Velký podvod: Skryté dějiny evropské integrace

Autor: Hynek Fajmon | Publikováno: 13.6.2006 | Rubrika: Zamyšlení
Bolšnac 19

Vážený pane prezidente, dámy a pánové, je mi velkou ctí vystoupit na společném semináři CEPu a CDK při příležitosti českého vydání knihy "Necenzurované dějiny Evropské unie".

Kniha vyšla poprvé v roce 2003 v Británii. Objevil jsem ji tam při návštěvě konference Brugges Group v listopadu 2003 a seznámil se i s jedním z autorů. Hned jak jsem vzal knihu do ruky, viděl jsem, že to je dílo mimořádné. Už samotný rozsah je obrovský a téma zajímavé. Neváhal jsem a knihu zakoupil a přivezl domů. První čtení knihy mne nadchlo a tak jsem začal přemýšlet o tom, jak ji zpřístupnit také českému čtenáři.

Brněnský vydavatel František Mikš z vydavatelství Barrister/Principal se úkolu ujal velmi svědomitě. Příprava českého vydání se ale brzy zkomplikovala. Text původní knihy byl sepsán tak, že končil přijetím Evropské ústavy na Konventu tj. v létě 2003. Od té doby se ale vývoj situace v evropské politice velmi zrychlil. Započal proces ratifikace Evropské ústavy a ten přinesl překvapivé výsledky ve Francii a Nizozemsku. Český vydavatel nechal původní text v mezidobí přeložit do češtiny a dohodl s autory české vydání.

Překvapivý politický vývoj v pojednávaném tématu ale vedl autory k rozhodnutí dopsat další kapitolu pojednávající právě o dramatickém osudu Evropské ústavy a diskusích s tím spojených. Změny v textu knihy byly velmi rozsáhlé a kniha záhy vyšla v druhém anglickém vydání. Po určitém váhání se nakonec český vydavatel rozhodl, po mém soudu velmi správně, přinést českému čtenáři překlad druhé a tedy nejaktuálnější verze této knihy. Pohled na Evropskou unii je v z každého evropského státu poněkud jiný a to i přestože se jedná stále o jednu a tutéž organizaci. Je proto pochopitelné, že pohled z Londýna je v mnohém odlišný od pohledu z Prahy. Je to dáno především tím, že Česká republika vstupovala do EU až v roce 2004, zatímco Británie již o 31 let dříve v roce 1973. Díky tomu máme velmi odlišné zkušenosti s tzv. evropským projektem. Pokud se na věc ale podíváme z jasně definovaných ideových pozic najdeme naopak mezi českým a britským pohledem mnoho společného. O tom, jak se s mnohostranným "evropským" vlivem vyrovnávala britská politika pojednává tato kniha, podívejme se tedy stručně na to, jak se s Evropskou unií vyrovnávala Česká republika.

Evropská unie nebo tehdy ještě Evropská společenství představovala pro Čechy před rokem 1989 jakousi "zemi zaslíbenou". Jedním z hesel sametové revoluce v roce 1989 proto bylo mimo jiné i heslo "Zpátky do Evropy". Pocit zaostávání za vyspělou Evropou byl v tehdejším Československu a později v České republice velmi silný, stejně jako motivace toto zaostávání zastavit a přiblížit se co nejrychleji k západoevropskému standardu ve všech oblastech lidské činnosti. Je zajímavé, jak zásadním způsobem snaha o přizpůsobení se praxi v zemích Evropského společenství ovlivňovala a dodnes ovlivňuje český veřejný život. Jsem přesvědčen o tom, že tento fenomén v tak vyhrocené podobě najdeme pouze v České republice.

Snaha přivlastnit si Evropskou unii pro sebe a legitimizovat se tak v očích evropských elit jako přirozený vládce České republiky byla základem projektu "proevropské vlády". Na počátku tohoto projektu byl podvod. Podstata tohoto podvodu spočívala v tom, že o vstup ČR do EU usilovaly všechny české vlády od roku 1993 a žádná si nedávala do svého názvu slovo "proevropská". Důležité je i to, že to zdaleka nebyla vláda, která by udělala pro vstup do EU nejvíce práce. Zbylo na ní pouze několik málo formálních úkolů. Vše podstatné již bylo dojednáno dříve. Přesto a nebo právě proto její protagonisté stáli o pojmenování "proevropská vláda". Co tím chtěli vlastně říci? Stáli o to, aby v očích evropské politické elity byli považováni za dobré služebníky EU. Za lidi, kteří dobře vědí, komu mají sloužit. Tedy právě evropským institucím a nikoliv svým voličům doma. O dojednání dobrých podmínek členství v Evropské unii pro ČR totiž nikdy neztratili ani slovo.

Výsledek jednání o podmínkách členství ČR v EU je tristní. Stejně jako v případě rozšíření ES o Británii, Irsko a Dánsko v roce 1973, tak také v případě rozšíření EU v roce 2004 bylo vše zařízeno tak, aby to především přineslo profit těm, kteří již byli uvnitř a z nich potom zvláště těm, kteří celý tento spolek zakládali. A opět stejně jako v 60. a 70. letech minulého století klíčovou roli sehrála zemědělská politika. Francie zopakovala svůj "excelentní" výkon při obhajobě zájmů svých zemědělců na úkor sedláků z nových členských států. Výsledek měl podobu tzv. Kodaňského kompromisu jehož podstatou je jednoduchá skutečnost, že zemědělcům ve všech nových státech EU se prostě dají mnohem menší dotace a srovnají se teprve v roce 2013. Proti tomuto výsledku česká "proevropská" vláda nikdy neprotestovala, přestože je v hrubém rozporu se základními hodnotami evropského projektu i s obecnou spravedlností.

Jak mají na Jednotném evropském trhu spravedlivě fungovat dva sedláci z dvou stran například Krušných hor. Jeden v Německu hospodařil s dotacemi ve výši 100% a druhý v České republice hospodařil s dotacemi v roce 2004 ve výši 25%. Přitom oba dva prodávají své produkty na trhu se stejnými pravidly. Podstata tohoto problému je velmi jednoduchá, ale málo se o této skutečnosti dodnes ví u nás v České republice a téměř vůbec se o tom neví ve západoevropských státech.

Podobný problém představuje rovněž omezení jedné ze základních evropských svobod tj. volného pohybu osob v oblasti pracovního trhu pro občany z osmi nových členských států včetně České republiky. I zde došlo při rozšíření Evropské unie v roce 2004 k diskriminaci občanů nových členských států. Přestože volný pohyb osob patří k základním svobodám, staré členské státy v přehnané a nesmyslné obavě o své pracovní trhy uzavřely až na dobu sedmi let dveře pro občany z osmi postkomunistických nových členských států. Některé staré členské státy se proti této absurdní politice ohradily a umožnily volné zaměstnávání osob z nových členských států od 1.5.2004. Mezi tyto liberální státy se zařadila Británie, Švédsko a Irsko. Tedy státy, které nepatří mezi ty, které jsou označovány za nejvíce "proevropské". Naopak ty státy, které se svou oddaností "evropským hodnotám" často honosí jako například Německo nebo Francie své pracovní trhy uzavřely.

V rozšířené Evropské unii 25 států tak vznikla zajímavá situace členů různé kategorie s různými právy a povinnostmi. Skoro jako v Orwellově Farmě zvířat. I v Evropské unii máme rovné a rovnější. Máme sedláka ze starého státu EU15 s plnými dotacemi a máme sedláka z nové EU10 s dotacemi neúplnými. Máme dělníky ze starého státu EU15, který se může ucházet o práci kdekoliv v celé EU25 a máme dělníky z nových států EU8, kteří se mohou ucházet o práci pouze tam, kde je jim to milostivě dovoleno.

Velmi zajímavý problém představuje rovněž otázka daní a nutnosti jejich přizpůsobení unijním standardům v okamžiku přistupování nových členských států do EU. Všechny nové členské státy se bez výjimky musely přizpůsobit evropským pravidlům a to bez ohledu na náklady. V důsledku toho se v České republice musela zásadně změnit daňová politika především v oblasti spotřebních daní a v oblasti daně z přidané hodnoty. "Proevropská vláda" této situace využila k tomu, že daně prostě a jednoduše všude tam, kde to EU požadovala zvýšila a to i nad rámec požadavků EU.

Typickým příkladem byla právě i zmíněná daň z přidané hodnoty. Tu musela ČR dle požadavků EU změnit nejpozději k 1.5.2004. Vláda to ale udělala již od 1.1.2004 a pod pláštíkem "evropských" požadavků si přihrála několik miliard do státní kasy. Samotné evropské požadavky ale rovněž znamenaly zvýšení daňové zátěže, kterou přímo pocítili občané v mnoha cenách. Velký skok například zaznamenaly ceny stavebních prací nesouvisejících s bydlením. Zde musela být dosavadní snížená 5% sazba DPH nahrazena sazbou tzv. základní ve výši nejméně 15%.

V české praxi to znamenalo zvýšení sazby na českou základní sazbu 19% a následné zdražení těchto prací o cca 14 bodů. První, kdo na tomto "evropském" opatření okamžitě prodělal, byla česká města a obce. Ta, jako v naprosté většině případů neplátce DPH, doplatila na zdražení všech typů veřejných staveb nesouvisejících přímo s bydlením jako jsou například chodníky, silnice, kanalizace, vodovody, náměstí, školní a jiné veřejné budovy. To všechno v důsledku vstupu ČR do EU podražilo. Naše "proevropská vláda" to ale uvítala, protože výnos ze zvýšené DPH skončil ve státní kase a vláda tak měla opět v ruce další peníze k přerozdělování.

Přes všechny tyto potíže má Evropská unie stále velký půvab a atraktivitu. Není přece samo sebou, že 25 demokratických států se dobrovolně rozhodlo vstoupit nebo přistoupit k tomuto projektu a účastnit se jej. Navíc před branami již stojí Rumunsko a Bulharsko, které mají vstoupit již příští rok a ve frontě na členství je stále mnoho dalších uchazečů. Co je tím důvodem atraktivity Evropské unie je zřejmé. Je to myšlenka Jednotného trhu a 4 svobod, volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Toto je jádro původní ekonomicky liberální představy evropské integrace. A to je také dodnes hlavním důvodem atraktivity Evropské unie.

I přes všechny byrokratické problémy je totiž EU na území členských států v mnoha ohledech liberalizační silou. Volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu je bezesporu pozitivním programem a něčím, co v praxi přináší prospěch každému občanovi kterékoliv členského státu. Tento program je tedy rozhodně hoden podpory a není vůbec v rozporu s odmítáním "supranacionálního" pohledu na EU. Naopak, právě nyní potřebujeme dále odbourávat bariéry, které na evropském trhu existují mezi jednotlivými členskými státy. Proto potřebujeme urychleně odbourat všechny překážky pro volný pohyb pracovních sil a proto poslanci Evropského parlamentu z nových členských států včetně mne nejvíce podporovali původní liberální návrh směrnice o službách.

Kniha, kterou nyní držíte v ruce, se v závěrečných pasážích obsáhle věnuje rovněž Evropské ústavě Souhlasím s autory knihy v tom, že Evropskou ústavou mělo být završeno úsilí o vznik nadnárodní evropské vlády. A souhlasím i s tím, že to nebyl krok správným směrem. Osobně jsem Evropskou ústavu nikdy nepodporoval. V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR je zaznamenáno několik mých projevů na toto téma a v českých médiích rovněž. Přesto se nyní krátce vrátím k celé diskusi, která byla s tzv. Evropskou ústavou spojena.

Výsledek referend ve Francii a Nizozemsku se příznivci Evropské ústavy snaží různými způsoby bagatelizovat a poukazují na to, že již 15 členských států naopak text ratifikovalo. Na právním stavu věci však toto vůbec nic nemění, protože k ratifikaci Evropské ústavy je nutný souhlas všech členských států bez jediné výjimky. Právě tento princip jednomyslného souhlasu všech členských států je dosud jediným účinným nástrojem v rukou těch, kteří si přejí EU postavenou na základě mezivládní spolupráce, tedy jako Evropu suverénních států dobrovolně spolupracujících v těch oblastech, kde to všichni považují za přínosné.

Není náhodou, že princip jednomyslnosti v rozhodovacím procesu je trnem v oku všem, kteří si přejí vytvořit "evropský superstrát". Zavedení většinového principu do rozhodování EU by znamenalo přesně ten krok, který by definitivně podřídil dosud suverénní členské státy nadnárodním orgánům EU. V Evropské unii je mnoho lidí, kteří si přesně toto přejí. Jsou to ti, kteří věří, že EU bude spravovat záležitosti v Evropě lépe než jednotlivé členské státy. Já si to ale stejně jako autoři této knihy nemyslím. Síla evropské civilizace je v její rozmanitosti a otevřenosti novým vlivům, nikoliv v tom, že budou všude platit stejná pravidla. Svoboda se v Evropě zrodila právě proto, že stejná pravidla všude neplatila. Ten, kdo byl utlačován, měl reálnou možnost odstěhovat se jinam, kde platila pravidla příznivější a z toho postupně vyrostl duch tolerance, vlády práva, svobody slova a dalších klasických svobod a institucí na jejichž fungování je naše dnešní svoboda založena.

Velmi zajímavým tématem této knihy je také projekt společné evropské měny euro. Toto téma samo o sobě je vysoce aktuální pro dnešní Evropskou unii a pro Českou republiku také. Stojíme na prahu období 2006-2010, kdy se u nás i v dalších nových členských státech bude rozhodovat o tom, zda, kdy a za jakých podmínek euro přijmout. Vstupujeme do obtížné debaty. Proto stojí za to, podívat se na to, co stálo na počátku projektu eura a také jaké jsou jeho reálné ekonomické výsledky.

Dívejme se a porovnávejme. Euro funguje poměrně hladce, ale slibované zrychlení tempa růstu hospodářství se vůbec nedostavilo. Naopak. Státy jako Británie, Švédsko a Dánsko, které euro nepřijaly, jsou po několika letech se svým rozhodnutím spokojené. Nezaměstnanost je v těchto státech oproti průměru eurozóny poloviční, inflace rovněž a tempo růstu hospodářství je naopak dvakrát rychlejší než v eurozóně. Deklarované zrychlení tempa růstu se tedy přijetím eura rozhodně nekonalo. O důvod více být obezřetný. Česká republika potřebuje kvalitní a informovanou debatu o euru a všem co s tím souvisí. A hlavně potřebujeme debatu o tom, zda euro má potenciál českému hospodářství pomoci. Já osobně mám o tom velké pochybnosti. Proto by o této věci měli občané České republiky rozhodnout v referendu.

Konečně posledním významným tématem této knihy je Společná zemědělská politika EU. Evropská unie a zemědělská politika jsou dvě v podstatě neoddělitelné záležitosti. Toto konstatování musím napsat s velkým politováním, protože se zdá, že toto platilo nejen v posledních 50 letech, ale nejspíš to bude platit ještě další dlouhá léta. O absurditě Společné zemědělské politiky Evropské unie se již napsalo mnoho stran textu. Snaha tuto politiku změnit však stále naráží na zuřivý odpor mnoha mocných zájmových skupin. Bookerova a Northova kniha nám podává zajímavý doklad o tom, že tomu tak není nyní náhodou, že tomu tak bylo v minulosti vždy. Myslím si, že poznání této skutečnosti je pro pochopení současné politiky v Evropské unii klíčové. Zasedám v rozpočtovém a zemědělském výboru Evropského parlamentu a mohu tedy tato svá slova potvrdit z vlastní zkušenosti.

Zkrátka Evropská unie a evropská politika jsou dnes živá témata. A náš život je jimi ovlivňován více než si všichni myslíme. I to je důvod proč se o ně zajímat. A jak to udělat nejlépe? Číst dobré knihy. Bookerova a Northova kniha, kterou držíte v ruce, mezi ně rozhodně patří.

knihu možno objednat na http://www.barrister.cz/knihy/208/skryte-dejiny-evropske-integrace/

Mgr. Hynek Fajmon, člen VR a předseda OS Nymburk a poslanec EP

www.eu.ods.cz

/titulek redakce/

4602 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Švédsko je díky gangům imigrantů ve válce... Čtěte děsivá faktaPřátelé, pomozte, prosím, a přispějte na dobrou věc...Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. FaktItalský premiér Giuseppe Conte po jednání s šéfem Evropské rady Donaldem Tuskem v Bruselu novinářům řekl, že požaduje přerozdělování migrantů, protože plánuje, že už lodě s migranty odmítat nebude

euServer.cz

Lubomír Zaorálek, jedna z nejchmurnějších postav ČSSD, kterého v době jeho ministrování zahraničních věcí nazval lid oranžovým Schwarzenbergem...Otázka nejen pro pražskou smečku: Co je demokratičtější?

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Přednáška Lhoťana o rozdílech mezi křesťanstvím a islámem v beskydských Starých Hamrech - GruňiVzdělání ve Švédsku rapidně upadá. Například mnozí švédští policisté neumějí psát

FreeGlobe.cz

Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?Tyranie pánů sociálních sítí

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituályNová šéfová Evropské centrální banky Christine Lagardeová je součást zkorumpované mafie státních úředníků

ParlamentniListy.cz

Tak se mi zase ozval... Pohlavní údy a konečníky létaly! Ivan Vyskočil se znovu střetl s mužem, který mu nabízel milion za odmítnutí vyznamenání od ZemanaTomio Okamura předvídá, co rozpoutá v Evropě nová italská vláda bez Salviniho. Jde o migranty
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění