Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Podpořte nás prosím v boji proti mediální propagandě
Podpořte nás prosím a bojujte společně s námi za to, aby naše země byla opět naše, aby se tu dalo dobře žít a abychom tuto zemi ubránili pro nás i pro naše děti a vnuky a další generace. Finanční prostředky, které darujete, budou efektivně využity. Děkujeme. EUportal.cz
Číslo účtu: 2700168305/2010, Fio banka a.s.
Variabilní symbol: 001
Jenom od 28. ledna do 10. února 2019, deset kostelů bylo ve Francii poškozeno, za velkého mlčení sdělovacích prostředků. V roce 2017, z 978 napadených duchovních prostor, 878 bylo křesťanských.
Musíme si položit otázku, zda dnes nelze říci nĕco podobného o Evropské Unii. I ona je takovou poslední formou římského imperialismu. I ona, pod milými řečmi o přátelství a bratrství nezi národy, především hájí konkrétní zájmy konkrétních vládnoucích elit.
Křesťané v současnosti především konstatují vážnou krizi svých hodnot. I v této zemi si můžeme položit otázku, zda dialektický materialismus našich marxisticko-leninských utlačovatelů byl o tolik horší, nežli morální relativismus současné konzumní společnosti. A někteří si možná kladou otázku, zda ta islamizovaná Evropa bude o tolik horší, nežli ta současná….
Neomarxisté spolupracují i s představiteli nadnárodního kapitálu, jejichž prostřednictvím chtějí uspíšit zánik specifických národů. Nezapomínají na slova V.I. Lenina, že „kapitalisté nám prodají všechno, i ten provaz, na kterým je pak pověsíme.“
Jako hlavní hrozbu pro budoucnost českého národa vidím nové, silné, islamizované Německo. Německo samozřejmě sehrálo, po svém sjednocení, významnou roli v rozbití Jugoslávie i Československa. Ale to ještě nebylo to nejhrší. Už před lety jsem psal: ,,Ta nova turecko-germánská rasa uspěje to, co neuspěla ta ryze germánská: ovládne Evropu."
Invazi, kterou nám dnes připravují v Berlíně a v Bruselu, se zatím můžeme ubránit poměrně snadno. Stačí, aby české veřejné mínění bylo rozhodné, aby jednoznačně odsoudilo ty, kteří pracují pro zánik českého národa, ať už si toho jsou vědomi, nebo nejsou.
Celá ta francouzská společnost, pravice, levice, židé, křesťané, ateisté, se mi jeví jako odsouzená. Místo, aby se spojili proti nepříteli, který je vraždí bez milosti, který se netají svou vůlí jim vnutit svou nadvládu, tak se dál perou mezi sebou. Stále jsou ovládáni vášněmi a spory z ủplně jiné doby a jiného kontextu.
Proč tohle všechno dneska připomínat? Domnívám se, že současným Evropanům především schází nějaká mravní a duchovní základna, ze které by mohli hájit své dědictví. Zdá se mi nezbytné takovou základnu hledat. A zdá se mi logické jí hledat mezi těmi, kteří vzdorovali jak totalitarismu nacistickému, tak totalitarismu marxistickému. A kteří se hlásili k dědictví obrany Evropy proti islámské invazi.
Je třeba se zásadně stavět proti ideologii politické korektnosti, která k nám nyní proudí ze Západu. Ideologii, podle které nejhoršími zločiny jsou vlastenectví (nazývané rasismus), islamofobie a homofobie. Ideologie, podle které řádný otec rodiny není o nic lepší, nežli pohlavně úchylný jedinec, šířící aids.
Můžeme si položit otázku, proč je Česká republika tradičně pro-izraelská. Jak tak často, minulost ovlivňuje přítomnost. Za první světové války, představitelé Čechů a Slováků, kteří usilovali vytvořit nezávislý stát, byli podpořeni sionisty, především americkými. Louis D. Brandeis, člen Nejvyššího soudu Spojených států, představil T.G. Masaryka prezidentu Wilsonovi. Na oplátku zase představitelé rodícího se Československa podporovali úsilí vytvořit židovský národní domov.
Po prvním oddechnutí si po telefonickém rozhovoru, informujícím mě, že nikdo z mé rodiny, žijící v Paříži, nebyl ani mezi 129 usmrcenými, ani mezi třemi sty zraněnými teroristickými útoky z 13. listopadu, jsem si položil otázku, zda se konečně lidem začnou otevírat oči. Nebo budou ještě dlouho schovávat hlavu do písku, aby nevěděli, s kým mají tu čest?
Paříž, kdysi « hlavní město civilizovaného světa », je dnes městem stále více arabskỷm a africkỷm. Do některỷch čtvrtí si už francouzská policie příliš netroufá. Přitom ministryně spravedlnosti Christiane Taubira, černoška z Francouzské Guyany, která v mládí bojovala za nezávislost tohoto území od Francie a pak udělala kariéru ve francouzské Socialistické straně, vyžaduje od soudců stále mírnější tresty delikventů a zločinců.
Smím-li svůj článek začít osobní vzpomínkou z dětství, tak v padesátých letech jsme bydleli v Kralupech nad Vltavou. Můj tatínek, který byl praktikujícím římským katolíkem, se přátelil s místním farářem. Vzpomínám si, že ten nám jednou říkal, že marxismus se zhroutí a že konkrétně ruský národ se zcela vrátí ke svému křesťanskému dědictví. Chtěl jsem se tedy tak trochu přesvědčit, do jaké míry byl náš pan farář dobrým prorokem.
Ostatně, v současné Francii, sympatie k Putinovu Rusku jsou citelné spíš na pravici, než na levici politického spektra. Mluvčí levice mají tedenci vyčítat Rusku údajné nedostatky demokracie a porušování lidských práv. Pravičáci chválí ruskou národní hrdost, odmítání globalizace a multikulturalismu.
V tomto článku se dozvídáme, že poslanec ODS Petr Pleva odpověděl na argumenty poslance ČSSD Davida Ratha tím, že mu sdělil s jak velkým překvapením konstatuje, že zástupci sociální demokracie mluví jako Le Pen ve Francii, nebo Pim Fortuyn v Nizozemí. Tato slova dobře ilustrují aroganci mnohých představitelů liberální pravice, pro které kdokoli se snaží hájit zájmy pracujících svého národa je "populista", ne-li hned "fašista". Místo, aby debatovali o důsledcích toho, co navrhují, tak zavrhují své odpůrce do kategorie těch, "se kterými se přece nikdo nebude bavit."
20 článků (2 stránky)