Potřebuje Evropa polského instalatéra?

Autor: Wess Mitchell | Publikováno: 15.2.2006 | Rubrika: Ekonomika
Vlajka - Polsko

Dne 30. května 2005 Francouzi v referendu odmítli návrh evropské ústavy. Následné průzkumy veřejného mínění ukázaly, že většina těch, kteří hlasovali proti ústavě, tak činila z obavy před nekontrolovatelným přílivem "polských instalatérů" - neboli levné pracovní síly z východní Evropy, lákané na západ vyššími francouzskými výdělky a pracovními výhodami. Po neúspěchu ústavy spojili vůdcové kampaně proti ní síly s odbory napříč západní Evropou, aby se postavili plánu Evropské komise - směrnici o službách - která je obecně považována za pokus otevřít zadní vrátka na západoevropské trhy pro pracující z východu.

Navrhovaná směrnice o službách by požadovala po vládách členských států odstranit regulační bariéry, které zabraňují poskytovatelům služeb z východní a střední Evropy (jako např. polským instalatérům) působit v západní Evropě. Směrnice je velmi kontroverzní:

• Zastánci tvrdí, že by z přijetí směrnice shodně profitovaly jak země západní, tak i východní Evropy, protože by podpořila růst pracovních příležitostí, zvýšila mzdy a snížila ceny služeb pro spotřebitele.

• Kritikové tvrdí, že návrh - stejně jako ústava před ním - by spustil vlnu přílivu pracovníků z východní Evropy, kteří by představovali konkurenci na pracovním trhu, způsobili snížení platů a nežádoucí napětí s ohledem na velkorysé západoevropské sociální programy.

• Ekonomové říkají, že čistý účinek směrnice by byl pozitivní, ale varují s tvrzením, že široká liberalizace není procesem bez třenic - v některých sektorech nárůst efektivity nevyhnutelně povede k redukci pracovních míst.

Navzdory počátečním bolestem, spojeným s přizpůsobováním se, je otevření sektoru služeb pro evropskou ekonomiku krokem správným směrem a ziskovým návrhem pro obě strany integrační debaty. V současném období reflexe, které následuje po odmítnutí euroústavy, by liberalizace povzbudila důvěru ve schopnost EU dokončit projekt jednotného trhu - zóny volného obchodu a celní unie s jednotnými vnějšími tarify - a poskytla by tolik potřebný impulz pro evropskou ekonomiku.

Toto jsou žádoucí cíle nejen z pohledu evropských federalistů, ale i zastánců minimalistické, na volném trhu založené verze EU. Nicméně k postupu směrem vpřed a k prosazení směrnice navzdory široké opozici by EU měla svůj plán implementovat postupně a začít otevřením nejméně kontroverzních služeb, než přistoupí k celosektorové liberalizaci.

Čekání na jednotný trh

Osm středo- a východoevropských zemí, které v květnu 2004 vstoupily do EU, mělo dobrý důvod věřit, že jejich občané budou moci poté, co se stali členy EU, v západní Evropě volně nakupovat, prodávat a hlavně pracovat. Podle zakládajících smluv EU garantuje volný pohyb zboží, kapitálu, osob a služeb. Dosažení liberalizace v těchto čtyřech oblastech je základním cílem jednotného evropského trhu, který je srdcem evropského ekonomického projektu. Navzdory častým politickým překážkám a dlouhým odkladům zaznamenala EU v oblasti implementace jednotného trhu postupný progres:

• V roce 1968 došlo k liberalizaci trhu se zbožím.

• V roce 1988, po dlouhé přestávce, byl liberalizován trh s kapitálem.

• V roce 1993 došlo k liberalizaci západoevropského pracovního trhu a byla vyvinuta strategie pro dokončení jednotného trhu.

V předvečer rozšíření středoevropané usoudili - ne bezdůvodně - že tento stálý pokrok směrem k liberalizaci bude pokračovat i poté, co se sami stanou členy EU. Neměli důvod pochybovat o možnostech plného přístupu k těm prvkům jednotného trhu, které již existovaly. Ostatně po rozšíření v roce 1986 EU velmi rychle absorbovala Španělsko i Portugalsko a zaručila jim všechny výhody členství jen s nepatrným odkladem. Pokud vezmeme v úvahu komparativní výhodu středoevropského regionu - nižší platy - mnoho středoevropanů se těšilo především na získání možnosti přístupu na západoevropské trhy práce. Tento fakt byl pro mnohé také hlavním argumentem, proč do EU vstoupit. Bylo pak velkým překvapením, když nedlouho před uzavřením přístupového procesu všechny země s výjimkou tří své hranice pro pracovníky z východu uzavřely. Toto moratorium na pohyb pracovních sil může trvat až sedm let.

Liberalizace služeb

Zavedení moratorií má zabránit lidem z východu v masivním přesunu a dlouhodobém usazování na západě. Poté, co byl pohyb pracovních sil tímto způsobem zablokován, obrátila Komise v roce 2004 svou pozornost na trh se službami. Na rozdíl od obecné pracovní síly je sektor služeb utvářen užším spektrem specializovaných profesí, zahrnujících aktivity mezi podniky jako například účetnictví, poradenství, inzerci a stavební činnost, ale i aktivity mezi podnikem a zákazníkem - například hotelové služby, restaurace, elektrikáře, instalatéry a květináře. Sektor služeb je nejdůležitějším a nejrychleji se rozvíjejícím segmentem evropské ekonomiky:

• Vytváření pracovních míst v oblasti služeb je rychlejší než v kterémkoli jiném segmentu evropské ekonomiky.

• Celkově služby představují 67 % pracovních míst v EU a 70 % HDP, což z nich činí největšího přispěvatele evropské zaměstnanosti a bohatství.

Navzdory ekonomické důležitosti (a obecné ochotě liberalizovat další oblasti jako zboží a kapitál) jsou Evropané vůči otevření trhu se službami skeptičtí. Ve snaze ochránit domácí trhy proti zahraniční konkurenci používají členské země EU širokou škálu administrativních překážek, regulací, licencí a poplatků. Podle nedávné zprávy Evropské komise musí společnost, která chce otevřít obchod v jiné členské zemi, čelit nejméně 91 různým regulačním překážkám. Tyto překážky se vztahují nejen na podniky, které chtějí v cizím státě vybudovat stálou pobočku, ale i na ty, které jen chtějí poskytovat služby mimo svou domovskou zemi. Výsledkem těchto bariér je, že průmysl se službami, který představuje 70 % HDP EU, reprezentuje pouze 20 % obchodu mezi členskými státy EU.

Směrnice o službách

Idea směrnice o službách je jednoduchá: zjednodušením pohybu poskytovatelů služeb přes hranice bude EU schopna zvýšit přeshraniční konkurenci a produktivitu a podpořit tak celoevropský hospodářský růst. Plán má dvě základní komponenty:

Klauzule o svobodě založení (The freedom of establishment clause). Společnostem nebo jednotlivcům poskytujícím služby v jedné ze zemí EU nesmí být bráněno v otevření této živnosti v kterékoli jiné členské zemi EU.

Klauzule o zemi původu (The country of origin clause). Společnosti nebo jednotlivci ze zemí EU mohou v jistých oblastech poskytovat služby spotřebitelům v dalších zemích EU na základě legislativy své země původu (a ne země, v níž aktivity provádějí).

První zásada by po národních vládách vyžadovala odstranění byrokratických předpisů, které upřednostňují lokální poskytovatele služeb a vylučují společnosti z ostatních členských států. Podle druhé zásady by se společnosti již nemusely přizpůsobovat rozdílným zákonům v každé zemi, kde služby poskytují, což je nutnost, která je v současnosti stojí statisíce dolarů.

Co říkají zastánci

Základní ekonomická teorie ukazuje, že otevření trhu se službami by evropské ekonomice přineslo zásadní zisky.

• Odstranění překážek pro konkurenci nutí státy specializovat se na oblasti, v nichž mají komparativní výhodu.

• To ústí do efektivnější alokace národních zdrojů, což vytváří nová pracovní místa, snižuje ceny a zvyšuje výběr a kvalitu služeb.

Studie provedené Netherlands Bureau for Economic Policy Analysis a Copenhagen Economics zjistily, že zvýšením přeshraničního obchodu o 35 % by směrnice:

• zvýšila HDP EU o 1 až 3 %;

• o 38 miliard € zvýšila útratu ze strany spotřebitelů;

• zvýšila platy o 0,4 %;

• snížila ceny služeb o cca 7 %.

Studie potvrdily, že implementace směrnice by v krátkodobém horizontu vytvořila zhruba 600 000 pracovních míst. Evropská komise odhaduje, že v dlouhodobém horizontu by poměr evropské pracovní síly zaměstnané v oblasti služeb dosáhl úrovně USA a došlo by k vytvoření 36 milionů pracovních míst.

Zisky pro Východní Evropu

Pro ekonomiky střední a východní Evropy by liberalizace trhu se službami znamenala nárůst pracovních míst, zvýšenou produktivitu a vyšší platy.

V porovnání se západní Evropou je ve východní Evropě v oblasti služeb zaměstnáno relativně nízké procento pracujících (asi 50 %), zatímco procento pracujících v oblasti zemědělství je mnohem vyšší (asi 20 %). Směrnice by vytvořila statisíce nových pracovních míst, která by snížila nezaměstnanost a poskytla alternativu k zemědělství.

Kromě otevření západních trhů by směrnice také ulehčila západoevropským společnostem vybudovat obchod v některém z nových členských států, kde by tím opět došlo k vytvoření pracovních míst a podpoře hospodářského růstu.

V důsledku implementace směrnice by došlo ke zvýšení platů o zhruba 0,3 %, snížení cen služeb o 4 % a zvýšení výběru pro spotřebitele, což by více než vyvážilo případné minoritní ztráty pracovních míst.

Celkově by směrnice mohla zvýšit HDP východní Evropy až o 25 miliard €. Tento nárůst by pak mohl pomoci vyvážit náklady vstupu do EU, které byly tyto státy nuceny vynaložit a které Brusel vrací jen velmi pomalu.

Zisky pro Západní Evropu

Zisky z liberalizace služeb by převážily náklady i v západní Evropě.

Obchod se službami mezi členy EU v západní Evropě se nezvýšil od roku 1992. Navýšením přeshraničního obchodu o 35 % by směrnice byla nenadálým štěstím pro export, který by pouze v Německu vzrostl o 20 miliard € ročně.

Západoevropští spotřebitelé by pak profitovali ze snížení cen služeb. Studie z Dublinu zjistila, že pouze Irové by tak ušetřili téměř 418 milionů € ročně.

Spíše než příliv nekvalifikovaných pracovníků by směrnice přilákala odborně vyškolené řemeslníky z profesí, kterých se západoevropané mají tendenci stranit. Ve Francii by pomohla vyřešit nedostatek instalatérů (potřeba je asi 6000) a v Německu stavebních dělníků.

Celkově by směrnice zvýšila HDP západní Evropy o 230 miliard €.

Potenciální náklady liberalizace

Kritikové liberalizace služeb namítají, že směrnice by vedla k ekonomickému a sociálnímu rozkolu, zejména v západní Evropě.

Masová migrace. Mnoho západoevropanů se obává, že se směrnicí spojené změkčení restrikcí ohledně pracovního trhu povede k náhlé vlně pracovníků z východu, kteří se budou stěhovat směrem na západ, aby zde nalezli lépe placenou práci. Jde o velmi akutní obavu zejména v Německu, které by se svou rozsáhlou populací imigrantů, geografickou blízkostí k novým členským státům a 11 % nezaměstnaností již nebylo schopno absorbovat významný nárůst pracovní síly.

Propad výše platů. Západoevropané se také obávají, že větší počet pracovníků bude mít negativní dopad na výši platů. Východoevropané zvyklí na hubené platy budou podle nich spíše souhlasit s nižšími mzdami než oni sami. Toto se již děje v některých částech Německa, kde polští pracující v továrnách nahrazují německé kolegy za zlomek jejich platu. Bez ohledu na to, jaké čisté zisky směrnice v Německu přinese, většinu z pracovních míst získají imigranti z východo- a středoevropských zemí.

Nerovnoměrná kvalifikace. Mnohé z bariér, které by směrnice ve snaze o volnější obchod zbořila, jsou ty, které byly zavedeny ke garanci ochrany spotřebitele, kvality a ochrany pracujících. Západoevropané se obávají, že pokud bude podle principu země původu povoleno východoevropanům operovat podle méně přísných pravidel, aplikovaných v jejich státě, otevře směrnice cestu pro podřadné, defektní anebo dokonce nebezpečné produkty a služby - například pro elektrikáře provádějící nebezpečné instalace nebo lékaře předepisující špatné dávky léků.

Přesycení sociálních systémů. Další obavou - zejména pro starší - je přepětí již nyní těžce namáhaných programů sociální péče. Ti východoevropané, kteří práci na západě najdou, budou odvádět finance do sociálních systémů svých vlastních zemí, zatímco ti, kteří práci nenajdou, budou profitovat ze systému země hostitelské.

Shrnuto: Západoevropané se obávají, že směrnice povede k tomu, co vidí jako nespravedlivou konkurenci na individuální i národní úrovni. Na individuální úrovni by byli západní pracující (se svými rigidními profesními spolky a dohodami o platech v rámci celých sektorů) v nevýhodě oproti flexibilnějším východoevropanům. Na národní úrovni by bylo pro západní společnosti těžké konkurovat východním rivalům, kteří vyplácejí nižší platy, nižší daně a jsou méně zatíženi regulačními opatřeními. Výsledkem by byl "závod ke dnu", kdy by společnosti migrovaly do zemí s nejnižšími operačními náklady a nejnižšími standardy. Za účelem vyrovnání konkurenčního potenciálu proto francouzští a němečtí politikové požadují, aby Evropská komise vše - kvalifikaci, platy, sociální péči - "harmonizovala" podle nejvyšších (západoevropských) norem.

Odpověď kritikům

I když jsou předpovědi ohledně negativních účinků liberalizace služeb často přehnané, vycházejí z legitimních obav o dopadu směrnice na každodenní životy všech občanů. Je zjevné, že zvýšená specializace a konkurence, vyvolaná otevřením trhu se službami, bude vyžadovat období přizpůsobování se, během nějž se bezpochyby objeví jak vítězové, tak poražení. Nicméně dostupné materiály předpokládají, že vítězů bude mnohem více a zisky výrazně převáží nad náklady.

Omezená migrace. Ekonomové tvrdí, že i kdyby byl celý evropský trh s pracovní silou liberalizován zítra, celkový počet východoevropanů, kteří by emigrovali na západ, by byl pouze mezi 70 000-200 000 osob ročně, z nichž by dvě třetiny mířily do Německa. Pokud tato čísla vložíme do současné perspektivy, zjistíme, že zhruba 230 000 východoevropanů ročně se do Německa již stěhuje v rámci dočasných pracovních dohod. Vzhledem k tomu, že směrnice o službách by měla za následek mnohem menší příliv pracujících než obecná liberalizace trhu práce, obavy ze spuštění východního exodu se zdají být nepodložené. Navíc jediní východoevropané, kterým by směrnice umožnila stěhování na západ, by byli ti, kteří již mají stálou práci: zaměstnanci společnosti poskytující služby, které daná společnost přesune do nového působiště v západní Evropě, ti, které najme a pošle je tam přímo, nebo ti (například instalatéři), kteří si na západě otevřou vlastní malou živnost. Restrikce uvalené na pracovníky migrující na západ jsou mnohem více omezující, než jak je kritikové představují veřejnosti.

Růst platů. Na rozdíl od široce rozšířené špatné představy se princip země původu, který směrnice obsahuje, nevztahuje na platy, což znamená, že východoevropský poskytovatel služeb je nucen platit své zaměstnance podle minimálních lokálních sazeb. I když je růst platů, který předvídají německá a holandská studie, skromný, u žádné členské země - s výjimkou Kypru - není očekáván pokles. Je zajímavé poznamenat, že podle studie Copenhagen Economics to budou právě západoevropské země, které zaznamenají největší nárůst platů s 0,7 % pro Británii a Holandsko, zatímco nárůst ve východní Evropě je odhadován průměrně na 0,4 %.

Kvalifikace. Minimální nutná kvalifikace pro poskytovatele služeb, který působí ve východní Evropě, je obvykle považována za nižší než ta, která je vyžadována v Evropě západní. Nicméně je to pouze předpoklad, doposud nebyla provedena žádná systematická studie, která by porovnávala standardy v obou regionech. Dále je třeba si uvědomit, že kontroverzní princip země původu je již dlouhodobě používán v rámci volného trhu se zbožím a členské země jsou již po dlouhou dobu nuceny přijímat zboží, které odpovídá standardům v jiném státě EU. Doposud se neobjevily žádné stížnosti ohledně kvality východoevropského zboží na západních trzích. Je také nutné zdůraznit, že směrnice obsahuje opatření, jež dovoluje státům regulovat a omezit ty služby, které nesplňují jejich národní požadavky, což zcela vyvrací obavy západoevropanů ohledně poklesu úrovně bezpečnosti a ochrany spotřebitele.

Sociální péče. Obavy veřejnosti, že východní pracovníci budou vysávat jejich sociální systém, se doposud v zemích, které svůj pracovní trh otevřely, prokázaly jako liché. Nedávná vládní zpráva z Velké Británie říká, že v prvním roce po rozšíření "pouze velmi málo přistěhovalců zažádalo o podporu z veřejného sektoru". Ze 176 000 východoevropských imigrantů zažádalo pouze 1 200 o podporu v nezaměstnanosti a 8 148 o podporu na dítě. Jak ve Velké Británii, tak v Dánsku navíc vlády zavedly dvoustupňový sociální systém, který rozlišuje mezi domácími žadateli a imigranty. V Dánsku jej dokonce vláda využívá ve svůj prospěch tak, že požaduje po východoevropanech, aby do sociálního systému přispívali bez toho, aniž by byli oprávněni z něj čerpat všechny výhody.

Na závěr lze říct, že existuje mnoho dobrých důvodů pro to, aby západoevropané přehodnotili své představy o směrnici o službách. I když mnoho otázek stále zůstává nezodpovězeno, dostupné důkazy naznačují, že otevření západních trhů východní konkurenci by neznamenalo pro celý systém takový šok, jak mnoho odborářů a politiků věří. Tyto důkazy zahrnují nejen akademické studie, ale i zkušenosti těch zemí, ve kterých je přítomnost pracovníků z východu již realitou. Je pravda, že země jako Německo - které jsou blíže východní Evropě - mohou otevřením svého trhu na východ utrpět více, nicméně Británie již sama absorbovala více imigrantů, než předpovědi odhadovaly pro Německo, kdyby otevřelo své hranice, a výsledkem je jednoznačný boom pro britskou ekonomiku: mezi květnem 2004 a květnem 2005 přispěli východoevropané do britského HDP částkou 746 milionů €. Tony McNulty k tomuto fenoménu řekl: "Tito pracující přispívají k rozvoji naší ekonomiky, platí daně, pojištění a zastávají klíčové pozice v oblastech, kde je pracovníků nedostatek.

Zamezení demografického poklesu

Dalším z přínosů liberalizace služeb - a obecně volného pohybu pracovní síly z východu - je ten, že může nepřímo dojít k řešení problémů spojených se stárnutím západoevropské populace.

• Podle OSN je evropská míra porodnosti 34 % pod hranicí, kdy se dostatečně obnovuje velikost populace, a o 40 % nižší než v USA.

• Do roku 2050 poklesne populace Itálie ze současných 58 milionů na 45 milionů a populace Španělska ze 40 milionů na 37 milionů. Do konce tohoto století by mohlo Německo zaznamenat pád dokonce z 80 milionů na 25 milionů.

• Do roku 2050 bude téměř 40 % Evropanů starších šedesáti let v porovnání s dnešními 22 %.

Východní rozšíření zvedlo populaci EU o 20 %. 67 % ze 75 milionů východoevropanů, kteří přicházejí do původní evropské patnáctky za prací, je v produktivním věku (15-67 let). Pokud se podíváme do budoucnosti, je zjevné, že západní Evropa bude tyto pracující potřebovat, aby zajistili penze pro neustále narůstající množství lidí v důchodovém věku.

• V EU-15 v současnosti připadá na každých 100 pracujících 35 důchodců. Do roku 2050 se tento poměr změní na 75 důchodců ku 100 pracujícím.

• V Itálii bude během pětadvaceti let poměr důchodců a pracujících 1:1.

• V Německu bude do roku 2050 počet obyvatel starších osmdesáti let stejný jako těch pod dvacet.

Aby vyvážily negativní efekt stárnutí na své ekonomiky, potřebují západoevropské země relativně vysoký příliv pracujících ze zahraničí. I když směrnice o službách v žádném případě neposkytne takové množství mladých pracujících, aby tento problém vyřešila, je jistě posunem správným směrem a mohla by otevřít dveře kompletnímu volnému pohybu pracovních sil. Pracující z východní Evropy jsou spíše než silou destabilizující západní sociální systémy a ekonomiky důležitým prostředkem k jejich udržení a posílení.

Závěry a doporučení

Tento krátký přehled významu směrnice o službách implikuje řadu důležitých poznatků.

Závěry

Za prvé, ze strany Komise je zjevný kritický nedostatek četných a jasných informací o směrnici a o pravděpodobných účincích liberalizace služeb. Je také třeba vyvinout větší úsilí k uklidnění obav veřejnosti a vysvětlit, proč je směrnice tak důležitá. Opatření tohoto typu byla v procesu formování politik EU zjevně nepřítomna a tento fakt je z velké části zodpovědný za velmi rozšířený pocit odtažitosti mezi evropskými voliči a samotnou EU.

Za druhé je potřeba většího kompromisu a méně paniku šířících prohlášení, zejména ze strany odborů a levicových politiků. Země jako Francie či Německo, které jsou nervózní z otevření svých ekonomik zahraniční konkurenci, by se měly detailněji zaměřit na zkušenosti těch zemí, kde byl pracovní trh již liberalizován. Příklady Británie a Dánska ukazují nejen to, že zdaleka nedochází k negativním efektům spojovaným s migrací levné pracovní síly z východu v takové míře, jak se předpokládalo, ale i fakt, že tam, kde se problémy vyskytnout mohou, jsou snadno zvládnutelné zavedením přechodných opatření, například dvoustupňovým systémem sociální péče. Namísto tvrdošíjného odmítání celé směrnice by Francouzi a Němci měli raději napodobit Brity a vyvinout inovativní strategie, které by jim dovolily naplno využít pozitivní síly liberalizace a zároveň minimalizovaly její vedlejší negativní účinky. Takový krok by jim umožnil zachovat stávající systém a navíc profitovat ze snížených cen služeb napříč celou EU. Tento přístup je vhodnější než alternativa "harmonizace", která by na východní Evropu uvalila neudržitelné daňové a regulační zatížení a na západě by žádným způsobem nepomohla narůstajícím ekonomickým problémům.

Za třetí, nahlíženo z obecného ekonomického pohledu, je nutno, aby si vůdcové západní Evropy uvědomili, že odmítat liberalizaci s ohledem na ochranu organizovaných pracovních spolků a lokálních politických zájmů již není v globální ekonomice, kde jsou otevřené trhy se službami čím dál častější normou, volitelnou možností. V kontextu globalizace (bez ohledu na to, zda člověk podporuje centralizovanou EU či volnější uskupení evropských států) budoucnost Evropy leží ve snížené míře protekcionismu a regulací. Již dnes má neschopnost EU plně otevřít své vnitřní hranice devastující účinky na evropskou konkurenceschopnost na globálních trzích. Podle nedávné francouzské studie se do roku 2050 podíl EU na světové ekonomice smrskne ze současných 22 % na 12 % a její růst poklesne na 1,1 % ve srovnání s 2,3 % v USA a 2,6 % v Číně. Za takových podmínek si Evropa nemůže dovolit fragmentaci a neefektivitu v sektoru, který představuje 70 % jejího HDP a pracovních míst - a je tedy hlavním motorem ekonomického růstu.

A konečně, pro nové členské státy ze střední a východní Evropy debata o směrnici o službách podtrhává potřebu pro kritické znovuzhodnocení smyslu EU a podmínek členství. Po déle než desetiletí prováděly tyto země složité a nákladné reformy, které byly vyžadovány pro vstup do Unie. Oplátkou Brusel slíbil (a) pokrýt náklady přistoupení a (b) zaručit novým členům stejná práva a výhody, jako mají ostatní státy. Vstup do EU však přinesl východoevropanům pouze zlomek slibované refundace. Mají získat pouze zlomek dotací, které obdrželi noví členové při předchozích kolech rozšiřování. Odepíráním finanční pomoci a zabraňováním liberalizaci, která by pomohla nováčkům přežít, vytvářejí západoevropské státy situaci, která je z hlediska východní Evropy ekonomicky neudržitelná. Občanům nových členských států musí snahy o zamítnutí směrnice - které jdou ve stopách francouzského odporu proti "polskému instalatérovi" a uzavření západních hranic pro pracující z východu - nutně připadat jako úsilí uvalit na ně druhořadé členství. Krom toho tyto kroky vyvolávají závažné otázky o hodnověrnosti EU stran její schopnosti jednat férově a dostát závazkům o volném obchodu, stanoveným v jejích zakládacích smlouvách.

Doporučení

Ze všech uvedených důvodů by bylo dobré, kdyby Evropský parlament nakonec směrnici o službách schválil. Bývalý předseda Rady EU, britský premiér Tony Blair, i předseda Evropské komise, zastánce volného trhu José Manuel Barroso, tuto legislativu podporují. Nicméně díky vlivu široké opozice, která se proti směrnici v západní Evropě vytvořila, mohou politikové považovat za vhodnější zavádět plán postupně než naráz otevřít celý trh se službami. Pokud vůbec mělo francouzské a holandské referendum společné téma, tak to byla touha mnoha Evropanů zpomalit pohyb směrem k evropské jednotě a postupovat opatrnějším způsobem. Pro liberalizaci služeb to může znamenat otevřít nejdříve trh pro "těsněji" regulované profese, poskytující služby mezi podniky navzájem (např. účetnictví, reklama, poradenství), a ponechat ostatní, politicky citlivější služby (např. instalatéry a elektrikáře) na později.

Implementace směrnice kousek po kousku by mohla mít největší šanci při dosahování liberalizace služeb a pomohla by položit základ pro otevření celého trhu s pracovní silou. Pro tento okamžik by se EU měla detailněji zaměřit na otázku toho, které profese by byly nejvhodnější k přímému otevření konkurenci. Postupem času by (i graduální) liberalizace služeb mohla napomoci obnovit kredibilitu EU (nyní je jí zjevný nedostatek) a přivést tak Unii o krok blíže k naplnění nejdůležitějšího smyslu její existence - k vytvoření fungujícího jednotného trhu. Pokud tak EU učiní, stále se ještě může vymanit ze současné ekonomické atrofie a znovu se etablovat jako zvučná síla v globální ekonomice. Bez ohledu na politickou

podobu, kterou na sebe Unie nakonec vezme, je toto cíl, na kterém by se měli všichni shodnout.

Autor je analytikom amerického Center for European Policy Analysis (CEPA). Preložila Hana Kůrová.

Uverejnené v Revue Politika 1/2006.

Prevzaté zo stránok www.virtually.cz.

3532 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Západ se stává stalinistickou tyranií: Univerzitám i médiím v USA i Evropě vládnou maoisté. Svoboda slova jen pro toho, kdo s námi souhlasíDevastace Evropy a České republiky pokračuje, tentokrát nikoliv pod záminkou „pomoci uprchlíkům“Veřejnoprávní džihád. Český rozhlas ve svém pořadu Interview Plus dával prostor názorům bývalého pražského imáma Samera Shehadeha, který byl nyní obžalován z účasti na teroristické skupiněKaždý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…

euServer.cz

Pro koho to čučkař Koudelka z BISu vlastně pracuje? Ostatně soudím, že NATO i EU musí být námi opuštěnyUž jste viděli, jak se ztrapnila Vášáryová? Blaha rozdrtil video americké ambasády o 17. listopadu

ePortal.cz

Už i u nás przní duše dětem zpovykaní šílenci z politických neziskovek, které zločinní levicoví politici vpustili do našich škol. Je třeba to zastavit, dokud je čas!Stávkovat či nestávkovat? Ve školství zdaleka nejde jen o platy!

Eurabia.cz

Švédský stát a města financují dotacemi islamizaci a islámský extremismus Svátek Nezávislosti: Polsko jako proponent křesťanské civilizace v EU

FreeGlobe.cz

Chtějí zrušit výuku hymny na základních školáchVeganství zachrání naši planetu, tvrdí slavný závodník formule 1. Dostal pádné odpovědi od svých kolegů (+ foto)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Po Moravcovi: Šašci! padlo na generála Pavla a spol. A vážnější věci o armáděHavel? Hrdina, jako Mandela. Proč se vám stýská po vekslácích a Tuzexu, říká muzikant Rudy Linka
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění