Patronus Patriae Primus – svatý Václav

Autor: Stanislav Vejvar | Publikováno: 28.9.2006 | Rubrika: Kulturní válka
Orlice

Podle tradice se roku 903 ve Stochově u Kladna narodil sv. Václav. Letos si tedy připomínáme 1100. výročí od narození tohoto významného světce a státníka. O datu jeho narození se vedly historické diskuse. Na některých stavebních památkách, např. na stěně uvnitř stochovského kostela, je vyznačeno datum 903. Čeští historikové profesor Josef Pekař (1) a profesor František Dvorník (2) uvádějí shodně rok narození 907 nebo 908. Tradiční datum 903 naopak zastává Julius Košnář (3). Stejně tak datum Václavovy mučednické smrti alternuje mezi rokem 929 a 935.


Spíše než tyto odborné spory je pro nás důležitý fakt, že sv. Václav byl historickou osobností s mimořádným významem pro náš stát. Také skutečnost, že sv. Václav provází náš národ dlouhými dějinami od středověku dodnes, je sama o sobě velmi pozoruhodná. Ve světle tohoto faktu si klademe otázku, jak je možné, že se český národ přimknul právě k této tradici a zůstal jí, až na výjimky, věrným až do nejmodernějších časů. Pekař vyjádřil pregnantně a noblesně, proč mají Češi tak vřelý vztah k duchovní a historické veličině sv. Václava: „Čech bez rozdílu nemůže neskloniti hlavu v úctě před kultem, jenž po tak dlouhé věky byl (a dosud býti nepřestal) posilou a útěchou předkům našim v dnech radosti i bolesti a jenž byl zároveň projevem kulturního osamostatnění národního, jež hledalo vlastního vůdce a vlastní cestu do bran věčnosti.“ (4)

Historikova slova o vlastní cestě znamenají, že sv. Václav byl tvůrcem české kulturní samostatnosti. V Čechách, které se za jeho vlády sjednocovaly, se našlo místo jak pro kulturu latinskou, tak slovanskou resp. řecko-slovanskou. Český kníže a český lid k sobě po dlouhá staletí naší existence natolik přirostli, že náš národ získal příjmení svatováclavský. Sv. Václav je i dnes Dědicem Čech a Prvním patronem vlasti, a to i přes četné pokusy – zejm. české levice – zaretušovat svatováclavskou tradici, překrýt ji novými tradicemi nebo ji pokřivit tendenčním výkladem. Aby tato bezesporu ušlechtilá, vlastenecká a konzervativcům vlastní svatováclavská tradice z našeho prostředí nevymizela, je jistě i úlohou přisouzenou českým konzervativcům.

Rád bych se zamyslel nad některými skutečnostmi, týkajícími se sv. Václava jako vlivné politické osobnosti raného středověku. Postava, skutky a tradice našeho prvního zemského patrona bývají deformovány různými ponižujícími a zkreslujícími výklady. Učebnicovým příkladem v moderní historii je nacistické zneužití svatováclavské tradice za 2. světové války k dokazování české podřízenosti německé říši.

Jeden z negativních mýtů, vznášejících se nad osobou světce, představuje sv. Václava jako nesmělého muže a defétistu s otrockou povahou.

Různé ideologie v minulosti kladly do protikladu dvě bezesporu významné osobnosti našich dějin, katolického světce sv. Václava, který měl – podle ahistorických výkladů – spěchat do područí Němců, a náboženského reformátora Mistra Jana Husa, jenž měl – podle týchž výkladů – být jediným ctitelem pravdy a horlitelem pro národní svobodu. Ponechme nyní stranou husovskou problematiku a to, že Betlémský kazatel byl samozřejmě vlastencem a katolickým knězem s vyvinutým smyslem pro náboženský kult, a věnujme se českému knížeti. Patří k údělu mučedníků, že i po smrti je jejich památka tupena urážkami a nepodloženými polopravdami. Kníže Václav se v minulosti ani v současnosti nevyhnul pomluvám proti své osobě. Přitom ve svatém Václavovi má celý národ, ateisté i věřící, jednu z nejvzácnějších postav svých dějin. Ačkoliv k povaze sv. Václava patřila zbožnost a mírnost, nebyl žádným mnichem. Jako kníže byl bojovníkem a rytířem, osvobozoval otroky a chránil vdovy a sirotky. Být členem Čeledi sv. Václava, tj. českého národa proto neznamená poníženou poddanost. Vždyť ve jménu sv. Václava byl veden český historický boj o možnost žít a prosadit se ve střední Evropě – od bitvy u Chlumce r. 1126, v níž kníže Soběslav porazil německého císaře Lothara, a do níž šly české šiky s kopím sv. Václava a s praporem sv. Vojtěcha, přes husitské války, ve kterých si bojovníci kalicha malovali sv. Václava na štíty, až po 1., 2. a 3. národní odboj ve 20. století, v němž se Češi sv. Václava rovněž drželi jako svého hlavního duchovního vojevůdce. Připomínám jen 1. pluk čs. legií na Rusi za 1. svět. války, jehož patronem byl sv. Václav. Dalším příkladem může být hojná svatováclavské ikonografie na československých válečných praporech – př. našich letců v Anglii za 2. svět. války. Tento kult sv. Václava – národního bojovníka není jistě náhodný, ale má své historické odůvodnění. Panovníci raného středověku nebyli jen úřední správci země, ale pravidelně vedli své vojáky do boje. Ani svatý Václav nebyl výjimkou.

Je jisté, že kníže Václav byl také kulturně na výši. Vzdělání získal v církevní škole na Budči, hradišti ležícím v přemyslovské knížecí doméně ve středních Čechách. Mladý kněžic si osvojil slovanský i latinský jazyk. V 10. století se v latinském kulturním okruhu, jehož byly Čechy stále více součástí, šířila kultura rytířství a reformní hnutí z burgundského kláštera Cluny založeného r. 910. Ideály křesťanské askeze velmi silně ovlivnily život sv. Václava, o kterém se kronikář Kosmas (1056–1125) zmiňuje jako o svatém muži (5). Jeho mírnost, o které nás kronikář informuje v tom smyslu, že sv. Václav byl „milý Bohu i lidem“ (6), nestála v protikladu vůči jeho jiným ctnostem. Kníže Václav dokázal být totiž mírný a milosrdný, když osvobozoval vězně a vykupoval křesťanské otroky, a hrdinský v boji zároveň. Vojensky dokázal pokořit knížete Radslava Zlického, který ohrožoval jednotu tvořícího se českého státu. Stejně uměl mečem hájit český stát r. 929 při vpádu saského krále Jindřicha I., který tehdy ukončil tažení proti polabským Slovanům. V předcházejících letech 924 až 927 bojoval saský vládce proti Stodoranům a Glomačům. Poté vpadl do Čech. Jak hovoří saský kronikář z 10. století Widukind: Saský panovník napadl Prahu a podrobil si ji. K útoku na Čechy si vybral jaro nebo léto, protože se obával, že na podzim a v zimě budou české pohraniční hory a lesy kvůli sněhu neprůchodné a že hranice budou lépe chráněny domácími obránci. Ačkoliv prameny nehovoří o válečných střetech za Jindřichova tažení, je nepravděpodobné, že by se němečtí vojáci nesetkali s obranou země.

O významném postavení českého panovníka té doby svědčí skutečnost, že německý kronikář Widukind pojmenoval poraženého českého panovníka Václava titulem „rex“ – „král“. Tato skutečnost svědčí o tom, že sv. Václav byl – i přes snahu Sasů podrobit si Čechy – uznáván za plnohodnotného státníka, který vládne suverénnímu státu. To, že byl sv. Václav r. 929 nucen uznat svrchovanost německé říše a že byl zavázán platit saskému králi daň z míru – tributum pacis – placenou ročně, nebylo v té době nic zvláštního. Uvážíme-li, že byl sv. Václav poražen nejsilnějším německým knížetem té doby, jehož Widukind nazývá císařem a jehož politickou a imperiální nadřazenost musel uznat i jeho dřívější konkurent bavorský vévoda Arnulf, pak není třeba vyčítat Václavovi, že prohrál v boji se silnějším panovníkem. Když roku 929 stanul Jind- řich I. před Prahou, měl sv. Václav dvě možnosti: pokračovat v ozbrojeném boji a být poražen přesilou, což by mohlo mít za následek vyvrácení českého státu. Druhou alternativou bylo rozvážné jednání spojené se snahou o domluvu sněmeckým panovníkem, který nehodlal ustoupit ze svého. V té době už neexistovala Velká Morava, o kterou by se český vládce mohl opřít jako o spojence. Vojvoda Václav se rozhodl, že nevydá svoji zemi německému pustošení. Krále Jindřicha I. získal dokonce za spojence a přítele. Dokladem této osobní náklonnosti je ostatek rámě sv. Víta, které Jindřich udělil sv. Václavovi. Ovšem tento politický krok neznamenal, že by sv. Václav odevzdal český stát Němcům a odsoudil nás ke germanizaci. Zůstával nadále panovníkem samostatného křesťanského státu.

Ztratil český stát suverenitu, když Václav uznal svrchovanost římské říše? Nikoliv. Ještě dávno předtím, než sv. Václav akceptoval primát říše, byla česká knížata na této říši závislá. Závislost českých knížat byla právní skutečností, která existovala dávno před sv. Václavem. Např. roku 895 uznala česká knížata svrchovanost říše na říšském sněmu v Řezně. Doklady o této závislosti jsou však ještě staršího data. (7) Závislost vojenská a poplatní neznamenala podrobení německé říši, nýbrž představovala uznání svrchovanosti římského křesťanského císařství. Tato univerzalistická svrchovanost se vztahovala na celý svět. Instituce římského císařství měla šířit křesťanství po světě a sv. Václav nechtěl s touto mocí zápasit, nýbrž logicky spolupracovat, neboť byl sám horlivým šiřitelem Kristovy víry. Akceptováním císařské svrchovanosti nepřestal být suverénem ve svém knížectví. Smírem s Němci se sv. Václav přihlásil také jednoznačně k západní kultuře. Jak píše Dvorník, po katastrofálním pádu Velké Moravy by pro nás byla opačná orientace na Východ, rozvracený asijskými vpády, přímo osudná. (8) Saský král Čechám neodňal samostatnost jistě také proto, že naše území bylo už v té době křesťanské a tudíž nepotřebovalo zvláštní křesťanskou misii a cizí dohled.

Všichni, kterým připadá sv. Václav slabý kvůli placení mírové daně, by si měli uvědomit, že tuto daň platil kočovným Maďarům sám jmenovaný saský král Jindřich I. Ptáčník. Tento státník sice postupně dosáhl politické hegemonie mezi německými knížaty, ale roku 924 nedokázal zabránit Maďarům v opakovaném plenění Saska. Proto si Jindřich po uzavřeném příměří vykoupil od Maďarů mír značným tributem pacis. Navíc Václavův bratr Boleslav I., který bývá někdy stavěn do protikladu ke svatému Václavovi kvůli své údajně větší bojovnosti, byl r. 950 rovněž vojensky donucen saským vévodou Otou I. (od r. 962 císařem) k odvádění stejné dávky z míru. Vidíme, že daň z míru nebylo v tu dobu nic zvláštního, nýbrž že se jednalo o zcela legitimní politický instrument, kterým byly urovnávány mezistátní spory a ukončovány války.

Co se týče tradovaného poplatku o 120 volech a 500 hřivnách stříbra ročně, ten nemá žádnou souvislost se sv. Václavem. Neexistuje doklad, že by sv. Václav odváděl Sasům takto přesně kvantifikované dávky. Uvedené cifry se týkají poplatku, který Čechové – jak zaznamenal Kosmas – odváděli do Němec od roku 1040, po konfliktu mezi českým knížetem Břetislavem I. a císařem Jindřichem III. Není tedy přesně zjištěno, o jakou podobu dávky se jednalo v př. sv. Václava. Svatý Václav žil v době, která kvůli politickému partikularismu a přežívajícímu pohanskému polyteismu neumožňovala jednorázově seskupit jazykově příbuzné kmeny v jednotný národ a stát. Jednotlivé slovanské kmeny Čechů, Sedličanů, Lemuzů, Zličanů, Děčanů ad. měly své pevně hájené územní državy a bránily se jakémukoliv možnému podmanění resp. tomu, aby jeden z kmenů získal nad ostatními převahu. Státnické umění knížete Václava se projevilo zejm. v tom, že jako český vládce dokázal postavit základ ke sjednocení Slovanů, žijících na území dnešních Čech. Václavova politika byla jednoznačně státotvorná. Podařilo se mu soustředit pod svým praporem dříve znesvářené, autonomní kmeny a vytvořit předpoklady pro budoucí sjednocený český stát.

Historické studie řady našich odborných badatelů se pokoušely o nestranný a objektivní pohled na sv. Václava a jeho dobu. Významným přínosem pro studium svatováclavské problematiky byla kupř. Obrana knížete Václava Svatého od prof. Josefa Kalouska nebo studie Obraz doby svatováclavské od méně známého prof. Jiřího Sahuly. Historická postava sv. Václava se stala předlohou pro vědeckou práci našich historiků Josefa Pekaře, Karla Stloukala, Václava Novotného ad., stejně jako rytířský a vlastenecký duch svatováclavské tradice inspiroval české básníky, malíře a sochaře v jejich tvorbě. Svatý Václav, ztvárněn ve slavné Myslbekově soše na Václavském náměstí, hlídá Prahu a celou zemi. Jako reálný státník na nás pohlíží z obrazu barokního malíře Karla Škréty. A dodnes k nám sv. Václav neobyčejně živě a aktuálně promlouvá v básních Viktora Dyka, Rudolfa Medka nebo Františka Halase.


Kulturní a státní svatováclavská tradice je originálním příspěvkem Čechů do evropské civilizace a máme oprávněný důvod být na tuto tradici hrdí. Svatováclavský chorál plnil dlouho funkci státní hymny a dodnes patří k našim posvátným písním.Čeští konzervativci, oproti socialistům a jim podobným, kontinuálně oživovali a žili tuto tradici. Vlastenecký jezuita Bohuslav Balbín (1621–1688) se ke sv. Václavovi obracel v naději, že Dědic české země odstraní bezpráví a vyžene bídu z těžce zkoušené země. (9) Milčický sedlák a rychtář František Jan Vavák (1741–1816) cítil osobní přítomnost sv. Václava v době napoleonských válek mezi českým lidem i vojskem. (10) Jako ve středověku, i ve své době viděl sedlák ve světci zázračného ochránce apomocníka Čechů vboji, tentokrát s francouzskou revolucí a Napoleonem. František Palacký (1798 až 1876) ve svých Dějinách národu českého ocenil Václavovo státnické umění spojené s ústupem před silnějším německým panovníkem roku 929. (11) Uznává, že konfrontace by znamenala zničení české země. Václav se poddal, protože mu šlo o pokojné soužití s říší, které nemohl konkurovat. Nechtěl následovat osud Polabských Slovanů, kteří neunesli německý nápor. Na druhou stranu si byl jist, že skrze Němce resp. Italy můžeme získat podíl na evropské kultuře a vzdělanosti. Spojení skrálem Jindřichem I. pokládal sv. Václav za nutné také z důvodů obrany proti Maďarům.

Čeští konzervativci přirozeně reflektují význam této významné postavy našich dějin. Svatým Václavem začíná pro náš národ epocha emancipace na mezinárodní úrovni, ke které položili základ již předchozí Přemyslovci. Kníže Václav je pro nás tím, čím je pro Francouze sv. Ludvík, pro Rusy sv. Vladimír, pro Maďary sv. Štěpán nebo pro Srby sv. Sáva. Vojvoda Václav začlenil naši zemi do spolku státních útvarů křesťanského západu. I přes tuto societu nepřestal myslet na to, že je panovníkem samostatného státu a že je jeho povinností tento stát – Dědictví předků v jeho samostatnosti zachovat. Je mým přáním, aby tento duch svatováclavské politiky prostoupil i současnost a trvale ovlivňoval české politické představitele.

Svatováclavská, podobně jako cyrilometodějská tradice se stala fundamentem při utváření našeho historického státu. Svatý Václav přitom vystupuje v našich dějinách jako:

1. Mocný přímluvce u Boha;
2. Ochránce národního společenství;
3. Duchovní strážce vlasti.

Z tohoto titulu bývá sv. Václav nazýván prvním z Čechů a prvním patronem české země. Jeho tradice je samozřejmě nadčasová, protože kníže Václav je patronem národa do konce věků. Proto ani dnes není důvod se obávat, že by odložil svoji zbroj, seskočil s koně a opustil svůj lid.

 

1) Pekař, Josef: Svatý Václav. In: O smyslu českých dějin. Praha 1999, s. 22

2) Dvorník, František: Život svatého Václava. Praha 2001, s. 25

3) Košnář, Julius: O svatém Václavu a vývoji úcty svatováclavské. Praha 1910, s. 15

4) Pekař, J.: Tamtéž, s. 8

5) Kosmova Kronika česká. Edit. Hrdina, Karel – Bláhová, Marie – Fiala, Zdeněk. Praha 1972, s. 35 6) Kosmova Kronika..., s. 34

7) Pekař, J.: Tamtéž, s. 43: Podle zpráv z karolinského období let 817 a 822 byli Čechové a Moravané národem, který se nachází ve společenství římské říše. Také křest českých knížat v Řezně roku 845 s sebou nesl české uznání říšské svrchovanosti.

8) Dvorník, F.: Tamtéž, s. 59

9) Obrazová, Pavla –Vlk, Jan: Maior gloria, Svatý kníže Václav. Praha– Litomyšl 1994, s. 191

10) Kutnar, František: František Jan Vavák. Praha 1941, s. 89

11) Palacký, František: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Praha 1998, s. 57

 

Původně vyšlo v časopise Portál 4/2003

17865 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Povinné kvóty Bruselu a hrozba sankcí jsou tu znovu. Prosazují je společně Francie a ItálieMůj dům – můj hrad, to je princip, který hájí hnutí SPD. Navrhujeme novelu trestního zákoníku, která má posílit práva slušných lidí, kteří jsou přepadeniNový kurs Františkovy Církve: Animismus a pohanství. Co přinese Amazonská synoda? Dialog s duchy namísto posvátné nauky. V souladu se všemi zvrácenými ideologiemi naší dobyVáclav Havel omilostnil v roce 1990 pedofilního vraha Jaroslava Oplíštila a ten poté odnesl z nemocnice Na Bulovce sedmiměsíční holčičku Barborku, kterou pedofilně zneužil a zavraždil. Nyní je na svoboděPomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlast

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Evropská imigrační politika slouží venezuelskéIslamizace Británie pokračuje mílovými kroky

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Greta v OSN: To sralo i mě, řekl příznivec. Maňásek, blázen. Šikanujete ji, vy kritici! zaznělo. Češi se s tím ne*erouDoktor Hnízdil: Zeman je robot, vyrobili ho Rusové a Číňané. Babiš je postižený
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění