Rozhovor o Evropě s „loajálním britským občanem“ Benjaminem Kurasem

Autor: Milan Hanuš | Publikováno: 8.6.2006 | Rubrika: Rozhovory
Kuras2

Autor je britsko-český spisovatel, dramatik, novinář, dříve pracoval jako redaktor BBC. Je autorem patnácti anglických her a českých knih Češi na vlásku, Business je byznys, Anglie je na houby, Jak přežít padouchy a Nebýt Golema.

Rozhovor vznikl v září 1999 díky elektronické poště mezi Prahou a Londýnem.


***

Kdy jste vlastně emigroval?
Na podzim 1968. Tehdy jsem tak říkajíc přeskočil Evropu z jednoho jejího okraje až na druhý: z toho východního, který se od ní odpoutal, k tomu západnímu, který se zdráhal připoutat. Oba okraje k tomu měly srozumitelné historické důvody, ten druhý mě zajímal víc. To zaminované a zadrátované pole na východní straně bylo samozřejmě nekonečně širší než Lamanšský průliv.

Stal jste se v emigraci víc Evropanem?
Odjížděl jsem do Británie stát se loajálním Britem, ne jakýmsi Evropanem. Dodnes mě ta vleklá a nezadržitelná ztráta britské slávy a velikosti bolí. Od decimalizace staré britské libry, dělené tak samozřejmě a přirozeně na dvacet šilinků a dvanáct pencí, přes každý odprodej Harrodse egyptskému hokynáři nebo Rovera a Rolls Royce Němcům, postupnou demontáž nejslavnějšího světového rozhlasu BBC World Service po výměnu tmavomodrého britského pasu za vínově červený evropský a změnu statutu z poddaného Jejího Veličenstva na prachobyčejného občana. – Ten starý vtip o dvou Maďarech a britském impériu vůbec není přehnaný, znáte ho?

Bohužel…
Dva Maďaři právě vycházejí z londýnského ministerstva vnitra. Drží v rukách listiny s rozhodnutím úřadu, že se po šesti letech pobytu stali plnoprávnými Brity. Zatímco István září radostí, Lájos se rozbrečí.
„Co brečíš, člověče,“ ptá se ho István, „vždyť jsi Brit.“
„No právě,“ odpoví Lájos, „ztratili jsme impérium.“

Určitě jste se jako loajální Brit pustil i do cestování po západní Evropě…
Do náruživého objevování Evropy jsem se pouštěl postupně s Masarykovým „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“ a podařilo se mně ještě dobýt Francii a Itálii, kde se cítím taky skoro doma. Jakž takž doma si připadám i v Izraeli, který vnímám jako ostrov na okraji Evropy. Zamiloval jsem si ještě Portugalsko a Holandsko jako malé, ale statečné a dobrodružné národy, které nedělají hogofogo. Podobný vztah bych asi měl k Řecku, ale nezbyl mně na něj čas. Ve Španělsku na mě z církevní architektury trochu dýchají dějiny náboženské krutosti. K Německu jsem nikdy nedokázal překonat historickou nedůvěru malého Středoevropana posílenou britským despektem. Mám sice spoustu přátel Němců, ale jsou to většinou anglosaským nebo francouzským světem ovlivnění intelektuálové. V Rakousku jsem se vždycky cítil nesvůj, připomínalo mně moc ten východní okraj, z něhož jsem prchal. U Španělů, Němců i Rakušanů bolestivě postrádám humor. Skandinávce mám vesměs rád, ale jsou na můj vkus příliš seversky mrzutí, třebaže Skandinávky mají z celé Evropy nejelegantnější nohy. K Britům patřím, s Iry jsem si zvykl na hodně srandy.

A co Evropa jako celek?
Baví mě svou různorodostí s otevřeným trhem a pohybem. Nedůvěřuji Evropě byrokratů, kteří by ji rádi unifikovali. Sjednocování občanských zákonů, daňových systémů a měny mě zneklidňuje, povyšování výkonné moci nevolených evropských radů nad volené domácí politiky mně nahání hrůzu.

Zdůrazňujete evropskou pestrost. Nemizí dnes Evropa – její pestrost a identita – pod náporem tzv. globalizace?
Nevidím Evropu jako mizející, spíš jako rozlezlou do celého světa a adoptovanou na místní podmínky.
Málokdo si už všímá toho, že téměř celý svět přejal od Evropy takové samozřejmosti, jako jsou kalendář, míry a váhy, organizace státu, školství, architektura, technologie, průmyslový design, styl oblékání.
Zbytek světa jí to zaplať Pánbůh bohatě vrací třeba na orientálním jídle, bez něhož bych si dnes těžko Evropu dokázal představit – a tato její podoba mně pořád na tom jejím východním okraji chybí. S výjimkou francouzského a italského a trochu ještě portugalského je evropské jídlo příšerně nudné a poměrně nezdravé.
Takže ta „globalizace“ se mně zdá být pořád ještě spíše „europeizací“ zbytku světa než mizením Evropy. I ta takzvaná amerikanizace je v zásadě šíření civilizace evropské, jen trochu zrychlené, zjednodušené a možná zvulgarizované. McDonaldův karbanátek pochází se střední Evropy, ne z Indonésie. Ostatně i sovětizace Asie byla v zásadě europeizací, třebaže si jako Evropané rádi myslíváme, že sovětská krutost byla původu asijského a ne byzantského.
S „evropskou“ kulturní identitou bych si moc nelámal hlavu, ponechával bych ji na tvořivosti jednotlivých Evropanů, bez nadnárodní „evropské“ byrokratizace. Vzniká volným střetáváním a vzájemným ovlivňováním. A třeba i tou konfrontací. Veškeré sjednocování, byrokratizace a ideologizace mě děsí.

Myslíte si, že existuje něco, co by dnešní Evropu nějak hlouběji spojovalo?
Za „tmel“ dnešní Evropy nepokládám – jak je to běžné – ani kulturu, ani politiku, ani právo, a vůbec už ne společnou měnu. To všechno jsou aspekty, které vznikly z něčeho zásadnějšího.
Evropa se stala Evropou – a nejvlivnější částí světa – jednak přetrváním národních rozličností a tradic, jednak bezmeznou zvídavostí, jednak vírou v lepší budoucnost a ve vlastní schopnost vývoj světa ovlivnit (což je opak fatalismu). Zavinila už tolik katastrof a masakrů, že jejím skutečným pojítkem se konečně stává neochota nesmyslně umírat a zabíjet kvůli nepraktickým idejím, ideálům, doktrínám a dogmatům. Pěstuje to v ní návyk přeměňovat odlišnost a konfrontaci ne v surový konflikt, nýbrž ve výměnu a obchod. V určitém smyslu je blahodárný i ten tolik hanobený evropský materialismus a cynismus. Člověk, který se pachtí za penězi, musí nechat každého naživu, aby na něm mohl vydělávat, a je tedy nebezpečný méně než ten, kdo má potřebu ostatní převracet na tu správnou víru nebo vraždit za odlišnost bez ohledu na náklady. Bohužel svět se pořád hemží těmi druhými. V Evropě však – doufejme – jejich éra končí. Dohasínají už jen v bývalé Jugoslávii a trochu v Severním Irsku.

Mnozí státníci a politici často a rádi hovoří o „evropských hodnotách“. Existují vůbec nějaké?
Hodnoty, které pokládám za typické pro dnešní Evropu, jsou právě ty, které vznikají z neochoty zbytečně zabíjet a umírat. Soucit, svědomí, ochota pomáhat člověku v nouzi, přispívat na dobročinnost, přát druhým úspěch s vědomím, že čím mám kolem sebe více lidí úspěšných v co možná nejvíce oborech, tím mám větší šanci na vlastní úspěch. Dále taky víra v možnost a schopnost zlepšovat svět a úděl člověka a ochota přijímat nápady, které k tomu přispívají, i kdyby kulturně či ideologicky pocházely odjinud. Z toho také pramenící a stále se zlepšující technologie a organizace práce, které umožňují nadvýrobu, která pak umožňuje s naprostou samozřejmostí pomáhat těm méně šťastným.

Myšlenka společné Evropy není nic nového pod sluncem. Španělský myslitel Ortega y Gasset se po otřesné zkušenosti druhé světové války domníval, že budoucnost Evropy závisí na tom, zda se podaří této prastaré myšlence vtisknout v poválečných podmínkách novou podobu. Jak vy vnímáte dnešní projekt společné Evropy, nepatříte jako loajální britský občan k „euroskeptikům“?
Ortegův názor bohužel neznám a ani nevím, jak přišel na to, že vůbec existovala nějaká prastará evropská idea. Jakž takž jsem si historicky vědom ideje řecké, ideje římské, ideje mocensko-katolické, krátce ideje napoleonské, a pak ještě ideje německé a ideje sovětské. Všechny se pokoušely Evropu přizpůsobit svým představám a „vtisknout jí novou podobu“. Všechny napáchaly vedle určitého historického (ale sporného) užitku také hodně nesporných škod. Zejména dvě poslední realizované „evropské ideje“ (nacismus a komunismus) mohou být odstrašujícím příkladem toho, kam až lze s tím „vtiskováním“ dojít ve spojení s vhodnou ideologií, organizací a technologií. Jsou mementem toho, nač musí Evropa dávat pozor a v kontrastu s čím svoje hodnoty definovat.
Původní evropská smlouva byla založena na naprosté dobrovolnosti všech členů a zavádění jen těch struktur a zákonů, s nimiž souhlasí všichni členové, nikoli jen většina. Již samotný fakt, že se od tohoto principu upouští a přechází se k většinovému rozhodování, jehož výsledky pak musí akceptovat i nesouhlasící státy, v sobě nese zárodky totalitního myšlení. Ocitáme se v nebezpečí, že vznikající nevolenou všeevropskou byrokratickou strukturu s jednotnými zákony, daněmi, měnou a elektronickým mikročipovým dozorem nad každým občanem už nebudeme moci změnit, jakmile se jí zmocní padouši. A že se jí padouši zmocní, na to můžete vzít jed, v dějinách neexistovala nikdy žádná ovládací struktura, které by se padouši nezmocnili.
Takže jen proboha žádné další „vtiskování“. Jsem pro otevřené hranice, volný obchod a pohyb, otevřenou výměnu idejí, nápadů a vynálezů. Tomu je třeba přizpůsobovat zákony a politiku.
Já bych Evropu nejraději vrátil před Maastricht, který vidím jako zlom, odkud se pomalu, ale viditelně svažujeme k další totalitě, a nevím, zda bude možné to ještě zastavit.

Ve Spojených státech se často ozývají hlasy o celkovém úpadku a vyčerpanosti Evropy. Sdílíte toto přesvědčení i vy?
Že Evropa duchovně degenerovala, politicky rezignovala a stala se protektorátem USA, si nemyslí Američané, nýbrž antiameričtí Evropané. Je jich hezká řádka, v Británii třeba Harold Pinter. Jedním z jejich oblíbených hesel je, že západní Evropa je v područí Ameriky, stejně tak jako východní byla v područí sovětského Ruska.
Jaký to je nesmysl, si stačí připomenout tím, že v právě končícím století Amerika dvakrát zachránila Evropu před totální destrukcí civilizace a po svém vítězství zde na rozdíl od jiných vítězů nenastolila nic, co by Evropě viditelně uškodilo nebo ji ochudilo, ať už hmotně či duchovně. Naopak jí vrátila určitou rovnováhu dravosti a podnikavosti na jedné straně, ohleduplnosti a zvídavosti na druhé. A smysl pro odpovědnost.
Evropskou rezignovanost, provincialismus a vyčerpanost vidím v částečné neochotě přijímat individuální odpovědnost a ve snaze převádět ji na instituce (jen ať se o nás starají!). Do politiky se tím dostávají průměrné osobnosti bez větších ideálů a morální síly, zato ale s rostoucí ješitností, bezpáteřností, rozkoší z moci a podbízející se těm nejnižším společným hodnotám. Posledními velkými evropskými politiky byli Churchill, de Gaulle a Adenauer, trochu se o to alespoň pokusila Thatcherová.
Ale možná přecházíme k systému, v němž na politice a politicích už nebude tolik záležet. Postupně se stanou zbyteční. O to víc pak pokládám za důležité zachovávat a vylepšovat systém, v němž samotné struktury veřejných kontrol zaručují co možná nejsvobodnější a nejširší volbu a znemožňují padouchům uchvátit moc.

Rád bych náš rozhovor zakončil nějak pozitivně – v jaké Evropě byste chtěl žít v nadcházejícím století?
Evropa, včetně Ameriky, zoufale potřebuje obnovit výchovu a vzdělávání orientované na ty hodnoty, jejichž jménem jsme zvítězili nad dvěma totalitami. Tyto hodnoty se nebezpečně vytrácejí a generace mladší třiceti let už o nich ztrácí přehled. Myslím tím na hodnoty etické, estetické, na vědomí smyslu dějin, rozlišování dobra a zla, lidskou ohleduplnost, občanskou odpovědnost a odvahu bránit slabší. Nemyslím si, že by to měla být výchova nutně náboženská, ale hlavní zásady historicky společné všem náboženstvím by ke vzdělání asi patřit měly – vedle tradičního renesančního humanismu a agnostického osvícenství. To souvisí s pěstováním již zmíněné různorodosti, tvořivosti, tolerance, soucitu a dobročinnosti.
Vedle toho bych žádal pečlivé vytváření kontrolních struktur hlídaných z mnoha stran, mimo jiné i prostřednictvím obchodu, soudů, médií a akademické půdy. Tyto kontrolní mechanismy by znemožňovaly zneužívání politické a finanční moci totalitním náruživcům. Ať už jsou to opět se rodící neonáckové, neodumírající dosudkomunisté nebo fundamentální muslimové (to jsou ti, co na předměstích Londýna a Paříže zahalují od hlavy až k patě do černých hávů mladé holky, nejen ty krásně nahnědlé, ale už i ty růžolící a modrooké, a udržují je pod koránskou hrozbou trestu smrti, kdyby si to ještě chtěly rozmyslet a věřit něčemu jinému).
A k tomu všemu bych ještě ustavil instituci dvorních, krajských, okresních a obecních šašků, jejichž povinností by bylo si ze všeho, co páchne velevážností, dělat srandu.

ptal se Milan Hanuš
Revue Prostor 43/44

4445 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Apokalypsa se blíží pro jednu samostatnou kategorii - finančníky. Světová ekonomika alespoň dvojnásobně prudce splaskneAgent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituályCírkev kráčí ke své zkáze. Byla infiltrovaná komunistyEvropská unie je od základu špatný koncept. A platí na něj základní poučka: i špatné věci jsou schopny vývoje. Vyvíjejí se však vždy v ještě horšíKaždý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…

euServer.cz

Pro koho to čučkař Koudelka z BISu vlastně pracuje? Ostatně soudím, že NATO i EU musí být námi opuštěnyUž jste viděli, jak se ztrapnila Vášáryová? Blaha rozdrtil video americké ambasády o 17. listopadu

ePortal.cz

Pokud bude Česká televize nadále vysílat podobné propagandistické paskvily jako s Václavem Moravcem, Rychetským a Čaputovou, poženou je lidé svinským krokemUž i u nás przní duše dětem zpovykaní šílenci z politických neziskovek, které zločinní levicoví politici vpustili do našich škol. Je třeba to zastavit, dokud je čas!

Eurabia.cz

Údajně mu je 16, ale vypadá na 40! Tohle jsou ti dětští uprchlíci političky KDU-ČSL?Pozvánka na konferenci do českého parlamentu: Pronásledování křesťanů v 21. století

FreeGlobe.cz

Chtějí zrušit výuku hymny na základních školáchVeganství zachrání naši planetu, tvrdí slavný závodník formule 1. Dostal pádné odpovědi od svých kolegů (+ foto)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Hamáček toho má už dost. Bouchl do stolu a odhalil, jak je to se „syrskými sirotky“ z Řecka: Sedmnáctiletí Pákistánci a Afghánci. Bezpečnostní riziko pro naši zemi!Doufám, že mě chvilkaři vyslyší... Michael Kocáb předložil, co mají nově žádat. Dosud nezaznělo a je to velké
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění