Sečteno a podtrženo: jestliže se tedy ptáme, kam zmizela demokracie z procesu evropské integrace a z Evropské unie samotné, jde, slovy klasika, o nesprávně položenou otázku. Demokracie v EU totiž nikam nezmizela. Ani nemohla – protože tam nikdy nebyla.
15. březen, den obsazení Československa Hitlerovým Německem, dosud není – naprosto hanebně a nepochopitelně – uveden ani mezi významnými dny České republiky, které definuje Zákon o státních svátcích. To se snaží napravit skupina poslanců SPD příslušnou legislativní novelou, která zatím čeká na zařazení do tzv. prvního čtení ve Sněmovně.
19 senátorů v čele se „skoroprezidentem“ Markem Hilšerem společným prohlášením vyzvalo Českou biskupskou konferenci, aby stáhla nominaci ekonomky a vysokoškolské pedagožky Hany Lipovské do klání, ze kterého má vzejít 6 nových členů Rady České televize na další šestileté volební období.
Zjednodušeně řečeno by se dalo i říci, že zde bojoval, nebo pomáhal jiným bojovat, proti okupaci a okupantům, za které jsou Američané drtivou většinou irácké společnosti, nikoli neprávem, považováni. Platí tedy, že zastánci bagdádské vraždy současně hájí dlouhodobou vojenskou okupaci cizího území jako legitimní nástroj zahraniční politiky a (ozbrojenou) opozici vůči ní za nelegitimní a trestuhodnou? Nebo to platí jen pro některé okupace? Anebo opravdu pro všechny, včetně okupací českých zemí ve 20. století?
Zvláště podnětné bylo vystoupení Michala Semína, který poukázal na širší zdroje a metody diskriminace křesťanů v současné Evropě, i právě v souvislosti s potlačováním svobody myšlení, víry a přesvědčení ze strany tzv. liberální demokracie, proti které musí být postaven konkurenční koncept, ať už se zve po "orbánovsku" neliberální demokracií - anebo třeba demokracií křesťansko-konzervativní.
V souvislosti s posledními událostmi spojenými s aktivitami tzv. Sudetoněmeckého krajanského sdružení a jeho českých politických příznivců a podporovatelů se ve veřejné diskusi opět začíná nebezpečně rozmáhat určitá manipulace s našimi moderními dějinami. Zejména se to týká období II. světové války a událostí, které ji předcházely a které následovaly bezprostředně po ní. Ve světle role Německa a Němců (nikoli pouze nacistů) v těchto událostech je například nejnovější myšlenka spolkového ministra vnitra Horsta Seehofera a bavorského předáka landsmannschaftu Bernda Posselta – nadšeně podporovaná například politiky TOP 09, KDU-ČSL a Pirátů – na uspořádání příštího „sudetoněmeckého“ sjezdu v České republice nehoráznou drzostí.
Jak bylo možné vidět v nedávné minulosti v souvislosti s nejrůznějšími sankčními řízeními na úrovni EU, nejde o nic jiného, než o další bič na neposlušné státy skupiny V4 (případně
na ty země, které by je chtěli v hájení národních zájmů a kritickém přístupu k mnoha rozhodnutím a záměrům orgánů EU následovat).
Druhým, stejně nepřijatelným a nebezpečným, dokumentem, k jehož přijetí tato deklarace vyzývá, je tzv. Globální kompakt o uprchlících.
(Pro úplnost ještě dodejme, že politickým prazákladem všech těchto dokumentů a tendencí je tzv. Agenda 2030, kterou všech 193 členských států OSN - tedy včetně ČR - podepsalo v roce 2015 /též v době Sobotkovy vlády ČSSD, ANO, 2011, KDU-ČSL/ – a která mj. výslovně hovoří o „pozitivním přínosu migrantů pro růst a udržitelný rozvoj“ a která vytýčila jako svůj cíl “spolupráci na mezinárodní úrovni zajišťující bezpečnou, řádnou a legální migraci.“)