Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Protože ty emoce někdo vyvolávat chce! Občané nemají žádný silný zájem řešit zrovna důchodce. Lidový hněv zpravidla budí platby politickým neziskovkám, podpora profesionálních nezaměstnaných, náklady na migranty, zbrojní nákupy apod. Ale setkali jste se někdy s tím, že by mladí lidé v hospodě nadávali, že české důchody jsou příliš vysoké? Samozřejmě, že ne.
I když to ještě působí dojmem, že současné elity pevně drží moc, ve skutečnosti se už hraje především o to, kdo bude jejich nástupcem. Jestli muslimští migranti nebo nějaká skupina buranů vzešlých ze západní civilizace. Případně jak bude bývalý západ rozdělen.
Místo odporu tak zbývá jenom soukromá beznaděj a pokusy kompenzovat si poničení sebevědomí pomocí výpadů proti nižším třídám.
Praha, Piráti a mladí příslušníci „kosmopolitní elity“ prochází stejným vývojem. Jenom s určitým zpožděním.
Za současné vlády to asi není realistické, ale zkusme si představit, že se naplní vize Petra Fialy, stane se tím lepším premiérem a ministrem vnitra v jeho vládě bude Pirát Bartoš. Za téhle konstelace někdo rozpoutá vlnu demonstrací proti „policejnímu násilí“… a výsledek už si umíte představit. Ale nebojte, speciální jednotka pro vyšetřování předsudečné nenávist, ta rozpuštěna nebude.
I když se zdá, že ve vzduchu visí radikální společenská změna, je jasné, že taková změna nepřijde okamžitě a že do té doby se budou poměry zhoršovat. To neznamená jenom snižování životní úrovně a omezování občanských svobod, ale také devastaci mezilidských vztahů. Zcela jistě bude platit, že přátelství a solidarita budou mít cenu zlata. A stejnou cenu budou mít kontakty jiné než takové, kde vám partner přestane brát telefony hodinu po tom, co ztratíte práci. Právě tím se vlastenecké hnutí může odlišovat od mainstreamové společnosti.
Dnes čelíme nepříteli, který takové rozdělení nejen nerespektuje, ale nejspíš si je ani nedokáže představit. Džihád spojuje nejrůznější aktivity od leteckých bitev přes přednášky na školách, atentáty v obchodních centrech až po znásilňování, přepadání je krádeže. Džihád je celek, který zahrnuje jakoukoliv aktivitu. Potenciálním bojovníkem džihádu je každý radikálnější muslim, potenciální obětí džihádu je každý nevěřící. O jakémkoliv oddělení válčení od neválčení nelze mluvit.
Tento dokument přestavuje bezprecedentní útok na občanské svobody. Míří přímo na nejcitlivější prvky lidské psychiky, sexuality a pohlavní identity. Ani nacisté či komunisté ve svém nejbrutálnějším období nezašli tak daleko. Z postupu, který zastánci ratifikace zvolili, je zřejmé, že si byli dobře vědomi, že narazí na odpor veřejnosti, nejsou schopni obstát v otevřené diskuzi a musí se spoléhat na zatajování, lhaní a manipulaci. píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
A tady je jádro problému. Z pozice člena představenstva jakékoliv velké akciové společnosti vám nestačí stejný zisk jako loni a předloni. Potřebujete růst. Musíte tedy stále více ždímat své zaměstnance (ve většině zemí Západu také klesá životní úroveň), musíte pohlcovat menší konkurenty (ve všech zemích Západu jsou neustále zaváděny regulace zaměřené proti malým firmám)… a také to znamená, že každý rok musíte z kolonií vydřít více než předtím.
Spojené státy americké s prezidentem Bidenem dokončí transformaci z národního státu do čistě zločinecké organizace, jejíž vojenská síla je schopná porazit kohokoliv a zmocnit se jakéhokoliv zdroje. Z takto dobytých zdrojů budou financovány ozbrojené síly, včetně armádního výzkumu. Samotné USA pak už vlastně nemusí existovat. Elity přestanou potřebovat americké obyvatelstvo. Vyrábět je možné kdekoliv a izolovaná vědecká centra vlastně ani nemusí být na americkém území.
Co dnešním pokrokovým globalistům na husákovském režimu vadí?
Úkolování z Moskvy? Nikoliv. Každý z nich vám perfektně zdůvodní, proč si obyvatelé českých zemí nemohou vládnout sami, a proč potřebují protektorát Bruselu, Berlína, nebo Washingtonu.
Cenzura? Nikoliv, tu podporují.
Vyhazování z práce či zavírání za nepohodlné názory? Kdepak, to se jim naopak velmi líbí.
Co tomu redneckové říkají, když komanda Antify a BlackLivesMatter řádí v centrech měst, kde ničí, drancují a zapalují? A když dokonce obsadili kus Seattlu, vyhlásili tam vlastní stát a úřady to tolerují?
Ale mezi námi, ono je to vlastně jedno. Dnešní aktivisté, teroristé, korporátní kapitáni ani solidní politici nečtou ani Marxe, ani Lenina, ani Adorna. A až přejdou z neomarxismu na islám (což asi nebude dlouho trvat), nebudou číst ani hadísy.
City budoucího úspěšného manažera jsou tedy neustále k dispozici. Pokaždé, když média rozběhnou další kampaň, cítí nadšení, smutek nebo rozhořčení. Hluboké a nefalšované. Třeba rozhořčení nad tím, jak Mistr Jan Hus bičoval své černošské otroky. Když je to bílý muž a má sochu na Staroměstském náměstí, tak to tak přece musí být.
Ale nejde jen o další kroky, které by chtěla česká strana podnikat. Ono se to může rozpadnout i bez nás. Konec konců, Rakousko-Uhersko taky neskončilo z iniciativy českých politiků. Češi a Slováci vyhlásili samostatnost až poté, co se začaly trhat jiné části monarchie. Na výběr příliš neměli.
Pokud chceme přijít záhadě na kloub, musíme v první řadě odmítnout báchorky, že drancování organizuje Putin, vesmírní ještěři nebo, že se jedná o výraz oprávněného hněvu diskriminovaného obyvatelstva. Kdybychom věnovali aspoň trochu pozornosti faktům, bylo by jasné, že se nestalo nic jiného, než že narkoman a zločinec, který byl ostudou své komunity, zemřel, když kladl odpor při zatýkání. Příčin smrti bylo více, klíčovou roli hrálo předávkování drogami. Je to rozhodně tragédie, která nejspíš začíná už někde v dětství budoucího zločince, ale v žádném případě důvod k protestům. Zvláště, když ve čtveřici zatýkajících policistů byl jenom jeden běloch.
376 článků (26 stránek)