Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Takž neubytovat ilegálního migranta, vysoká pokuta. Neubytovat člověka ruské národnosti, na to je právo. Otevřeně vyzývat k vraždě prezidenta není trestným činem. Za dvě slova pod zprávu o zločinu, který se už stal na druhé straně zeměkoule, je šestileté nepodmíněné vězení. A mohli bychom pokračovat. Zároveň se mění taky postupy. Jak konstatovala nastupující gigantka českého práva, soudkyně Lucie Kantorová, v procesu s Walterem Kraftem, je zvaní svědků „nadbytečné“. Případ je přece „naprosto zjednoznačný“ i bez dokazování.
Vakcína Sputnik se stala zajímavým testem vědecké etiky. Je zřejmé, že funguje. Je zřejmé, že nemá nějaké dramatické vedlejší účinky. Je zřejmé, že molekula v ampuli není kapitalistická ani socialistická, vlastenecká ani globalistická, je to prostě shluk atomů.
Do této diskuze vstupuje profesor Jan Keller se svou nejnovější knihou Hybridní politika. Vychází z toho, že tradiční pojmy a tradiční pohled na levici a pravici neumožňuje pochopení současné situace. Marxismus a socialismus přece mají hájit zájmy dělníků, zaměstnanců a chudých lidí. A tady vidíme neomarxismus jako ideologii těch nejbohatších a nejprivilegovanějších.
Piráti jsou si tak jistí svým vítězstvím, že přestali předstírat poctivost, slušnost a respektování základních demokratických pravidel. Kandidát na ředitele olomouckých nemocnic bude zkoušen z recitace pirátských pouček. Při výběru kandidátů to bude hrát větší roli než znalost zdravotnictví. To není fáma ani utajovaná praxe. Tak to zapsali do oficiálního dokumentu při vyhlášení výběrového řízení.
Zničení českého školství, které v posledních 25 letech proběhlo, způsobilo větší škody než ukradení lithia nebo než převzetí jakéhokoliv podniku zahraničním investorem. Útočí na to nejcennější – na naše lidi, na naši schopnost pracovat, na naši schopnost řešit problémy.
Narážíme na to znova a znova. Třeba, když vidíme, jaké diplomové práce teď procházejí. Když narážíme na katastrofální mezery ve znalostech. Když musí ministerstvo školství každých pár let snižovat úroveň maturit, protože tu dosavadní žáci nezvládají. Jak je možné, že je mezi příslušníky mladších generací tolik hloupých lidí? A z druhé strany – my padesátníci jenom tiše zíráme, kolik toho uměli a věděli někteří lidé o generaci starší. Data za poslední roky ovšem ukazují, že se inteligenční trend obrátil. V průměru nejvýkonnější mozky mají Evropané narození kolem roku 1975 (to se týká západní Evropy, u nás byl vrchol nejspíš o pár let později). Od té doby IQ klesá, každé tři roky v průměru o jeden bod.
Nicméně proces s Walterem Kraftem do téhle řady nepatří. Jeho „zločinem“ je, že napsal esej Je budoucnost Evropy islámská? a že tato esej byla zveřejněna na stránce České společnosti pro civilizační studia. Bylo to v rámci ankety, které se zúčastnili také Petr Bakalář, Eva Hrindová, Ladislav Jakl, Daniela Kovářová, Marian Kechlibar, Hana Lipovská, Markéta Šichtařová a Václav Vlk. Proč byl z této sestavy vybrán zrovna Walter Kraft, to není jasné. Možná proto, že je asistentem Jaroslava Foldyny, a že v ČSSD zrovna vrcholily mocenské boje (Hamáček proti Foldynovi).
Amerika viditelně přešla k systému jedné politické strany. Nikoliv únorovým pučem, ale přirozenou koncentrací kapitálu. Výsledek je stejný. Republikáni se posunuli do podobné pozice jako Lidovci v předlistopadovém Československu. Stali se pomocnou organizací pro vládnoucí stranu. Někým, kdo je solidní součástí systému, ale je o maličko méně strašný než vládnoucí strana. Taková organizace nemá žádný jiný význam než vytváření dalších kariérových příležitostí.
Ústavní soud zasáhl do rozbíhající se volební kampaně. Během hry změnil pravidla a zvýhodnil ty subjekty, kterým předseda soudu opakovaně vyjadřoval sympatie v tisku. Svou roli možná hrálo i to, že někteří soudci ústavního soudu se ucházejí nebo brzy budou ucházet o místa u mezinárodních soudů. Aktivní podpora globalistických sil jim v tom může pomoci.
Likvidace občanských práv. Obyvatelé musí být udržováni ve strachu. Kdokoliv bude označen za nekorektního, může být zmlácen, zatčen, vyhozen z práce nebo cokoliv jiného.
Záplava neustálých obvinění a soudních procesů kvůli údajnému narušení práva nějaké menšiny.
Likvidace drobného pěstitelství, samozásobitelství a sousedské výpomoci. Ty totiž překáží korporátním produktům.
Zabavení zbraní a obranných prostředků.
Likvidace posledních místních nezávislých firem.
Zavedení nesmyslných klimatických opatření, které zničí místní krajinu, zemědělství i výrobu...
Je tak našlápnuto k volbám, kdy finanční a mediální náskok umožní Václavu Klausovi postup do finále. Tam však významná část zemanovských fanoušků zůstane doma, a výsledkem bude hladké vítězství Petra Pavla, Miroslavy Němcové nebo jiného globalistického kandidáta.
Popravdě, nedokážu mít vztek na novou aristokracii, že se mstí. Ani na jejich ubožácké lokaje. To prostě patří k životu, že nepřítel je cílevědomý a brutální. Vztek můžeme mít na sebe a vlastní vůdce - že totéž neproběhlo před čtyřmi lety v opačném směru. Že strana změny byla nerozhodná, váhavá a zmatená. Že se lidé nechali tak snadno uchlácholit tím, že "víc se nedá dělat." Že se dívali více na symboly a smyšlené příběhy než na skutečnost. Teď sklízíme výsledek. Váhaví revolucionáři si za to mohou sami. Nepřítel byl k poražení.
Velký restart by to tedy chtělo, to zcela nepochybně. Zlikvidovat největší světové bankovní skupiny. Nuceně rozbít největší světové korporace do mnoha menších firem. Zrušit nespravedlivé dluhy a vůbec neřešit, jaký to bude mít dopad na manažerské bonusy. Jednorázově zdanit nebo zabavit největší světové majetky. Zastavit volný pohyb kapitálu. Dát jednotlivým národním státům možnost, aby si samy řídily své ekonomické záležitosti, včetně práva odmítnout mezinárodní arbitráže a práva stanovovat kvóty a celní tarify.
Pokud tedy nejvyšší soud rozhodne v Trumpův prospěch, zruší tím dlouhodobou americkou tradici, že podvádět se může. Možná tak má pravdu Curtis Yarvin, když tvrdí, že ve volbách nejde o žádné vyjádření vůle lidu. Jde o to, že fakticky probíhá občanská válka mezi dvěma stranami. Volby mají ukázat, která strana by v případě ozbrojeného konfliktu dokázala zmobilizovat víc lidí a peněz. Kdo vyhraje volby, ten by vyhrál i válku. Známe tedy vítěze i bez krveprolití.
Jenže na druhé straně tu jsou výzkumy amerického psychologa Filipa Tetlocka, který pečlivě zkoumal různé správné i chybné prognózy a všimnul si zajímavého jevu. Pokud se člověk něčím celé roky zabývá, jeho vědomosti rostou. Jenže zároveň s tím stoupá také jeho sebevědomí. A sebevědomí stoupá rychleji než vědomosti, mezera se zvyšuje, a nakonec platí, že čím zkušenější vědec, tím vyšší riziko omylu. Čím lepší vědec, tím vyšší riziko, že se zmýlí ostudným způsobem, jaký by se trochu poučenému laikovi nestal.
399 článků (27 stránek)