Msgre Marcel Lefebvre – Světec nebo rebel ?

Autor: Tomáš Stritzko | Publikováno: 29.11.2010 | Rubrika: Studie
lefebvre5

Všichni, kdo znali osobně arcibiskupa Marcela Lefebvra, ať to byli spolupracovníci, nebo i odpůrci, se shodují v jednom: Tento biskup vyzařoval zvláštní charisma lásky a vnitřního klidu, spojené s odhodláním bojovat za Katolickou církev, její učení, její práva a svobodu. Pěkně to vyjádřil ve svém dopise Msgre Claude Rolland, madagaskarský biskup: "Sloužil jste dobře Církvi, naší Matce, celým svým srdcem a celou svojí vírou." V tomto smyslu rozumíme také slovům kardinála Oddiho, proneseným při soukromé modlitbě na hrobě Msgre Lefebvra: "Děkuji vám, monsignore."

Odkud však přichází tato hluboká zbožnost, kde má své kořeny? Písmo Svaté praví: "Jako člověk, jenž poklady hromadí ten je, kdo má úctu k své matce" (Sir 3, 5).
A byla to právě matka Msgre Lefebvra, která ho od narození vychovávala k hluboké zdravé zbožnosti, sebekázni, píli, vlastnostem oslňujícím všechny po celý jeho život. Gabrielle Lefebvre pocházela z početné rodiny. Byla členkou třetího řádu sv. Františka, v němž aktivně působila. Milovala skromnost, nepotrpěla si na světské společnosti. Jednou řekla: "Aby tam člověk udělal dobrý dojem, musí znát poslední výkřik módy, nejnovější film, poslední román, nejnovější divadelní představení. Vím, že to znamená pokušení pro ty, kteří se tomu oddají; ale co je to za ztrátu času a svobody." Paní Lefebvre znala jedinou svobodu - Krista, kterému sloužila příkladným rodinným životem, výchovou dětí a apoštolátem ve svém okolí. Zemřela v pověsti svatosti. V roce 1948 napsal P. Le Crom její životopis ve snaze přispět k jejímu blahořečení. V úvodu k němu píše: "Předsevzal jsem si sepsat tuto biografickou skicu na podkladě svědectví z první ruky, protože jsem pevně přesvědčen o svatosti paní Lefebvre. Není nám dovoleno předbíhat rozhodnutí Církve. Nesmíme však s plným podřízením její autoritě prokázat obdiv lidem, kteří zřejmě uskutečnili ideál křesťanské dokonalosti? K nim patří paní Lefebvre. To je jednoznačné mínění těch, kteří zakusili jejího přátelství, příkladu a apoštolátu. Jsou mnozí členové třetího řádu, kteří chtějí hlouběji proniknout do duchovního života paní Lefebvre, aby poznali jeho tajemství. Těm, kteří se v duchu sv. Ludvíka Maria Grignona z Montfortu zasvětili Panně Marii, přineslo následování jejího příkladu zisk … Tato kniha chce splnit přání představit matku, velkodušně plnící povinnosti svého stavu a zároveň otevřenou osvícení Duchem Svatým."

                Také otec Msgre Lefebvra René Lefebvre vedl příkladný křesťanský život plný lásky k Církvi a vlasti. Po obsazení suverénních území za 2. světové války pracoval jako agent tajné služby, podařilo se mu zachránit mnohé zajatce. V roce 1941 byl zatčen a po tříletém utrpení zemřel v koncentračním táboře v Sonnenburgu. Smrt otce způsobila Msgre Lefebvrovi velikou bolest, ale jeho láska přinášející odpuštění se ukázala za mnoho let při obětavé práci pro katolickou tradici v Německu, při níž se nikdy neobjevil stín zatrpklosti nebo výčitek.

Rodina Lefebvre měla 8 dětí, z nichž 5 vstoupilo do duchovního stavu. Marcel Lefebvre se narodil jako třetí v roce 1905. Po absolvování obecné školy a gymnasia nejprve uvažoval o vstupu k trapistům. Sám o tom říká: "Tito bratři se mi zdáli báječní, tak blízko k Bohu. Ve své jednoduchosti a čistotě odráželi odlesk nebeské blaženosti. Ale prozřetelnost určila jinak!"

                Vznešenost kněžského stavu Msgre Lefebvra přitahovala, ale velikost kněžství mu naháněla strach. Po exerciciích u benediktinů ve Wisques mu řekl kněz, že je povolán k apoštolskému životu. Jeho prastrýc, trapista, ho v jeho úmyslu být knězem podpořil. Tak vstupuje Marcel Lefebvre v roce 1923 do francouzského semináře sv. Kláry v Římě. V průběhu studia se zúčastnil se svými rodiči soukromé audience u papeže Pia XI. Papež mladému bohoslovci vložil ruce na hlavu, požehnal mu a řekl: "Zasloužili jste se o Církev." Jistě myslel na tuto příkladnou rodinu a také na bohoslovce, kterého spolubratři nazývali "andělem semináře".

Po ukončení studia na Gregorianě doktorátem theologie byl Marcel Lefebvre v Lille vysvěcen Msgre Lienártem na kněze. Nejprve byl jmenován vikářem v Marais de Lomme, ale pod vlivem svého bratra po roce působení vstoupil se souhlasem svého biskupa do noviciátu kongregace Otců sv. Ducha. Msgre Tardy, biskup v Libreville v Gabunu si přál, aby působil spolu s bratrem Reném. Msgre Tardy, hrdý na studium patera Marcela v Římě, ho jmenoval profesorem semináře pro dogmatiku a exegesi. Msgre Lefebvre vzpomíná: "Jestli bylo něco, co mne nepřitahovalo, tak to byla činnost profesora. Vpravdě bych byl dal přednost kněžské službě. Ale člověk míní a Bůh mění! Uměl jsem si představit být jednou farářem ve farnosti s dvěma nebo třemi tisíci dušemi, starat se o ně, křtít děti, udělovat svátosti, snažit se posvěcovat duše… a teď jsem se ocitl jako misionář v Gabunu!"

                Od roku 1934 byl Msgre Lefebvre rektorem semináře. Výchova bohoslovců se pro něj stala nejdůležitější záležitostí a zůstala jí po celý jeho život. Po dalších dvou letech byl pověřen vedením misie v Dangile uprostřed afrického buše. Domorodou řeč "Fang" se naučil tak, že při oslavě čtyřicátého výročí svého biskupského svěcení v Gabunu překvapil všechny její znalostí.

Francouzský provinciál povolal roku 1945 patera Marcela Lefebvra do Francie jako rektora filosofického scholastikátu Otců Sv. Ducha. Loučení bylo těžké, ale pater Marcel se podřídil jako vždy zcela vůli svých představených. Po 18 měsících přišla zpráva, že ho papež jmenoval apoštolským vikářem v Dakaru. Byl vysvěcen kardinálem Lienártem na biskupa a znovu působí v Africe. Za necelý rok ho Pius XII. jmenuje apoštolským delegátem pro celou francouzsky mluvící Afriku a v roce 1955 prvním arcibiskupem v Dakaru.
                Mezi papežem Piem XII. a Msgre Lefebvrem panovalo hluboké porozumění.
Pius XII. chtěl, aby bylo konsekrováno více domorodých kněží a biskupů, také si přál upevnění diecésí v těchto misijních zemích. Msgre Lefebvre byl často přijímán papežem ve Vatikánu. Jaké byly plody misijního působení Msgre. Lefebvra? Senegal, jehož je Dakar hlavním městem, je zemí islámu. Přesto se podařilo Msgre Lefebvrovi v Dakaru postavit 10 nových kostelů (původně tam byly pouze tři) a počet katolíků v Senegalu vzrostl na dvojnásobek. Msgre Lefebvre založil mnoho škol různých stupňů, kladl velký důraz na povznesení života celé země v duchu hesla sv. Pia X. "omnia instaurare in Christo - vše obnovit v Kristu". Msgre Lefebvre z pověření papeže založil 21 nových diecésí.

Plně oddán ideám Pia XII. konsekroval mnoho domorodých kněží, mezi nimiž byl například jeho nástupce v Dakaru a později kardinál - Msgre Hyacinthe Thiandoum a Msgre Dodds.
Při odchodu Msgre Lefebvra z Dakaru pronesl Msgre Dodds na rozloučenou tato slova: "Byl jste velký Senegalan, protože jste Senegal velice miloval. A katolický Senegal vám vyjadřuje ústy jednoho ze svých synů vděčnost."

                Po smrti papeže Pia XII. se vše rychle změnilo. Francouzský episkopát, s kterým měl problémy už Pius XII., se pro důsledné katolické postoje Msgre Lefebvra proti němu postavil. Papež Jan XXIII. pod nátlakem francouzského kleru požádal Msgre Lefebvra, aby se vzdal funkce apoštolského delegáta. Příštího roku ho jmenoval asistentem papežského trůnu. Roku 1962 předal Msgre Lefebvre na přání papeže dakarskou arcidiecési Msgre Thiandoumovi a byl jmenován biskupem v Tulle a titulárním arcibiskupem.


               Biskupem v Tulle zůstal však pouze půl roku, protože byl zvolen generálním představeným kongregace Otců Sv. Ducha.
Jaký byl vztah Msgre Lefebvra k Janu XXIII.? Msgre Lefebvre mu sloužil oddaně stejně jako jeho předchůdci, ovšem nemohl nevidět problémy jeho pontifikátu. Msgre Lefebvre o Janu XXIII. řekl: "Tento ubohý papež, viděl jsem ho, když mne přijal na soukromé audienci. Tehdy jsem byl přísně kárán francouzskými biskupy a některými kardinály, protože jsem podporoval ‚Cité catholique' (hnutí katolíků ve Francii, které se snažilo prosadit zásady katolické víry a morálky, hlavně sociálního učení Církve, do života celé společnosti). Tito mne určitým způsobem u papeže zažalovali. Měl jsem při té příležitosti možnost poznat papežův vnitřní postoj. Jan XXIII. mi vyprávěl o svém životě, aby mne poučil a demonstroval, že člověk nemá takové konservativní názory příliš navenek ukazovat. Jemu se nešťastně stalo, že zveřejnil stanoviska, která mohla vypadat příliš liberálně. Zdůraznil mi, že ho to pronásledovalo celý život. S jistotou získal o tom potvrzení po zvolení papežem, když poznal spisy o sobě. Z tohoto důvodu, jak řekl, nebyl jmenován do Říma a nacházel se vždy vzdálen kurii, protože platil za liberála. ‚Tedy dávejte pozor, chcete-li dělat kariéru, neexponujte se tak jednoznačným způsobem.' Člověk by mohl myslet, že mu vadilo, že mu byla tímto způsobem nalepena etiketa liberála a modernisty. Ve skutečnosti se klonil spíše k laxismu. Jeho hlava byla možná spíše tradiční, ale jistě ne jeho srdce. Pod zdáním, že zastává jistou šíři pohledu spadl lehko do liberálního ducha. Když mu člověk říkal o problémech koncilu, ujišťoval svojí jistotou, že se vše napraví, že se vše poddá. Nechtěl připustit, že někdo má zlou vůli a že je nutná opatrnost. Pokoušel se ignorovat, že jeho předchůdce Pius XII. si také přál svolat koncil, ale byl tak moudrý, že vzhledem k nesmírným rizikům pro Církev se této myšlenky zřekl. Jan XXIII. se na to doslova upjal. Stejně tak prosadil od Svatého oficia odsouzené theology jako experty (byli odsouzení za pontifikátu Pia XII. pro heretické a modernistické nauky), a to přes odůvodněné protesty, které toto rozhodnutí vyvolalo. Stejně tak nechtěl slyšet nikoho, kdo ho od toho chtěl odvrátit.

Byl informován. Každý, nebo skoro každý, mu radil, aby koncil nesvolával. Byly mu ukazovány nezdravé následky, které mohly vzniknout v důsledku tak silných komunikačních médií, tisku, rozhlasu atd. Člověk mu stále říkal, je to pro Církev nebezpečné. On ale stále tvrdil: ‚Ne, to vše jsou bezvýznamné obavy' … Jan XXIII. pustil řád koncilu z ruky, přestože ho sám předložil. Liberální vůdcové docílili, aby bylo možno rozhodovat pouhou většinou. Boj mezi konservativními a liberály, jehož známky bylo možno pozorovat již v centrální přípravné komisi, otevřeně propukl. Ve skutečnosti nezačal tento boj teprve teď, ale trval už 200 let. Otevřeně se ukázal uvnitř Církve dokonce už za pontifikátu Pia XII.

                Když nakonec ti progresivně-liberální zvítězili, zvítězili a vyhnali všechny konservativní, bylo mi jasné, že jsem byl jednou z prvních hlav, která měla padnout. Byl jsem totiž známý svými antiliberálními postoji." Tolik Msgre Lefebvre. Jan XXIII. radil, jakým způsobem si má zajistit Msgre Lefebvre kariéru, ale ten o kariéru nestál. Jeho hlavní cíl vždy byl sloužit Kristově Církvi, hájit její učení bez ohledu na vlastní prospěch a slávu. Hájil učení, které "není z tohoto světa" a proto se "tohoto světa" nebál. Hlásal "vhod i nevhod", jak píše sv. Pavel.

                Po oznámení o svolání pastoračního koncilu, který se má zabývat pouze pastoračními problémy, ustavil papež přípravnou komisi koncilu, do níž povolal také Msgre Lefebvra. Tato připravila 72 schémat, o nichž Msgre Lefebvre řekl: "Tyto práce byly provedeny velice svědomitě a důkladně. Měl jsem k disposici všech 72 přípravných schémat a mohl jsem konstatovat, že se v nich zrcadlila pravověrná církevní nauka a že v nich nebylo tak říkajíc nic k přepracování." Čtrnáct dnů po zahajovacím zasedání bylo všech 72 schémat, v nichž byla s velkou uměřeností a moudrostí představena církevní nauka formou odpovídající dnešní době a která představovala nesmírnou práci těch nejpovolanějších, učených a osvědčených mužů Církve, zamítnuto! Místo nich byly předloženy návrhy liberálních theologů. Jak bylo možné, že se tyto návrhy u tolika koncilních otců prosadily? Pro demonstraci malý příklad, týkající se francouzských biskupů. Msgre Lefebvre o nich vypráví: "Na začátku II. vatikánského koncilu jsem šel na jejich setkání do Saint-Louis-des-Français. Ale byl jsem zaražený, když jsem viděl, co se dělo. Biskupové se před Congarem a dalšími ‚experty', kteří tam kroužili, chovali jako malí kluci. P. Congar přistoupil k předsednickému stolu a bez nejmenšího studu řekl: "Msgre XY, budete intervenovat k této záležitosti. Buďte bez starosti, připravíme vám text, stačí, když ho přečtete." Nevěřil jsem svým očím a uším a přestal jsem na tato setkání chodit." Velká část biskupů před hlasováním schémata nečetla, pouze zvedala ruku. Někteří chtěli mít koncil co nejdříve za sebou, druzí se báli postavit se proti liberálním kardinálům a biskupům, kteří již měli velkou moc a později také jednoznačnou podporu papeže Pavla VI.
                Zatímco liberální koncilní otcové byli od počátku pevně organisovaní, podařilo se zastáncům katolické tradice sjednotit až na konci první periody koncilu. Mnozí biskupové navštívili Msgre Lefebvra a došli k jednotnému názoru, že musí něco podniknout. Tak došlo k založení "Coetus Internationalis Patrum". Msgre Lefebvre vzpomíná: "Duší ‚Coetus' a generálním sekretářem byl Msgre de Proenca Sigaud, arcibiskup z Diamantiny v Brazílii, myslitelem byl Msgre Antonio de Castro Mayer, jeho vicepresident. Jmenovali mne presidentem, protože jsem bývalý apoštolský delegát a byl jsem generálním představeným spiritánů. To usnadňovalo vztahy k římským kongregacím. Sekretářem byl abbé Berto, můj theologický poradce na koncilu. … Ale proti evropské alianci s enormními prostředky od biskupských konferencí Německa, Holandska, Švýcarska a Rakouska a s nejlépe zařízeným sekretariátem to byl boj Davida s Goliášem. Oni se těšili otevřené podpoře koncilních expertů a mnoha kardinálů a biskupů, kteří nemeškali angažovat se, protože viděli, že je papež na jejich straně. … My jsme měli podporu kardinálů Ottavianiho, Siri, Ruffiniho, Larraona a Browna. … Byli  jsme slabší a věděli jsme, že papež je na straně druhých, ne na naší." Přes dílčí úspěchy "Coetus Internationalis Patrum" s asi 250 členy se nepodařilo zabránit vítězství liberalismu na koncilu. Stalo se to také v důsledku nezdravé bázně mnohých tradičních biskupů a kardinálů, kteří se snažili tvářit smířlivě, přestože viděli nekompromisní odhodlanost evropské aliance prosadit liberální učení. Těžištěm celého liberálního systému je učení o náboženské svobodě. Nejprve se "Coetus" podařilo čtyřikrát dosáhnout vrácení tohoto textu, ale, slovy Msgre Lefebvra, "nakonec nás bylo okolo 80, kteří odmítli tradici totálně odporující text, který zeslabuje učení, že Katolická církev je jediná pravá Církev. Ostatní se nechali přesvědčit dvěma v poslední minutě připojenými větami, které jsou v rozporu s celým textem, aby hlasovali pro. Přitom se opevnili zdůvodněním ‚Papež to tak chce'. … Od tohoto okamžiku stály otevřené dveře bezuzdnému ekumenismu, zprotestanštění mešní liturgie a skrze zrovnoprávnění všech náboženství byla připravována cesta přes návštěvu papeže v synagoze k náboženskému setkání v Assisi."

Rok po koncilu byla již víra mnohých věřících natolik otřesena, že kardinál Ottaviani, prefekt Svatého oficia, se svým okružním listem z 24. července 1966 obrátil na všechny biskupy světa a na všechny generální představitele řádů a kongregací, aby odpověděli na otázky, týkající se nebezpečí, v kterém se nacházejí některé základní pravdy katolické víry.

                Jak je ale možné, že by se ekumenický koncil mohl mýlit? Nesmíme zapomenout, že neomylné jsou pouze dogmatické dokumenty, které jsou jako takové od papeže schválené. A to nebyl na II. vatikánském koncilu podle výroku Pavla VI. ani jediný. (Všechny dokumenty předcházejících koncilů také nebyly dogmatické, například reformní dokumenty Tridentského koncilu, ale do II. vatikánského koncilu nebyl žádný koncil čistě pastorální.) V této souvislosti je zajímavé, co píše Msgre Lefebvre o dopisu, který obdržel v roce 1986 od kardinála Ratzingera: "Některé pasáže dopisu kardinála Ratzingera mne velice udivily. Kardinál píše: ‚Co se týče textů II. vatikánského koncilu jako celku, jsou to texty učitelského úřadu, kterým přísluší nejvyšší učitelská autorita.' Chtějí teď prohlásit za dogma, co chtěli mít jako pastorální. Žádal jsem na koncilu vyhotovení dvojích textů, vždy jednoho dogmatického a jednoho pastorálního. Ale tento návrh byl bouřlivě odmítnut: ‚Ne, nejedná se o dogmatický koncil! Chceme pastorální koncil!' Věděli přesně, co chtějí: pastorální koncil. A proto tento koncil nebyl jako ostatní. Protože člověk nechtěl vyřknout žádnou definici pravd víry, jednalo se o velké kázání světu. Kázání je, čím je, nic více a nic méně. V tomto případě totiž není nic. A teď ‚přísluší těmto textům nejvyšší učitelská autorita!'"

Po koncilu vzaly události rychlý spád. Konservativní kardinálové byli postupně vytlačeni z kurie, biskupové omezeni mocí biskupských konferencí. V řádech nastala anarchie, představené, pokud byli konservativní, nikdo neposlouchal. V této situaci po snaze zachránit co se dá nemohl Msgre Lefebvre dále vykonávat funkci generálního představeného. Nesměl hájit katolickou víru dle tradičního učení Církve a svého svědomí, podporu papeže neměl, a tak se svého úřadu v roce 1968 vzdal. Byl přesvědčený, že nastal konec jeho životní dráhy biskupa. Bylo mu 63 let a zůstal v Římě sám. Pronajal si byt u litevských sester. Byl jedním z konsultorů "Propaganda fide". Zůstal jím až do roku 1972. Stal se předsedou komise pro africké katechismy. O této práci řekl: "Velice jsem se o tento úkol zajímal a jistě bych v něm pokračoval. Ale zřejmě měl Bůh jiné úmysly."

                Msgre Lefebvre měl ještě jako generální představený Otců Svatého Ducha kontakt s asi 20 bohoslovci Francouzského semináře. I tam byl úpadek a rozklad stále silnější. Msgre Lefebvre vzpomíná: "Úzkostlivě mi předložili svoji rostoucí pochybnost o možnosti pokračovat za takových podmínek ve studiu. Stále více naléhali: ‚Monsignore, už to dále nejde, udělejte něco pro nás!' Tenkrát jsem si nepředstavoval, kam tento bolestný nářek povede. Myslel jsem na Freiburg, Švýcarsko, kde byl dům Otců Svatého Ducha. Navštívil jsem Msgre Charri`era, který byl u mne v Dakaru 14 dní hostem a s kterým jsem navázal přátelství. Poslal jsem některé mladé studenty na freiburgskou universitu, kde přednášeli dominikáni v ještě dosti tradičním duchu a kde působil P. Philippe. … Čas od času jsem tyto bohoslovce, které jsem do Freiburgu poslal, navštívil. Při jedné návštěvě jsem byl pozván na setkání s profesorem Fayem, kde byli přítomni i otec opat z Hauterive
P. Maria-Dominik Philippe, pan Braillard a další přátelé. Chytili mne doslova pod krkem a řekli: ‚Musí se něco pro tyto bohoslovce udělat.' Tito se ostatně přestali cítit dobře a také přestávali být trpěni u dominikánů, kam začal vanout reformní vítr. Ohradil jsem se proti tomu s odůvodněním, že je mi 65 let, jsem v pensijním věku a že by nevypadalo příliš seriózně začínat nějaké dílo, když mohu během pár let zemřít. Nebylo je možné přesvědčit. A tak to vše začalo!

Vyhledal jsem Msgre Charri`era, který mne upřímně podpořil. Řekl mi: ‚Monsignore, musíte zde zůstat. Najdeme pro vás dům. Shromážděte bohoslovce, je to velice důležité. Nutně musí existovat mladí lidé, kteří jsou správně vychováni.' Měl velký zájem a působil přesvědčivě. Bez něho bych neudělal nic, zůstal bych ve stínu, pokračoval bych v práci v ‚Propagandě'. Beze všech pochybností závisela již čistá existence Bratrstva na Msgre Charri`erovi. … Jméno Bratrstva již existovalo, teď byly pevně stanoveny cíl a rysy jeho ducha. Šel jsem předložit stanovy Msgre Charri`erovi. Nebylo zcela jasné, zda je přijme. Začal již odpor, především ze strany Msgre Mamie, jeho koadjutora. Ale v průběhu našeho rozhovoru se rozhodl. Nechal zavolat svého sekretáře. Řekl: ‚Nestojí to za námahu, abyste ještě čekal, dopis bude napsán hned a můžete ho vzít s sebou domů.' Šel do své kaple a když byl dopis napsán Msgre Charri`ere ho podepsal a podal mi ho. Stál na konci svého života. Za tři měsíce odstoupil. Byl to jeho poslední čin."

                Jak to ale bylo s bohoslovci? Abbé Aulagnier přišel z Francouzského semináře z Říma a přidali se další, mezi nimi abbé Bernard Tissier de Mallerais. Tito dva zůstali Bratrstvu věrni dodnes. Ale sotva dílo začalo, přišly první problémy. Msgre Lefebvre prodělal těžkou nemoc a vypadalo to, že se již neuzdraví. Také začaly odchody bohoslovců. Msgre Lefebvre chtěl skončit. Ale abbé Aulagnier protestoval: "Jak monsignore, chcete nás nechat ve štychu? A budeme-li jednou vysvěceni, máme být rozptýleni v diecésích mezi samými progresisty?" Msgre Lefebvre se rozhodl pokračovat a založit společnost, která by byla postavena pod patronát sv. Pia X. Mezitím bylo toto začínající dílo stále známější. Přicházeli noví kandidáti. Mezi jinými se také rozhodl přijít další bohoslovec z francouzského semináře, kde při volbách vlály rudé vlajky.

                První sídlo Kněžského bratrstva sv. Pia X. bylo ve Freiburgu a Msgre Lefebvre nepočítal s tím, že by se mělo na tom něco měnit. Ale Boží prozřetelnost připravila již vše jinak. V květnu roku 1969 koupilo několik švýcarských podnikatelů dům kanovníků od Velkého sv. Bernarda v Ecônu, aby ho zachránili před profanací. Hlavní iniciátoři se nalézali v poměrně nepříznivé finanční situaci. Dům však koupili. Pan Pedroni řekl, že cítil, že to musí udělat. Zakrátko se seznámil Maître Lovey s Msgre Lefebvrem a nabídl mu dům v Ecônu k disposici. 22. května 1970 bylo vše rozhodnuto, v Ecônu bude založen seminář. Po přátelské hostině, při které Alphonse Pedroni převážně mlčel, pronesl slova, která se měla ukázat jako prorocká: "Ano, monsignore, to vám říkám: O tomto semináři v Ecônu bude mluvit celý svět."

Na počátku kroniky semináře Msgre Lefebvre popisuje svoji první návštěvu Ecônu, před níž váhal, zda není lepší zůstat ve Freiburgu. Ecône Msgre Lefebvra přesvědčil: "Když jsem se odebral do Ecônu, viděl jsem dobrodiní, které pro tyto zdatné mladé lidi spočívá v tom, že přijmou pravé a zároveň jednoduché učení, že ho přijmou v pokojném prostředí, kde mohou žít bez osočování, uprostřed přírody, v tomto ještě hluboce věřícím Wallisu, a proto jsem si řekl: Proč zde nezaložit seminář?"

Seminář byl založen se souhlasem místního biskupa Msgre Adama. V roce 1971 přišel pochvalný dopis kardinála Wrighta z Posvátné kongregace pro klerus. Dílo se začalo zdárně rozvíjet, ale každé dobré dílo musí být zkoušeno ohněm. Mělo se ukázat, zda je Kněžské bratrstvo sv. Pia X. "dům na písku", nebo zda "stojí na pevné skále", zda je domem, který přívaly vod nesmetou. Ale dejme slovo Msgre Lefebvrovi. "Není pochyb, že mi francouzští biskupové neodpustili ani podporu ‚Cité catholique', ani mé intervence na koncilu, jak mne již upozornil kardinál Lefebvre. Proto vykonávali v Římě, kde byl na jejich straně mimo jiné kardinál Villot, nátlak na zrušení Bratrstva a zavření Ecônu. Navrhl jsem kardinálovi Martymu, který byl tehdy předsedou na shromáždění kardinálů a biskupů, že k nim v Lurdech promluvím. Navrhl jsem mu, ústně i písemně, že přijedu osobně a předložím francouzskému episkopátu, co děláme, jaký je seminář a průběh studia. To se mi zdálo nejjednodušší. Ale napsal mi: ‚Především: Nechoďte! Na tomto shromáždění se o semináři v Ecônu nebude mluvit. Můžete si být jistý.' Zatelefonoval jsem mu, protože mi Msgre Maziers, který měl na starosti semináře, napsal a požadoval ode mne informace o semináři s odůvodněním, že na shromáždění biskupů se o tom bude mluvit." Poté, co Msgre Marty znovu důrazně žádal, aby Msgre Lefebvre nejezdil, a řekl, že o Ecônu nebude řeč, rozhodl se Msgre Lefebvre nepřijet.

"Ve skutečnosti měli biskupové strach, že naši kněží přijdou buď do diecésí, nebo jako členové Bratrstva a navodí klima opozice. Vše mluví pro to, že to byl okamžik, kdy se podařilo kardinálu Villotovi přesvědčit papeže, že jsem nechal své kněze podepisovat prohlášení proti papeži. Bylo to přirozeně nactiutrhání, odporná lež, která však kardinálu Villotovi umožnila od papeže obdržet všechny plné moci k našemu zničení. V tomto smyslu musel říci kardinálovi Etchegarayovi: ‚Do šesti měsíců nebude seminář v Ecônu existovat.' V každém případě připravil kardinál Villot svůj plán k odstartování. Nejprve byli vysláni do Ecônu visitátoři, kteří mi nic neřekli, ani jsem neslyšel nejmenší echo z jejich zprávy. Jediné bylo, že mi kardinál Garrone po jednom rozhovoru v Římě dělal komplimenty ohledně této kanonické visitace, k čemuž ale dodal: ‚Jediný problém je, že nepřijímáte novou liturgii a že v semináři je tak trochu předkoncilní duch.' Pak následovalo druhé dějství, jel jsem do Říma. Kardinálové Garrone, Wright a Tabera, s kterými jsem měl mluvit, mne ujišťovali, že se jedná pouze o to, vyjasnit některé body. Teď jsem se ale ocitl před skutečným ilegálním soudním dvorem zahrnut obžalobami a výčitkami! Také jsem nesměl dostat magnetofonový záznam rozhovorů, přestože jsem byl ujištěn, že ho dostanu. To vše byl abnormální postup. Bezpochyby věřili, že skrze toto předstírání procesu budou s Ecônem hotovi: Když Řím promluvil, má se Msgre Lefebvre podřídit. Byli si jisti, a proto se nestyděli postupovat ilegálně.

Správně by mi museli říci: ‚Budete vyslýchán, můžete si vzít obhájce, potom přijde rozsudek.' Stejně tak mi mohli dříve, po kanonické visitaci, dělat výčitky ohledně dopisu, který jsem napsal 21. listopadu 1974. Mohli mne žalovat před Svatým oficiem, které je jediné kompetentní v otázkách víry. A pokud jsem se dopustil omylů ve víře, mohl jsem být potrestán, nucen abdikovat, ale nemohl být odsouzen seminář."
                 Ovšem kardinál Villot se svého cíle nevzdal. Zodpovědnost chtěl přenést na Msgre Mamie, biskupa ve Freiburgu, který Kněžské bratrstvo sv. Pia X. takzvaně zrušil. Ale protože tento postup je nekanonický, zrušení, které by musel provést Řím, je právně neplatné. Msgre Lefebvre se odvolal k Apoštolské signatuře. Kardinál Villot dal rozkaz kardinálu Staffovi, aby tento proces zastavil. Můžeme se pouze divit zvůli kardinála Villota, který se neřídil platnými zákony Církve a jednal mimo svoji kompetenci. Kardinál Villot byl také proti audienci Msgre Lefebvra u papeže Pavla VI. Přesto se nakonec podařilo tuto audienci uskutečnit. Jak tato audience probíhala? Msgre Lefebvre vydává svědectví: "Papež Pavel VI. seděl poměrně vysoko, Msgre Benelli byl po jeho pravé straně něco vzadu u psacího stroje. V průběhu celého rozhovoru neřekl ani slovo. Je pravděpodobné, že kardinál Villot, který nedokázal překazit moji audienci, si vynutil přítomnost Msgre Benelliho. Koho měl hlídat, papeže nebo mne? To nevím.

                Na počátku rozhovoru byl Pavel VI. tvrdý a agresivní. ‚Vy nemáte rád papeže. Ne, nemáte žádnou úctu před papežem.' A teď mi vyčetl, že nechávám seminaristy skládat přísahu proti papeži. Byl velice překvapený, že to není pravda. Potom byl klidnější. Zeptal jsem se ho: ‚Jak můžete něco takového tvrdit, že nechávám skládat přísahu proti papeži? To je nesmysl, abych já, který jsem vždy papežům sloužil a před papežem měl respekt, něco takového dělal. I v semináři učíme úctě k papeži.' Byl zaražený. Byl tolik přesvědčený o tom, co mu řekl kardinál Villot. To také objasňuje, proč byl kardinál Villot tolik proti mé audienci u papeže." Msgre Lefebvre řekl o tomto obvinění a překvapení papeže novinářům, kteří ho po audienci požádali o rozhovor. Když vše vyšlo v novinách, Msgre Benelli v Osservatore Romano vše popřel. Msgre Benelli se stal později kardinálem ve Florencii. Můžeme se pouze divit bezcharakternosti lidí, kteří se nestydí uchýlit ani ke lžím a podvodům, aby dosáhli svého cíle.


               Přes veškerý odpor, přes veškeré nástrahy se rozhodl Msgre Lefebvre pokračovat. Sám by těžko vydržel, ale měl podporu svých spolupracovníků. Řekli mu, že své dílo nesmí opustit. Msgre Lefebvre se neustále snažil dorozumět s Římem. Když byl v lednu 1979 vyslýchán před Svatou kongregací pro nauku víry (šlo o projednání záležitostí, o které žádal již v roce 1975), bylo mu předloženo 17 otázek. Odpovědi na tyto otázky adresoval 12. ledna 1979 osobně papeži Janu Pavlu II. s prosbou, aby "v této záležitosti rozhodl sám". Odpověď na tento dopis ani jakékoliv jiné rozhodnutí nikdy nepřišlo.

V průběhu všech těchto zkoušek se Kněžské bratrstvo sv. Pia X. začalo šířit do zemí všech světadílů. Byly zakládány nové semináře, prioráty a školy. Začaly misie v zemích třetího světa, na prvním místě v Gabunu, který Msgre Lefebvre tolik miloval.
První generální kapitula Kněžského bratrstva se konala v září 1982. Tato zvolila jednohlasně za generálního vikáře P. Schmidbergera, s právem nástupce generálního představeného. Při kněžských svěceních 1983 složil Msgre Lefebvre veřejně svůj úřad a oficiálně uvedl P. Schmidbergera do úřadu.
Msgre Lefebvre nelpěl na svých funkcích a úřadech, vše chtěl včas předat, aby své nástupce mohl ještě zaučit. Msgre Lefebvre nezaložil Kněžské bratrstvo sv. Pia X. pro sebe, aby se oslavil, ale pro Krista a Jeho Církev. Chtěl pouze pokorně plnit vůli Boží dle poznané pravdy a svého nejlepšího přesvědčení. Jeho jednoduchost a pokora se ukázala, když vychovával bohoslovce v Ecônu. Jednou nechtěl jeden bohoslovec umývat záchody, protože řekl, že se to nesrovnává s důstojností klerika. Msgre Lefebvre neřekl nic. Odpoledne ale bylo vidět Msgre Lefebvra, jak ony záchody umývá sám. Podobných příhod by mohl seminář v Ecônu vyprávět nespočetně. Jednou překvapil tento bývalý misionář svého šoféra (šoférem Msgre Lefebvra byl vždy ten, kdo se ho nabídl bezplatně svým autem vézt, osobního šoféra ani vlastní auto Msgre Lefebvre neměl). Auto nejelo a nejelo. Msgre Lefebvre si stoupl k autu, všichni viděli, jak arcibiskup, tak jak byl, s biskupským prstenem a v sutaně, u motoru něco dělá. Byl to neobvyklý pohled. Ale zakrátko auto nastartovalo a jelo se.

                Když mluvíme o Msgre Lefebvrovi, nesmíme zapomenout na jeho spolupráci s různými řády. "Úkolem Kněžského bratrstva není být všude. Naši kněží nemají k tomu jurisdikci a netvoří paralelní síť vedle církevní autority." To, co kněží Kněžského bratrstva sv. Pia X. dělají, dělají vzhledem k nouzi v Církvi, odtud také jejich mandát. Proto Msgre Lefebvre podpořil spřátelené, tradici věrné řeholní komunity. Viděl v nich bohatství, které spočívá v různosti prostředků k apoštolátu a v mnohostrannosti výrazu věrnosti tradici Církve. Proto nešetřil povzbuzením pro benediktiny, dominikány, kapucíny, bratry Proměnění, školské dominikánky, sestry Notre Dame a ostatní řeholníky, kteří se snaží uchovat pravou víru. Msgre Lefebvre dosvědčil již při apoštolátu v Africe, že čím více je těch, kteří se na apoštolátu podílejí, o to je tento apoštolát plodnější. Ale Msgre Lefebvre se neomezil jen na podporu spřátelených komunit. Chtěl také pro své kněze, kněze Kněžského bratrstva, podporu, kterou měly být řeholní sestry. Tak přišel na myšlenku prosit o pomoc svoji sestru, matku Marii Gabrielu, členku kongregace spiritánek, a Marii Christinu, karmelitku. Msgre Lefebvre o tom říká: "Je zcela normální, že jsem při založení mužské komunity hledal možnost být v apoštolátu podpořen od řeholnic, které ulehčí knězi práci a pomohou mu modlitbou v jeho službě. Ale nic bych neudělal, kdybych neměl svoji sestru Marii Gabrielu. Necítil jsem totiž žádné povolání k výchově řeholnic. Jak se cítím povolán pro výchovu bohoslovců, tak bych se cítil přetížen výchovou sester! Jako v jiných situacích, o kterých jsem se zmínil, připravila Prozřetelnost cestu i zde. … Naštěstí moje sestra přišla a mohl jsem jí tedy svěřit sestry, které se k nám přidaly, a tak založit sestry Bratrstva.

Co se týče mé druhé sestry, matky Marie Christiny, přidala se k nám, jak známo, a založila jako první karmel v Quiévrain na belgicko-francouzské hranici. To mi dělá velkou radost. Jak jsem se již zmínil, povolal jsem do Dakaru karmelitky k založení domu v Sebikhatane v blízkosti kněžského semináře. Je známé úsloví: ‚Pro každý seminář karmel.' Matka Maria Christina není pozadu." Můžeme jen dodat, dnes má Kněžské bratrstvo 6 seminářů a 6 spřátelených ženských karmelů. Jak to ale bylo s příchodem matky Marie Christiny k Msgre Lefebvrovi? "Nabídl jsem matce Marii Christině, aby přišla ke mně. Ostatně se začal její karmel, následuje příklad těch v Melbourne a Sidney, rozpadat. Byla odstraněna mříž v kapli a karmelitky chodily do města vyučovat katechismus. Naštěstí viděla moje sestra přesně, že celý tento nepořádek přišel se vzdáním se tradiční Mše sv. Bůh jí tím připravil velikou milost. Napsal jsem jí, abych ji podpořil. Sama zažila, jak nová mše zničila její komunitu. Dostala strach, proto se rozhodla. Ale nikdy jsem si nepředstavoval, že ona, která přišla v roce 1978, bude za méně než 10 let připravovat založení sedmého karmelu! Kdo by býval předvídal úradky Boží prozřetelnosti?"

                Čím více dílo Bratrstva sv. Pia X. rostlo, tím více dělala Msgre Lefebvrovi starost jeho budoucnost. Sám byl starý a jeho přítel, Msgre de Castro Mayer, také nebyl o mnoho mladší. Kdo bude po jeho smrti udílet svěcení, kdo bude biřmovat, kdo bude světit zvony, kdo bude konsekrovat kostely, kdo bude…? Zároveň Msgre Lefebvrovi ubývalo sil. Sotva stačil vše sám obstarat. Semináře a prioráty už byly na všech kontinentech, neustálé cesty Msgre Lefebvra unavovaly. Proto se obrátil na papeže Jana Pavla II., aby směl vysvětiti pro zachování díla katolické tradice, pro zachování neporušené katolické víry, následovníky. Vyjednáváním byl pověřen kardinál Ratzinger. O kardinálovi Ratzingerovi řekl Msgre Lefebvre, že viděl úpadek Církve, ale nechtěl si přiznat jeho příčiny. Mnohé z jeho výroků a činů, které si často protiřečí, tomu nasvědčují. Když po biskupských svěceních v Ecônu odpověděl novinářům v Římě kardinál Oddi na otázku, co si myslí o Msgre Lefebvrovi, že je to svatý biskup, přišel za ním kardinál Ratzinger. Řekl mu: "Eminence, jak můžete po tom všem říci, že je Msgre Lefebvre svatý biskup?" Kardinál Oddi se místo odpovědi zeptal: "A není to pravda?" Kardinál Ratzinger jen řekl: "Já neříkám, že to není pravda, ale jak to můžete říci?"


                Vraťme se však k jednání o vyřešení postavení Kněžského bratrstva sv. Pia X. a o biskupských svěceních. Msgre Lefebvre navrhl, aby bylo umožněno katolické tradici žít, ať se ukáže, jaké plody nese tradiční katolická víra a jaké plody nese modernismus. Ovšem tato varianta byla, jak se ukázalo, pro mnohé nepřátele pravdy v církevní hierarchii nepřijatelná. Tito chtěli se vším specificky katolickým skoncovat, rovněž se vším, co by na toto mohlo jen upomínat.


Přes veškeré překážky však nakonec došlo k jednání. Jaký byl výsledek? Pro Msgre Lefebvra značně nepříznivý. Ustanovení komise Ecclesia Dei, která bude zodpovědná za tradiční komunity, kde však budou mít tradiční katolíci menšinu, a povolení k svěcení jednoho biskupa (Msgre Lefebvre žádal nejméně 3), což bylo při rozšíření Kněžského bratrstva již tehdy nedostačující. Přesto se Msgre Lefebvre podřídil. Ale zástupci církevní hierarchie ukázali brzy pravou tvář. Z Msgre Lefebvrem navrhovaných kandidátů nebyl schválen ani jediný. Když se Msgre Lefebvre ptal na termín, kdy smí biskupa vysvětit, bylo to vždy odloženo. Msgre Lefebvre pochopil. Čekali na jeho smrt. Čekali, až se vše vyřeší samo. Vzhledem k nouzi, která nastala tím, že nikdo z biskupů nebyl připraven světit věrné kněze v tradiční katolické víře, víře našich otců, víře apoštolů, víře mučedníků a vyznavačů, udělovat věrným katolíkům dle tradičních ritů Církve svátosti, vysvětil Msgre Lefebvre, tento silný arcibiskup, který se postavil proti modernismu jako kdysi svatý Atanáš proti arianismu, společně se svým přítelem Msgre de Castro Mayerem 4 biskupy.

Tyto biskupy pověřil pouze udělováním svátostí. Jurisdikci jim předat nemohl, to může jedině papež. Msgre Lefebvre nechtěl schisma, také se schismatu nedopustil. Msgre Lefebvre jednal z lásky k Církvi, aby jí pomohl, aby dle Boží prozřetelnosti zachoval Kněžské bratrstvo sv. Pia X. jako "malou bojovou jednotku" k boji za obnovu Církve, jak sám řekl při zasvěcení Kněžského bratrstva Panně Marii Fatimské. Msgre Lefebvre jednal uvážlivě, po poradě se svými přáteli a především po dlouhých modlitbách.

Musel se rozhodnout a rozhodl se dle svého svědomí pro to, co poznal jako splnění Boží vůle. Přišla další vlna nepřátelství, někteří kněží zradili. Ale Bůh neodňal své požehnání. Řady kněží Kněžského bratrstva sv. Pia X. se nejen brzy doplnily, naopak počet kněží neustále narůstá, přicházejí také kněží z diecésí, kteří se chtějí stát členy Kněžského bratrstva, nebo s Kněžským bratrstvem spolupracovat. Volání o pomoc a podporu přichází ze stále více zemí, dílo Msgre Lefebvra se stále šíří. Brzy po smrti Msgre Lefebvra začíná apoštolát v dříve komunistických zemích. S Kněžským bratrstvem spolupracují některé komunity východních ritů, na Filipínách se připojil jeden biskup. Mnozí dnes hledají ke Kněžskému bratrstvu sv. Pia X. cestu. V roce 1994 se konala druhá generální kapitula, na které byl generálním představeným - druhým nástupcem Msgre Lefebvra - zvolen Msgre Bernhard Fellay. Msgre Lefebvre v počátcích řekl, že pro něho bude znamením správné cesty, rozšíří-li se dílo Kněžského bratrstva po celém světě. Msgre Lefebvre sám viděl v Ecônu již bohoslovce ze všech kontinentů, různých ras a národností.

                 Po biskupských svěceních se Msgre Lefebvre odebral do ústraní. Pracoval na Duchovním průvodci Theologickou summou sv. Tomáše Akvinského pro své kněze a bohoslovce. Dřívějších úkolů se ujali jeho následovníci, Msgre Lefebvre ještě pomáhal, jak mohl, vydával se občas na cesty, ale sil pomalu ubývalo. Naposled se mu cestou udělalo špatně a musel se vrátit. Byl odvezen do nemocnice v Martigny. Trpělivě snášel svoji nemoc, což vzbudilo obdiv lékařů a ošetřujícího personálu. Měl velké bolesti, které odevzdával, stejně jako celý svůj život, do Božích rukou. Když se nemoc zhoršila, požádal o udělení svátosti umírajících, které přijal při plném vědomí. Zemřel na svátek Zvěstování Panny Marie, 25. března 1991. Msgre Lefebvre zemřel ve Švýcarsku, svoji vlast, Francii, nesměl na konci života navštívit. Byl totiž v nepřítomnosti odsouzen za rasismus. Ano, tento bývalý arcibiskup z Dakaru, který tolik miloval Afriku, černé Africe sloužil a v ní slavil 40. biskupské jubileum, založil semináře, do nichž přijal seminaristy různých ras a národností, byl obviněn těmi, kteří nikdy neopustili Francii, aby obětovali život službě jiným národům, ale pouze proklamují hesla o rasismu a rasové nesnášenlivosti. Otec lži dosáhl posledního časného úspěchu, aby byl přemožen za hranicemi věčnosti. Na hrobě Msgre Lefebvra stojí citát z listu sv. Pavla: "Tradidi quod et accepi - Předal jsem, co jsem přijal." Msgre Lefebvre neudělal nic více a nic méně, stejně jako apoštolé a všichni, kteří Kristu slouží a budou sloužit až do konce věků. Jednou se zeptal kněz FSSPX. jednoho kardinála: "Eminence, jak je možné objasnit, že o¤ciální Církev prodává své budovy a Msgre Lefebvre je kupuje?" Kardinál odpověděl: "Protože dílo Msgre Lefebvra je požehnané naším Pánem!" Biskupské heslo Msgre Lefebvra bylo "Et nos credidimus caritati" - A my jsme uvěřili lásce." A láska, pravá láska je silnější než smrt.

 

Sestavil P. Tomáš Stritzko FSSPX

 

http://katolikrevue.ath.cx/

               

                     

http://www.virgo-maria.org/images/Blasons%20Episcopaux/240pxBLASON_Mgr_L.jpghttp://www.virgo-maria.org/images/Eveques%20FSSPX/marcel-lefebvre11.jpgML.jpg

6526 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Evropská unie chce trestat Maďarsko, protože se postavilo proti neziskovkám George SoroseKdo byl tím nejhorším papežem v dějinách církve?Babiš i politici hnutí ANO podpořili imigranty. Jejich řeči o obraně národních zájmů jsou jen prázdná slovaLepší premiér? Politický eunuch Petr Fiala chce porazit Babiše aneb i čivavy mají své sny Média bojující za zájmy globalistů na nás hází špínu. Pomozte nám prosím

euServer.cz

Zelený úděl, Velký skok, kulturní revoluce a Zelení gardistéDalší kapitola v dlouholeté nevyhlášené válce mezi Izraelem a Íránem?

ePortal.cz

Čtenáři a přátelé Eportalu, podpořte nás prosím, nebo ukončíme činnostNATO: Zelený tank na baterky

Eurabia.cz

Měla to být akce pro děti za 400 000 EURO, ale nakonec zbylo dětem jen 30 000 a 370 000 sežrali aktivistiPočet imigrantů do Francie v roce 2019 zaznamenal další vzestup!

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Soukup vyjasnil, jak to teď má s Havlem. A pozor: I se Zemanem!Pomatená Greta! Skončíme katastrofou. Ondřej Neff vytáhl 20 let starou předpověď. Mrazí z toho
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění