Karel Havlíček Borovský. Muž, který říkal to, co si druzí jen mysleli

Autor: Adam B. Bartoš | Publikováno: 31.7.2006 | Rubrika: Kulturní válka
KHB

V těchto dnech uplynulo 150 let od smrti významného českého žurnalisty, prvního z českých liberálů a neohroženého obránce práv národa českého – Karla Havlíčka Borovského.

Celý život prožil jako mladý. Ve svých 24 letech byl vrcholovým novinářem. Když mu bylo 27, zastával funkci poslance říšského sněmu. A v 35. roce svého života se stal národním mučedníkem. Dnes se po něm jmenuje nejedna ulice, ale i celé město.

Karel Havlíček, známý spíše pod jménem Karel Havlíček Borovský (podle obce Borová u Přibyslavi, kde se 31. října 1821 narodil), je právem považován za největšího českého novináře 19. století, ba co více - za zakladatele české žurnalistiky a literární kritiky. Kromě svého básnického a novinářského díla byl i politikem a v pravém slova smyslu národním buditelem. Proti rakouské monarchii neúnavně bojoval svými břitkými texty a leckdy až nepříjemně ostrými satirickými epigramy, do nichž, jak říkal, "jako do malinkých nádobek, vztek svůj nalévám, když to neumím oustně vyslovit, aby mi srdce nežral."

Sedmnáctiletý vlastenec

Havlíček se narodil do kupecké rodiny, což z něj již od ranného dětství učinilo realistu. Místo snílka, bohéma či romantika z něj vyroste zodpovědný, pragmaticky uvažující člověk.

Když dokončil gymnázium v Německém Brodě a vystudoval filosofii v Praze, vstoupil do semináře, protože již od svých ranných let toužil stát se knězem. Osobní setkání s církví jej však natolik ovlivní, že z tohoto záměru brzy sejde - pro své svobodomyslné uvažování se Havlíček dostane s církví do rozporu a musí seminář opustit.

Podstupuje tedy jakési samostudium a osobní přípravu na spisovatelskou dráhu, kterou si sám pro sebe vytýčil. Píše se rok 1842 a Havlíčkovi je 21 let, když si do svého sešitu poznamenává: „Bože, dej mi, abych byl pilným, aby ze mne někdy Češi měli radost.“

Ostatně, není se čemu divit. Již o čtyři roky dříve, ve svých pouze sedmnácti letech, měl Havlíček o svém životě jasno. Jeho přítel ze studií, Vilém Gabler, o něm později napsal:

„Klaním se v duchu s citem nelíčeného obdivu před tímto mladíkem, který již v 17. roce svém byl nositelem a rozšiřovatelem tak vznešených myšlenek (…) a přišel roku 1838 do Prahy s určitým plánem…pracovati pro český národ, pozdvihnouti tento národ z hlubokého ponížení, povzbuditi v lidu českém hluboko skleslé vědomí národní, dobýti národu tomuto slušného a důstojného postavení ve společnosti vzdělaných národů evropských…“

Havlíček si brzy utváří vlastní názor na politické dění a aktuální otázky doby. Do povědomí veřejnosti se dostává díky své kritice díla Josefa Kajetána Tyla. Po svém pobytu v Rusku, kde působil v roli vychovatele, se navíc rozchází s tehdy moderní ideou panslavismu. Jeho osobní setkání s carismem a pravoslavím ho utvrzuje v přesvědčení, že z východu žádnou pomoc jako národ čekat nemůžeme.

"Pomozme si sami a Pánbůh nám pomůže."

Toto autorovo rčení docela přesně vystihuje Havlíčkův životní postoj. Byl neúnavným a nesmírně pracovitým člověkem. Od roku 1846 působil jako redaktor “Pražských novin“ a „České včely“. Práce ho baví, získává finanční prostředky na své zajištění a zakládá rodinu – roku 1848 si bere za ženu Julii Sýkorovou, se kterou má později dceru Zdeňku.

Ten samý rok pak „Pražské noviny“ opouští a zakládá vlastní první český nezávislý deník – „Národní noviny“, na jejichž stránkách formuluje politický program národních liberálů. Deník se ihned stává mezi lidem populárním. Ne tak ale již mezi vládními činiteli ve Vídni.

Aktivně se účastní veřejného a společenského života, stává se členem Národního výboru. Pohnuté události roku 1848 jej pak vynesou ještě více do středu dění. Pomáhá organizovat Všeslovanský sjezd, je zatčen, ale díky zvolení do vídeňského parlamentu (byl zvolen za 5 okrsků) musí být ke zklamání hraběte Thuna propuštěn.

Pan „Nepohodlný“

Přesto se více, než jako poslanec, angažuje i nadále v novinářské profesi. V říšském sněmu platil za jednoho z nejmlčenlivějších poslanců – s řečí vystoupil jen jednou. O to více píše a útočí svým perem. Jeho sžíravé kritiky soudobých poměrů nedávají vládě spát.

Rakouský kabinet byl z Borovského nešťastný. Vydávání novin mu střídavě zakazoval a povoloval, nejednou byl zatčen, uvězněn a před soudem nucen se za své kritické výroky hájit.

Po kritice vnucené ústavy z roku 1848 je například obviněn z její dehonestace, hájí se před soudem sám a to tak bravurně, že je uznán nevinným, což způsobí obrovskou slávu mezi lidem, ale vrásky na čelech vídeňských politiků.

Později odchází z Prahy do Kutné Hory, kde nachází útočiště a začíná vydávat časopis „Slovan“. Havlíčkova aktivita téměř nezná mezí - když v roce 1851 časopis vychází, každý měsíc do něj napíše 412 stran. „Slovan“ bohužel neměl o nic šťastnější pozici, než „Národní noviny“ – již roku 1851 ho byl Borovský nucen přestat vydávat.

Z této doby pocházejí i jeho „Epištoly Kutnohorské“, ve kterých kritizuje soudobé poměry v církvi, činnost jezuitů, obhajuje liturgii v národních jazycích, volá po zrušení celibátu a celkově se vyslovuje pro větší čistotu a mravnost v církvi.

Ministři se přeli, jakým způsobem proti tomuto nepohodlnému a neúnavnému kritikovi postupovat. Ministr vnitra Alexandr Bach Havlíčkovi dokonce nabízel, že jeho noviny odkoupí, ale ani vidina tučného zisku a příslib platu a doživotní vládní penze s novinářem nepohnula - Havlíček neustoupil. Pravda pro něj byla důležitější. Byl to ostatně on, kdo připomněl velký význam Jana Husa a jeho mravní odkaz.

Proslavený je i tzv. Kutnohorský proces, kdy byl Havlíček zažalován kvůli jedné své kontroverzní stati. Neohrožený žurnalista zde byl všemi dvanácti hlasy porotců prohlášen za nevinného. Bedlivě sledovaný proces "občan kontra stát" dopadl pro něj vítězně, což bylo v tehdejší době vnímáno jako veliké fiasko vlády. Režim ihned ruší po celé monarchii poroty, aby se příště něco podobného nemohlo stát.

Havlíček však nebojoval jen proti absolutistickému režimu. Musí mnohdy válčit i na více liniích zároveň - kromě kritiky vlády si bral na mušku i domácí radikály typu Karla Sabiny, které považoval za utopistické snílky, poškozující svým naivismem český boj za rovnoprávnost. Ti ho zase otevřeně nenáviděli, spílali mu do zaprodanců a Havlíčkovo jméno dokonce figurovalo (vedle Palackého) na jejich seznamu zamýšlených obětí atentátu.

Havlíček byl jeden z prvních, kdo veřejně káral komunistickou ideologii, známý je jeho výrok, že "kdo se cizího jmění dotýká, kdo do cizího jmění sahá, je komunista! "

Přesto se mýlil, když předvídal, že komunistická myšlenka je neškodná, protože nikdy nepřitáhne tolik vyznavačů, aby toto hnutí mohlo cokoli změnit. Bohužel, pravda byla opačná.

Havlíček taktéž razantně vystupoval proti povrchnímu vlastenčení a volal po tom, aby nám ono „konečně ráčilo z úst vjeti do rukou a do těla.“ Abychom své vlastenectví více prokazovali skutky, než o něm pouze mluvili. Šlechtě vytýkal, že se národu odcizila, ale nevystupoval proti ní. Stejně tak prosazoval zrovnoprávnění židů a jako důležité považoval spojení Čech a Moravy – kdo tento svazek chce přetrhávat, je prý „zrádcem“. O jeho výzvách k církevní očistě již byla řeč, stejně tak byl i jedním z prvních, kteří kromě politického liberalismu prosazovali i liberalismus ekonomický.

Vyhnanství které mu zlomilo ducha

Mluvčí českého národa byl režimem umlčen až díky deportaci do Brixenu, kam byl roku 1851 internován a držen téměř pět let. Své zatčení a cestu do tohoto rakouského městečka básnicky ztvárnil v Tyrolských elegiích.

V Brixenu měl Havlíček téměř veškerý komfort. Jak píše v dopise Palackému, "vídeňská vláda platí své revolucionáře" - dostával ročně čtyři sta zlatých, žil v pronajatém domku, měl služebnou, osobní zbraň. Chodil na výlety, kupoval si knihy a časopisy.

Odloučení od domova, rodiny a odříznutí od dění však tohoto energického, pracovitého až cholerického muže vnitřně ničilo a jeho duch chřadnul.

Později jej sice na čas navštěvuje rodina, ale Havlíčkova manželka trpící tuberkulózou rok po návratu do Prahy umírá. Havlíčka, který se mezitím ve snaze vrátit se domů zavázal, že se své novinářské činnosti zřekne, již nezažije.

V Praze se však k Borovskému nikdo z jeho starých přátel ze strachu nechce hlásit. Žije v ústranní, jeho fyzický a duševní stav se zhoršuje. Onemocněl tuberkulózou a v necelých 35 letech umírá – 29. července 1856.

Jak to už tak u nás bývá, velikost svých hrdinů si uvědomíme až tehdy, když o ně přijdeme. Po Havlíčkově smrti mu tak národ alespoň vystrojil velký a slavný pohřeb, který se stal největší protihabsburskou demonstrací za celé období Bachova absolutismu.

Trnový věnec, který mu na rakev položila Božena Němcová vyjádřil, co v tu chvíli cítil celý národ - Karel Havlíček Borovský se stal se národním hrdinou a mučedníkem.

Autor je členem VV o.s. Mladá pravice

4304 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Václav Havel omilostnil v roce 1990 pedofilního vraha Jaroslava Oplíštila a ten poté odnesl z nemocnice Na Bulovce sedmiměsíční holčičku Barborku, kterou pedofilně zneužil a zavraždil. Nyní je na svoboděŘízená invaze pokračuje: Už nejde o Syřany, stěhuje se sem Afrika. Elity chtějí sebevraždu Evropy. Nový mechanismus přerozdělováníPomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastTehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. Fakt

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Uprchlíci již obohacují Německo. V Hessensku již oženili a vdali 125 děti ...Proud uprchlíku/imigrantů z Řecka přes Balkán směrem k nám zesiluje! Poděkujte Němcům a EU, kteří vyzývají k nebránění migraci

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Mám blbou zprávu... Babiš zúčtoval s kritiky a „napráskal“ Piráta. Nepotěší příznivce Zemana„Západ se bál našich výrobků.“ Herec, kterému budou nadávat, o 30 letech po sametu. A o jiných hercích
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění