Střet civilizací? Nejtěžší je válka s vlastní dekadencí

Autor: Roman Joch | Publikováno: 13.9.2006 | Rubrika: Kulturní válka
Šaria

Nezřídka bývám dotazován, zda 11. září 2001 začala válka civilizací. Odpovídám, že nikoli; válka civilizací začala dávno předtím a 11. září 2001 v ní bylo jen jednou epizodou, byť mezníkem. Situace je však o to složitější, že ve skutečnosti se nejedná o jednu válku civilizací, nýbrž probíhají civilizační války přinejmenším tři.

První je válkou radikálního islamismu, totalitní ideologie naroubované na islám, proti západnímu světu. Druhá probíhá uvnitř islámu – mezi islamisty a umírněnými moslimy. Ta třetí se odehrává uvnitř západní civilizace mezi jejími stoupenci a jejími odpůrci. Je to válka mezi Západem a post-Západem.

Radikální islamismus vede válku proti západní společnosti již čtvrtstoletí, minimálně od islamistické revoluce ajatolláha Chomejního v Iránu v roce 1979. V 90. letech se však Západ tvářil, že žádná válka neexistuje. Jedna strana tak útočila a druhá se ani nebránila.

Arabské a islamistické teroristické organizace vždy spolupracovaly s tajnými službami různých režimů na Blízkém východě - Libye, Sýrie, Iráku, tzv. Palestinské autority, či Íránu. Je otázkou, zda akci typu 11. září lze připravit bez jejich podpory. Proto úspěšný boj proti terorismu se nemůže omezit jen na zpravodajské ničení teroristů. Musí se zaměřit i na vojensko-politické zničení či odstrašení režimů, jež teroristy podporovaly. Režim, to není jen člověk na vrcholu – Arafat, Saddám, Asad, Kaddáfí, Ahmadinežád; režim, to jsou celé zpravodajské aparáty těchto diktátorů. Ukončení jejich podpory terorismu lze dosáhnout jen prostřednictvím svržení některých z nich a zastrašení ostatních. Každý ze zmíněných režimů mohl sloužit jako odstrašující příklad pro ostatní tím, že by byl svržen; ale nějaký z nich svržen být musel. Stal se jím Irák.

Stabilizace nového, prozápadního iráckého režimu je pro výsledek války mezi západní společnosti a radikálním islamismem klíčovou: povede-li se, Západ zvítězí. Uspěje-li v Iráku Zarkáví, islamisté ovládnou arabský svět a zradikalizují moslimské komunity v Evropě.

To nás přivádí k druhé civilizační válce, té mezi islamisty a umírněnými moslimy. Umírnění si nepřejí, aby mluvčími islámu byli Zarkáví a bin Ládin. Sami však mají problém jednoznačně odsoudit své radikální souvěrce. Situaci v islámské diaspoře navíc zhoršuje fakt, že bohatí dárci ze Saudské Arábie financují v mešitách netolerantní, vahhábistický proud islámu. Realitou je, že elitní, pro-západní menšina moslimů je liberální, umírněná většina moslimů je k liberálním hodnotám (přinejlepším) vlažná, a radikální, virulentní, islamistická menšina moslimů liberální svobody zuřivě odmítá. V čehož důsledku nastává pro Evropu problém, především demografický. Moslimové jsou menšinou v Evropě, a islamisté jsou menšinou mezi moslimy, ale v důsledku demografických trendů zastoupení moslimů v Evropě stoupá, tj. stoupá i zastoupení islamistů. V této situaci by volná imigrační politika vůči obyvatelům severní Afriky a Blízkého východu byla z hlediska zachování liberálních svobod v Evropě sebevražednou. Problém přijetí Turecka do EU by nepředstavovaly vzdělané turecké prozápadní elity, nýbrž volná imigrace jeho nezápadního islámského obyvatelstva, z něhož většina má vztah k osobním svobodám vlažný a menšina ostře nepřátelský. Masivní příliv lidí s těmito neliberálními názory do Evropy by vedl k mohutným nepokojům, pouličním bouřím a krveprolití, jakož i k následné restrikci našich svobod.

Pro osud západní společnosti je však rozhodující válka mezi Západem a post-Západem. Co rozumím pod západní civilizací? Tu v dějinách ustavenou civilizaci, jež má tři konstitutivní prvky: tradici řecké filosofie, jež je správným použitím rozumu schopna poznat pravdu o realitě, včetně pravdy o dobru a zlu. Dále tradici židovského a křesťanského náboženství, jež postulují zjevení Boha člověku o jedinečnosti a posvátnosti každé lidské osoby, její nesmírné důstojnosti, jakož i povinnost usilovat vzdor své nedokonalosti o to, co je správné, dobré a morální. A konečně zatřetí, tradici osvícenské koncepce univerzálních lidských práv, podle níž každá lidská bytost má nezcizitelné přirozené právo žít ve svobodě.

Tyto tři pilíře byly sdíleny konsensem západní společnosti ještě i v 50. letech 20. století. Ti, kdo je odmítali – nacisté a komunisté – byli považováni za vyvrhele a nepřátele. Jenže v 60. letech radikální část levice západní civilizační konsensus odvrhla. Věří, že rozumem nelze poznat pravdu, všechny nároky na pravdu jsou prý jen konvenční mýty a osobní mínění. Věří, že židovsko-křesťanské mravní ideály jsou zlé a represivní. A konečně věří, že koncept lidských práv je jen kulturním imperialismem arogantního Západu. Tato pozice se označuje jako postmodernistická; je relativistická pokud jde o poznání pravdy, nihilistická pokud jde o mravní hodnoty a zdánlivě rovnostářská pokud jde o jednotlivé civilizace, ve skutečnosti však nenávidí tu západní. V době studené války tito lidé otevřeně sympatizovali s každým komunistickým a protizápadním hnutí ve třetím světě. Nyní se jejich nenávist soustřeďuje především vůči současné americké vládě a Izraeli.

Mnozí lidé této post-západní civilizace považují Zarkávího za představitele té správné strany v Iráku. Jsou to lidé, kteří ponižování vězňů (nesprávné a odsouzeníhodné) americkými vojáky ve věznici Abu Ghreib považují za ten největší zločin proti lidskosti; přitom skutečné, drastické, brutální mučení vězňů v téže věznici za Saddáma, či v jakékoli věznici v Sýrii, Číně, na Kubě nebo v Severní Koreji, je vždy nechávalo chladnými. Ukažme si to na příkladech.

Vzorem post-západního relativismu byla úvaha, kterou se v létě 2005 Dušan Třeštík v Mf Dnes (Bomba a rozum po 60 letech) zamyslel nad atomovou bombou: „…v kubánské krizi…už byly palce na tlačítkách. Smysl v tom nebyl žádný…“ – Skutečně? Nebyl žádný smysl v tom, dát Sovětům najevo, že Západ nebude ustupovat donekonečna, že vize světa coby jednoho monstr-Gulagu je natolik ohavná, že svobodymilovné lidi raději zvolí smrt při obraně svobody než aby se podrobili rudému otroctví? Smysl by v tom nebyl žádný jen tehdy, kdyby nezáleželo na tom, zda Gulag bude normou a budoucností celého světa. Třeštík však pokračoval: „Dnes se Evropa poučila, naslouchá starým známým řečem o přátelích a nepřátelích, o říších a osách Zla a o Válce, kterou je třeba ve jménu Pánembohem zaoceánské mocnosti propachtovaného Dobra vést se zlým Terorismem, zachovává si ale k tomuto způsobu mluvení o věcech rozumnou rezervu…“ – Nejsou ale to „poučení se“ a ta „rozumná rezerva“ spíše jen appeasementem a zbabělostí? A pak, všimněte si, Třeštík nepředkládá obraz reality, nýbrž její karikaturu. Nikdo netvrdí, že Amerika a Západ jsou jednoznačné Dobro a „ti druzí“ Zlo. Hranice mezi dobrem a zlem nekopíruje hranici mezi zeměmi či civilizacemi, nýbrž prochází duší každého člověka. Ve všech civilizacích jsou a byli lidé dobří i zlí a každý člověk udělal něco dobré i zlé. Avšak některé civilizace a země mají politický řád, jenž ctí důstojnost člověka a dopřává mu svobodu, zatímco jiné nikoli. Ten řád první je dobrý, i když pod ním žijí nedokonalí lidé, zatímco ten řád druhý je zlý, i když pod ním trpí lidé lepší i horší. Dobré a zlé nejsou země, ale způsoby, jak nakládají se svými lidmi. Třeštík není ani světec ani ďábel, ale své názorové oponenty vraždit nechce, a to je dobře. Zarkáví snad ve svém životě udělal i něco dobrého, ale kdyby se mu Třeštík dostal do rukou, uříznul by mu hlavu. A akt uřezávání Třeštíkovy hlavy je aktem jednoznačného Zla – to by snad mohl uznat i Třeštík; anebo by si chtěl zachovat „rozumnou rezervu“ i vůči tomuto tvrzení? Tudíž boj za to, aby Zarkávíové tohoto světa neuřezávali hlavy naivním Třeštíkům tohoto světa, je bojem dobra proti Zlu.

Typickým českým představitelem post-západního „intelektuála“ je však Václav Bělohradský. Ve svém odporu vůči Západu je vyhraněně západo-centrický: všechny zlé skutky, které kritizuje, spáchal Západ; a nekritizuje žádné zločiny, jež spáchala civilizace jiná – vlastně je ani nezmiňuje, jako kdyby ani neexistovaly.

Např. ve svém eseji Být vlastencem Západu? z roku 2004 (všechny jeho články jsou na www.tady.cz/hawkmoon/) Bělohradský polemizuje s výrokem tehdejšího kardinála Ratzingera o tom, že Západ je obětí „patologické nenávisti k sobě samému“, takto: „Kdo by mohl zapomenout na zoufalé, morálně inspirované ‚Ne‘ Ivana Karamazova Bohu který připouští (či snad chce?) utrpení nevinných dětí? Pozdější Ivanové Karamazovové na tom byli hůře: jejich Bůh připustil yperit, Osvětim, Hirošimu, Gulag, Abu Ghreib…“ Všechno jsou to podle Bělohradského západní zločiny; přitom Osvětim a Gulag nebyly zločiny Západu, nýbrž toho nejradikálnějšího anti-Západu – totalitarismů nacismu a komunismu, které proti Západu bojovaly na život a na smrt. V Bělohradského výčtu je Abu Ghreib. Vtírá se otázka: který Abu Ghreib? Ten, v němž někteří američtí vojáci ponižovali a zastrašovali irácké vězně, za což jsou dnes souzeni a odsouzení; anebo ten Abu Ghreib, v němž Saddámovi katani uřezávali údy a končetiny vězňů, vypichovali jim oči, znásilňovali ženy, mučili je a popravovali – popravili statisíce vězňů - aby pak za to byli Saddámem odměňováni a oceňováni? Který Abu Ghreib měl Bělohradský na mysli? Všichni víme, který. Ty mnohem drastičtější a brutálnější věci, které se dějí ve věznicích v Číně, Severní Koreji, Íránu – a ano, které se děly v Abu Ghreib před svržením Saddáma – ty prostě Bělohradského nezajímají.

Ve svém eseji Inkvizitor papežem (2005) Bělohradský souhlasně cituje výrok: „Bratři a sestry, přišel jsem, abych vám řekl, že obviňuji bílého muže. Obviňuji ho, že je největším vrahem na této zemi. Obviňuji ho, že je nejdravějším lupičem na této zemi. Na tomto světě není místo, kam bílý muž může přijít a říci, že tam přinesl mír a soulad. Kamkoli přišel, přinesl katastrofu, kamkoli přišel, přinesl destrukci.“ – Řekl americký černý rasista Malcolm X; a co na to Bělohradský? „Jsou tato obvinění falešná? Já se jako křesťanský bílý muž cítím vinen ve všech bodech obžaloby.“

V tom jsou pokrytectví a faleš Bělohradského koncentrovány trojnásobně. Za prvé, ta obvinění jsou absurdní, falešná a křivá (komu ublížil např. Jan Pavel II.?); znamenají připisování kolektivní viny celému národu či rase nacistickým způsobem a jejich smyslem je jedině šíření nenávisti a navozování genocidních tendencí. Za druhé, Bělohradský by si nikdy nedovolil přihlásit se k takovémuto výroku, pokud by se týkal Arabů, Číňanů či černochů; považuje však za možné a správné přihlásit se k němu, týká-li se bělochů. Jenže určitý výrok není o nic méně rasistický a hanebný, je-li právě o běloších a ne o Arabech či černoších. A za třetí, vrcholem Bělohradského pokrytectví je říci: „Já se jako křesťanský bílý muž cítím vinen ve všech bodech obžaloby.“ Především, on nemá co přiznávat vinu za druhé. A pak, není známo, že by byl právě křesťanem. Tudíž nemá co přiznávat vinu za křesťany. To je stejné, jako kdybych já odcitoval ty nejhorší a nejnechutnější antisemitské pasáže z Hitlerova Mein Kampf a pak řekl: „já se jako židovský muž cítím vinen v všech bodech obžaloby.“ Především, i kdybych byl židovský muž, neměl bych žádné právo přiznávat vinu za Židy ostatní; to právo však nemám o to více, když žádným židovským mužem nejsem. A to ještě odhlížím od toho, že Hitlerovy rasistické žvásty, stejně jako rasistické žvásty Malcolma X, jsou neobhajitelné samy o sobě.

Ve svém eseji Bělohradský dává bývalému kardinálovi Ratzingerovi, nynějšímu papeži Benediktu XVI., „dobrou“ radu „jak bojovat s největšími nepřáteli církve, totiž s představiteli všech odrůd politického konzervativismu, různými neocons, kteří chtějí proměnit křesťanské náboženství v neomezeného ručitele za absolutní platnost svých dočasných morálních a politických pořádků. Tito bushmeni si půjčují od křesťanských církví slova a obrazy k tomu, aby své zájmy prohlásili za ‚objektivní mravní řád‘ a vnucovali je násilím celému světu jako ‚pravdu a slobodu‘.“ Chce snad Bělohradský církvi doporučit, aby resignovala na objektivní mravní řád? To by se rovnou mohla rozpustit. Není-li rozdíl mezi světcem a hříšníkem, mezi konáním skutků milosrdenství a pasáctvím, není-li povědomí o přestoupení zákona a hříchu, jakož i následné potřebě milosti, odpuštění a vykoupení, není ani žádné potřeby církve. Bělohradského „rada“ by vedla k sebe-destrukci církve. Je to „rada“ založená na té „moudrosti“, že mezi pomocí trpícím a profitováním ze sexuálního otroctví jiných není žádný relevantní mravní rozdíl. Inu, dobrá rada nad zlato…

Právě myšlenka objektivního mravního řádu se obzvláště těší Bělohradského výsměchu. Ale jak tento výsměch sloučit s moralistním, moralizujícím Bělohradského výkřikem (z eseje Být vlastencem Západu?): „Je tu ale zlo absolutní, které žádné budoucí dobro nemůže vykoupit. Vidím… fotografii týraných Iráčanů, spoutaná hubená nahá těla, nad nimi tlustí nakrátko ostříhaní bachaři v uniformách, snímek vydechuje neúctu k jinému, k menšímu, k slabšímu, celou tu totalitní americkou nenávist ke všemu, co se jí nepodobá.“ Že by přece jen existoval „objektivní mravní řád“, který považuje za „zlo absolutní, které žádné budoucí dobro nemůže vykoupit“ ponižování vězňů? Teď Bělohradský nebude papeži doporučovat „osvobození se“ od objektivního mravního řádu, jenž odsuzuje praktiky v Abu Ghreib, že ne? Tak jak je to vlastně, Signor Professore? Není možné koláč sníst a zároveň jej celý mít. Nelze kritizovat „objektivní morální řád“ z relativistických pozic – a potom vzápětí moralizovat, odsuzovat bezpráví a dovolávat se spravedlnosti.

To je ale rutinní Bělohradského technika: obraz křivdy (páchané vždy jen Západem, samozřejmě) je náhle střídán relativistickým výsměchem z morálních hodnot. Rozpor mezi Bělohradského ultra-moralizováním a ultra-relativismem je zřejmý a do očí bijící, to však Bělohradskému vůbec nevadí. Je rozporný a odporuje sám sobě? No a co, vždyť póza je důležitější než pravda!

Problém post-západního amorálního relativismu pro Západ je dvojí. Mravní relativismus – vlastně nemravní relativismus – post-západních lidí na Západě vyvolává u umírněných moslimů nenávist vůči Západu. Oni nerozlišují mezi Západem a post-Západem; mezi židovsko-křesťanskými hodnotami a post-západním výsměchem z nich. Vše ztotožňují s jednou, naší civilizací. Umírněný moslim nemá rád bin Ládina, ale představa, že jeho dcera by měla vystupovat v post-západních VyVolených nebo v Big Brother - jež mylně přisuzuje Západu - to si pak řekne: to teda ne, raději sebevražedné atentáty proti těm nevěřícím psům! Post-západní relativismus a amorální nihilismus tak mezi moslimy, i těmi umírněnými, vyvolávají k životu Zarkávíje a bin Ládiny. Umírněným moslimům by na západní společnosti ani tak nevadila klasická, křesťanská západní civilizace, nýbrž vadí jim právě ona post-západní, relativistická a nihilistická „post-civilizace“.

Post-západní amorální nihilismus tak na jedné straně vyvolává k životu Zarkávího a bin Ládina; ale na straně druhé – jak jsme viděli např. u Bělohradského – svým relativismem a křečovitým proti-západním afektem ničí samotnou schopnost západní civilizace se intelektuálně, společensky a především se zbraní v ruce před islamisty či jinými nepřáteli Západu bránit. Post-západní relativismus u jiných tradicionalistických společností světa vyvolává nenávist vůči Západu a zároveň podlamuje obranyschopnost Západu se bránit proti vrahům a fanatikům. Je to tudíž veskrze destruktivní princip. Je schopen ničit, vytvořit nepřátele, ale již nikoli bránit a zachovávat; natož rozvíjet. Osud západní civilizace proto bude záviset od toho, zda ve vlastní společnosti převládne nad destruktivními silami postmodernismu.

Konflikt Západu s post-Západem může skončit jen buď vítězstvím Západu, nebo zánikem obou. Vítězství post-Západu nad Západem na území západní civilizace by totiž okamžitě vedlo k jejímu vnitřnímu kolapsu a následnému podlehnutí prvnímu vnějšímu nepříteli, byť sebevíce primitivnějšímu. Podvrátí-li velkou a slavnou civilizaci její vlastní dekadence, pak pokořit ji může už kdejaký barbarský Gót, Vandal, Hun - či Saracén.

Publikováno v Revue Prostor č. 69/70

2871 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Václav Havel omilostnil v roce 1990 pedofilního vraha Jaroslava Oplíštila a ten poté odnesl z nemocnice Na Bulovce sedmiměsíční holčičku Barborku, kterou pedofilně zneužil a zavraždil. Nyní je na svoboděAmerický generál hovoří o puči, který proběhl v USA po 11. září, a plánu o napadání států – Irák, Afghánistán, Sýrie...a ÍránProč tedy Maláčová nesebere sociální dávky těm, kteří dlouhodobě odmítají jakoukoli práci a proč nepodpoří zastropování dávek na bydlení, které zneužívají majitelé ubytoven?Nejtěžší otázka pro Trumpa: Jak dostat USA z okraje útesu smrti? Má napětí v Zálivu ještě mírové řešení? Jsou Saúdové opravdu kamarádi Ameriky? Válka s Íránem zničí světŘízená invaze pokračuje: Už nejde o Syřany, stěhuje se sem Afrika. Elity chtějí sebevraždu Evropy. Nový mechanismus přerozdělování

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Uprchlíci již obohacují Německo. V Hessensku již oženili a vdali 125 děti ...Proud uprchlíku/imigrantů z Řecka přes Balkán směrem k nám zesiluje! Poděkujte Němcům a EU, kteří vyzývají k nebránění migraci

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Sesadit Zemana, řekla Němcová. Zdeněk Zbořil má pro ni vzkaz. A nejen pro niTakže vy se nestydíte, uhodila Drtinová na Klause juniora. A jelo to celých dvacet minut
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění