Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
A tady je jádro problému. Z pozice člena představenstva jakékoliv velké akciové společnosti vám nestačí stejný zisk jako loni a předloni. Potřebujete růst. Musíte tedy stále více ždímat své zaměstnance (ve většině zemí Západu také klesá životní úroveň), musíte pohlcovat menší konkurenty (ve všech zemích Západu jsou neustále zaváděny regulace zaměřené proti malým firmám)… a také to znamená, že každý rok musíte z kolonií vydřít více než předtím.
Spojené státy americké s prezidentem Bidenem dokončí transformaci z národního státu do čistě zločinecké organizace, jejíž vojenská síla je schopná porazit kohokoliv a zmocnit se jakéhokoliv zdroje. Z takto dobytých zdrojů budou financovány ozbrojené síly, včetně armádního výzkumu. Samotné USA pak už vlastně nemusí existovat. Elity přestanou potřebovat americké obyvatelstvo. Vyrábět je možné kdekoliv a izolovaná vědecká centra vlastně ani nemusí být na americkém území.
Co dnešním pokrokovým globalistům na husákovském režimu vadí?
Úkolování z Moskvy? Nikoliv. Každý z nich vám perfektně zdůvodní, proč si obyvatelé českých zemí nemohou vládnout sami, a proč potřebují protektorát Bruselu, Berlína, nebo Washingtonu.
Cenzura? Nikoliv, tu podporují.
Vyhazování z práce či zavírání za nepohodlné názory? Kdepak, to se jim naopak velmi líbí.
Co tomu redneckové říkají, když komanda Antify a BlackLivesMatter řádí v centrech měst, kde ničí, drancují a zapalují? A když dokonce obsadili kus Seattlu, vyhlásili tam vlastní stát a úřady to tolerují?
Ale mezi námi, ono je to vlastně jedno. Dnešní aktivisté, teroristé, korporátní kapitáni ani solidní politici nečtou ani Marxe, ani Lenina, ani Adorna. A až přejdou z neomarxismu na islám (což asi nebude dlouho trvat), nebudou číst ani hadísy.
City budoucího úspěšného manažera jsou tedy neustále k dispozici. Pokaždé, když média rozběhnou další kampaň, cítí nadšení, smutek nebo rozhořčení. Hluboké a nefalšované. Třeba rozhořčení nad tím, jak Mistr Jan Hus bičoval své černošské otroky. Když je to bílý muž a má sochu na Staroměstském náměstí, tak to tak přece musí být.
Ale nejde jen o další kroky, které by chtěla česká strana podnikat. Ono se to může rozpadnout i bez nás. Konec konců, Rakousko-Uhersko taky neskončilo z iniciativy českých politiků. Češi a Slováci vyhlásili samostatnost až poté, co se začaly trhat jiné části monarchie. Na výběr příliš neměli.
Pokud chceme přijít záhadě na kloub, musíme v první řadě odmítnout báchorky, že drancování organizuje Putin, vesmírní ještěři nebo, že se jedná o výraz oprávněného hněvu diskriminovaného obyvatelstva. Kdybychom věnovali aspoň trochu pozornosti faktům, bylo by jasné, že se nestalo nic jiného, než že narkoman a zločinec, který byl ostudou své komunity, zemřel, když kladl odpor při zatýkání. Příčin smrti bylo více, klíčovou roli hrálo předávkování drogami. Je to rozhodně tragédie, která nejspíš začíná už někde v dětství budoucího zločince, ale v žádném případě důvod k protestům. Zvláště, když ve čtveřici zatýkajících policistů byl jenom jeden běloch.
Kdyby byl Dominik Hašek taky tak chytrý, byl by rozehrával vlastní hry, vytvářel vztahy, sdružoval se s těmi správnými, někomu pomohl sehnat peníze (ale tomu pravému, to je důležité), poslušně vykřikoval radikální prohlášení (teď by se hodilo nějaké plivnutí na Rudoarmějce) a po čase mohl být silným kandidátem. Takhle je jenom pro smích a silným kandidátem zůstává úředníček s generálskou hodností, který se prošplhal až do nejvyššího vedení NATO.
Skupina poslanců předložila návrh, který má Česko přivést k potravinové soběstačnosti. Část opozice jej však považuje za hrozbu a důrazně proti němu vystoupila. Naopak český sociolog Petr Hampl se domnívá, že se jedná o jednu z nejlepších polistopadových iniciativ.
Naše současná situace je nezvyklá tím, že není dostatek dobrých pracovních míst a nejsou ani podmínky pro život v chudobě. Lidé se mohou obejít bez zahraniční dovolené a mohou se oblékat v Lidlu, ale nemohou se obejít bez základní sebeúcty. Jestliže celý svět kolem nich vyjadřuje, že poctivost a pracovitost je hodná posměchu, pokud není spojena s vysokým příjmem, stává se chudoba nesnesitelnou. A právě to vyjadřují současná média, reklama, předpisy i vyjadřování celebrit. Chudí jsou dobří jenom jako rukojmí neziskovek a objekty predátorských lichvářů.
Evropské ekonomiky poničené epidemií si prostě nemůžou dovolit gigantické programy na ochranu klimatu. Není co řešit. Tak nějak se vyjádřil český premiér, a mnozí další v Evropě to vidí stejně jako on. Na druhou stranu, v Bruselu i v Berlíně v zelené agendě pokračují, jako by se nic nezměnilo. Co tedy můžeme čekat?
Skalní eurohujeři snad ještě doufají, že lze lidskou přičinlivost a kreativitu povzbudí tím, že přidají ještě další sadu předpisů (kromě národních). Nicméně nefunguje to. Až se snaží, jak se snaží, ať vydávají sebevíce směrnic, nepovzbuzuje to jinou aktivitu než stále sofistikovanější čerpání unijních peněz.
Jedním z pilířů současného pravicového pohledu na národního hospodářství je tzv. doktrína prokapávání (trickle-down). Ta předpokládá, že když bohatí zbohatnou ještě víc, část toho bohatství prokape k těm dole, takže se nakonec budou mít dobře všichni.
Doktrína prokapávání má ale jednu slabou stránku. V reálném životě nenastala. Empirická data ji jednoznačně vyvracejí.
Žijeme v době, kdy je možné, aby vyšinutí aktivisté ovlivňovali malé děti, zpochybňovali jim pohlavní orientaci, cpali do nich hormony a připravovali na kastraci (pro což je nyní módní označení „změna pohlaví“). A to jen jeden z příkladů toho, co probíhá. Není tedy divu, že je téměř každý konzervativcem. Na konzervativní straně jsou i ti, kdo by se jindy označovali za liberály, volnomyšlenkáři či sexuální devianty.
369 článků (25 stránek)