Korupční dotační politika Evropské unie

Autor: Jan Gregar | Publikováno: 5.8.2010 | Rubrika: Ekonomika
euro-bankovky

Dennodenně jsme (zejména tzv. veřejnoprávními médii) zahlcováni radostnými zprávami, že určitý projekt byl financován díky dotaci z EU nebo že nějaká stavba byla vybudována za evropské peníze a podobně. Hesla jako „strukturální fond“ nebo „operační program“ jsou součástí dnešní reality. „Dotace“ se staly universálním zaklínadlem. Pojďme se podívat, co se za všeobjímajícím pojmem „evropské peníze“ skrývá a jestli jsou opravdu důvodem nekritické a bezbřehé radosti.

Objasněme si nejdříve, co jsou tyto tzv. evropské peníze nebo-li evropské dotace vlastně zač a odkud se berou. Ačkoli je to s podivem, občas u spoluobčanů narazím na představu, že tyto peníze jako hodnota vznikají někde v Bruselu a že ten je potom blahosklonně a nezištně distribuuje po EU. To je samozřejmě velký nesmysl. Bruselská byrokracie žádné přímé hodnoty a tedy žádné peníze neprodukuje. Bruselská byrokracie pouze tyto prostředky na jedné straně od Evropanů vybírá a na jiné zase rozdává - přerozděluje. Vzniká tak gigantický přerozdělovací penězovod, který s sebou nese mnoho negativních jevů. Některé z nich si nyní naznačíme.

 

1) Nákladnost systému

Celý proces přelévání peněz z kapes jedněch obyvatel Evropy do kapes jiných obyvatel Evropy je nesmírně administrativně složitý a tedy i nákladný. Proces se samozřejmě neděje spontánně, ale řízeně. Řídí jej tisíce úředníků jak v evropské centrále, tak v jednotlivých členských státech. Bruselská administrativa na svůj vlastní chod ze společného rozpočtu odčerpá 5,6 % všech prostředků, tzn. že přes 200 miliard korun ročně jde jenom na mzdy a servis pro bruselský aparát. Ale další stamilióny z našeho národního rozpočtu nás stojí administrace evropské agendy, kterou musí provádět naše tuzemské úřady. Kolik z těchto peněz stojí přímo obsluha „dotací“ lze asi stěží přesně určit. Zadarmo to rozhodně není.

 

2) Neracionální směřování peněz

Finanční prostředky jsou sice celkem nekomplikovaně od členských států vybrány podle dohodnutého klíče (našich cca 115 milionů za jeden den tak platíme zcela automaticky), ale jejich zpětný příjem je plný komplikací a obtíží. Problém vězí v systému, kdy jsou z národních států odčerpávány prostředky, které v národních rozpočtech mohly sloužit NA COKOLI, ale zpět se vrací v podobě, kdy jsou už určeny pouze NA NĚCO. Dochází tak k absurdní situaci, kdy jsme nuceni investovat do projektů, které bychom jinak v současné době považovali za celkem zbytné, jenom proto, abychom nenechali tyto Bruselem přidělené peníze „propadnout“.

Příkladů tohoto pomýleného přístupu můžeme vidět ve svém okolí bezpočet. Zcela běžně tak realizujeme projekty, na které bychom bez „evropských peněz“ neměli ani pomyšlení (případně by nebyly realizovány tak megalomansky), a naopak pomíjíme jiné mnohem důležitější investice, protože na ně zrovna nyní nelze „z Bruselu čerpat dotaci“. Stejně tak vidíme, že extrémním způsobem bují různé sociální, ekologistické, multikulturní, vyrovnávací a další kampaně, jejichž jedinou motivací je, že zrovna na ně lze nyní jednoduše „sosnout grant z EU“.

Nastává tak situace, kdy omezené prostředky (a finanční zdroje jsou vždy omezené), které bychom mohli použít podle momentální vlastní potřeby, alokujeme podle určitého rámcového plánu, který neodpovídá reálným potřebám každého z 27 států EU (což je logické, protože každý stát má zcela jiné vnitřní zájmy – jakkoli si to někteří bojí přiznat), z plánu, který vychází z inženýrských představ Bruselských byrokratů.

 

3) Výlučnost dotací

Dotace nejsou pro každého a jejich čerpání s sebou nese splnění mnoha věcných a formálních podmínek. Samotná administrace dotací na české straně je složitou byrokratickou chobotnicí. Jednotlivé programy jsou psány tak, aby si úředníci nekomplikovali život a už dopředu eliminovali možnost, že se o dotaci přihlásí každý, ale naopak aby byla dopředu dána pravidla splnitelná jenom někým. Nedávno jsem četl nový program týkající se vzdělávání ve firmách, ve kterém je čerpání dotace podmíněno investicí do vzdělávání alespoň ve výši 500.000,- Kč. Tato podmínka samozřejmě diskvalifikuje malé a střední firmy a je šita na míru velkým hráčům (vzpomeňme si na to, až zase někdy uslyšíme o antidiskriminační politice EU a přemýšlejme, jestli se dokonce nejedná o záměrnou korporatizaci hospodářství...).

Paradoxně jsme zároveň peskováni a sami si (hlavně mediálně) uměle vytváříme „trauma“, že neumíme čerpat granty a že se tak sami ochuzujeme o toto bezbřehé unijní dobro.

Dalším aspektem je administrativní složitost čerpání dotace a možnost úřednické libovůle dotaci krátit za nedodržení i těch nejbanálnějších formálních podmínek.

Realita je tedy taková, že mnozí se o dotace neucházejí buď z důvodu nadměrné administrativní složitosti, nebo proto, že jsou z možnosti dosažení dotace předem parametricky vyloučeni.

 

4) Prostor pro „pijavice“

Administrativní složitost vede k tomu, že ji mnozí příjemci dotací převádějí na subjekty, které se touto činností zabývají. Dnes je „psaní žádostí o dotace“ skvělá a výnosná živnost. Kdo si vyšlapal schůdné cestičky, zná fígle, jak obejít nebo alespoň zmírnit mnohá administrativní omezení, kdo ví na které dveře na jakém úřadě klepat a jaké kliky leštit může díky těmto svým dovednostem dostat provizi v řádu desítek procent (!) z celkového objemu zařízené dotace. O tyto desítky procent je samozřejmě krácen vlastní reálný užitek dotačních peněz. Můžeme si je připsat ke ztrátám z bodu 1).

 

5) Prostor pro korupci

Nezanedbatelným problémem spojeným s (obecně veškerými) veřejnými penězi je automatický prostor pro korupci. Nedělejme si zbytečné iluze, korumpovat se bude vždy, když bude důvod. Veškeré snahy o potírání korupce legislativní cestou jsou jistě důležité, ale vždy velmi omezené. Jediným funkčním řešením je vymýcení zájmu korupce, tedy znatelné omezení erárních peněz. Bohužel tento obrovský unijní penězovod působí na korupční síly jako magnet. Množství peněz, které jsou „ve hře“ umocňuje klientskokorupční prostředí, ve kterém se mísí zájmy podnikatelů, místních samospráv, ministerských úředníků a dalších. Tyto propletence jsou imunní i proti armádě agentů provokatérů a dalším populistickým rádoby protikorupčním řešením.

 

6) Spolufinancování přináší zadlužení

Mnoho evropských peněz dnes čerpá veřejný sektor. Podmínkou použití těchto peněz je výrazné spolufinancování. Jak obce, kraje, tak ani stát nemá dostatek peněz „v hotovosti“ a tak si musí chybějící peníze vypůjčit. Spolufinancování projektů, které „máme z evropských peněz“ vede k enormnímu zadlužení. Mnohé by o tom mohli vyprávět Řekové, pro které se staly evropské peníze hotovým danajským darem. Řekové jsou jedněmi z největších příjemců evropských peněz. Jsou s neúprosnou „dotační logikou“ zároveň těmi, kteří se museli kvůli spolufinancování nejvíce zadlužit. Nyní za to pykají.

 

7) Dotace křiví trh

Mnoho dotačních peněz směřuje i do soukromého sektoru. Firmy za tyto peníze inovují výrobu, rozšiřují kapacity, školí zaměstnance. Ale jenom některé firmy. Dotacemi podpořené firmy získávají na trhu nezasloužený náskok. Jejich jedinou zásluhou a jediným vkladem je úsilí porvat se s byrokracií, za které ale dostanou pro své podnikání bonus, který jde z kapes nás všech. Jednomu podnikateli tak zůstanou oči pro pláč, protože za své odvedené daně zaplatí jinému podnikateli (často svému konkurentovi) v podstatě nijak objektivně zaslouženou dotaci přinášející mnohdy významnou konkurenční výhodu. Těmito pobídkami samozřejmě trpí trh, kdy jedni vůči jiným získávají náskok ne díky svému umu a šikovnosti, ale díky byrokratické vůli.

Námitka, že o dotaci můžou žádat všichni, neobstojí. Důvodem je jak vyhrazené směřování peněz (bod 2) a výlučnost dotací (bod 3), ale i taková prostá pravda, že kdyby se do fronty žadatelů postavili všichni, tak peníze vyjdou jenom na někoho (což by opět byla voda na mlýn korupce – bod. 5).

 

8) Dotace jako politický zájem

Před lety u nás vzniklo jedno z dalších zbytečných ministerstev - Ministerstvo pro místní rozvoj. Jeho úloha mi byla dlouho neznámá. Tedy jenom do té body, jsem pochopil, že tento úřad bude tím, kdo na naší straně bude rozhodovat o osudu evropských dotací. Z tohoto ministerstva je tak jedna z nejdůležitějších státních institucí. Jenom letos její úředníci mezi vyvolené příjemce přerozdělí desítky miliard korun (tedy jestli se podaří zažádat o dostatečný počet různě důležitých i zcela zbytných projektů). Obsazení tohoto ministerstva má dnes velký politický význam.

Dotace se staly důležitým motivem i pro politiku krajskou a komunální. Za úspěšného je považován ten politik, který „umí sehnat dotaci“. Takového politika oceňují i ti občané, kteří z těchto peněz nemají žádný přímý užitek (a kteří naopak díky nutnému spolufinancování přicházejí o užitek jiný). Úspěchem totiž v tomto případě není samotný přínos takových peněz, ale samotný fakt, že se podařilo tyto peníze vybojovat oproti jiným a na úkor jiných.

Že je taková politika absurdní, je nabíledni. Že se s ní musíme nějak vypořádat, je smutný fakt.

 

9) Bruselská sebepropagace

V úvodu jsem psal o zahlcení positivními zprávami o „dotacích“. Sledujete-li některé televizní pořady týkající se bruselské politiky, máte pocit, že sledujete remake komunistických budovatelských zpráv. Částečně je takový přístup dobrovolnou snahou určitých novinářů. Větším dílem je ale cílenou sebepropagační bruselskou politikou.

Každý, kdo žádal o dotaci, se setkal s následující absurditou. Dříve, než dostanete plnění v rámci dotace (a může to být částka jakkoli marginální), obdržíte brožurku „pravidla propagace EU“, ve které se dozvíte, kde všude má viset vlajka EU, jak veliká mají být loga evropských fondů a že mají být umístěna dominantně, kolik propagačních předmětů s logem EU si musíte nechat vyrobit a kde všude je umístit. Brožurka končí ubezpečením, že nedodržení těchto „důležitých“ pravidel bude důvodem pro krácení dotace.

Ono to funguje. Modrožluté logo EU je dnes všudypřítomné. Podvědomě doplňuje vědomou masáž médií a některých politiků o jednoznačné a nezpochybnitelné úloze unijní politiky. Cílenost a nucenost přeměňuje sebepropagaci v sebepropagandu.

Průvodní jevy jsou mnohdy až komické. Jak nedávno napsal jeden bloger: V současné době se i při nadzvednutí poklopu od kanálu musí rozvinout zástavy EU a sborově zpívat Óda na radost... Efekty jsou o poznání smutnější. Občané touto masivní jednostrannou propagandou (navíc většinou vedenou státními médii) ztrácejí možnost získat nezabarvené informace a tím možnost reálně porovnat „náklady a výnosy“ současné unijní politiky.

 

10) Společná zemědělská politika

Samotnou kapitolou je společná zemědělská politika EU, která odčerpává polovinu evropského rozpočtu. V evropském zemědělství neexistuje volný trh. Zemědělci nepěstují plodiny a nechovají zvířata, aby uspokojili poptávku zákazníků, ale aby splnili kvóty byrokratů. O zisk se starat nemusejí, ten jim nahradíme dotacemi (tedy zejména zemědělcům francouzským, ne tolik těm českým, na které při vyjednávání o přístupových podmínkách vyjednavači poněkud zapomněli). Ale to je na tolik obsáhlé téma, že leží mimo možnost tohoto článku.

Desítkou skončím. Netvrdím ale, že bychom nenašli další významná negativa evropské dotační politiky. Abych byl fér, zkusím zmínit i nějaká positiva. Respektive jedno positivum (i když v dlouhodobém horizontu poněkud sporné positivum). Prvotním motivem tohoto evropského penězovodu byla jistě pomoc méně rozvinutým státům (v bruselském newspeaku ovšem rozbitým a nahrazeným nehistorickým pojmem „evropské regiony“), tak aby se časem zmírnila hospodářská, infrastrukturní, vzdělanostní a jiná rozdílnost (můžeme ale říct také rozmanitost) Evropy. Pravdou je, že si mnohé chudší státy na úkor těch bohatších v některých aspektech pomohly (objemy přesouvaných peněz jsou opravdu gigantické), respektive že si minimálně pomohly určité skupiny obyvatel, případně určité zájmové skupiny a jednotlivci. Otázkou ale je, jestli to není za příliš velkou cenu. Jestli by pro tyto chudší státy nebylo výhodnější, kdyby byly zatíženy menšími odvody do společné pokladny tak, aby si jejich obyvatelé mohli o svém národním produktu rozhodnout dle své vůle a ne jak nyní, kdy jeho část musí odvést, aby jej s určitým bonusem mohli dostat zpět. (opět bod 2). Takový postup by ale oslabil posici bruselského centra, jako hlavního plánovače a přerozdělovače. A zejména by nemohl vyvolávat pocity vděčnosti a závislosti.

Celá tato redistribuce prostředků závisí na dostatečné solidaritě jednotlivých evropských národů. Možná bylo jedním z původních motivů takové redistribuce i posílení evropské solidarity. Výsledek je ale značně opačný. Občané oněch chudších států nejsou výrazně vděční a občanům bohatších států, kteří ze svých daní platí celý tento projekt, pomalu dochází trpělivost. Solidarita se nijak nezvětšuje, naopak může se stát, že bude spíš upadat (zvlášť po další eskalaci evropské dluhové krize). K čemu takové ochladnutí vztahů v Evropě může vést, raději ani nechci se znalostí evropských dějin (a při vědomí, co umí přinést pocit, že jeden národ druhému cosi dluží) předjímat...

Je dobré umět se dívat na věci a jevy kritickým pohledem. Budu rád, když si na výše uvedené „desatero“ vzpomenete, až se opět setkáte s nekritickým a nadšeným přijímáním tzv. evropských dotací. Nemůžeme čekat, že veřejnoprávní televize začne působit nestranně a objektivně a že každodenní zprávy uvede větou „i dnes jsme přispěli do unijní pokladny 115 miliony korun, pojďme se podívat, jak s těmito penězi bruselští byrokraté hospodaří“. Takovou větu asi nikdy neuslyšíme. Musíme si ji říct sami a sami si zkusit odpovědět, jestli pro nás převažují přínosy nebo náklady..

Zároveň se nenechme uchlácholit a podplatit tím, že jsme zatím čistými příjemci (tzn. že jsme ze společné pokladny přijali více než odvedli). To není měřítko přínosů a nákladů celého tohoto redistribučního (a tedy ve své podstatě socializujícího) systému. Systému, který závisí na byrokratických rozhodnutích a který je sám o sobě velice komplikovaný a enormně drahý. Systému, kde se daří některým preferovaným, na úkor všech ostatních. Systému, který přináší možnost obživy těm, kteří se umí na systém přisát. Systému, který je svojí podstatou silně prokorupční a který vynucuje další a další zadlužení těch, kteří do systému vstupují. Systému, který dlouhodobě a silně deformuje volnou tržní soutěž (na které vyrostla a s kterou i padá naše euroatlantická civilizace, jakkoli si to mnozí s nás neuvědomují, nebo spíš ani nechtějí uvědomit). A v neposlední řadě systému, který apriorně slouží jako politický motiv, sebepropaganda a korupce občanů v zájmu myšlenky, že evropský centrálně řízený nadnárodní superstát sociálního blahobytu je fakt skvělý nápad. On totiž opravdu není.

PS: Byl bych nerad, aby byl tento článek vnímám jako protievropský. To není v žádném případě. Zvykl jsem si, že jakýkoli kritický hlas vůči současné unijní politice je označen (v tom lepším případě) za hlas euroskeptický. To je opět jenom záměrná desinterpretační propaganda. Můj postoj je eurorealistický. Jsem jednoznačně proevropský, ale nejsem probruselský. To je zásadní rozdíl. Je totiž velkým omylem a chybou (a mnohdy záměrnou politikou) vydávat za evropské jenom ty názory, které konvenují současné bruselské politice „ever closer union“, a všechny ostatní názory označit záporným znaménkem. Tak to prostě není!

4843 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Česká republika je ekonomickou kolonií západní Evropy a především Německa a globalismus a globalisté vykastrovali základní funkce státu, který pro případné pandemie či jiné krize není soběstačnýTito čeští politici hájí zájmy sudeťáků...V Řecku dochází k průlomové obžalobě členů nevládních organizací, zaměřených na pašování lidí do EvropyPodpořte prosím EUportal.czDnes je snadné prohlásiti se v souladu s vlastními pocity za osobu opačného pohlaví, případně některého z dalších 57 neopačných pohlaví. I my můžeme respektovat, že se pan Vystrčil cítí být Taiwancem...

euServer.cz

Nepodmíněný příjem? – Cesta do pekelÚtok na Navalného nebo na naši první signální soustavu?

ePortal.cz

Povinná solidarita: Necháme se raději podplatit - nebo donutit? Orwellův newspeak. Bude EU kšeftovat s "bílým" masem?Pomozte nám, prosím

Eurabia.cz

Francouzský soud chrání muslimského uprchlíka, který před pár dny terorizoval PařížSoužití křesťanů a muslimů nemůže být pokojné! Orbán odmítl nový pakt Leyenové EU na relokaci imigrantů

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Miláček Západu Navalný je lhář a skončil v exekuci za své lži ...Mýtus malé produktivity Čechů aneb jak český otrok dře na německý blahobyt

ParlamentniListy.cz

Rouškami virus nezničíme. Rektor UK Zima pro PL: O čem se příliš nemluvíNechtějí dělat! Babiš se naštval na lidi. Migrace? Jasně k Bruselu
Články autora
Průzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění