Běloruská realita

Autor: Bakšta | Publikováno: 2.5.2006 | Rubrika: Politika
Bolšnac 04

Volby jsou už za námi, ale něco se zůstalo. Zůstaly vzpomínky na víc než dva týdny nervozity a očekávaní. Očekávaní, ze kterého se zrodila naděje a víra, že se něco může změnit, tam v mé zemi, v Bělorusku.

Jak všechno začalo

Už dlouho před volbami bylo jisté, že vláda nedopustí žádnou revoluci. Nebylo ani možné realizovat scénář „pomerančové revoluce“ (tak v Bělorusku říkáme oranžové revoluci). Lukašenkův režim se vůbec nedá porovnat s režimem Leonida Kučmy. Vláda už dlouho před volbami upozorňovala, že nedopustí žádnou revoluci, jaká byla v Gruzii a na Ukrajině. A už několik týdnu před 19. březnem byli občané Minska různými způsoby zastrašovaní, aby v případě demonstrací vůbec nevycházeli na ulici. Informace o plánu prevence velkých shromáždění se rojily jako houby po dešti. K Minsku se stahovaly všechny vojenské jednotky. Ale tím pádem zároveň existovalo přísun informací od silových jednotek (KGB, milice) o tom, jaké operace budou provedeny proti opozici. To jen dokazuje, že i mezi služebníky vlády je hodně lidí nespokojených s dnešní situací.

Několik dnů před volbami předseda KGB Suchorenko na tiskové konference oznámil, že lidé, kteří vyjdou na ulici 19. března, budou považováni za teroristy, a tím se vystavují nebezpečí, že dostanou od 8 let až po trest smrti. Během volební kampaně byli v různých městech Běloruska zatčeni opoziční aktivisté, a také vedoucí pracovníci volebního štábu protikandidáta Milinkeviče. Samozřejmě se takový zásah nemohl neodrazit na práci opozice, které vláda prostě usekala hlavu. S blížícím se 19. březnem nervozita ve městě narůstala, všichni měli velký strach, protože věděli, že Lukašenko udělá cokoliv, aby zůstal u vlády. Několik dnů před volbami jsem se ptala kamarádka na atmosféru v Minsku. Odpověděla mi: „Všichni čekají na změny a věří ve vítězství, ale také se moc bojí. Přicházejí různé informace o tom, že budou provokace a že se může střílet. A tak čekáme na 19.“

V Praze slunečno, v Minsku temno

My tady v Praze jsme také očekávali změny.19. března; v den voleb, proběhla na Můstku demonstrace běloruských studentů za svobodné a spravedlivé volby. Byl slunečný den, běloruští studenti přišli, aby podpořili ty, kdo vyšli večer v Minsku na Říjnové náměstí. Chtěli ukázat nejdříve sobě, že jsme spolu, a že nám není lhostejně co děje v naši zemi.

O tom, že volby budou zfalšované věděli všichni. Ale jak se budou chovat lidé v Minsku – to zůstávalo otázkou. Vláda se snažila udělat vše, aby zastrašila lidi natolik, aby vůbec nikdo ven nevyšel. Jenže…

Náměstí bylo úplně obklíčeno milicí už několik hodin před plánovaným začátkem shromáždění. Ale když lidé začali přicházet k náměstí, a když jejich počet stále vzrůstal, byla milice nucena prostor otevřít. Lidé přišli jako kdyby to byl svátek: s květinami v rukou. Přišli i přes zastrašování vlády. Vytvořili největší shromáždění za posledních 10 let vládnutí prezidenta Lukašenka. Zavládla velká euforie, že přišli, že jich je hodně a jsou spolu. Euforie svobody. Bohužel to brzo skončilo. Vystoupení opozičních kandidátu Milinkeviče a Kazulina na náměstí pořádně nikdo neslyšel kvůli slabým megafonům, a lidé se začali rozcházet. Shromáždění skončilo tím, že všichni šli na Vítězné náměstí, položit květiny k památníku osvoboditelům. Taková nerozhodnost a nedostatky v organizaci zklamaly hodně účastníků pokojné demonstrace. A proto už následující den, kdy Milinkevič vyzýval přijít znovu na náměstí v době, kdy už budou oficiálně vyhlášeny výsledky voleb, přišlo mnohem méně lidí. Vyhlášený výsledek ohromil každého, kdo věděl o falšování voleb: 82,6 %, což je ještě víc, než ve volbách roku 2001, kdy měl Lukašenko reálně dostatečnou podporu, aby zvítězil i bez falšování.

Stanové městečko a 10 dnů vězení za čaj a jídlo

20. března, když mnozí pochopili, že opozice prohrála, byly na Říjnovém náměstí, obklíčeném milicí, postaveny první stany. Milice se je snažila zlikvidovat či nedopustit jejich postavení, ale skupina demonstrantů obklíčila malé místo, kde už brzo vzniklo okolo 8 stanů. Nakonec jich bylo celkem 20. Malý běloruský protest, který nelze ani porovnat s revolucí v Kijevě. Zoufalí jedinci, kteří trávili několik dnů na náměstí, kdy teplota vzduchu v noci klesala i na minus 10° C. A jen trvalá přítomnost zahraničních novinářů je ochránila před vládními silami, které by v každé chvíli mohly rychle zlikvidovat malé stanové městečko, jejich teritorium svobody. První noc jich bylo kolem 350, následující už méně. Ale nechtěli se vzdát, čekali na 25. březen, Den Voli (Svobody, 25 března 1918, vznikla Běloruská národní Republika). V té chvíli, kdy zklamaní zahraniční novináři psali o porážce „džínové revoluce“, tito mladí lidé pokračovali ve svém protestu proti zfalšování voleb, změně ústavy, proti lžím a svéhlavosti vlády. To nebyl boj o prohranou revoluci, to byl boj o vlastní svobodu, o svou čest. A ta zoufalá statečnost je důstojná a zaslouží si obdiv.

Rozhodně nelze říct, že by občané Minska byli lhostejní k tomu co se dělo na náměstí. Naopak, celou dobu se lidé snažili nějak podpořit demonstranty tím, že přinášeli potraviny, teplé oblečení a horkou vodu. Ale milice tyto pokusy o podporu přísně kontrolovala, a snažila se je co nejefektivněji omezit. Přinést něco v taškách nebo batohu bylo nereálné, protože všichni, u nichž byly nalezeny takové věci jako spacák, jídlo, termoska s horkou vodou atd. byli zadrženi a uvězněni na 10 - 15 dnů ve vězení Okrestino (v Minsku). Zní to až neuvěřitelně, a trochu legračně, kdyby to nebylo tak smutné.

Zajímavější je, že paragraf, podle kterého byli tito lidé odsouzeni zní „násilný odpor milici“ nebo „urážka služební osoby během výkonu své práce“. Za několik dnů existence stanového městečka bylo uvězněno kolem třiceti lidí, kteří se snažili přinést něco demonstrantům.

Protestující se bohužel 25. března nedočkali. V noci z 23. na 24. března bylo náměstí obstoupeno stovkami příslušníků OMONU, a jejich počet mnohokrát převyšoval počet protestujících. Za několik minut byli všichni demonstrující (okolo 300 osob) vsazeni do obrněných autobusů a odvezeni do Okrestina, zatímco jejich stanové městečko bylo vyčištěno exkavátory a buldozery. Několik dnů relativně klidného protestu, a potom prostě butální likvidace protestujících z náměstí, daly najevo, co lze očekávat od vlády. Že by se tak silně obávala mladých lidí, z nichž většina byla ve věku do 20 let? Je jisté, že takové zacházení s protestujícími rozzlobilo ještě více lidí.

25. března a stovky zatčených

25. března ve 12.00 vyšli lidé do ulic Minsku. Ale nemohli se shromáždit na náměstí kvůli příslušníkům vojska a milice (OMON), kteří rozdělili dav na několik skupin. Lidé se proto sešli v parku Kupaly, kde bylo setkaní s Milinkevičem a Kozulinem. Každý z nich přednesl projev. Potom Kozulin vyzval, aby lidé vyrazili do Okrestina, a požadovali propuštění vězňů zatčených z politických důvodu. Kolem 10 tisíc lidí šlo k věznici, ale cestu jim zahradil OMON. Národ se však nechtěl zastavit, což vedlo k násilnému konfliktu. Výsledkem byly stovky zraněných a zadržených. Po nějaké době po začátku konfliktu se roznesla zpráva, že jsou i dva mrtví (oficiálně tato informace nebyla potvrzena). OMON takto surově nezvítězil jen nad dospělými muži, ale i nad ženami a dětmi.

Minské věznice byly přeplněné, a uvězněné umístili též do věznici v malém městě Žodino. Celkem je podle poslední informace zadržených kvůli volbám kolem dvou tisíc.

Kdo zná pravdu a co nás čeká dál?

Zajímavé je, že Bělorusko bylo první novinou všech zahraničních zpravodajství, ale v samotné zemi lidé nevěděli ani půl pravdy o tom, co se dělo v Minsku. Vládní televizní kanály jen obviňují opozici z organizace nepovolených shromáždění. Hovoří o zraněných pracovnících z OMON, a o protestujících, kteří několik dnů seděli na náměstí, hovoří jako o narkomanech a alkoholicích. Na obrazovce ukazují jen provokátory, pracující pro KGB, kteří se chovají tak, aby diskreditovali opozici a zkreslili smysl akce. Jen ta část obyvatelstva, která má přístup k internetu, dokáže objektivně posoudit situaci v zemi. Jiní buď věří tomu, co říkají v televizi, nebo nevěří vůbec nikomu.

Zahraniční média tvrdí, že „džínová revoluce“ prohrála, že Lukašenko znovu zvítězil a zůstal u vlády. Ale revoluce byla a jest uvnitř lidí, kteří vyšli do ulic, a kteří ještě po 10 - 15 dnech čekají na propouštění z vězení. Za toto krátké období kolem voleb jako by našli svou identitu, svou vlast a uvěřili, že jsou ideály, za které musíme bojovat, ne za nějakého kandidáta na prezidenta nebo směr rozvoje ekonomiky, ale za ideály svobody a pravdy, za život bez strachu a nátlaku. Lidé ucítili, že sovětské období už je dávno pryč, že nemá smysl vrátit se zpátky, nelze věčně vzpomínat na světlé stránky socialismu, a snažit je dokonce vrátit.

Požadujeme změny, zejména ta generace, která dospívala za Lukašenka, a která už nepamatuje léta Sovětského svazu. Něco se v nás probudilo. I vláda už znervózněla, začala dělat hodně chyb, a destabilizovala své postavení ve společnosti. Pro mnohé z těch, kteří ještě věřili Lukašenkovi nebo byli lhostejní, byly události v Minsku šokem. Šokem, který přinutí srdce svědomí bít, a vrací paměť národu. Nutí lidi rozpomenout se, že jsou občany nezávislého státu, který má svou identitu, státu, který už není častí Sovětského svazu. A vrátit paměť může i příklad, kdy protestující ze stanového městečka přejmenovali Říjnové náměstí na náměstí K. Kalinovského - vůdce osvobozeneckého povstání z roku 1863.

Svobodu nikdo nezastaví

Věřím, že pravda a svědomí porazí strach. Bělorusové dokázali, že nejsou zbabělci. Během voleb jsem se moc bála, aby police nezačala střílet, moc jsem se obávala o své kamarády, kteří samozřejmě byli v centru dění, ale také jsem čekala, že lidé vyjdou do ulic. Ale moc mě mrzí, že jsme nechtěli krev, ale ona byla - dne 31. března v Minské nemocnici zemřel jeden z účastníku akce - Otrosčenko.

Byli jsme příliš dlouho pod tlakem strachu, příliš dlouho na to, aby to všechno skončilo mírně jako sametová revoluce v Praze. Svobodu nelze zastavit, ale je smutné, že občas za to někdo musí zaplatit životem.

Během několika dnů začnou přicházet první propuštění z vězení. Co bude dál s těmito lidmi? Studentům vyhrožují, že je vyhodí, říká se, že existuje „černý seznam“, do kterého zapisují aktivisty volební kampaně. Ty vyhodí jako první. Ale nespokojených je daleko víc, a nejdůležitější je, že už se nebojí… Toto byly Lukašenkovy poslední volby, a začátek jeho konce, začátek naší svobody.

Autorka je běloruská studentka.
Agora duben 2006

3100 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Ukazuje se, že fanatická feministická genderistická neomarxistická ideologie škodí samotným ženám. Muži se v důsledku kampaně #MeToo proti sexuálnímu obtěžování stále více zdráhají spolupracovat se ženamiPomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastTehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. FaktDnes je NATO paktem, který svou agresivní politikou, prosazovanou zejména americkými prezidenty, destabilizoval v podstatě celý svět

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Bičování mužů a žen za nemanželský sex v Indonésií. Brzy i v Evropě? Francouzský stát podporuje islamizaci formou propagace muslimské kultury ...

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Ekonomka brutálně nachytala Schwarzenberga kvůli Kosovu. Pane kníže, tohle se fakt nepovedlo Že Babiše chtěli vydat dva měsíce před volbami, to opravdu není náhoda. Jiřímu Čunkovi kauza Čapí hnízdo potvrdila vlastní šílené zkušenosti se státními zástupci
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění