Dva roky od vstupu do EU – máme důvod jásat?

Autor: Ondřej Šlechta | Publikováno: 3.5.2006 | Rubrika: Zamyšlení
EU otaznik

Prvního května tomu byly dva roky, co Česká republika za patřičného jásotu a pění chvály na naše pro-evropské politiky vstoupila do Evropské unie. Nastal prý tak návrat naší země do Evropy (jako by se naše republika někdy geograficky vyčlenila), nastartoval se ekonomický boom a vůbec celá podstata našeho života se měla posunout k lepšímu. Pojďme se podívat, co je na tom pravdy a co po dvou letech zbylo z mnoha důvodů, kvůli kterým se do EU vstupovalo.

1. Zlepšení politické kultury

Evropská unie je zárukou lepšího života, je to vrchol evropské demokracie, zájmem České republiky je, aby po 40-ti letých zkušenostech s komunistickou totalitou do Unie vstoupila. To je jeden z mnoha argumentů, které šlo z úst neochvějných zastánců vstupu slýchat. Pravdou je, že co se týče „politické kultury“, nelze vidět nějaký markantní rozdíl. Parlamentní systémy států západní Evropy jsou a byly jistě na jiné úrovni než tehdy český, ale podíváme-li se jak funguje ona vzývaná unijní „demokracie“, zjistíme, že není příliš o co stát. Stačí se ohlédnout o několik měsíců zpátky a vzpomenout si na vyštípání nepohodlného (čili konzervativního a nepokrokového) kandidáta na evropského komisaře Rocca Buttiglioneho a jeho nahrazení maďarským socialistou, či nedávnou hysterii okolo vítězství Práva a spravedlnosti v Polsku. Na jednu stranu se unijní instituce angažují v kritice stran, které nejsou „evropské“ myšlence příliš nakloněny a volební úspěchy takových stran označují za nevyzrálost demokracie dané země, na straně druhé je však nechávají chladnými stoupající preference například komunistických stran, otevřeně hlásajících třídní nenávist. Proto si myslím, že tento a mnoho dalších důvodů (např. „demokratická“ diskuze okolo evropské ústavy ze strany pánů Leinena a Vidal Quadrase), tato údajná vyspělost demokracie v EU, by měla být jedním z hlavních podnětů v možném, či budoucím přehodnocení našeho členství.

2. Nárůst životní úrovně

Vskutku je pravdou, že k určitému zlepšení životní úrovně po vstupu došlo k nárůstu životní úrovně. Nabízí se však otázka (a ta je spíše pro fundované ekonomy a jejich grafy), jaký podíl na tom má přímo členství v Unii. Česká republika se nachází v hospodářském růstu, ten však byl nastartován již před vstupem a pokud by jsme před dvěma lety do Unie nevstoupili, nic by se na tom pravděpodobně nezměnilo. Trhy jsou vlivem globalizace tak provázané, že hospodářskou prosperitu určitého státu nelze vázat na jeho členství, či nečlenství v nějaké nadnárodní organizaci – ta sama ale jistě může k dané prosperitě určitou mírou přispět, není však zásadním faktorem. Co se však týče volného trhu, není v současnosti v této oblasti situace v EU vůbec ideální. Evropské unii by v tomto prospělo spíše než snaha o těsnější politickou unii například úplné otevření pracovních trhů. Na závěr si dovolím říci, že vstup do EU životní a hospodářskou úroveň ČR příliš nepoznamenal.

3. Otevření hranic, volný pohyb pracovních sil

Zde by se hodilo poznamenat – sliby, chyby. Ačkoli to, že si česká firma bude moci otevřít svou pobočku prakticky kdekoli v Evropě, byl jeden z hlavních trháků v jasně nestranné pro-unijní kampani vlády Vladimíra Špidly, skutečnost je naprosto jiná. Jedním z mnoha průvodních znaků našeho členství v EU totiž je, že povinnosti a závazky vyplývající z členství musíme plnit striktně a okamžitě, ale o ony výhody (kterými se v kampani neustále mávalo), musíme čekat a tvrdě bojovat na půdě evropských institucí. Nejlépe je to vidět na zmíněném otevření, resp. neotevření pracovních trhů. Ty jsou dnes pro nové země vstoupivší do EU striktně uzavřeny např. v Německu, či v Rakousku, ačkoli se před tím i tyto státy dušovaly, že nováčkům své pracovní trhy otevřou. Ani po dvou letech od vstupu do Evropské unie se Češi nemohou ve většině "starých zemí" pětadvacítky těšit jednomu ze základních práv evropského občana - stěhovat se za prací do ciziny bez omezení. Navzdory všemu český eurokomisař Špidla například konkrétně toto považuje za úspěch. Prý to mohlo být daleko horší. Co dodat.

4. Katastrofální čerpání z unijních dotací

Socialistická vláda obhajovala vyjednané podmínky pro vstup do Evropské unie a slibovala přístup k evropským fondům, který pomůže našim podnikatelům úspěšně soutěžit. Jestli ty vyjednané podmínky byly dobré nebo špatné, je dnes irelevantní. Ať už byly výhodné či nevýhodné, členství v EU nám díky bezkoncepčnosti a neschopnosti naší vlády nepřineslo žádný signifikantní přínos. Po více než roce čerpání dotací z fondů Evropské unie putovalo k českým firmám jen necelých 1,5 miliardy z možných asi 70 miliard korun. Do rozpočtu Evropské unie také platíme mnohonásobně více, než z něj dostáváme. Nový návrh rozpočtu, který Evropská unie nedávno s velkými pompami schválila, přitom na první pohled přiznává novým členským zemím daleko více. Trik je v tom, že dotace schválené pro členské země představují jen jakési maximum a ve skutečnosti nikdo nikdy nevyčerpá veškerý příslib a tyto peníze mají být navíc čerpány se zpožděním. Může se tedy stát, že z potenciálních 90 miliard pro rok 2007 bude schváleno třeba 45 miliard a tyto peníze přijdou až v roce 2010, kdy náš příspěvek do evropské kasy už bude také 45 miliard.

5. Participace na unijním rozhodování

Jako členové významné mezinárodní organizace máme možnost ovlivňovat její politiku. Ano, skutečně máme volby do Evropského parlamentu a jeden z evropských komisařů je české národnosti .To však ale nezaručuje, že občané jako takoví mají v ovlivňování chodu Unie nějaké slovo. Evropská unie aspiruje na vytvoření státu a existence institucí jako Evropský parlament, Evropská komise, Evropský soudní dvůr a nově navrhovaný tzv. Evropský prezident to jasně potvrzuje. Přesto však neexistuje základní rozdělení moci na zákonodárnou, soudní a výkonnou. Evropský parlament totiž nemá prakticky žádné slovo a je jen poradním orgánem bez faktických pravomocí. Většinu legislativních aktů totiž přijímá Evropská rada, což je výbor ministrů jednotlivých zemí. Právní akty tak nejsou přijímány voleným orgánem s patřičným mandátem, jak je ve vyspělých demokraciích běžné, ale institucí, jejíž nemá běžný občan šanci ovlivnit. Obdobně je tomu i u Evropské komise, tam je sice ze strany států možnost komisaře navrhovat, ale dobře víme, jak to s tím „výběrem“ chodí (kauza Buttiglione).

6. Nejasná budoucnost EU

Na jedné straně probíhají evidentní kroky posunující Evropu od volného sdružení suverénních států směrem k federálnímu celku, zatímco na straně druhé se unijní instituce chovají naprosto jinak, než jak by v demokratickém státě měly. Do Evropské unie jsme vstupovali pod vlivem všeobecného nadšení, aniž si většina z nás uvědomovala, co od ní vlastně čeká a aniž jsme se zamysleli nad tím, kam bychom EU vlastně chtěli směřovat. Federalistické směřování spojené s postupným odnímáním pravomocí a suverenity jednotlivým Evropským státům a omezováním demokracie a individuální svobody je již delší dobu patrné. Novým středobodem unijního dění se tak stává projekt tzv. euroústavy. Ta byla loni jasně odmítnuta, všechno však nasvědčuje tomu, že federalistické kliky se jí v Evropě pokusí předložit znovu a klidně obejdou i záporná referenda. Bylo by vhodné, kdyby následující často proklamovaný „čas zamyšlení se nad budoucností EU“, mnozí skutečně věnovali samotné podstatě toho, kam se evropská integrace v dnešní podobě dostává a zda má cenu takovýto typ integrace podporovat. Vstup do EU byl jasně provázen ohromným nadšením, které mnohým zavřelo oči před nepříjemnými fakty. Loňské odmítnutí euroústavy však mimo jiné způsobilo, že občané konečně začínají o Evropské unii a integraci hovořit a hlavně také přemýšlet. To je nadějné.

3069 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Moudrá ekonomická politika ruského prezidenta Vladimira Putina přináší své ovoce a tím bychom se měli inspirovatPomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastTehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. FaktUdálost 11. září proměnila svobodnou Ameriku v policejní stát a učininila z ní válečného štváče 21. století

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičku

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Zeman brutálně rozdráždil chvilkaře, 17. listopadu bude pořádně horko. K Babišovi řekl toto...Kalouska už nikdo normální nebere vážně. Chvilkaři by udělali nejlépe, kdyby konečně dali pokoj... Ivo Strejček sundal rukavice, odnesla to i Čaputová s Jourovou
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění