Střet civilizací a krvavé hranice islámu

Autor: Samuel P. Huntington | Publikováno: 11.9.2006 | Rubrika: Islám
Mohamed - karikatura

Dějiny jsou plné konfliktů mezi komunitami i válek na zlomových liniích. (hranicích dělících velké světové civilizace, pozn. red.) Jedna statistika udává, že během studené války došlo ke třiceti dvěma etnickým konfliktům, mezi něž náležely války na zlomových liniích mezi Araby a Izraelci, Indy a Pákistánci, súdánskými muslimy a křesťany, buddhisty a Tamily na Srí Lance nebo mezi libanonskými šíity a maronity. Ve čtyřicátých a padesátých letech tvořily války o identitu polovinu všech občanských konfliktů, v následujících desetiletích to však byly již tři čtvrtiny a intenzita rebelií vyvolaných etnickými skupinami se od počátku padesátých do konce osmdesátých let ztrojnásobila. Nicméně při tehdejším soupeření supervelmocí se těmto konfliktům, až na pozoruhodné výjimky, věnovala relativně malá pozornost a často se na ně pohlíželo prizmatem studené války. S jejím koncem se konflikty mezi komunitami dostaly do popředí zájmu a patrně se rovněž staly frekventovanějšími. U etnických konfliktů došlo k něčemu, co by snad šlo nazvat „eskalací“.

Tyto etnické konflikty a války na zlomových liniích se nevyskytovaly ve všech světových civilizacích stejnou měrou. K největším střetům mezi skupinami ze dvou různých civilizací docházelo mezi Srby a Chorvaty v bývalé Jugoslávii a mezi buddhisty a hinduisty na Srí Lance, zatímco v ostatních částech světa docházelo mezi nemuslimskými skupinami pouze k menším konfliktům. Naprostá většina sporů na zlomových liniích se však odehrála na hranici procházející Eurasií i Afrikou, která odděluje muslimy od nemuslimů. Zatímco na makroúrovni neboli globální rovině světové politiky se primární střed civilizací odehrává mezi Západem a zbytkem světa, na mikroúrovni neboli lokální rovině se odehrává mezi islámem a zbytkem světa.

Převládajícím rysem vztahů mezi muslimskými a nemuslimskými národy je hluboké nepřátelství, které doprovázejí krvavé konflikty. V Bosně muslimové vedli krutou a krvavou válku proti pravoslavným Srbům a násilí páchali i na katolických Chorvatech, v Kosovu se albánští muslimové neochotně podvolují srbské nadvládě, přitom si však udržují vlastní ilegální vládu a mezi těmito dvěma skupinami existuje vysoká pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu. Albánská a řecká vláda se přou o práva svých menšin v druhé zemi. Historické kořeny má nepřátelství mezi Turky a Řeky, na Kypru vedle sebe existují dva nepřátelské státy; další stát tvoří muslimští Turci s Armény, mezi Ázerbajdžánci a Armény došlo k válce o Náhorní Karabach. Na severním Kavkaze již po dvě století bojují za nezávislost na Rusku Čečenci, Ingušové a jiné muslimské národy. Tento konflikt pokračoval krvavými boji mezi Čečenci a Rusy v roce 1994, k ozbrojeným srážkám došlo rovněž mezi Inguši a pravoslavnými Osety. V povodí Volhy docházelo v minulosti k častým bojům mezi Rusy a muslimskými Tatary a teprve začátkem devadesátých let bylo s velkými nesnázemi dosaženo určitého kompromisu, kdy Tataři získali omezenou autonomii.

Rusko rozšiřovalo svou nadvládu nad muslimskými národy Střední Asie vojenskou silou postupně po celé devatenácté století. V osmdesátých letech dvacátého století vypukla mezi Ruskem a Afghánistánem válka, po stažení ruských vojsk z Afghánistánu konflikt pokračoval v Tádžikistánu, kde se ruská vojska, podporující existující vládu střetla ponejvíce s muslimskými povstalci. Ve východním Turkestánu (Sin-ťiang) bojují proti počínštění Ujgurové a další muslimské národy, které navazují vztahy se svými etnickými a náboženskými příbuznými v bývalých sovětských republikách. Na indickém subkontinentu došlo mezi Indií a Pákistánem již ke třem válkám, muslimské povstání bojuje za svržení indické vlády v Kašmíru, muslimští imigranti válčí proti kmenům v Ásámu, mezi muslimy a hinduisty dochází k opětovným srážkám po celé Indii, přičemž tyto projevy v obou komunitách přiživuje vzestup fundamentalistických hnutí. V Bangladéši protestují buddhisté proti diskriminaci ze strany muslimské většiny, v Barmě naopak protestují muslimové proti diskriminaci ze strany buddhistické většiny. V Malajsii a Indonésii muslimové opakovaně páchají násilí na Číňanech, přičemž jako hlavní důvod se uvádí, že Číňané ovládli hospodářství země. V jižním Thajsku občas propukají muslimská povstání proti buddhistické vládě, muslimové na jižních Filipínách zase bojují za nezávislost na katolické vládě. Na druhé straně, katoličtí obyvatelé indonéského Východního Timoru jsou vystavováni represáliím muslimské vlády.

Současný konflikt mezi Araby a Židy v Palestině má kořeny v době, kdy byl ustaven židovský stát. Mezi Izraelem a arabskými státy došlo k již čtyřem válkám a Palestinci vedou proti izraelské vládě intifádu. V Libanonu se již dlouho táhne ozbrojený spor mezi maronitskými křesťany a šíity i dalšími muslimy. V Etiopii pravoslavní Amharové po dlouhou dobu utiskovali muslimské etnické skupiny a byli nuceni se vypořádat s povstáním muslimských Oromů. Po celém africkém výběžku propukaly konflikty mezi Araby a muslimskými národy na severu a animistickými křesťanskými černými národy na jihu.

Nejkrvavější muslimsko-křesťanská válka vypukla v Súdánu a za několik desetiletí svého trvání si vyžádala na statisíce obětí. Nigerijskou politiku zase určuje konflikt mezi islámským severem Hausů a Fulbů a křesťanskými kmeny na jihu, jehož součástí byly časté pouliční srážky, několik pučů a jedna velká válka. Podobné boje mezi muslimskými a křesťanskými skupinami probíhají v Čadu, Keni a Tanzanii.

Na všech zmíněných místech byly vztahy mezi muslimy a národy jiných civilizací - katolické, protestantské, pravoslavné, hinduistické, čínské, buddhistické, židovské – obecně antagonistické a většina z těchto vztahů někdy v minulosti přerostla v ozbrojený konflikt, mnoho přímo v devadesátých letech. Ať se podíváme na kteroukoli hranici islámu, všude vidíme, že muslimové mají značné problémy s mírovým soužitím se svými sousedy. Přirozeně zde vyvstává otázka, zda tento vzorec konfliktů mezi muslimy a nemuslimy na konci dvacátého století skutečně vyjadřuje vztahy mezi různými civilizačními skupinami. Odpověď zní záporně: muslimové tvoří pouhou pětinu světové populace, ovšem v devadesátých letech se podíleli na násilí mezi různými skupinami mnohem větší měrou, než národy kterékoli jiné civilizace. Důkazů pro toto tvrzení je mnoho:

1. V letech 1993-1994 se muslimové účastnili dvaceti šesti z padesáti etno-politických konfliktů analyzovaných Tedem Robertem Futrem. Dvacet z nich se odehrálo mezi skupinami z různých civilizací, patnáct mezi muslimy a nemuslimy. Jednoduše vyjádřeno: mezicivilizačních konfliktů s muslimskou účastí bylo třikrát více, než konfliktů mezi všemi ostatními nemuslimskými civilizacemi. Konfliktů uvnitř islámu bylo rovněž více než v jakékoli jiné civilizaci, a to včetně kmenových konfliktů v Africe. Oproti tomu Západ se zúčastnil pouze dvou intercivilizačních konfliktů a v rámci něho samotného proběhly jen dva konflikty. Navíc konflikty s muslimskou účastí vykazovaly velký počet obětí. Ze šesti válek, v nichž podle Gurrovy analýzy přišlo o život 200 000 lidí a více, se tři odehrály mezi muslimy a nemuslimy (Somálsko, Irák – Kurdové) a jenom jedna mezi nemuslimy (Angola).

2. List New York Times vytvořil seznam 48 míst, na nichž během roku 1993 došlo k 59 etnickým konfliktům. V polovině případů se jednalo o střet muslimů s nemuslimy. Plných jednatřicet konfliktů se odehrálo mezi skupinami z různých civilizací a dvě třetiny těchto mezicivilizačních konfliktů (21) se (v souhlase s Gurrovou analýzou) odehrály mezi muslimy a příslušníky jiné civilizace.

3. V jiné analýze napočítala Ruth Leger Sivardová v průběhu roku 1992 dvacet devět válek (válku definovala jako konflikt s 1000 a více oběťmi). Devět z nich probíhalo mezi muslimy a nemuslimy, přičemž muslimové opět vedli více válek než lidé z ostatních civilizací.

Tyto různé statistické přehledy tak poukazují ke stejnému závěru: počátkem devadesátých let se muslimové podíleli na skupinovém násilí větší měrou než nemuslimové a dvě třetiny až tři čtvrtiny mezicivilizačních válek se odehrávaly mezi muslimy a nemuslimy. Hranice islámu jsou hranicemi krvavými a stejný je i jeho vnitřek. (Žádné jiné tvrzení z mého článku v časopise Foreign Affairs nevyvolalo více kritických připomínek než to, že „islám má krvavé hranice“. Tento soud jsem vyslovil na základě přehledu mezicivilizačních konfliktů. Jeho platnost jasně dokazuje každá kvantitativní evidence z jakéhokoli nezaujatého zdroje.)

Sklon muslimů k ozbrojeným konfliktům naznačuje i samotný stupeň militarizace muslimských společností. V osmdesátých letech byl vojenský koeficient (tj. počet vojenského personálu na 1000 občanů) i vojenský index (koeficient upravený podle bohatství země) muslimských zemí značně vyšší, než v případě ostatních. Oproti tomu měli křesťanské země tyto ukazatele značně nižší, než ostatní země. Průměrné vojenské koeficienty a indexy muslimských zemí byly zhruba dvakrát vyšší než v případě křesťanských zemí. James Payne proto usuzuje: „Je zcela evidentní, že existuje spojitost mezi islámem a militarismem“

Muslimské země stejně tak vykazují tendenci uchylovat se v mezinárodních krizích k násilí – použily jej v 76 z celkového počtu 142 případů krize, v nichž se ocitly v letech 1928 až 1979. V pětadvaceti případech bylo násilí primárním prostředkem k řešení krize, ve zbývajících jednapadesáti bylo použito ve spojení s jinými prostředky. Navíc, když muslimské státy k násilí sáhly, většinou se uchylovaly k násilí na vysokém stupni intenzity, což ve 41 procentech případů použití násilí znamenalo válku v plném rozsahu, ve 38 procentech závažné ozbrojené střety. Zatímco muslimské státy se k násilí uchýlily v 53,3 procenta krizových případů, Velká Británie pouze v 11,5, Spojené Státy v 17,9 a Sovětský Svaz ve 28,5. Z největších mocností uplatňovala při řešení krizí větší míru násilí pouze Čína – v 76,9 procentech případů. Muslimská bojechtivost a násilí tak jsou realitou druhé poloviny dvacátého století, realitou, již nemohou popírat muslimové ani nemuslimové.

Samuel P. Huntington: Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu (Nakladatelství Touchstone 1997, Vydavatelství Rybka Publishers, 2001)

www.eurabia.cz

3783 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Prezident USA J. F. Kennedy: Celosvětově čelíme masivnímu nemilosrdnému spiknutí, které spoléhá na tajné prostředky: na infiltraci místo invaze, převraty místo voleb, zastrašování místo svobodné volby...To je šílené. Afghánskému migrantovi, který znásilnil mladou ženu, pomáhala vybavit pobyt neziskovkaSudánský imigrant napadal hosty italské restaurace kameny. No a takhle to dopadlo…Vážení přátelé, takhle už to dál nepůjde. Tohle už fakt není sranda…Kdo stojí za propagandou sexu bělošek s černochy a mísení ras v reklamách? Podívejte se na šokující dokument

euServer.cz

Lži piráta Ivana Bartoše šířícího nenávistNikým nevolení drzí pisálkové mohou stále beztrestně urážet demokraticky zvolené politiky

ePortal.cz

Konečně zase zvítězil zdravý rozum. A dokonce ve Velké BritániiTento pátek a sobotu se chystá v Praze něco opravdu velkého. Brusel bude zuřit

Eurabia.cz

Proč idioti vládnoucí této zemi rozpoutali kolotoč krevní msty s Afgánci? Poděkujte jim, až se nějaký Afgánec odpálí v PrazeTrapas Macrona: Podle prezidenta je tento Afričan budoucnosti Francie, ale najednou jej zatkli za drogové delikty

FreeGlobe.cz

Coca Cola vzkazuje: Nazdar, mrtvolo! (+ foto)Ženský sport spěje k zániku. Zase vyhrál transsexuál! Tentokrát se dokonce stal mistryní světa (+ foto)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životPodívejte se na děsivé video, jak funguje dnešní svět. Není vhodné pro děti, těhotné ženy a lidi s nestabilní psychikou...

eOdborar.cz

Realisté Praha: Polsko podporuje porodnost svých občanů a ne přísun afrických imigrantů Podnikatelé? Ne! Zloději co okradli stát a občany. Teď z toho financují TOP09, ANO a ODS

ParlamentniListy.cz

Senát bych zrušil, levice upadá, Bakala vysál miliardy. A Romové... Miloš Zeman účtoval u SoukupaPan hrabě se asi necítí být Čechem. Havel jako loutka. Za impotentní EU se stydím, velmoci nebudou brát ohledy. Známá právnička o hrdosti Čechů
Články autora
Průzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění