Kdo stojí proti nám

Autor: Jakub Calatrava | Publikováno: 19.1.2006 | Rubrika: Islám
Islám 10

Motto:

Málo by bylo těl a jejich kusů
vedle toho, co zde způsobil hřích
A co v devátém žlebu bylo hnusu

Sud, který ztratil dno či jednu z dýh,
nezeje tak, jak jeden rozpáraný
od brady k řiti: měl rozťatý břich

střeva vyhřezla mezi nohy z rány,
osrdí bylo vidět, hrozný vak,
zlejnovatělou stravou pěchovaný.

A když jsem k němu lačně upřel zrak,
rukou hruď roztáhl rudě mokvající
řka: podívej, jaký je ze mne vak!

Mohameda rozetli v polovici!
A přede mnou jde Ali se vzlyky,
tvář rozťatou od vlasů po sanici.

A všichni, kdož jdou těmi dolíky,
jsou strůjci schizmat, seli símě různic
a rozetli je jako hříšníky.

Ďábel po řadě nelítostně przní
co pod meč přijde, nehledí, kam pad,
jdou kruhem pryč zohaveni a hrůzní.

a musí zas a zase kolovat,
protože každá rána znovu sroste,
než přijdou pod meč, jejž zdvíhá ten kat.

Dante Alighieri, Božská komedie, Peklo, XXVIII, 19-42

Slovo úvodem

Kdo jsme,víme pouze tehdy, když víme, kdo nejsme a mnohokrát dokonce pouze tehdy, když víme, kdo stojí proti nám.


Klíčem k vyřešení této rovnice je pro nás Evropany poctivá odpověď na otázku „Kdo stojí proti nám“?

Avšak: co všechno budeme muset ještě ztratit! Co strašného zažít! Jakou cenu zaplatit, než konečně správně pochopíme, kdo stojí proti nám! Odkud nám hrozí smrtelné nebezpečí!

Jak dlouho budeme toto nebezpečí podceňovat? Jak dlouho budeme před ním zavírat oči a bagatelizovat všechny jeho znaky? Jak dlouho budeme vůči tomuto nebezpečí používat politiku kompromisů, ústupků, abychom si uklidnili svědomí, své pracně zbudované filosoficko-ideologické konstrukce, vzniklé z pocitu méněcennosti, slabosti a neschopnosti podívat se pravdě do očí?

Kdo řekne plnou pravdu o nebezpečí, kterému Evropa čelí? Zkorumpovaná politika? Orientalisté, arabisté a různí odborníci na islám? Ti jsou z 99% infikováni islámem, jsou neobjektivní, pohlceni svým oborem. V horším případě dokonce využitelní až zneužitelní.

Církevní představitelé velkých církví, denominací a teologové jsou ve svých soudech, přístupech a hodnoceních nejednotni. Navíc řada z nich podléhá určenému konfesijnímu názoru, často sami mají problémy se svojí osobní vírou. A takovéto kompetentní hlasy by měly formovat náš pohled na danou otázku? Kdo tedy správně odpoví na otázku : kdo stojí proti nám?

Ten, kdo provede důslednou analýzu, objektivní zhodnocení dějinného a teologického vývoje islámu, jeho cest, prostředků a cílů. A to na základě komplexního posouzení všech informací a faktů. Ne pouze účelovým výběrem vhodných argumentů.

Přesto již v roce 1996 jsme odpověď na tuto otázku znali. Americký politolog Samuel P. Huntington, ve své, tolik emocí vzbuzující práci, “Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu“, jasně a stručně vyjádřil tuto tezi:

„Zásadním problémem Západu není islámský fundamentalismus, je to islám, odlišná civilizace, jejíž příslušníci jsou přesvědčeni o nadřazenosti své kultury a jsou posedlí slabostí své moci.“

Kolik že let zbývalo do osudného 11. září 2001? Do dnešního dne je Samuel Hungtington stále zesměšňován, znevažován a v odborných kruzích obviňován z neprofesionality a diletantství.

Huntington však nebyl sám, kdo ukazoval stejným směrem. Islám byl postupně označen za globálního rivala Západu, za jeho dalšího soupeře, kterému jde o vybudování nového světového řádu.

Hlasů přibývalo, stávaly se expresivnějšími, ale nestačila ani varování typu “islám exploduje Západu do tváře“, přestože přicházela od erudovaných autorů, jako byl v tomto případě profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Rafael Israeli. Nebo snad právě proto?

V této souvislosti je více než pikantní a paradoxní to, že další symptom, potvrzující výše uvedenou tezi, znovu nastartovaný antisemitismus, se v Evropě začal v poslední době lavinovitě šířit právě prostřednictvím islámských menšin.

Tedy, jak dlouho ještě budeme muset čekat? Bohužel k této práci můžeme pouze vyzvat, volat po ní, protože jde o práci vysoce specializovanou, určenou kvalifikovanému a nezaujatému odborníkovi.

Abychom se v této problematice stručně orientovali, nezbude nic jiného, než stanovit několik základních, elementárních tezí s rozšířeným komentářem a vysvětlením. Budiž toto skromné minimum do doby příchodu vyčerpávající odborné práce aspoň základní osnovou pro nutnou informaci.

1. teze
Islám je nejmladším monoteistickým náboženstvím,které vzniklo syntézou potřebných prvků staroarabských náboženských představ a nepochopených a účelově zkreslených podnětů židovské a křesťanské náboženské soustavy.

Tuto základní tezi načrtneme v obecné poloze a později se k jejím jednotlivým prvkům vrátíme podrobněji v kontextu dalších tezí.

Předislámské náboženské představy arabské kulturní oblasti byly velmi různorodé. Není možné je charakterizovat jednoduchou, globalizující definicí a charakteristikou.

Každá ze tří oblastí, kde žila arabská populace, má svá specifika a vycházela z jiných podnětů, byla ovlivněna jinými místními podmínkami a vlivy kulturně-politickými.

Přesto lze najít aspoň částečně společné rysy vlastní této kulturní oblasti. Hlavním rysem je pochopitelně obecný polyteismus a animismus. Pak zvláštní kategorie všearabských božstev, uctívaných v arabských kulturních oblastech pod stejným, nebo obdobným jménem a s přibližně shodnou atribucí.

Severoarabské a středoarabské náboženské představy vyústily v synkretismus, ve kterém nalezneme arabský základ, místní prvky, aramejský a také řecko-římský vliv. Zapamatujme si tento synkretismus jako velmi důležitou cestu k pochopení vzniku synkretismu vyšší kategorie, jímž bylo umělé vytvoření nové náboženské soustavy, dnes obecně známé pod názvem islám.

V době těsně před vystoupením Muhammada byla nejvýznačnějším městským centrem Mekka, shodou okolností i Muhammadovo rodiště. Jedním z mnoha zde uctívaných božstev byl Alláh, kterého si Muhammad zvolil pro novou všearabskou náboženskou koncepci a povýšil ho tak na jediné božstvo tohoto nového monoteistického náboženství.

Arabská území byla ovlivněna judaismem a křesťanstvím. Jednotlivé prvky těchto náboženství ve větší či menší míře zdeformované novou interpretací Muhammada, byly zakomponovány do nového monoteismu. Výsledek, připomínající karikaturu, vzbudil hlavně mezi židovskými kmeny despekt a opovržení.

Blasfemický výsledek absorbce křesťanských prvků byl buď dílem intelektuální neschopnosti kompilátora, nebo vznikl díky kontaktům s okrajovými proudy křesťanství, považovanými Muhammadem za autenticky křesťanské. Existuje ještě třetí možnost-souběžné působení výše uvedených možností.

Výsledek byl zcela pragmaticky využit k ospravedlnění nutnosti, přijmout novou zvěst a akceptovat roli nového proroka a jeho patologickou vizi o božstvu Alláhovi.

Pro úplnost uveďme, že na domácí půdě vzniklý staroarabský monoteismus, presentovaný hánify, měl též svoji roli na vzniku islámu.

2. teze
Tristní dětství, citový deficit, psychické problémy a vliv staroarabských věštců formoval Muhammada, autora nové náboženské soustavy.

Klíčem k pochopení původu vzniku nového náboženství, jeho charakteru a smyslu, je osobnost Muhammada, jako iniciátora, kompilátora a de facto „zakladatele“.

Na formování jeho osobnosti se bezpochyby podílely rodinné poměry. Muhammad nepoznal otce, který zemřel před jeho narozením. Neúplná rodina nefungovala dlouho. Matka zemřela v jeho dětství. Výchovy se ujal nejdříve děd a pak strýc. Citový deficit vyústil později ve věkově nerovný manželský svazek. Muhammadova první žena byla o 15 let starší.

Podle údajů životopisců Muhammad často vyhledával samotu v pustých a odlehlých místech v okolí Mekky. Zde upadal do extatických záchvatů, při nichž se v křečích svíjel po zemi, měnil barvu v obličeji, extrémně se potil a jeho dech přecházel v chroptění. Tyto záchvaty byly doprovázeny zrakovými a sluchovými halucinacemi. Míval vidění a slyšel hlasy a zvuky, připomínající vzdálené zvonění.

Nabízí se několik možností výkladu těchto stavů. Buď důvodem popsaných projevů byl zdravotní stav Muhammada, vyvolaný psychickým onemocněním nebo poruchou. Pak by zde se svým názorem mohli vystoupit odborníci-psychiatři. Nebo jde o zcela kontinuální projev, navazující na staroarabskou tradici věštění tzv. káhinů, kteří s pomocí podpůrných drog upadali do extáze a „věštili“.

A opravdu, první Muhammadovy texty, zaznamenané v Koránu, velmi připomínají texty káhinů svou formou krátkých, v extázi vyrážených, rýmovaných vět, postrádajících často logickou návaznost a smysl.

Pro druhou možnost naznačeného vysvětlení svědčí i svědectví životopisce, který uvádí, že při těchto stavech vytržení, extáze, se Muhammadovi zjevovala jakási nehmotná postava. Velmi pikantní na této zprávě je to, že káhinové za své „iniciátory“ považovali džiny. Sám Muhammad byl ze svých „vidění“ vyveden z míry a teprve později, pod vlivem rodiny a na základě kontaktů s judaismem a křesťanstvím, přijal interpretaci svých „vidění“ zcela v souladu s jemu předkládanou rolí v následujícím procesu vzniku islámu. Z nehmotné postavy pravděpodobného džina se stal archanděl Gabriel – Džibril, který mu „zprostředkoval“ spojení s božstvem Alláhem.

3. teze
Muhammad deformoval,zfalšoval a pragmaticky zneužil řadu prvků židovské a křesťanské dogmatiky.

Nová víra, vznikající v okruhu Muhammada, byla vlastně jakýmsi jednoduchým monoteismem, který měl svůj vývoj. Nebyl dán v neměnné formě od svého počátku. Měnil se dle potřeby, podle politických a strategických okolností, reagoval na řadu podnětů a na momentální podmínky, vyvolané potřebou prosazení nového náboženství.

Jak již bylo řečeno, velký vliv na Muhammada mělo křesťanství a judaismus. Muhammad na svých obchodních cestách přicházel do kontaktu se členy neortodoxních, okrajových křesťanských směrů. Většinou s nestoriány a křesťanskými gnostiky. Na základě jejich interpretace křesťanství a zcela účelově si vytvořil deformovaný, neúplný a zkreslený obraz o podstatě křesťanství. Ten pak vkomponoval do své konstrukce.

Stejně účelovým způsobem postupoval při absorbci prvků judaismu. Jeho větší zájem o židovství je datován až do doby přesídlení do Mediny, kdy se domníval, že svým novým pojetím získá zdejší židovské kmeny. Tvrdě však narazil, protože míra dezinterpretace Tory byla tak velká, že vyvolala pouze despekt a kontraverzi.

A tak Muhammad po této blamáži, zhruba po dvou letech pobytu v Medině, přepracovává svoji soustavu v čistě arabské náboženství. Pragmatický výsledek jeho úprav definitivně odsoudil stará monoteistická náboženství jako mylné cesty dezinterpretace původní zvěsti, přinesené Alláhem. Degradoval tato náboženství na méněcenná, která podle slov Muhammada Alláha „zklamala“.

Pasoval svoji zvěst Arabům za autenticky poslední a definitivní Alláhovu výzvu světu a sebe na posledního z řady proroků, přinášejícího tuto zvěst o jediné alternativě nejen pro Araby, ale i celý svět.

4. teze
Nad prenatální fází islámu, charakterizovanou jakousi obdobou “lásky k bližnímu“, zvítězila koncepce náboženství síly a meče.

O morálních kvalitách Muhammada a charakteru jeho přetransformované víry svědčí další vývoj.

Frustrace z neúspěšného pokusu o vnucení nové zvěsti Židům v Medině byla tak silná, že nejen vyústila v již zmíněnou úpravu, ale i v nenávist proti medinským židovským kmenům. Zvítězila touha pomstít se.

Jeho náboženství se mění v náboženství meče a násilí ve jménu nového božstva. Nenávist, touha pomstít se, zlikvidovat toho, kdo se proti němu postavil, rozšířit své učení, to vše nyní doslova explodovalo. Pseudohumanistický nádech jeho prvotního učení byl opuštěn, ukázala se pravá duchovní podstata islámu.

Muhammad se zaměřil na získání Mediny a Mekky. Boj proti Mecce začal symbolicky, přepadením a vyloupením karavany mekkských obchodníků. Svou lásku k bližním vzápětí demonstroval postupem proti židovským kmenům v Medině. Poslední kmen Banú Kurajzá byl donucen se vzdát na milost. Přesto byl zlikvidován tak, že muži byli zmasakrováni a ženy a děti si vítěz rozdělil jako kořist. Tady hledejme genetický počátek nenávisti k Židům, který je aktuální a viditelný do dnešního dne. V roce 630 Mekka kapitulovala a Muhammad vítězoslavně vstoupil do pokořeného města. Plejádu staroarabských místních božstev nahradilo jediné, shodou okolností místní ,Alláh, intronizovaný tak na nejvyšší post nového Muhammadova všearabského náboženství. Pocta pro Mekku byla velká.

V témže roce Muhammad v čele 30000 válečníků vytáhl na sever. Přebytečná energie Arabů, znásobená populační explozí, si našla nový cíl. Pandořina skříňka lidské nenávisti, zloby, touhy po moci, kořisti a území, byla otevřena.

5. teze
Bůh islámu není totožný s Bohem Bible. Není Bohem Židů a křesťanů.

Muhammad svojí interpretací judaismu a křesťanství sice popřel tato náboženství jako pravá a autentická, sebe určil za posledního proroka, přinášejícího světu třetí a poslední šanci na úspěšnou reformu společnosti, ale vycházel z hlavního postulátu, že tím, kdo jeho, Muhammada, pověřil nápravou těchto dvou “deformovaných“ předcházejících zjevení a získáním vyznavačů polyteistických náboženství, je stejný bůh, který mluvil k lidu Staré smlouvy (Židům) i Nové smlouvy (křesťanům). Pouze jeho zvěst nebyla správně pochopena a byla „zfalšována“.

Židé a křesťané věří v téhož Boha-Hospodina. Zde problém není. Kdo je však Muhammadův Alláh? Božstvo staroarabské mytologie pod jménem Alláh je božstvem velmi často se objevujícím na územích obývaných Araby. Patřil do kategorie nejvyšších bohů, jako bůh předek, demiurg, bůh nebe a deště. Tvůrce světa a lidí, hlava a otec všech dalších bohů staroarabského polyteismu. Byl chápán jako lidem vzdálený. V některých místech byl ztotožňován s hlavními místními božstvy, pány městských států, jako například s Dušarem nebo Chubalem v Mecce.

Manželkou Alláha byla Allát u Arabů v Syrské poušti nebo Uzza na jihu centrální Arábie. V dalších oblastech byly tyto bohyně spolu s bohyní Manat považovány za Allahovy dcery.

Pozdní staroarabská mytologie pracuje s pojmem Alláh, který se stal jménem božstva, vzniklého spojením hlavních místních božstev. Byl též asi ztotožňován s božstvem staroarabských monoteistů – hánifů.

A to se již dostáváme do doby těsně před vystoupením Muhammada, který přejal toto původní staroarabské pouštní božstvo a ztotožnil ho s Bohem Židů a křesťanů.

Ve své interpretaci stvořil ovšem božstvo s výraznými rysy, tak typickými pro arabskou náboženskou kulturu. Božstvo despotické, totalitární, nevyzpytatelné, samovládné, vyžadující absolutní slepou podřízenost, odevzdání se a přijetí Alláhem předurčeného osudu.

Tolik vyzdvihovaný monoteismus Muhammada měl však ve svých počátcích “nepatrné“ nedostatky a to v podobě nepřekonatelných reminiscencí na mekkánské bohyně Allát, Manát a Uzzu, které ovšem Muhammad zavčas zlikvidoval. To je ona pověstná kauza tzv. “satanských veršů“.

6. teze
Islám a křesťanství jsou antagonistická náboženství

O takzvané integraci účelově vybraných prvků křesťanské dogmatiky jsme již hovořili. Poznali jsme osobnost Alláha a jeho charakter. Uvědomili jsme si, že neexistuje žádná shoda mezi ním a Bohem Bible. Ale v čem jsou ještě další nepřekonatelné hlavní rozdíly mezi islámem a křesťanstvím?

Neuralgickým bodem sporu obou náboženství je křesťanské trojiční učení, které islám kritizuje jako nepřijatelné v souvislosti se svou prezentací islámu jako absolutního a dokonalého monoteismu.

Islám svým vlastním vyznavačům s velkým despektem vysvětluje, že křesťanská Trojice je složena z Boha, Ježíše a Marie. Jsou-li na vině Muhammadovy kontakty s okrajovými proudy křesťanství, tak jak již bylo naznačeno, nebo záměr zprofanovat křesťanství v očích muslimů, těžko říci. Lze jen konstatovat, že křesťanská Trojice nezahrnuje Marii. Tvoří ji Bůh Otec, Ježíš Kristus a Duch svatý, kteří jsou zosobněním trojjediného Boha, Hospodina.

Pro islám je nemyslitelná představa Alláha jako otce, a to jak vůči Ježíši, tak i vůči lidem. Alláh je vždy ve vztahu k lidem pouze a jen pánem, absolutním vládcem, despotou. Osobní vztah křesťana k Bohu, vyjádřený pojmem otec a asociující lidský vztah otec a jeho dítě, je pro vyznavače islámu něčím nepochopitelným, nemožným. Zde funguje pouze vztah absolutní podřízenosti a poddanství.

Ježíš - centrální postava křesťanské zvěsti a jeho vykupitelská, záchranná role pro lidstvo je opět v islámu zcela přepracovaná. S odkazem na čistotu islámského monoteismu je jeho role pouze na úrovni proroka, jehož ukřižování bylo Koránem popřeno. Slova“jen se jim to zdálo“, jsou natolik vágní a nejasná, že vyvolala řadu pokusů o výklad, kterým dnes dominuje názor, že za Ježíše byl ukřižován někdo jiný. Muhammad zřejmě věřil v Ježíšovo pozdvižení na nebesa, ale v jeho lidském těle. Nezemřel, byl prý vzat k Alláhu.

Třetí osoba křesťanské Trojice – Duch svatý - je v islámu absolutně neznámý. Přibližného termínu používá ve zcela jiných souvislostech než křesťané.

Pokud bude toto učení vypuštěno z kontextu celé dogmatiky, a to z jakýchkoli důvodů, třeba taktických, aby v rámci usmiřování s islámem učinilo křesťanství vstřícný krok, který by měl pak vyvolat další krok ze strany islámu, pak je to velký omyl. Protože islám ústupky druhé strany hodnotí zcela jinak, jako slabost a kapitulaci. A kapitulace by to byla zcela evidentní, protože sám Muhammad své učení považoval za obnovené, očištěné Abrahámovské náboženství, které opustili již Židé.

Bohužel to není taková fikce, jak se na první pohled zdá. Již delší dobu zde zaznívají hlasy, opěvující tuto jakoby novou, startovací čáru. “Návrat“ k abrahámovskému pojetí náboženství. Jsou to hlasy, které zaznívají z římsko-katolické církve. Věřme, že jde jen o okrajové názory. Nezapomeňme, že křesťanství je vírou v Kristovu zvěst. Popřeme-li tento fakt, zůstane zde volné pole pro vznik synkretického náboženství, které bude jen přechodným stavem k vítěznému nástupu Alláha.

7. teze
Islám se šířil mečem napříč Asií, Afrikou a Evropou

Muhammada jsme opustili přibližně v době, kdy začal naplňovat své počáteční mírumilovné ideály novým obsahem - loupežnými výpravami, popravami Židů, výboji proti okolním kmenům, prostě zásahem proti všem, kteří si dovolili pochybovat o jedinečnosti a pravosti jeho náboženství.

Ano, došlo k dokonalé proměně jeho osobnosti. Z introvertního “posla božího“ se nyní stal zcela pragmatický vůdce politické entity, státník, soudce, sociální reformátor a hlavně vojevůdce. Válečník, jehož touha po uznání, moci a naplnění velikášské vize o celosvětové vládě Alláha a jeho lidu se začala naplňovat. Ježíš ani Buddha se prolitou krví nepošpinili.

Muhammad stanovil, že cílovým stavem lidstva musí být přijetí Allahova zákona. Že lidstvo jako celek musí žít v souladu s ideálem Allahovy pravdy. Základní cestou a prostředkem k dosažení tohoto ideálního stavu se stal „džihád“, cesta ozbrojeného boje. Ideální ideové zdůvodnění dalších kořistnických výprav, výbojů, loupežných přepadení a vojenských tažení směrem z nitra Arabského poloostrova na sever proti Perské říši a křesťanské Byzantské říši.

Nezabránila tomu ani Muhammadova smrt v roce 632. Nenasytný moloch již byl v pohybu, nedokázalo ho nic zastavit.

Na počátku 8. století přišla na řadu Indie a v roce 711 dokonce porážkou křesťanského vizigotského království na Pyrenejském poloostrově vstoupil islám do Evropy. Od poloviny 8. století po dobu zhruba 200 let tak existovala zakonzervovaná hranice mezi islámem a křesťanstvím, vymezená dobytými územími v severní Africe, na Blízkém východě, v Persii, severní Indii a na Pyrenejském poloostrově.

Koncem 11. století získali křesťané opět kontrolu nad západním Středomořím, dobyli Sicílii a zmocnili se Toleda. Roku 1095 začaly křížové výpravy, trvající do roku 1291, během nichž se křesťanští vládci snažili s čím dál tím menším úspěchem ustanovit křesťanskou vládu ve Svaté zemi a přilehlých oblastech Blízkého východu. Mezitím se na scéně objevují Turci. Nejdříve oslabili Byzanc a pak dobyli většinu Balkánu, tak jako i severní Afriku. V roce 1453 se zmocnili Konstantinopole a ukončili tak existenci Byzance. Na západě Evropy však v 15. století začalo docházet k zásadnímu zvratu. Křesťané postupně dobyli celý Pyrenejský poloostrov a reconquista byla v roce 1492 ukončena dobytím Granady. Východ Evropy po zániku Byzance zůstal nechráněný a přímo vybízel k postupu Turků do nitra střední Evropy. V roce 1529 tak Turci stanuli před Vídní a i jejich druhý pokus o expanzi skončil marným obléháním Vídně v roce 1683. Tento neúspěch znamenal počátek dlouhého ústupu, jehož součástí byl boj ortodoxních národů Balkánu za osvobození z osmanské nadvlády. Z mocné a obávané velmoci se během 19. století stal “nemocný muž na Bosporu“, jehož konec uspíšila 1. světová válka a následný vývoj.

8. teze
Dům islámu a dům války je v permanentním válečném stavu

Válečné a mezinárodní právo islámu dělí svět na dvě oblasti. Na území, na němž je islám vládnoucím náboženstvím (dár al-islám) a území válečné (dár al-harb), k němuž náležejí všechny země obydlené nevěřícími, jež podrobit a džihádem získat pro pravou víru, je povinnost muslimů.

Jako vše v islámu, tak i tato koncepce vychází z teologické doktríny Koránu, který neumožňuje muslimům vůči nevěřícím jiný vztah, než dobyvačnou válku nebo nadvládu. Kde je džihád politicky nemožný, má islám postupovat jinými způsoby, ale jakmile je to možné, musí se stát hlavní metodou. Můžeme tedy mluvit o jakémsi klidu zbraní, dočasném příměří. Válka může skončit pouze tehdy, přijmou-li nevěřící islám, nebo se stanou poddanými muslimů, ovšem pod podmínkou vysoké daně a získání statutu druhořadých, neplnohodnotných poddaných.

Jakákoli země, která byla jednou muslimy dobyta, ale později ztracena, je stále nárokována. Má být znovu získána všemi dostupnými prostředky. A to je povinností každého muslima. Toto je důležité faktum, které je zapotřebí zdůraznit. Proto je nyní nutné si připomenout, která evropská území kdy byla pod nadvládou muslimů, protože plánem islámu pro jakoukoliv získanou zemi je učinit Korán základem pro její ústavu a zákon. Tak se vláda a Korán stávají jedním a vznik teokratické diktatury je nevyhnutelný.

V tom je propastný rozdíl mezi islámem a židovsko-křesťanským myšlením. Bible a desatero může být etickým a morálním základem pro legislativu, ale nikdy neusiluje o teokratickou diktaturu. Neprosazuje vedení společnosti náboženskými diktátory, ale místo toho podporuje demokracii, tj. pluralismus. Islám se snaží ovšem o pravý opak.

Tedy, která to jsou ona historicky nárokovaná území v Evropě? Poté, co islám ovládl Pyrenejský poloostrov, zamířil dál přes Pyreneje roku 732 na sever až k Bordeaux, které Arabové vyplenili, vypálili křesťanské kostely a pokračovali dál směrem na Poitiers. Tam pod hradbami města se střetli s franckou armádou Karla Martela. Muslimská vojska byla poražena a vytlačena zpět za Pyreneje.

Tato bitva u Poitiers je jakýmsi mezníkem, vyznačujícím nejzazší bod, jehož islámská expanze v Evropě dosáhla. Ovšem tím arabské výboje v Evropě neskončily. V roce 846 přistál na italském pobřeží u Ostie arabský expediční sbor o síle 10.000 vojáků a 5.000 jezdců. Posádka Ostie utekla a obránci, především z řad poutníků, kteří se pokusili Arabům zabránit v postupu na Řím, byli zmasakrováni. Arabové dosáhli až okraje Říma, kde vně hradeb stála basilika sv. Petra. Tato největší svatyně západního křesťanství byla Araby záměrně zničena a chrámové poklady se staly jejich kořistí. Papež Sergius II. a obyvatelé Říma mohli jen bezmocně přihlížet.

Základnou arabských výbojů v Evropě se stalo město Fraxinetum (dnešní La Garde-Freinet) na pobřeží Provence. Odtud nájezdníci ohrožovali křesťanská města na březích Středozemního moře. Dobyli město Bari, které se stalo sídelním městem arabského emírátu a ve 2. polovině 9. století ovládli i Sicílii. Vyplundrovány a zničeny byly i bohaté kláštery střední a jižní Itálie. Mezi nimi i Monte Cassino, založené Benediktem z Nursie.

V rukách islámu se tak postupně ocitl nejenom Pyrenejský poloostrov, ale i Baleáry, Sardinie, Sicílie, jih Itálie, Řecko, řecké ostrovy Středozemního moře, Černomoří po Azovské moře, Balkán a přilehlá území až do dnešního Maďarska po slovenskou hranici.

Nezapomeňme i na dva pokusy o dobytí srdce střední Evropy – Vídně. Impozantní výčet, sice nastíněný jen v hrubých rysech, ale ve spojitosti s výše zmíněnou strategií islámu je více než burcující. Jsou určitá fakta, která vystoupí v plném světle až po začlenění do určitých souvislostí. A to prosím mluvíme prozatím jen o historicky nárokovaných územích. Současnost s vpádem migrujícího muslimského obyvatelstva do Evropy vytvořila předpoklad pro vznik tzv. pátých kolon islámu v těch zemích, které historicky nebyly islámem nikdy zasaženy. Obrazně řečeno, kam noha muslima nevkročila. Ideální podhoubí pro práci islámských nadací, vzdělávacích a informačních center, výstavbu mešit a zakládání muslimských náboženských obcí. Dům války je v těchto zemích infiltrován a postupně připravován k cílené islamizaci.

9. teze
Korán je východiskem teologického zdůvodnění světovládné role islámu

Zdá se velmi pravděpodobné, že Muhammad byl analfabet. Nedovedl číst ani psát. Všechna poselství, která údajně přijal od Alláha, byla ústně tradována a teprve 20 let po jeho smrti byla tato ústní verze písemně zaznamenána a stala se centrálním pramenem islámu.

Vzhledem k tomu, že se Muhammad prohlásil za příjemce a posla Allahovy zvěsti, za posledního proroka, se kterým Alláh hodlal komunikovat, je tento text považován za autentické slovo Alláhovo, posvátný text, jehož autorem je on sám. Z tohoto faktu pramení muslimy projevovaná úcta ke každému slovu Koránu. Jestliže ale přistoupíme na tuto myšlenku, pak musí být váha jednotlivých sdělení v Koránu stejná. Není možné účelově určité texty pomíjet a druhé upřednostňovat, když „autor“ je tentýž. Korán je východiskem k teologické doktríně ozbrojeného boje – džihádu. Nic nemůže popřít výpovědní sílu zhruba 40 citátů, které po sobě Muhammad zanechal, když opustil první fázi svého náboženského vývoje. Citátů z ranného období “mírumilovného“ islámu je v porovnání s následujícím obdobím zhruba asi 4:40. Zcela účelově jich islám využívá v Evropě proto, aby ukázal vlídnou, vstřícnou a tolerantní tvář. Ne nebezpečnou. Jsou to však jen slova, která nejsou kompatibilní s dosavadní historickou praxí, ani žhavou současností, jak ji zaznamenáváme po 11. září 2001.

Jediný pohled na historii všech muslimských výbojů, výprav a válek smete tato lživá tvrzení se stolu. Historie potvrzuje praxi islámu, který je po celou dobu své existence, vyjma již zmíněného prenatálního období, náboženstvím nenávisti a meče.

A kdyby ještě někdo do této chvíle stále pochyboval, nechť pečlivě vnímá texty samotného Muhammada, promiňte, Alláha, boha islámu. Citace jsou z nejčastěji používaného překladu na české muslimské scéně, z překladu Ivana Hrbka z roku 1972, který vydalo nakladatelství Academia.

Súra 8:187 (str. 465)
Zabíjejte je všude, kde je dostihnete a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití

Súra 2:189 (str. 465)
A bojujte proti nim, pokud nebude konec svádění od víry a pokud nebude všechno náboženství patřit bohu (Alláhu)

Súra 4:59 (str. 528)
Věru ty, kteří neuvěřili v naše znamení, my v ohni sežehneme, a kdykoliv vyschnou jejich kůže, vyměníme je za jiné, aby tak trestu okusili. A bůh (Alláh) zajisté je mocný a moudrý.

Súra 4:91 (str. 532)
Neberte si mezi nimi přátele, pokud se nevystěhují na stezku boží. A jestliže se obrátí zády, pak je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete

Súra 4:93 (str. 532)
Kdykoliv se pokusí vás svést k odpadnutí, budou odraženi. A jestliže se nebudou držet stranou od vás a nevzdají se vám na milost a nesloží své ruce, tedy je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete. A nad těmito vám dáváme pravomoc zřetelnou.

Súra 5:37 (str. 605)
A odměnou těch, kdo vedli válku proti bohu (Alláhu) a jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti nebo ukřižováni, či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni.

Súra 8:12 (str. 485) Já vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu a vy bijte je po šíjích a bijte je po všech prstech.

Súra 8:17 (str. 485)
Nejste to vy, kdo je zabili, ale bůh (Alláh) je zabil a neuvrhals ty, když jsi vrhal, nýbrž byl to bůh (Allah)

Súra 8:61 (str. 489)
Nechť se nedomnívají ti, kdož nevěří, že nás předhoní, nepodaří se jim uniknout našemu zásahu

Súra 9:5 (str. 585)
A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajměte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy

Súra 9:29 (str. 588)
Bojujete proti těm, kdož nevěří v boha (Alláha) a v den poslední a nezakazují to, co zakázal bůh (Alláh) a jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo písma - dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.

Súra 9:39 (str. 589)
Jestliže nevytáhnete do boje, bůh (Alláh) vás potrestá trestem bolestným.

Súra 9:74 (str. 593)
Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď přísný na ně. Útočištěm jejich bude peklo a jak hnusný je to cíl konečný.

Súra 9:124 (str. 599)
Vy, kteří věříte! Bojujte proti těm z nevěřících, kteří jsou poblíže. Nechť ve vás naleznou tvrdost a vězte, že bůh (Alláh) je na straně bohabojných.

Súra 25:54 (str. 250)
Neposlouchej nevěřící, ale pusť se jim proti nim do boje úporného.

Súra 47:4 (str. 492)
A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte.

Súra 48:13 (str. 575)
A kdo nevěří v boha (Alláha) a posla jeho ……pro nevěřící jsme připravili plamen šlehající

Súra 4:76 (str. 530)
A těm, kdož bojují na stezce boží a budou zabiti, či zvítězí, těm dáme odměnu nesmírnou.

Je pro vás citace „božích slov“ z Koránu dostatečná? Je kompatibilní s textem předcházejících tezí?Udělali jste si dostatečnou představu o muži, který stvořil toto kruté božstvo? Dovedete si představit budoucnost nás všech, pokud bude Korán uplatňován v plném svém znění?

Nedělejme si iluzi. Islám miluje jen sám sebe. Je vstřícný pouze k vyznavačům svého náboženství. Jiná alternativa není. Nebezpečí hrozí jak pro křesťany a Židy, tak i pro vyznavače dalších náboženství - polyteismu. A ateismus? V očích islámu je snad ještě horší než víra v jakéhokoliv boha víra v žádného boha.

Kdo bude požadovat toleranci islámu na území Evropy, kdo se z jakýchkoliv důvodů islámu zastává, je po určitou dobu v očích muslimů pouze “dočasně použitelným idiotem“, který po využití a zneužití bude zlikvidován stejným způsobem jako většina.To je osud levicové scény, která v současnosti plní svědomitě tuto roli v Evropě. Krátkozraká levice, snažíš se pohřbít Evropu? Nemyl se, padneš s ní. Jsi její součástí, sice dcerou z lože ne manželského, ale přece dcerou Evropy.

Slovo závěrem

Sinusoida stoupající a zase klesající intenzity a síly islámu, tisíciletého soupeře křesťanství, se po pádu, kulminujícím po 1. světové válce, dostala díky tzv. islámskému obrození z poloviny 80. let 20. století z útlumu, úpadku, na pozici strmě stoupající ke svému vrcholu. Nepředstavitelná souhra všech pro islám nahrávajících okolností přinesla islámu novou sílu, naději, krev a touhu naplnit a uskutečnit teologickou doktrínu Koránu do posledního písmene.

Islám zbytněl, získal ztracené sebevědomí, populační explozí muslimů infikoval unavenou a v blahobytu a slasti skomírající Evropu a využil degenerace evropské civilizace, otevřené díky levicové ideologii evropských velmocí pro svůj tichý, ale mohutný návrat do Evropy. A tak pod pláštíkem nálepky politické korektnosti, bezbřehé tolerance a falešné a sebevražedné filosofie multikulturalismu se v Evropě vytvořila hustá a důkladná síť islámských enkláv, islámských center a nadací, které v tichosti připravovaly půdu pro setbu zlořečeného semínka páté kolony v týlu evropské civilizace.

Dezorientovaná, základních hodnot zbavená a tápající evropská populace přistoupila na filosofii multikulturalismu a zavřela oči před nebezpečím, lavinovitě se šířícím Evropou. Díky, levicová politiko, která si vědomě, nebo díky své krátkozrakosti podřezáváš ne hlavní větev pod sebou, ale celý kmen.

Byla už jen otázka času, kdy pozvolný, celkem tichý a plíživý postup islámu začne nevyhovovat nové generaci muslimů, kteří začali být netrpěliví. Mladá generace se začala hlásit o svá práva, svůj pohled na strategii a taktiku útoku proti západní civilizaci.

Výsledek známe. 11. září 2001, i když byl adresován největšímu nepříteli islámu -USA. Nemylme se. Zasažena byla celá západní civilizace, i když se evropská levicová scéna domnívala, že si pro svoji politiku appeasementu vymůže výjimku, nebo aspoň dočasný odklad. Ne. To vše byla pečlivě připravená a vypočítaná taktika, ukolébávající ubohou Evropu do stádia letargie a zoufalého pocitu, že v ohrožení není ona, ale nenáviděné Spojené státy. Naše evropská, islámu vstřícná politika se domnívá, že byla a bude „odpustkem“, který nám Alláh udělí. Chyba lávky. Alláh nedělá rozdílu. Perfektně fungující islámská strategie a taktika rozdělila Evropu a USA a ukončila tak konec obávanému spojení těchto dvou velmocí, které by ve svém výsledku znamenaly konec slibných plánů islamistů.

Podařilo se. Evropa vyšla ze své latentní averze a nenávisti k USA a odklonila se od jejich postupu v domnění, že se svým postojem zachrání. Ale následoval Madrid, Londýn, Nizozemí a Evropa začala chápat, že se opět zmýlila. Přiznat to, nebo nepřiznat? Své chyby přizná jen silná osobnost, tou ovšem současná politická reprezentace Evropy není. A tak dál budeme zamlčovat důležitá fakta o narůstajícím antisemitismu v Evropě, jehož hlavním viníkem jsou mladí muslimové evropských enkláv. Dál budeme umlčovat varující hlasy, které realisticky hodnotí vzniklou situaci, ne optikou politické korektnosti. Raději vyškrtneme našim dětem ze seznamu pohádek tu o třech prasátkách, abychom nedejalláh neurazili naše muslimské spoluobčany. Radši se vzdáme tradičního vánočního pozdravu „merry Christmas“, abychom nepřipomínali narození Krista a přestaneme hrát státní hymnu a používat státní vlajku, na které je - no fuj - kříž. Tak jak tomu je ve Švédsku.

Raději zapřeme svoji kulturu, tradice, své hodnoty, které vyznávali otcové našich otců po tisíciletí, jen abychom se nedotkli menšiny, která není schopna se integrovat, a jen a jen diktuje nám, většině, kteří jsme tady doma. Nebo snad už ne?

Není tomu však ve všech zemích naší drahé Evropy stejně. Že je tomu tak ve Francii, Velké Británii, Nizozemí a Německu, to jsme si už jaksi zvykli. Že je tomu tak už i ve Skandinávii, tak to nás už udivuje. Ale ještě se nás to netýká. Nebo snad ano?

Snažte se po přečtení těchto řádků začít vnímat situaci u nás nově získanou optikou. Začněte se zajímat o problematiku muslimské menšiny u nás. Zjistěte si, co jsou islámské nadace, jak funguje Ústředí muslimských obcí. Kdo je a co hlásá M. Abbas a ing. V. Sáňka.

Jakou chceme budoucnost pro naše děti a vnoučata? Chcete, aby se státní vlajkou stal zelený list s krvavým půlměsícem? Aby vaše ženy a dcery nosily šátky nebo burky? Nebo aby polovina národa byla bez pravého zápěstí?

Začněte se zajímat, shánět informace. Vystupte z pasivity, řekněte ne plíživému islámu. Dvě mešity, v Praze a v Brně, svědčí o naší neinformovanosti. Víte, co se tam odehrává? Zjistěte si to. A přijdete k šokujícímu odhalení, že to absolutně nekoresponduje s prohlášeními, která na veřejnosti naši muslimové s takovou ochotou podávají. Faleš, klam a lži.

Probuďte se.

Začalo to i u nás.

4107 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Apokalypsa se blíží pro jednu samostatnou kategorii - finančníky. Světová ekonomika alespoň dvojnásobně prudce splaskneAgent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituályCírkev kráčí ke své zkáze. Byla infiltrovaná komunistyEvropská unie je od základu špatný koncept. A platí na něj základní poučka: i špatné věci jsou schopny vývoje. Vyvíjejí se však vždy v ještě horšíKaždý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…

euServer.cz

Pro koho to čučkař Koudelka z BISu vlastně pracuje? Ostatně soudím, že NATO i EU musí být námi opuštěnyUž jste viděli, jak se ztrapnila Vášáryová? Blaha rozdrtil video americké ambasády o 17. listopadu

ePortal.cz

Pokud bude Česká televize nadále vysílat podobné propagandistické paskvily jako s Václavem Moravcem, Rychetským a Čaputovou, poženou je lidé svinským krokemUž i u nás przní duše dětem zpovykaní šílenci z politických neziskovek, které zločinní levicoví politici vpustili do našich škol. Je třeba to zastavit, dokud je čas!

Eurabia.cz

Údajně mu je 16, ale vypadá na 40! Tohle jsou ti dětští uprchlíci političky KDU-ČSL?Pozvánka na konferenci do českého parlamentu: Pronásledování křesťanů v 21. století

FreeGlobe.cz

Chtějí zrušit výuku hymny na základních školáchVeganství zachrání naši planetu, tvrdí slavný závodník formule 1. Dostal pádné odpovědi od svých kolegů (+ foto)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Chartistka Procházková k listopadu 1989: Když mému partnerovi Ludvíku Vaculíkovi zabránili promluvit k demonstrantům se slovy „s tebou se nepočítá“, tušila jsem...Hamáček toho má už dost. Bouchl do stolu a odhalil, jak je to se „syrskými sirotky“ z Řecka: Sedmnáctiletí Pákistánci a Afghánci. Bezpečnostní riziko pro naši zemi!
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění