Nacistické a nedemokratické počátky evropské ideje?

Autor: David Hanák | Publikováno: 16.3.2006 | Rubrika: Studie
Bolšnac 18

Snad žádná kniha v oblasti politického myšlení v poslední době nevzbudila takovou pozornost jako ”Znečištěný pramen” Johna Laughlanda. Právem. Jestliže totiž zdejší politické elity po roce 1989 měly nějaký společný konsensus, pak to byl požadavek urychleného vstupu do EU. Laugland tento falešný konsensus vycházející z apolitické představy EU úspěšně narušuje.

Laughland je konzervativní Brit. Nejde o nějaký geografický údaj, jde o styl politického myšlení, které tímto výrazem lze označit. Navazuje na takové autory jako např. Edmund Burke nebo John Henry Newman. Řadí se k dlouhé řadě Anglosasů, vyznávajících svobodu, tradici, smysl pro uměřenost, soukromé vlastnictví, křesťanství... Obsah knihy staví každého pravicového voliče a politika před zásadní problém: Buď jsem svým smýšlením na pravici a pak musím být proti přidružení Česka k EU nebo se zásadně mýlím ve své politické orientaci. Další možností je z pravicových pozic Laughlandovu kritiku vyvrátit a to je podle mého názoru skoro nemožné.

Nacisté a Evropa

I když jsem četl knihu na francouzské Riviéře, při druhé kapitole ”Fašisté a Federalisté” mě mrazilo v zádech. Autor ukazuje, že i nacisté a fašisté měli své ideje společné Evropy - chtěli spojit Evropu zničením státní suverenity. Ukazuje, jak spojení států bylo propojeno s myšlenkou odvrhnutí svobodné ekonomiky a prosazováním společného ekonomického dirigismu. Ukazuje, jak byl tento projekt spojen s požadavkem na ekonomicky neliberální a sociální Evropu: ”V březnu roku 1943 již vznikly formální plány evropské konfederace … Poznámka, kterou si 21.3.1943 zapsal Ribbentrop, začíná: ”Jak jsem již ve svých dřívějších zápisech navrhl vůdci, podle mého názoru bychom měli co nejdříve - jakmile získáme významný vojenský úspěch - vyhlásit ve zcela konkrétní formě evropskou konfederaci … V červnu 1943 předložil jeden úředník jednomu ze členů evropského výboru ”Základní prvky plánu nové Evropy”. Konečným cílem měla být evropská měnová unie a ”harmonizace pracovních podmínek a sociální péče ve směru zlepšujících se norem”2)

Laughland samozřejmě ví, že nejde o nějaké kontinuální navazování mezi nacisty a současnými proevropany. ”Spíše chci ukázat”, píše, ”že existuje jisté překrývání mezi dvěma proudy myšlení, nacistickým a moderním proevropským”3)

Pro Čechy jako politicky svobodný národ a Česko jako politický subjekt s uznanou mezinárodní suverenitou by měly být varující postoje, které k ČSR v roce 1938 zaujal Robert Schuman, považovaný za jednoho z otců zakla¬datelů EU: ”Roku 1938 sehrál Schuman (v té době člen francouzského Národního shromáždění) významnou roli v souvislosti s Mnichovskou dohodou. V článku v Le Lorrain z 11.9.1938 podpořil ústupky Německu ... Na základě právnické analýzy francouzsko-československé dohody ze roku 1925 se pokusil minimalizovat závazky k ČSR ... Schuman pak vedl delegaci poslanců, kteří šli 28.9. za premiérem Daladierem, aby zdůraznil hlubokou touhu svých voličů po míru. Snad dokonce pohrozil tím, že budou hlasovat proti nezbytným válečným půjčkám ... K tomuto setkání došlo den před Daladierovým odjezdem do Mnichova ... Stojí za zdůraznění, že mnichované představovali v Schumanově straně menšinu, ale jeho postoj měl zjevně zásadní vliv”4)

Německo jako styl uvažování

Kapitola ”Kdo drží střed” se zabývá problémy mezinárodní evropské politiky, dále pak Německem, lépe řečeno německým stylem politického myšlení. Autor obhajuje systém rovnováhy moci, fungující v 19. století. A vysvětluje, že ”pojetí rovnováhy moci je z definice protikladné pojetí univerzální vlády”5) Vzhledem k tomu, že ideje Evropy jsou postaveny na myšlence univerzální vlády, jsou v rozporu z rovnováhou moci, mezi kým totiž chcete udržovat rovnováhu, když se státy stanou články jedné říše? Ta je spojena se suverenitou politických národů, na které Laughlandovi tak záleží. Tak idea univerzality ničí možnost politické svobody. Kdo však za touto myšlenkou stojí?

Jednoduše řečeno: Německo

Autor poukazuje na proces sjednocování Německa pod taktovkou Pruska od roku 1833, který byl činěn pod rouškou jednotné celní politiky a jednotného trhu. Cituje knížete Metternicha, který tyto snahy prohlédl: ”Pak už ve sněmu /Německého spolku/ nebude docházet k žádným užitečným diskusím: místo nich přijdou předem dohodnutá hlasování, v níž nepůjde o zájem spolku, nýbrž o výlučný zájem Pruska ... Německá říše měla zkrotit Prusko, ale nastal pravý opak”6)

Myšlenka ne nepodobná úvahám o tom, že EU má zkrotit Německo současné. Základním omylem německého (kontinentálního) stylu myšlení je obava z konfliktu a snaha tento konflikt nahradit nějakým bezkonfliktní řádem. Laughland tento rozdíl ukazuje na ekonomice svobodné a plánované: ”Roman Szporluk říká: Z hlediska racionality trhu není racionalita plánu racionální: všechny plány se mohou mýlit, a spoléhání se na ně může vést k obrovským ztrátám. Z hlediska racionality plánu není racionalita trhu racionální: konkurence znamená značné mrhání zdroji”7) Výsledkem racionality plánu pak je v ekonomice činnost, kterou autor nazývá dirigismus. To má samozřejmě své souvislosti s politikou, která tento dirigismus vůči trhu prosazuje. Laughland zde do protikladu staví dva ekonomické myslitele: Adama Smithe (volný trh a svoboda - samozřejmě Brita) a Friedricha Lista (cla, organizace, plán - samozřejmě Němce).

Při studiu politického myšlení jsem narazil na jev společný všem kontinentálním politickým myslitelům: je to neochota akceptovat sociální svár (termín Vladimíra Čermáka z knihy Otázka demokracie) nebo, chcete-li, politický konflikt. Titíž političtí myslitelé staví své domněle dokonalé politické systémy, aby nutnost sociálního sváru zakryli. Myslím, že nejlépe vystihl podstatu problému Eric Voegelin, jeden z řady velkých Rakušanů: ”Proč důležití myslitelé jako je Comte či Marx odmítají vzít na vědomí to, co přitom jasně vnímají? Proč každému výslovně zakazují klást otázky ohledně těch oblastí skutečnosti, které sami rozhodli vyloučit ze svého osobního horizontu? Proč vlastně nechali o své vůli uvěznit v tak omezeném prostoru a proč svou vězeňskou skutečnost dogmaticky proměnili v univerzální pravdu? A proč vůbec chtějí uzavřít celé lidstvo do vězení, jež si pro sebe vytvořili?”8) Odpověď je jednoduchá: Aby vytvořili svůj ”dokonalý” systém myšlení, musí některé otázky ignorovat. Ať je to Kant, Hegel, Comte, nebo Marx. Všichni při honbě za ”svatým grálem” konečného dobra musí ignorovat skutečnost: totiž, že hledání dokonalého systému politického myšlení je jako stavba perpetua mobile. Vše tak dělají z obavy ze sociálního sváru, který chtějí potlačit. Stejnou obavu z konfliktu a snaha ho obejít je patrna u politických elit EU. Proto na vše má být předpis, všude je nějaký byrokrat, který ho má hlídat. Proto ta snaha ”uplácet” různými sociálními dávkami a dotacemi ty největší křiklouny (např. zemědělce). Proto nakonec nejvyššími představiteli nejsou volení politici, ale jaksi deklarovaně bezkonfliktní úředníci. Byrokratizace má konflikt vymýtit. Podstatou demokracie ale je politický konflikt. Bez něj je demokracie jen prázdnou skořápkou bez života. Útěk před sociálním svárem je útěkem před skutečností.

Autor dále kriticky probírá novodobou historii Německa spojenou z uvažováním jeho politických elit. Ukazuje, jak politické propojení Francie a Německa po roce 1945 tuto kontinentální hegemonii umocnilo a umožnilo ji provádět Němcům bez většího odporu. Tím, že témata převáděli na ekonomickou půdu, brali jim politický (a tím potencionálně konfliktní) rozměr a tím, že je prosazovali spolu s Francií, se stali jaksi univerzální, aniž by si okolí uvědomovalo, že univerzalita je jen jiný výraz pro německý styl politického uvažování.

Pro nás Čechy je zajímavá podkapitola Versailles, ve které se autor zabývá výsledky 1. světové války. ”Proto přijel (prezident Wilson) do Paříže se svými slavnými Čtrnácti body, z nichž nejdůležitější byl požadavek, aby byla rakousko-uherská říše formálně demontována a nahrazena národními státy. Není obtížné pochopit, že právě toto odstranění jediné protiváhy moci Německa ve střední Evropě a její náhrada novými slabými státy později podpořily a umožnily německou agresi v oné geopolitické části světa, která leží mezi Německem a Ruskem ... Rozdrobením střední Evropy versailleský systém Evropu zbavil jediné věrohodné protiváhy vůči německé moci v oné oblasti”9)

Kladu tedy provokativní otázku: Není 28. říjen 1918 spíše dnem národní nabubřelosti a smutku nežli dnem začátku naší skutečně dlouhodobé politické svobody? Vždyť od roku 1918 jsme zažili ve skutečně politicky svobodné zemi pouhých 31 let, což není nijak lichotivý výsledek a už, už se své svobody znova chceme vzdát ve prospěch EU. Neměli lidé jako Palacký pravdu, když tvrdili, že Rakousko je ochranou malých slovanských národů proti Německu a Rusku? Dějiny nelze vrátit, ale mělo by nás to vést k zamyšlení: Opravdu nelze s našimi sousedy ve Visegrádské čtyřce navázat bližší vztahy?

Evropská ideologie

Kapitola ”Evropská ideologie” je samým srdcem knihy. Němci vycházejí z toho, že konflikt je nebezpečný, tvrdí autor, považují totiž politický konflikt za jistou ”soft” válku, vycházeje s Clausewitzova výroku, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Tento výrok pouze pozměnili a mají z politiky strach, neboť ji považují za předstupeň války a proto ”v podstatě tento postoj usiluje o naprosté zrušení politického života. Proto je evropská konstrukce tak fundamentálně nedemokratická”10)

Ale jak říká autor, válka je selháním politiky, nikoliv jejím pokračováním, konflikt nelze potlačit, lze ho pouze regulovat. A tím je právě skutečná politika: výrazem regulace konfliktu do institucionalizovaného rámce. Protože je člověk nedokonalý, nelze počítat s tím, že konflikt vymizí, můžeme pouze doufat, že skrze demokratické politické instituce konflikt budeme zvládat.

Ale protože v evropské myšlence je obsažen strach z konfliktu, je v ní i strach z politiky, a proto ”politika, kvintesence svobodné lidské činnosti, je chápána jako hrozba - a jediným protilékem proti tomuto tepu lidského života je omámit lidi utlumujícími jistotami anonymního hospodářství”.11) Tak je politika převáděna na zdánlivě neutrální ekonomické záměry, jako je společná měna. Tak se místo demokracie objevuje byrokratický ekonomismus, jehož nástrojem je dirigismus jako styl prosazování zdánlivě nepolitických rozhodnutí. ”Tam kde není žádný konflikt, neexistuje politika, pouze managment”.12) To vše má za následek, že státní suverenita je ničena a nahrazována tzv. subsidiaritou. Statní suverenita totiž předpokládá politickou moc, která ji prosazuje. Pokud však zničíme suverenitu národních států, státy jako politické entity přestanou existovat. Subsidiarita tak ničí moc státu zevnitř, protože snižuje jeho autoritu na jeho vlastním území. Politická svoboda, suverenita, svobodný trh a národní stát jsou tak navzájem spojeny společným poutem proti budování univerzálních apolitických říší. Pokud zaútočíme na jejich instituce, ničíme nejen svobodný trh systémem přerozdělování a dotací, ale ničíme svobodu samu.

Protože podstata politického konfliktu se odehrává v parlamentu a protože evropská ideologie má z konfliktu obavy, je ”založena právě na víře v primát výkonné moci”13) Tak vzniká tzv. demokratický deficit Evropy a zde je založen základ dirigismu, kdy výkonná moc není nikým a ničím kontrolována. Evropský parlament je pouhou napodobením skutečného parlamentu. A tak se vyznačuje politika bez konfliktu politikou bez politiky a bez parlamentu.

Co by o tom napsal Václav Klaus?

V páté kapitole ”Jde o peníze” Laughland obhajuje své přesvědčení, že monopol státu na peníze je škodlivý jako monopol na cokoliv jiného. V tom se shoduje s F.A. Hayekem, který ve své knize ”Soukromé peníze: Potřebujeme centrální banku?” obhajuje stejnou myšlenku.

Druhá teze je z dnešního hlediska daleko odvážnější. Autor kritizuje peníze nevázané na zlatý směnný standart a ukazuje, jak strmě stoupla inflace po zrušení zlatého standartu v roce 1914 a jak byla předtím nízká. Ukazuje, jak vlády - nenuceny platit své dluhy, neboť nejsou nuceny měnu měnit za zlato - lehkovážně zacházejí se svou měnou. Jak měny nekryty drahými kovy podléhají fámám a tím i spekulantům. Jak měna vázána naopak na zlato je obdivuhodně stabilní. Nezávislost centrální banky je v takovém stavu politickou pastí, o měně rozhoduje instituce mimo politickou kontrolu s možností libovolně nakládat se svými prostředky. Instituce, která má zásadní politicko-ekonomický vliv je tak mimo kontrolu veřejnosti, a ještě se to považuje za úspěch. Tak se vládám umožňuje utrácet i to, co nevybraly, a centrálním bankám jednat bez vazby na voliče.

Autor však útočí i na monetaristy, když říká, že chápou falešně měnu. ”Peníze jsou považovány za nástroj, jímž může stát regulovat ekonomiku ... Přestože je monetarismus údajně zastáncem volného trhu, ve skutečnosti prosazuje přidělování kreditu státem: pokud se usoudí, že je v oběhu příliš mnoho peněz, stát se pokouší přiškrtit kreditní kohoutek tím, že zvýší úrokové míry, a naopak. Stát se tak pokouší o provozování všeobjímajícího dirigismu. Pravicová doktrína monetarismu, která tvrdí, že stát musí kontrolovat inflaci omezením zásoby peněz, je ve skutečnosti pouhou perestrojkou systému, jehož duch je v podstatě sovětský”14)

Důležitější jsou však důsledky společné papírové měny Evropy - Eura. Jde o další ničení politické suverenity států: ”Jinak řečeno: má-li měnová unie fungovat, je nezbytná unie politická. Měnová unie nemůže fungovat ve vakuu ...V důsledku toho by každé institucionální uspořádání, na jehož základě by Evropská rada mohla některému státu nařídit, aby omezil svůj deficit, představovalo obrovský přesun politické moci do rukou evropských centrálních orgánů ... Má-li být na tomto základě přenesena většina hospodářských rozhodnutí na EU, ohrožuje to demokracii. Moc si rozdělí tři instituce, které ústavně nikomu neodpovídají: Centrální banka, rada ministrů a Komise” 15)

Antická zkušenost

Zde se odchýlím od Laughlandovy knihy a na závěr ocituji větu, která podle mého názoru nejlépe vystihuje, o co v ideji společné Evropy jde. ”V nejhlubší rovině jde o gnostické vize: předpokládají, že mnohost ve světě je výsledkem jakési katastrofy Absolutna či odpadnutí od dokonalé Jednotnosti, že pestrost a konkurence jsou zdroji nebezpečí a symptomy nedokonalosti, že jediná spása může vzejít z potlačení individuality a z návratu k neurčité homogenitě”16)

Jsou to závěry, které považuji za vysoce nebezpečné, neboť se snaží přetvořit a tím zničit lidskou přirozenost. Téma, které chci ukázat, je jiný druh sjednocování, který proběhl expanzí Římské říše, kdy jednotlivé obce se k Římu přidružovaly, či byly dobyty. ”Důsledkem římského dobytí byla skutečná proměna uvnitř každého města...Od té chvíle už tito lidé netvořili politickou společnost. Jejich město mohlo stát, jejich obec zanikla ... také Řecko pozvolna vstupovalo do římského impéria. Každé město si zprvu uchovalo formy i mechanismy obce. V okamžiku římské invaze se ukázalo, že si Řecko chce zachovat svoji autonomii, ponechali mu ji, možná dokonce déle, než si přálo. Za pár generací se snažilo pořímštit: marnivost, ctižádost i zájem se o to přičinily ... Člověk, který byl římským občanem, už do svého rodného města nepatřil ani občansky ani politicky ... nepodléhal už zákonům města, neposlouchal jeho představitele a nenesl jeho finanční břemena. Režim obce tak pomalu hynul jakousi přirozenou smrtí. Jednoho dne se obec stala rámcem, v němž už nic nebylo, kde se místní zákony nevztahovaly téměř na nikoho a obecní soudci neměli koho soudit ... Od té doby všichni, kdo patřili do římské říše, od Španělska až po Eufrat, skutečně tvořili jediný lid a jeden stát. Rozdíly mezi obcemi vymizely, mezi národy byly už jen slabé. Všichni obyvatelé této nesmírné říše byli stejně Římany”17)

Tak se tvořila Římská říše, kdy jediným centrem politické moci byl Řím. Machiavelli tvrdil, že dějiny jsou jako hra, která se stále opakuje, jen kulisy se mění. Že by měl nakonec pravdu?

Text převzat z knihy Davida Hanáka ”Úvahy reakcionáře”, Studio Arx s.r.o., 2002 Brno, kráceno

1) John Laughland: Znečištěný pramen, nedemokratické počátky evropské ideje, Prostor, Praha 2001

2) Laughland: tamtéž, str. 47

3) Laughland: tamtéž str.91

4) Laughland: tamtéž str.87,

5) Laughland: tamtéž str.105,

6) Laughland: tamtéž str.114,

7) Laughland: tamtéž str.113,

8) Eric Voegelin, Kouzlo Extrémů, Praha 2000, str. 8

9) Laughland: tamtéž str.124 a 125

10) Laughland: tamtéž str.165

11) Laughland: tamtéž str.165 a 166,

12) Laughland: tamtéž str.205

13) Laughland: tamtéž str.184

14) Laughland: tamtéž str. 243 a str.244

15) Laughland: tamtéž str.251 a 252,

16) Laughland: tamtéž str.281

17) Fustel de Coulanges: Antická obec, SOFIS, Praha 1998, str. 365 - 376

18) Laughland: Evropské instituce jsou naprosto nedemokratické, Proglas 2/2002

10605 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Švédsko je díky gangům imigrantů ve válce... Čtěte děsivá faktaPřátelé, pomozte, prosím, a přispějte na dobrou věc...Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. FaktItalský premiér Giuseppe Conte po jednání s šéfem Evropské rady Donaldem Tuskem v Bruselu novinářům řekl, že požaduje přerozdělování migrantů, protože plánuje, že už lodě s migranty odmítat nebude

euServer.cz

Lubomír Zaorálek, jedna z nejchmurnějších postav ČSSD, kterého v době jeho ministrování zahraničních věcí nazval lid oranžovým Schwarzenbergem...Otázka nejen pro pražskou smečku: Co je demokratičtější?

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Přednáška Lhoťana o rozdílech mezi křesťanstvím a islámem v beskydských Starých Hamrech - GruňiVzdělání ve Švédsku rapidně upadá. Například mnozí švédští policisté neumějí psát

FreeGlobe.cz

Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?Tyranie pánů sociálních sítí

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituályNová šéfová Evropské centrální banky Christine Lagardeová je součást zkorumpované mafie státních úředníků

ParlamentniListy.cz

Tomio Okamura předvídá, co rozpoutá v Evropě nová italská vláda bez Salviniho. Jde o migrantyČeští právní experti jsou na nohou: Určovat, co se smí říkat a co ne? Velmi nebezpečné! Není divu, že s tím přichází zrovna Čaputová
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění