Střet civilizací a krvavé hranice islámu

Autor: Samuel P. Huntington | Publikováno: 11.9.2006 | Rubrika: Islám
Mohamed - karikatura

Dějiny jsou plné konfliktů mezi komunitami i válek na zlomových liniích. (hranicích dělících velké světové civilizace, pozn. red.) Jedna statistika udává, že během studené války došlo ke třiceti dvěma etnickým konfliktům, mezi něž náležely války na zlomových liniích mezi Araby a Izraelci, Indy a Pákistánci, súdánskými muslimy a křesťany, buddhisty a Tamily na Srí Lance nebo mezi libanonskými šíity a maronity. Ve čtyřicátých a padesátých letech tvořily války o identitu polovinu všech občanských konfliktů, v následujících desetiletích to však byly již tři čtvrtiny a intenzita rebelií vyvolaných etnickými skupinami se od počátku padesátých do konce osmdesátých let ztrojnásobila. Nicméně při tehdejším soupeření supervelmocí se těmto konfliktům, až na pozoruhodné výjimky, věnovala relativně malá pozornost a často se na ně pohlíželo prizmatem studené války. S jejím koncem se konflikty mezi komunitami dostaly do popředí zájmu a patrně se rovněž staly frekventovanějšími. U etnických konfliktů došlo k něčemu, co by snad šlo nazvat „eskalací“.

Tyto etnické konflikty a války na zlomových liniích se nevyskytovaly ve všech světových civilizacích stejnou měrou. K největším střetům mezi skupinami ze dvou různých civilizací docházelo mezi Srby a Chorvaty v bývalé Jugoslávii a mezi buddhisty a hinduisty na Srí Lance, zatímco v ostatních částech světa docházelo mezi nemuslimskými skupinami pouze k menším konfliktům. Naprostá většina sporů na zlomových liniích se však odehrála na hranici procházející Eurasií i Afrikou, která odděluje muslimy od nemuslimů. Zatímco na makroúrovni neboli globální rovině světové politiky se primární střed civilizací odehrává mezi Západem a zbytkem světa, na mikroúrovni neboli lokální rovině se odehrává mezi islámem a zbytkem světa.

Převládajícím rysem vztahů mezi muslimskými a nemuslimskými národy je hluboké nepřátelství, které doprovázejí krvavé konflikty. V Bosně muslimové vedli krutou a krvavou válku proti pravoslavným Srbům a násilí páchali i na katolických Chorvatech, v Kosovu se albánští muslimové neochotně podvolují srbské nadvládě, přitom si však udržují vlastní ilegální vládu a mezi těmito dvěma skupinami existuje vysoká pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu. Albánská a řecká vláda se přou o práva svých menšin v druhé zemi. Historické kořeny má nepřátelství mezi Turky a Řeky, na Kypru vedle sebe existují dva nepřátelské státy; další stát tvoří muslimští Turci s Armény, mezi Ázerbajdžánci a Armény došlo k válce o Náhorní Karabach. Na severním Kavkaze již po dvě století bojují za nezávislost na Rusku Čečenci, Ingušové a jiné muslimské národy. Tento konflikt pokračoval krvavými boji mezi Čečenci a Rusy v roce 1994, k ozbrojeným srážkám došlo rovněž mezi Inguši a pravoslavnými Osety. V povodí Volhy docházelo v minulosti k častým bojům mezi Rusy a muslimskými Tatary a teprve začátkem devadesátých let bylo s velkými nesnázemi dosaženo určitého kompromisu, kdy Tataři získali omezenou autonomii.

Rusko rozšiřovalo svou nadvládu nad muslimskými národy Střední Asie vojenskou silou postupně po celé devatenácté století. V osmdesátých letech dvacátého století vypukla mezi Ruskem a Afghánistánem válka, po stažení ruských vojsk z Afghánistánu konflikt pokračoval v Tádžikistánu, kde se ruská vojska, podporující existující vládu střetla ponejvíce s muslimskými povstalci. Ve východním Turkestánu (Sin-ťiang) bojují proti počínštění Ujgurové a další muslimské národy, které navazují vztahy se svými etnickými a náboženskými příbuznými v bývalých sovětských republikách. Na indickém subkontinentu došlo mezi Indií a Pákistánem již ke třem válkám, muslimské povstání bojuje za svržení indické vlády v Kašmíru, muslimští imigranti válčí proti kmenům v Ásámu, mezi muslimy a hinduisty dochází k opětovným srážkám po celé Indii, přičemž tyto projevy v obou komunitách přiživuje vzestup fundamentalistických hnutí. V Bangladéši protestují buddhisté proti diskriminaci ze strany muslimské většiny, v Barmě naopak protestují muslimové proti diskriminaci ze strany buddhistické většiny. V Malajsii a Indonésii muslimové opakovaně páchají násilí na Číňanech, přičemž jako hlavní důvod se uvádí, že Číňané ovládli hospodářství země. V jižním Thajsku občas propukají muslimská povstání proti buddhistické vládě, muslimové na jižních Filipínách zase bojují za nezávislost na katolické vládě. Na druhé straně, katoličtí obyvatelé indonéského Východního Timoru jsou vystavováni represáliím muslimské vlády.

Současný konflikt mezi Araby a Židy v Palestině má kořeny v době, kdy byl ustaven židovský stát. Mezi Izraelem a arabskými státy došlo k již čtyřem válkám a Palestinci vedou proti izraelské vládě intifádu. V Libanonu se již dlouho táhne ozbrojený spor mezi maronitskými křesťany a šíity i dalšími muslimy. V Etiopii pravoslavní Amharové po dlouhou dobu utiskovali muslimské etnické skupiny a byli nuceni se vypořádat s povstáním muslimských Oromů. Po celém africkém výběžku propukaly konflikty mezi Araby a muslimskými národy na severu a animistickými křesťanskými černými národy na jihu.

Nejkrvavější muslimsko-křesťanská válka vypukla v Súdánu a za několik desetiletí svého trvání si vyžádala na statisíce obětí. Nigerijskou politiku zase určuje konflikt mezi islámským severem Hausů a Fulbů a křesťanskými kmeny na jihu, jehož součástí byly časté pouliční srážky, několik pučů a jedna velká válka. Podobné boje mezi muslimskými a křesťanskými skupinami probíhají v Čadu, Keni a Tanzanii.

Na všech zmíněných místech byly vztahy mezi muslimy a národy jiných civilizací - katolické, protestantské, pravoslavné, hinduistické, čínské, buddhistické, židovské – obecně antagonistické a většina z těchto vztahů někdy v minulosti přerostla v ozbrojený konflikt, mnoho přímo v devadesátých letech. Ať se podíváme na kteroukoli hranici islámu, všude vidíme, že muslimové mají značné problémy s mírovým soužitím se svými sousedy. Přirozeně zde vyvstává otázka, zda tento vzorec konfliktů mezi muslimy a nemuslimy na konci dvacátého století skutečně vyjadřuje vztahy mezi různými civilizačními skupinami. Odpověď zní záporně: muslimové tvoří pouhou pětinu světové populace, ovšem v devadesátých letech se podíleli na násilí mezi různými skupinami mnohem větší měrou, než národy kterékoli jiné civilizace. Důkazů pro toto tvrzení je mnoho:

1. V letech 1993-1994 se muslimové účastnili dvaceti šesti z padesáti etno-politických konfliktů analyzovaných Tedem Robertem Futrem. Dvacet z nich se odehrálo mezi skupinami z různých civilizací, patnáct mezi muslimy a nemuslimy. Jednoduše vyjádřeno: mezicivilizačních konfliktů s muslimskou účastí bylo třikrát více, než konfliktů mezi všemi ostatními nemuslimskými civilizacemi. Konfliktů uvnitř islámu bylo rovněž více než v jakékoli jiné civilizaci, a to včetně kmenových konfliktů v Africe. Oproti tomu Západ se zúčastnil pouze dvou intercivilizačních konfliktů a v rámci něho samotného proběhly jen dva konflikty. Navíc konflikty s muslimskou účastí vykazovaly velký počet obětí. Ze šesti válek, v nichž podle Gurrovy analýzy přišlo o život 200 000 lidí a více, se tři odehrály mezi muslimy a nemuslimy (Somálsko, Irák – Kurdové) a jenom jedna mezi nemuslimy (Angola).

2. List New York Times vytvořil seznam 48 míst, na nichž během roku 1993 došlo k 59 etnickým konfliktům. V polovině případů se jednalo o střet muslimů s nemuslimy. Plných jednatřicet konfliktů se odehrálo mezi skupinami z různých civilizací a dvě třetiny těchto mezicivilizačních konfliktů (21) se (v souhlase s Gurrovou analýzou) odehrály mezi muslimy a příslušníky jiné civilizace.

3. V jiné analýze napočítala Ruth Leger Sivardová v průběhu roku 1992 dvacet devět válek (válku definovala jako konflikt s 1000 a více oběťmi). Devět z nich probíhalo mezi muslimy a nemuslimy, přičemž muslimové opět vedli více válek než lidé z ostatních civilizací.

Tyto různé statistické přehledy tak poukazují ke stejnému závěru: počátkem devadesátých let se muslimové podíleli na skupinovém násilí větší měrou než nemuslimové a dvě třetiny až tři čtvrtiny mezicivilizačních válek se odehrávaly mezi muslimy a nemuslimy. Hranice islámu jsou hranicemi krvavými a stejný je i jeho vnitřek. (Žádné jiné tvrzení z mého článku v časopise Foreign Affairs nevyvolalo více kritických připomínek než to, že „islám má krvavé hranice“. Tento soud jsem vyslovil na základě přehledu mezicivilizačních konfliktů. Jeho platnost jasně dokazuje každá kvantitativní evidence z jakéhokoli nezaujatého zdroje.)

Sklon muslimů k ozbrojeným konfliktům naznačuje i samotný stupeň militarizace muslimských společností. V osmdesátých letech byl vojenský koeficient (tj. počet vojenského personálu na 1000 občanů) i vojenský index (koeficient upravený podle bohatství země) muslimských zemí značně vyšší, než v případě ostatních. Oproti tomu měli křesťanské země tyto ukazatele značně nižší, než ostatní země. Průměrné vojenské koeficienty a indexy muslimských zemí byly zhruba dvakrát vyšší než v případě křesťanských zemí. James Payne proto usuzuje: „Je zcela evidentní, že existuje spojitost mezi islámem a militarismem“

Muslimské země stejně tak vykazují tendenci uchylovat se v mezinárodních krizích k násilí – použily jej v 76 z celkového počtu 142 případů krize, v nichž se ocitly v letech 1928 až 1979. V pětadvaceti případech bylo násilí primárním prostředkem k řešení krize, ve zbývajících jednapadesáti bylo použito ve spojení s jinými prostředky. Navíc, když muslimské státy k násilí sáhly, většinou se uchylovaly k násilí na vysokém stupni intenzity, což ve 41 procentech případů použití násilí znamenalo válku v plném rozsahu, ve 38 procentech závažné ozbrojené střety. Zatímco muslimské státy se k násilí uchýlily v 53,3 procenta krizových případů, Velká Británie pouze v 11,5, Spojené Státy v 17,9 a Sovětský Svaz ve 28,5. Z největších mocností uplatňovala při řešení krizí větší míru násilí pouze Čína – v 76,9 procentech případů. Muslimská bojechtivost a násilí tak jsou realitou druhé poloviny dvacátého století, realitou, již nemohou popírat muslimové ani nemuslimové.

Samuel P. Huntington: Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu (Nakladatelství Touchstone 1997, Vydavatelství Rybka Publishers, 2001)

www.eurabia.cz

3952 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Přátelé, pomozte, prosímČT manipuluje s historickými fakty a padělala historické dokumenty! Byla podána stížnost Cikáni kradou… Tuto holou větu uslyšíte od nejednoho českého občana. Jenže zkuste to někde publikovat, stačí třeba na facebooku – a nebudete se stačit divit...Je směšné, jak se snaží hyper politicky korektní úřady v západní Evropě při každém teroristickém útoku operovat s variantou, podle které byl útočník jen duševně nemocný...To bude prezident Trump jen přihlížet, jak mu před nosem probíhá státní převrat?

euServer.cz

Bandera se prokazatelně 13x tajně setkal s představiteli CIA. Například: 22.3.1950 v Hamburku, 17.5.1950 s CIA, 7.5.1951 na letecké základně USA ve Wiesbadenu...Přemrštěné náklady nekončící války mohou vést k tomu, že Spojené státy budou muset překonat pocit ponížení a z Afghánistánu se stáhnou. Už dnes Čína, Rusko a Indie přebírají v oblasti politickou inciativu

ePortal.cz

Razítkovací mánie snad nikdy neskončíNedopusťme, aby nám za dvacet let vládli tito lidé

Eurabia.cz

Muslimům připadá v pořádku urážet nemuslimy, ale jakmile je jim oplaceno stejnou mincí, uchylují se k násilí Dnešní pojetí práva v Německu: Policista zajistil zatčení vraha německé dívky a teď je za to stíhán, prý neměl právo zajistit zatčeni vaha

FreeGlobe.cz

Ruské špičky: USA nemají prostředky k nátlaku na politiku RuskaEuroopilec Juncker si užívá za naše peníze! Vůbec se s tím nemazlí. Podívejte se, jak si žije šlechta, poddaní

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

eOdborar.cz

Levicová inkvizice zasahuje: Objevitel DNA, a nositel Nobelovy ceny, poukázal na nižší inteligenci Afričanů a byl okamžitě potrestánRakouští majitelé elektroautomobilů s překvapením zjišťují, že elektřina neroste na stromech

ParlamentniListy.cz

Ty idiote, ministře školství! Zásah BIS do dějepisu rozpoutal bouři. I z nečekaných stranTak to je pecka: Jaromír Soukup prý jde do politiky. Už letos
Články autora
Průzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění