Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Lepší než referendum o vystoupení by tedy bylo referendum s otázkou: „Ukládáte vládě ČR, aby do dvou let připravila republiku na opuštění EU?“ (nebo tak nějak podobně).
Tihle lidé jsou likvidací samostatné české ekonomiky postiženi nejvíc. A zároveň je to vrstva, o kterou se opírají Piráti, a kde najdeme nejvíce obdivovatelů řeporyjského komika. Tím se dostáváme k tomu, čím článek začínal. Vidíme sociální vrstvu, která si nechala vnutit pohled na svět sobě nepřátelský, a jejíž příslušníci se navíc navzájem hlídají, aby ten pohled nezastávali laxně.
I když nikdo nepochyboval, že ekologičtí aktivisté jsou nebezpeční fanatici, přesto byla ještě před dvěma lety současná vlna klimatického běsnění nemyslitelná. Zákaz automobilů a přechod na elektromobily. Zákaz všech fungujících typů výroby elektřiny. Zákaz jedení masa, omezování domácích mazlíčků, komplikace stavby domů a tisíce dalších zákazů hrozí návratem životní úrovně kamsi před průmyslovou revoluci, kdy se lidé s problémy dožívali čtyřicítky, a valná část dětí se nedožila dospělosti.
Pokud se to nepodaří, počítejme s tím, že násilí bude přibývat, a že výzvy ke zklidnění nebudu fungovat. Ostatně, už dnes neslyšíme od progresivistů výzvy ke zklidnění, ale spíš tichou radost z násilného vývoje. Stačí připomenout výkřiky typu „tahle revoluce nebude sametová,“ které na sociální sítě umisťovali horlivější stoupenci milionchvilkových demonstrací.
Bude v české politické diskusi přibývat násilných napadení?
Ale neziskovkářský mýtus má i svůj pozitivní příběh. Zní přibližně takto. Po celé tisíce let žili lidé špatně a uboze, v zajetí svých předsudků a temnoty mysli. Potom se objevilo světlo pokročilého feminismu. Lidé konečně zjišťují, že existuje 96 pohlaví, a že penis a vagina jsou jen „sociální konstrukty“. Až se tato pozitivní znalost rozšíří, budou lidé osvobozeni, a začne se jim lépe žít. Zlepší se vztahy. Bude uvolněna obrovská kreativita. Práce expertů gender studies má tak vyšší přínos pro národní bohatství než práce energetiků nebo strojařů. A nezapomínejme. Oni tomu opravdu upřímně věří!
Dnes už je situace úplně jinde. Islám je pevně etablován. České soudy vynášejí rozsudky ovlivněné šaríjou, čímž sledují celkový evropský trend. České školy ustupují v jedné záležitosti za druhou, a někteří učitelé zjišťují, že jejich žáci pokládají islám za základní české náboženství. Vlastně se už hraje jen o to, proběhne-li islamizace jednorázovou masovou migrační vlnou nebo postupně.
Umlčet. Nic nevidět. Zcenzurovat. Zabránit mluvit. Slečna Schreiberová, dnes již neblaze proslulá ředitelka Multikulturního centra Praha, tak v první fázi iniciovala nátlak na redakci. Když tento fašizující postup vzbudil jednoznačně negativní reakci veřejnosti, sepsala konečně odpověď.
Po Pirátech se mě snaží cenzurovat soudružka ředitelka Multikulturního centra Praha, která rozjíždí akci proti Učitelským novinám, za to, že se mnou otiskly rozhovor.
V Londýně byl podřezán mladý multikulturní aktivista. Jeho otec předvedl v reakci na synovu smrt povinné politicky korektní divadlo. Okázale vyjádřil, že věří v multikulturalismus, nadále podporuje volnou migraci a dovoz džihádistů je super.
Když někdo chodí celé roky kolem jesliček s Ježíškem, Marií a Josefem, dalo by se předpokládat, že běžná zvědavost ho dovede aspoň k tomu, aby si přečetl knížku typu Biblické příběhy pro děti. Jenže pro dnešní vzdělanostní elitu je příliš náročné i to. Stalo se tedy, že redaktorům někdo podstrčil kreslený vtip založený na následujících předpokladech:
A přesně takovým způsobem došla západní civilizace až na hranici svého zániku. Pár škarohlídů varovalo, ale nikdo je nebral vážně. Ono je to těžké, když je svět plný podvodníků, kteří vydělávají na apokalyptických představách. Jak máme v té změti rozpoznat skutečné hrozby.
Za druhé. Evropští intelektuálové mají často dojem, že křesťané se do islámských zemí přestěhovali během poslední generace, a to nejspíš s cílem rozvracet tamní kulturu a životní styl. Nebudu se zabývat tím, že právě to ti lidé prosazují pro své vlastní země, ale zmíním nedostatek vzdělání. V naprosté většině případů jsou totiž předmětem útoků křesťanské komunity, které v těch zemích žijí po staletí. Velmi často tam žijí déle než muslimové, v případě Jižní Afriky déle než současná černá populace.
Možná se ptáte, co radikální aktivistky. Ale nenechte se mýlit. Radikální aktivistky jsou radikální přesně tak, jak je předepsáno. Jsou tedy pro práva transvestitů, práva pedofilů, práva bojovníků Islámského státu, a poslušně soutěží, kdo přijde s absurdnějším požadavkem. Ale překročit rámec politické korektnosti, to nepřichází v úvahu.
Byla ale prokázána existence vztahu mezi nízkým sebevědomím (co do atraktivity) a feminismem. Jinými slovy, čím přitažlivější si žena připadá, tím je nižší pravděpodobnost, že bude feministkou.
Zájmy elit a obyčejných lidí se kříží. Vyšplhá-li se dnes mladý talent vysoko, bude – ta hrůza – vymýšlet nesmyslné regulace, zavádět těsnější dohled nad spoluobčany, usilovat o likvidaci zbytků demokracie a přemýšlet, jak vymačkat ostatní jako citron.
352 článků (24 stránek)