léta jsme si mohli zvyknout, že vždy vytáhne nějaké eso z rukávu. Jako každý sportovec velice nerad prohrává a najde-li skulinu, jak soupeře vyvést z rovnováhy a zvrátit zápas ve svůj prospěch, využije ji.

Jsem zvědav, kdo bude mít silnější nervy, ale sázím na vítězství Václava Klause v pátém setu.

http://polanecky.blog.idnes.cz/