Pat Buchanan: Eurabia: Nová arabská Francie

Autor: Patrick J. Buchanan | Publikováno: 19.3.2010 | Rubrika: Kulturní válka
Arábia

Tři týdny po jedenáctém září 2001, v „PRovém“ gestu s cílem dokázat integraci imigrantů, byl první fotbalový zápas mezi Francií a Alžírskem od časů alžírské války konán na Stade de France, který leží v pařížském předměstí Saint Denny. Když po dvanácti minutách Francie vedla 4 : 1, alžírská mládež, která bučela při francouzské národní hymně a házela předměty po dvou francouzských ministrech začala házet lahve na policisty a vnikla na hřiště.

Spíše než, aby vysunula do popředí integraci imigrantů do francouzského života, hra odhalila to, že ve Francii sídlí dva národy. Příslušníci obou národů mohou být francouzskými občany, mohou nosit francouzský pas, jako třeba Zacarias Moussaoui. Ale jejich srdce nepatří stejné zemi.

„Kam barbaři směřují ?“ tázal se obal příběhu „Le Nouvel Observateur“ používajíce přitom slangové označení pro Araby. Otázka byla umístěna nad fotografie mladíků ze druhé a třetí imigrantské generace, útočící na fotbalové hřiště.

Během podzimu 2005 se Raspail zdál být prorokem. V předměstích Paříže, těžce osídlených Afričany a Araby vzplály nepokoje a rychle se rozšířily do Rouenu, Lille, Marseille, Toulouse, Dijonu, Štrasburku, Bordeaux, Kann, Nice a dalších tři stovek měst během týdne. Tisíce automobilů a autobusů bylo podpáleno, na dvě stě vládních budov bylo napadeno zápalnými lahvemi. Stovky škol, úřadů, kostelů a obchodů byly zničeny Jeden muž byl ubit k smrti. Jednu Francouzku polili benzínem a pokusili se jí zapálit. Více než dvě stě policistů utrpělo zranění a více než čtyři tisíce osob bylo zatčeno.Prezident Chirac vyhlásil výjimečný stav teprve po dvanácti dnech nepokojů.

Zločinci byli dětmi a pradětmi těch, kteří byli kdysi ovládnuti francouzským impériem. Odtrženi od zemí a kultur svých rodičů, vykořenění mladí mohou mít francouzské občanství, ale nikdy nebyli asimilováni mezi Francouze.

Francouzská vláda odhaduje počet muslimů na 4 –5 milionů. Nyní většina sociálních vědců věří, že toto číslo je příliš nízké a mluví o téměř osmi milionech muslimů ve Francii.

Miliony muslimů nejsou Francouzi, stejně jako Američané žijící v Paříži. Žijí ve Francii, ale nejsou Francouzi. Odloučeni od společnosti hledají přátelství a komunitu v mešitách, kde ímámové kážou, že Západ není jejich domovem, ale cizí civilizací, nepřátelskou k islámským hodnotám.

Stejně jako v případě amerických bouří z roku 1960, Kernerova komise obviňovala z „bílého rasismu“, pařížské bouře byly připisovány francouzskému neúspěchu začlenit Afričany a Araby do národního mainstreamu.

„Skutečnost je taková, že jsme dovolili růst městských ghett, v nichž se francouzští lidé…necítí být jakoukoliv částí francouzské společnosti.“ řekl Nicolas Sarkozy, ministr vnitra, s vyhlídkou na prezidentsví, který slíbil vyčistit předměstí od „chátry“.

Ekonomická a sociální řešení, která umožnila zklidnění krize spočívala v udělení volebního práva „neobčanům“ a v zavedení afirmativní akce. Abychom porozuměli tomu, proč tato opatření francouzskou krizi neukončila, zamysleme se jak USA uspěly a neuspěly při řešení své vlastní rasové krize.

Černí Američané nebyli v padesátých letech plně integrováni do společnosti, ale ukotveni ve společné kultuře. Ať už naši předkové přišli z Afriky či Evropy sdíleli jsme tuto zemi a po staletí v ní společně žili. Neměli jsme žádnou jinou loajalitu ani jiné svazky. Mluvili jsme anglicky a vyznávali křesťanskou víru. Ačkoliv jsme byli dvě rasy, měli jsme jednu národnost. Všichni jsme byli Američany. A Amerika v padesátých letech už měla historickou zkušenost s asimilováním lidí.

Ale žádný moderní evropský národ nikdy neasimiloval početnou kohortu imigrantů. Ani jeden. A na rozdíl od Afroameričanů, muslimové proudící do Evropy – v samotné EU jich je dvacet milionů – jsou cizinci. Miliony si jich nepřejí vzdát se arabské a islámské identity a kultury a stát se Evropany. Přejí si zůstat Alžířany, Maročany, Tunisany, Turky – a muslimy. Většinou se drží své víry, historicky nepřátelské ke křesťanství., což vyrůstá z militantnosti a odvrácení se od sexem přesycené evropské kultury. V hrozící válce civilizací je tato početná kohorta muslimů potenciální pátou kolonou v srdci post křesťanské Evropy.

Šest měsíců po nepokojích napsal David Pryce – Jones v National Review, že zatímco francouzské autority přesvědčeně bojují proti terorismu, vypadají neschopně tváří v tvář vysoké míře neduhu vyskytujícího se mezi arabskými a muslimskými imigranty, který spočívá v existenci neustálého stavu bezpráví.

„V jednom z předměstí ve stalinistickém stylu, Adel Boumedienne, muž marockého původu zajal a sťal svého souseda, židovského Dje a sdělil své vlastní matce „Zabil jsem si svého žida, přijdu do ráje.“ Jinde muslimský gang unesl Ilana Halimiho, židovského obchodníka s telefony. Zavolali jeho rodině, aby jejím členům četli z Koránu, zatímco v pozadí bylo slyšet řev mučeného. Po třech týdnech ho zapálili a Halimi zemřel.“

Muslimský gang, který unesl a umučil Halimiho byl znám jako barbaři. „Něco se musí změnit“ varuje Pryce – Jones, „nebo může všude znovu dojít k hrůzám roku 1789“.

Napříč Francií roste beznaděj ohledně její další budoucnosti.

„Takový svět nenávisti je odrazem beznaděje“ napsal pařížský korespondent listu Washington Post „pařížskou módu ovládající tuto sezónu, charakterizovaly muslimy inspirované šátky a pokrývky hlavy a tuniky potřísněné falešnou krví, jimž někteří „fashionistas“ přezdívají jako smrtící styl.“

 

Z knihy State of Emergency přeložil Marek Skřipský

3674 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Viktor Orbán prohlásil, že středoevropské národy by se měly semknout, aby zachovaly své křesťanské kořeny v době, kdy západní Evropa experimentuje s homosexualismem, přistěhovalectvím a ateismemDalší buzerace z Bruselu...‚Bílé privilegium‘? Bílé děti z pracující třídy jsou v britském školském systému nejznevýhodněnější, jelikož systém upřednostňuje menšinyPodpořte prosím EUportal.czDnes je snadné prohlásiti se v souladu s vlastními pocity za osobu opačného pohlaví, případně některého z dalších 57 neopačných pohlaví. I my můžeme respektovat, že se pan Vystrčil cítí být Taiwancem...

euServer.cz

Nepodmíněný příjem? – Cesta do pekelÚtok na Navalného nebo na naši první signální soustavu?

ePortal.cz

Pomozte nám, prosímPovinná solidarita: Necháme se raději podplatit - nebo donutit? Orwellův newspeak. Bude EU kšeftovat s "bílým" masem?

Eurabia.cz

Lyon: Řeznictví s vepřovým napadli imigranti plynemFrancie: Tatínek má z teroristického synka radost !

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Miláček Západu Navalný je lhář a skončil v exekuci za své lži ...Mýtus malé produktivity Čechů aneb jak český otrok dře na německý blahobyt

ParlamentniListy.cz

To česká média zvorala. Musí se omlouvat. Útok na Trumpa se vymstilVy sobci! Je mi zle! Umělec, co trpí s covidem, má drsný vzkaz
Články autora
Průzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění