Americká prosperita a evropské pohrdání

Autor: Stanislava Janáčková | Publikováno: 12.1.2005 | Rubrika: Ekonomika
USA-EU

Opravdu nechceme rychlejší hospodářský růst? Rozhodli se Evropané dobrovolně zaostávat za USA? Dávají přednost volnému času před vyššími příjmy? Sociální podpoře před prací? Jistotě menšího krajíce před příležitostí? A mohou si to do budoucna dovolit?

Tyto otázky klade Olaf Gersemann - washingtonský dopisovatel týdeníku Wirtschaftswoche, absolvent university v Kolíně nad Rýnem a Trinity College, Dublin, nositel prestižní Ceny Ludvíka Erharda za rok 2001 - v knize „Kovbojský kapitalismus – evropské mýty, americká realita“ (2004). Je užitečné základní teze knihy přiblížit i našemu čtenáři, protože se přímo týkají evropské i české vnitropolitické debaty.

Evropské mýty
„Jistěže chceme rychlejší růst – jen pro to nejsme ochotni mnoho udělat.“
Řada evropských politiků si v minulosti až příliš zvykla svádět ekonomické zaostávání zemí Evropské unie na to, že Evropané prý odmítají americký „kovbojský kapitalismus“. Slýchali jsme od nich tvrzení, že podstatně rychlejší ekonomický růst Spojených států v posledním čtvrtstoletí – oproti zemím EU – byl vykupován „americkými poměry“ neboli bezohledným „kovbojským kapitalismem“, který prý zbavuje lidi důstojnosti a životních jistot.

Právě na tyto cíleně šířené mýty reaguje Olaf Gersemann. Snaží se pomocí statistických údajů vyvrátit některá často omílaná tvrzení: např. že v USA musí mít lidé 2-3 zaměstnání, aby se vůbec uživili; že z téhož důvodu musejí i ženy pracovat, přestože nechtějí; že lidé neuvěřitelně strádají nedostatkem ochrany před propouštěním; že v USA panuje obrovská příjmová nerovnost, zadluženost, plná vězení, nedostupnost lékařské péče a další sociální problémy, které zbavují lidi důstojnosti a snižují kvalitu života.

V knize je uvedena řada citátů, jimiž politici v EU v nedávné minulosti sugerovali lidem názor, že si Evropané sami vybrali raději pomalejší růst, než aby museli žít v „amerických poměrech“. Za všechny citujme prohlášení Gerharda Schrödera z 24. dubna 2002: „Nepřeji si americké poměry na pracovním trhu. Sociální demokraté jsou přesvědčeni, že musí být možné, aby lidé žili slušně a důstojně, aniž by vykonávali tři zaměstnání za den, a přitom postrádali jakoukoli ochranu před propuštěním.“

Kniha podobné mýty o „amerických poměrech“ vyvrací na základě srovnání údajů o růstu, zaměstnanosti, produktivitě, sociální situaci a příjmovém rozvrstvení v USA, SRN, Francii a Itálii, a to za období od konce 70. let 20. století zhruba do roku 2003. Ukazuje, že některá z výše uvedených tvrzení jsou nepravdivá. Na jiných je sice zrnko pravdy, které však nesouvisí s tím, že americký kapitalismus je méně spoután státní regulací. Naopak: ekonomické zaostávání EU přímo souvisí s politickým a institucionálním rámcem, který je zde vytvářen pro podnikání. Tento rámec se přežil a brzdí strukturální změny, technický pokrok a růst.

Lisabonská iluze
Aktuálnost knihy O. Gersemanna vyniká zvláště ve světle posledních hodnocení výsledků tzv. Lisabonského procesu v zemích Evropské unie. Lisabonský summit zadal v roce 2000 Evropské unii úkol, dosáhnout do roku 2010 ekonomické úrovně a produktivity, srovnatelné se Spojenými státy. Evropská unie se měla během deseti let stát nejdynamičtější ekonomikou světa. V roce 2004, na jarním summitu EU v Bruselu, však nejvyšší představitelé unie museli konstatovat, že zaostávání unie za Spojenými státy se naopak prohloubilo a úkoly tzv. Lisabonské strategie skončily ve slepé uličce.

Plány Evropy stát se nejvyspělejším teritoriem světa se hroutí pod tíhou reality – kterou je zaostávání v produktivitě, vysoká nezaměstnanost, nepružné trhy práce, přebujelé sociální systémy a rostoucí napjatost veřejných rozpočtů. Důvodem, proč se tyto problémy nedaří překonat, je všeobecný odpor k zásadnějším reformám, které by se nutně dotkly i pracovních trhů a sociálních systémů v zemích EU.

Tato situace však je dlouhodobě neudržitelná. K existujícím překážkám růstu produktivity se totiž v budoucnu v Evropě připojí ještě demografické trendy – stárnutí obyvatelstva, které samo o sobě sníží HDP na hlavu a naopak nesmírně zatíží důchodové systémy.

Mnozí evropští politici si snad dnes již uvědomují, že Evropa – přesněji Evropská unie – se zřejmě bude od Spojených států muset v mnohém začít učit. Bude se muset vzdát své nadřazenosti a pohrdání, kterým si zvykla častovat „americký způsob života“. Bude nutno přestat živit a začít naopak vyvracet mýty o bezohledném (protože nepřeregulovaném) americkém kapitalismu.

Kořeny zaostávání
Proces dohánění ekonomické úrovně USA Evropou, který probíhal v 60. a 70. letech, se v 80. letech zastavil. Země EU začaly naopak ještě více zaostávat. Navíc je EU více sužována nezaměstnaností. Pracuje zde menší procento lidí, a pracují kratší dobu. Místo vytváření nových pracovních míst je snaha přerozdělit ta existující. To se odráží v nižší produktivitě na hlavu. V 90. letech však nebyly v Evropě celkově příznivé ani trendy v hodinové produktivitě. Dalším, velmi tíživým problémem je přítomné a očekávané stárnutí obyvatelstva zemí EU.

Skutečnost, že si USA dokázaly udržet předstih v růstu (hodinové) produktivity práce, Gersemann vysvětluje tzv. novou ekonomikou – rozvojem informačních technologií. „Nová ekonomika“ přežila prasknutí počáteční „bubliny“. Další rozvoj informačních technologií již možná nepřináší tak velké zisky, ale prospěch z něj zato mají spotřebitelé a uživatelé – a jednoznačně je motorem růstu produktivity. V hodnocení přínosu a perspektiv „nové ekonomiky“ v USA je autor optimistický a srovnává ji s využitím páry a vynálezem elektřiny.

Evropa, na rozdíl od USA, nevytvořila předpoklady pro to, aby mohla z „nové ekonomiky“ těžit. Ekonomický model, který např. v Německu mohl být úspěšný v 60. a 70. letech, není vhodný pro současnost a budoucnost. Evropa má vyšší daně, velké přerozdělování přes státní rozpočet, přeregulované trhy, příliš rozbujelý sociální systém, přílišnou ochranu zaměstnanců, která zabraňuje pružným strukturálním změnám. Aby mohlo vznikat nové, musí část starého odejít.

Proces „kreativní destrukce“ však nemůže probíhat bez flexibilních pracovních trhů. Ochranou existujících firem dochází ke konzervaci staré struktury, postavené na silném průmyslu. Růst podílu sektoru služeb je v zemích EU příliš pomalý – přitom právě tento sektor má v současných podmínkách největší potenciál pro vytváření nových pracovních míst,. Překážkou strukturálních změn je i evropské bankrotové zákonodárství. Dynamika vstupu a výstupu z odvětví je v USA daleko vyšší.

Relativní chudoba
Evropští politici dodnes rádi argumentují, že statistická čísla neukazují všechno – Evropa má podle nich vyšší „kvalitu života“. Je pravda, že Evropa má méně podnebních extrémů a přírodních katastrof, méně zločinnosti, příjemnější města. Možná mají Evropané i vyšší preferenci volného času, ale může to ospravedlnit o tolik vyšší nezaměstnanost (navíc s vyšším podílem dlouhodobě nezaměstnaných)? Vysoká ochrana zaměstnaných pracovníků před propouštěním se v mnoha zemích EU nakonec obrací proti tvorbě nových pracovních míst – a dlouhodobá nezaměstnanost je faktorem, který kvalitu života snižuje velmi citelně.

Někdy se tvrdí, že americký růst je založen na vyšší pracovní zátěži, přičemž hodinové reálné mzdy v USA rostou jen velmi málo. K tomu je třeba dodat, že jsou zde na druhé straně nižší daně z mezd, a že polovina amerických domácností má příjmy i z vlastnictví akcií (zatímco např. v Německu je to jen cca 20 %).

Ceny základních životních potřeb v USA většinou rostou pomaleji, než by se dalo soudit podle celkové inflace. Zadluženost domácností je v USA vyšší – ale souvisí to i s tím, že bydlí ve vlastních domech a místo nájemného tedy platí úroky z hypoték. Více jsou v USA rozšířeny kreditní karty – u nichž (na rozdíl od debetních) znamená nákup automaticky čerpání krátkodobého úvěru. Je tedy třeba dát pozor, abychom porovnávali jen to, co je skutečně porovnatelné.

Chudinské čtvrti amerických měst poskytují možná smutný pohled. Podle Gersemanna však znamenají spíše relativní chudobu, než absolutní: jinak totiž vypadá v „národním“ příjmovém rozvrstvení a jinak v mezinárodním srovnání. Např. domácnost, která je v USA pod hranicí chudoby, by se svými příjmy v Německu za chudou považována nebyla – zatímco průměrná portugalská domácnost by se v USA dostala na hranici chudoby.

Navíc ve Spojených státech octnout se pod hranicí chudoby obvykle neznamená zůstat tam trvale. Četnější nové pracovní příležitosti znamenají i více příležitosti dostat se znovu „nahoru“. Je tu i silnější tlak na vybřednutí ze závislosti na sociálním systému. Chudým domácnostem v USA totiž pomáhá negativní daň z příjmů, která tolik nepodkopává stimuly k práci, jako četné evropské sociální dávky.

Pracovní trh
Evropští politici rádi tvrdí, že se v USA tvoří hlavně podřadná nová pracovní místa ve službách – tzv. McJobs neboli „práce u McDonalda“. Je však nedůstojné dělat práce, které běžně dělá každá žena ve své domácnosti? Je nezaměstnanost lepší než nízká mzda? Navíc skutečnost je taková, že téměř 60 % všech nových míst vytvořených v USA v letech 1989-2000 bylo v horní třetině příjmového rozdělení. Pracovní místa ve službách zdaleka nejsou jen nízko kvalifikovaná – právě ve službách dosahuje podíl vysokoškolsky vzdělaných pracovníků až 30 %.

Neobstojí ani časté tvrzení, že v USA jsou ženy nuceny pracovat i když nechtějí, protože je manžel neuživí. Pracovní participace žen je v USA vyšší než v řadě zemí Evropy. Sociální systém v USA tolik nepodporuje ženy, které zůstávají doma s dětmi – ale zároveň je zde pro ženy i více pracovních příležitostí, a to příležitostí rovnějších z hlediska postavení a příjmů.

Pravda je i to, že více lidí v USA má druhé zaměstnání – většinou ovšem na částečný úvazek, k doplnění příjmů, nikoli jako podmínku přežití (časté je to právě u vysokoškoláků). V Evropě spíše převažuje přivýdělek v šedé ekonomice – kvůli vyšším daním se druhé příjmy nelegalizují a tedy ani nezaznamenávají.

Je pravda rovněž to, že v USA lze pracovníky snadno propustit, a že podpory v nezaměstnanosti se vyplácejí po kratší období, než je obvyklé v Evropě. Ztráta zaměstnání navíc může znamenat také ztrátu zdravotního pojištění. Na druhé straně je však v USA také snadnější najít si brzy novou práci. Kromě toho „vyhazování na dlažbu“ není zdaleka tak časté, jak se někdy líčí. V roce 2003 pracovalo 31 % zaměstnaných Američanů u jednoho zaměstnavatele déle než 10 let (a polovina lidí mezi 55 a 64 lety věku déle než 9,9 let).

Příliš vysoká ochrana pracovníků před propouštěním znesnadňuje strukturální a technické změny a může tak paradoxně v delším období nezaměstnanost zvyšovat – což se zřejmě v Evropě již děje. Nejlepší ochranou pracovníků před propouštěním je udržení plné zaměstnanosti. Průzkumy také ve shodě s tím ukazují, že obavy ze ztráty zaměstnání trápí Evropany více než Američany.

Otázka zdravotnictví
Pravděpodobně největší sociální problém Spojených států je zdravotnictví. Zdá se, že v USA je menší dostupnost lékařské péče (desetina populace nemá zdravotní pojištění), vyšší kojenecká úmrtnost, a nejdražší systém zdravotní péče na světě. Nejrychleji přitom rostou výdaje za léky.

Nicméně Gersemann podotýká, že americký systém zdravotní péče doplácí i na určitý „free rider“ efekt (efekt černých pasažérů): evropské i další země totiž uměle limitují ceny, které mohou americké farmaceutické firmy žádat za své léky. Tyto firmy nechtějí ztratit zahraniční trhy, raději se tedy podřídí cenové regulaci a potom se „hojí“ na americkém trhu, kde limity nejsou. Rozdíly v cenách mohou být až dvou- nebo trojnásobné. Jen díky vysokým cenám léků v USA se daří financovat zdejší farmaceutický výzkum, z kterého má pak prospěch celý svět – a také Evropa se na něm ráda veze jako „černý pasažér“.

Devastující a varující je ovšem jiný důvod vysokých nákladů na americké zdravotnictví: procesy proti lékařům, které v důsledku obrovských odškodných zvedly náklady na pojištění a vedou i ke snaze lékařů vyhnout se rizikovým zásahům. V zemi, kde je možné žalovat prodejce kávy za to, že jsem se kávou opařil, nebo prodejce hamburgerů za to, že jsem obézní, jsou lékaři snadno zranitelným cílem. V ČR, kde pacient rovná se prosebník, který reálně nemá ani desetinu práv, formálně mu zaručených - a kde pozůstalí se ani nesmějí dozvědět, na co pacient zemřel - jsme ovšem svědky zase jiného extrému.

Závěr
Gersemann ukazuje, že obyvatelé USA jsou daleko více přesvědčeni, že mají příležitost zlepšit v budoucnu své postavení. Zda toto přesvědčení odpovídá realitě, je těžké empiricky prokázat. Samotné optimistické očekávání však zvyšuje kvalitu života. Vede také k větší toleranci vůči příjmovým a majetkovým rozdílům – oproti evropskému rovnostářství (a dodejme i závisti).

Nechá-li si Evropská unie vzít možnost konkurence různých daňových a sociálních systémů, různých stupňů regulace ekonomického života státem a různých pohledů na ekonomickou svobodu, pak se jí nemůže podařit zlepšit svou pozici. Pohrdání „americkými poměry“ bude chabou náplastí na rostoucí ekonomické zaostávání.

Recenze knihy: Gersemann, O.: Cowboy Capitalism – European Myths, American Reality: CATO Institute, Washington, D.C., 2004. Vydáno též v němčině jako Gersemann, O.: Amerikanische Verhältnisse: Die falsche Angst der Deutschen vor dem Cowboy-Kapitalismus. FinanzBuch Verlag, München, 2003.

Stanislava Janáčková, poradkyně prezidenta republiky
Newsletter CEP prosinec 2004

4045 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Přátelé, pomozte, prosím, a přispějte na dobrou věc...Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. FaktJe třeba, aby nyní promluvil Putin – a to ještě dříve, než promluví děla. A to proto, že je jen malá naděje na to, že se Rusko bude moci budoucímu střetu vyhnout. Jinak hrozí ArmageddonTakovéto děsivé věci se opravdu dějí v českém zdravotnictví... Čtěte příběhy konkrétních lidí

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Heslo Evropského parlamentu: "Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby."Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafinerií

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Švédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituály

ParlamentniListy.cz

Zrušte poplatky pro ČT, udeřil prezident Zeman. A vyslal varování EUEmir Kusturica potrestán za medaili od Zemana? Na FAMU, kterou proslavil, se prý chystá velká akce progresivních levičáků
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění