Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Kdyby byl Dominik Hašek taky tak chytrý, byl by rozehrával vlastní hry, vytvářel vztahy, sdružoval se s těmi správnými, někomu pomohl sehnat peníze (ale tomu pravému, to je důležité), poslušně vykřikoval radikální prohlášení (teď by se hodilo nějaké plivnutí na Rudoarmějce) a po čase mohl být silným kandidátem. Takhle je jenom pro smích a silným kandidátem zůstává úředníček s generálskou hodností, který se prošplhal až do nejvyššího vedení NATO.
Skupina poslanců předložila návrh, který má Česko přivést k potravinové soběstačnosti. Část opozice jej však považuje za hrozbu a důrazně proti němu vystoupila. Naopak český sociolog Petr Hampl se domnívá, že se jedná o jednu z nejlepších polistopadových iniciativ.
Naše současná situace je nezvyklá tím, že není dostatek dobrých pracovních míst a nejsou ani podmínky pro život v chudobě. Lidé se mohou obejít bez zahraniční dovolené a mohou se oblékat v Lidlu, ale nemohou se obejít bez základní sebeúcty. Jestliže celý svět kolem nich vyjadřuje, že poctivost a pracovitost je hodná posměchu, pokud není spojena s vysokým příjmem, stává se chudoba nesnesitelnou. A právě to vyjadřují současná média, reklama, předpisy i vyjadřování celebrit. Chudí jsou dobří jenom jako rukojmí neziskovek a objekty predátorských lichvářů.
Evropské ekonomiky poničené epidemií si prostě nemůžou dovolit gigantické programy na ochranu klimatu. Není co řešit. Tak nějak se vyjádřil český premiér, a mnozí další v Evropě to vidí stejně jako on. Na druhou stranu, v Bruselu i v Berlíně v zelené agendě pokračují, jako by se nic nezměnilo. Co tedy můžeme čekat?
Skalní eurohujeři snad ještě doufají, že lze lidskou přičinlivost a kreativitu povzbudí tím, že přidají ještě další sadu předpisů (kromě národních). Nicméně nefunguje to. Až se snaží, jak se snaží, ať vydávají sebevíce směrnic, nepovzbuzuje to jinou aktivitu než stále sofistikovanější čerpání unijních peněz.
Jedním z pilířů současného pravicového pohledu na národního hospodářství je tzv. doktrína prokapávání (trickle-down). Ta předpokládá, že když bohatí zbohatnou ještě víc, část toho bohatství prokape k těm dole, takže se nakonec budou mít dobře všichni.
Doktrína prokapávání má ale jednu slabou stránku. V reálném životě nenastala. Empirická data ji jednoznačně vyvracejí.
Žijeme v době, kdy je možné, aby vyšinutí aktivisté ovlivňovali malé děti, zpochybňovali jim pohlavní orientaci, cpali do nich hormony a připravovali na kastraci (pro což je nyní módní označení „změna pohlaví“). A to jen jeden z příkladů toho, co probíhá. Není tedy divu, že je téměř každý konzervativcem. Na konzervativní straně jsou i ti, kdo by se jindy označovali za liberály, volnomyšlenkáři či sexuální devianty.
Soudní dvůr Evropské unie ve čtvrtek rozhodl o tom, že Česká republika a další země nemají právo odmítat kvóty na migranty.
Mimo jiné to znamená, že pokud budou kvóty znovu zavedeny, bude to mít ten následek, že každý členský stát EU, který si na své území vpustí muslimské nebo africké migranty, bude mít právo část z nich přemístit do České republiky. V neomezeném počtu. Premiér Babiš už jasně prohlásil, že něco takového akceptovat nebude.
A teď ke koronaviru. Prokazatelně došlo k tomu, že v některých případech dokázal přehltit kapacity zdravotní péče. A minimálně v některých případech je za tím kombinace, jakou Evropa už 100 let nepoznala.
Lepší než referendum o vystoupení by tedy bylo referendum s otázkou: „Ukládáte vládě ČR, aby do dvou let připravila republiku na opuštění EU?“ (nebo tak nějak podobně).
Tihle lidé jsou likvidací samostatné české ekonomiky postiženi nejvíc. A zároveň je to vrstva, o kterou se opírají Piráti, a kde najdeme nejvíce obdivovatelů řeporyjského komika. Tím se dostáváme k tomu, čím článek začínal. Vidíme sociální vrstvu, která si nechala vnutit pohled na svět sobě nepřátelský, a jejíž příslušníci se navíc navzájem hlídají, aby ten pohled nezastávali laxně.
I když nikdo nepochyboval, že ekologičtí aktivisté jsou nebezpeční fanatici, přesto byla ještě před dvěma lety současná vlna klimatického běsnění nemyslitelná. Zákaz automobilů a přechod na elektromobily. Zákaz všech fungujících typů výroby elektřiny. Zákaz jedení masa, omezování domácích mazlíčků, komplikace stavby domů a tisíce dalších zákazů hrozí návratem životní úrovně kamsi před průmyslovou revoluci, kdy se lidé s problémy dožívali čtyřicítky, a valná část dětí se nedožila dospělosti.
Pokud se to nepodaří, počítejme s tím, že násilí bude přibývat, a že výzvy ke zklidnění nebudu fungovat. Ostatně, už dnes neslyšíme od progresivistů výzvy ke zklidnění, ale spíš tichou radost z násilného vývoje. Stačí připomenout výkřiky typu „tahle revoluce nebude sametová,“ které na sociální sítě umisťovali horlivější stoupenci milionchvilkových demonstrací.
Bude v české politické diskusi přibývat násilných napadení?
Ale neziskovkářský mýtus má i svůj pozitivní příběh. Zní přibližně takto. Po celé tisíce let žili lidé špatně a uboze, v zajetí svých předsudků a temnoty mysli. Potom se objevilo světlo pokročilého feminismu. Lidé konečně zjišťují, že existuje 96 pohlaví, a že penis a vagina jsou jen „sociální konstrukty“. Až se tato pozitivní znalost rozšíří, budou lidé osvobozeni, a začne se jim lépe žít. Zlepší se vztahy. Bude uvolněna obrovská kreativita. Práce expertů gender studies má tak vyšší přínos pro národní bohatství než práce energetiků nebo strojařů. A nezapomínejme. Oni tomu opravdu upřímně věří!
Dnes už je situace úplně jinde. Islám je pevně etablován. České soudy vynášejí rozsudky ovlivněné šaríjou, čímž sledují celkový evropský trend. České školy ustupují v jedné záležitosti za druhou, a někteří učitelé zjišťují, že jejich žáci pokládají islám za základní české náboženství. Vlastně se už hraje jen o to, proběhne-li islamizace jednorázovou masovou migrační vlnou nebo postupně.
361 článků (25 stránek)