Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Afghánská zdrcující porážka západního expanzionismu je jen dalším příkladem v řadě: Irák, Libye, Sýrie, Ukrajina. To jsou země, kde se Západ snažil bez jakýchkoliv skrupulí vměšovat do jejich vnitřních problémů, aby je nakonec zradil, opustil, nesplnil očekávání, na základě kterých v těchto zemích intervenoval a podporoval tu část společnosti, která se zdála být Západu nakloněna.
Myslel jsem si, že jsem jediný, koho se tento pořad tak silně dotknul. Pak jsem na internetu objevil už několik let probíhající diskusi, ve které byly výroky tohoto typu: „pořad mi svou jednostrannou multikulturní neomarxistickou propagandou vyrazil dech. Považuji za skandální, že veřejnoprávní televize přebírá program v duchu nejlepších německých propagandistických tradic“. Nebo jiný: „Jak dlouho ještě má ČT v úmyslu uvádět tento propagandistický, manipulativní a demagogický pořad?“. Naštěstí tedy nejsem sám.
Hrdinný boj Srbů proti cizímu útlaku a za vlastní státnost a suverenitu byl již v 19. století inspirací českého národního obrození a českých snah o emancipaci v habsburské monarchii. V tragických letech I. světové války, kdy Srbsko hrdinsky vzdorovalo ohromné přesile, měla Vaše země největší počet obětí z celé Evropy.
Bourat starý svět chtěl v předcházejících dekádách hlavně komunismus, a proto musel Západ starý svět chtě nechtě bránit. To však pádem Berlínské zdi skončilo. Když už ten starý (dobrý) svět přestal bořit komunismus tím, že skončil, začal tuto destrukci Západ dělat sám.
Mám na mysli masovou migraci, genderistický atak na rodinu a na přirozenou podstatu člověka, likvidaci národního státu evropeizací a globalizací, zelenou ideologii klimatického alarmismu atd. To jsou věci, o které dnes jde. Mimořádně nešťastné je, že Babiš nemá žádného vážného soupeře, žádného protihráče.
My jsme přesvědčeni o tom, že slovo národní zájem není žádná prázdná fráze. Naším národním zájmem je něco velmi konkrétního: je jím zachování České republiky jako nezávislého, suverénního národního státu a zajištění jeho bezpečnosti, územní integrity a prosperity pro současnost i pro budoucí generace.
Nedémonizuji Rusko nebo jeho současného prezidenta. Respektuji (a myslím, že bychom to měli dělat všichni), že Rusko má své vlastní autentické národní zájmy, které jsou bezpochyby rozdílné od zájmů naší a vaší země. Stejně tak je nepochybné, že ruský politický, hospodářský a sociální systém je postaven na velmi odlišných základech, než jsou ty naše.
Vstup České republiky do Evropské unie byl ve své době nevyhnutelným krokem, opačné řešení – jak potvrdily výsledky tehdejšího referenda – u nás nemělo dostatečnou podporu. Bylo a je však evidentní, že to byl krok vysoce problematický! Já jsem v referendu hlasoval proti.
Pokud by nabubřelá „macronovská“ politika měla být dnešní EU vnucena a Macronova „evropská obroda“ realizována, pak bychom z takové Evropské unie měli co nejrychleji odejít. Jestli pro někoho naše výzvy k vystoupení z EU dosud zněly jako příliš radikální a málo zodpovědný přístup, děsivá Macronova vize pro nás jiné východisko nenabízí. Opusťme Evropskou unii nadutého francouzského polomonarchy, dokud je ještě čas.
Od roku 1990 se zvýšil počet cizinců 15krát, od roku 1993, tedy od vzniku ČR, 7krát a za posledních 10 let u nás vzrostl počet cizinců o 34 % (mluvíme jen o legálních cizincích). Cizinci u nás dnes tvoří více než 5 % z celkového počtu obyvatel, což je sice méně než v zemích jako je Švýcarsko, Rakousko, Belgie nebo Německo, ale je to téměř srovnatelné se zeměmi jako Nizozemsko a je to více než třeba ve Finsku.
Je třeba odmítnout i evidentní Halíkovy lži. Neostýchá se napsat, že Putinovo Rusko je pro “katolické ‚ultra‘ a pro protiunijní klausovce ‚náš vzor‘ v boji proti zkaženému Západu“. Nedovedu si představit, kde mohl v mých výrocích nebo ve výrocích kteréhokoli z mých kolegů najít, že je dnešní Putinovo Rusko „náš vzor“. To už je skutečně na pováženou. Taková svévolná manipulace je i Halíka nedůstojná a pro nás nepřijatelná.
Zejména my – se svou zkušeností komunismu – máme specifickou zodpovědnost. Měli bychom se stát strážci starých dobrých evropských hodnot a tradic. Jsem přesvědčen, že v tomto smyslu máme jisté komparativní výhody, které na Západě nemají. Nepovažuji za přehnané, když opakovaně říkám, že musíme Západu pomoci, aby se k němu vrátil Západ.
Zdůrazňoval jsem, že Západ pád komunismu k ničemu zásadnímu bohužel nevyužil. Naopak. Ztratil ostražitost a zpohodlněl. Proto došlo k novému velkému posunu doleva (a do zelena). Jména Reagan, Thatcherová a Jan Pavel jsou zapomenuta, jejich revoluční přínos už byl vyčerpán. Byla tato triáda historickou výjimkou, nebo můžeme doufat, že se zrodí noví politici tohoto typu, této velikosti, s touto schopností oslovit miliony lidí?
„Ostudné kázání Petra Piťhy“ prý „odrazuje od křesťanství a pohoršuje mladé a vzdělané lidi“. Nevíme, koho pohoršilo. Přesto je prof. Piťha, který hájí řád a zdravý rozum, zadupáván do země, vysmíván a hanoben, zatímco Tomáš Halík, který se v církevní sutaně odvažuje stavět za takové absurdity, jako že pohlaví člověka je sociální konstrukt (a který se odvažuje otevřeně negovat vše, na čem stála a stojí církev i společnost), se nadutě natřásá ve světle ramp a jen málokdo si troufne jeho odpadlictví pojmenovat. My to odpadlictvím nazýváme. Odpadlictvím od normálního světa.
Výroky pana Halíka považujeme za skandální, možná s ním vstoupíme do veřejné diskuse, ale také si vždy říkáme, že mu tím zbytečně zvyšujeme statut. Něco však možná uděláme. Píšete, že akademická obec přikrčeně mlčí. Nevím, jestli jsme akademická obec, ale my v žádném případě nemlčíme.
507 článků (34 stránek)