Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Podpořte nás prosím v boji proti mediální propagandě
Podpořte nás prosím a bojujte společně s námi za to, aby naše země byla opět naše, aby se tu dalo dobře žít a abychom tuto zemi ubránili pro nás i pro naše děti a vnuky a další generace. Finanční prostředky, které darujete, budou efektivně využity. Děkujeme. EUportal.cz
Číslo účtu: 2700168305/2010, Fio banka a.s.
Variabilní symbol: 001
Projekt nového lidstva a jeho šťastné budoucnosti, chce se nám říci v realitě uskutečňovaný Huxleyho „Brave New World“, který opanoval dnešní Západ, se ve své podstatě neliší od utopických snů komunistů a socialistů devatenáctého a dvacátého století.
Marx kapitalismus a tržní ekonomiku odstranit chtěl a navíc dobře věděl (a říkal to výslovně), že uskutečnění komunistického ideálu vyžaduje diktaturu proletariátu. Diktatura, byť ne proletariátu, byla po roce 1917 v Rusku a později v dalších zemích světa – s desítkami, ne-li stovkami miliónů obětí – zavedena. Marx k tomu přispěl výrazně.
Ale zas volit maskota všech těchhle nových věcí – se nedá už vůbec. Budu volit Zemana.
Bohužel nemáme silnou stranu hájící národní zájmy jako Polsko nebo Maďarsko – jdeme slovenskou cestou.
Naděje? Doba se vždy rychle mění, a jak napsal krásně Chesterton, „jen ti, kdo vydrží ještě deset minut, když už je vše ztraceno, přinášejí naději“. A třeba mi projde ten zákon a ve školkách budou mít paní učitelky radost.
O tom všem úžasným způsobem vypráví jeho kniha „Inventura v 89 letech - ve stínu Balkánu“ vydaná v roce 2014, kterou bych zadal jako povinnou literaturu všem, kteří chtějí něco vědět o současném světě. Ještě letos v únoru jsem od něho s krásným věnováním dostal jeho loni vydanou knihu „Hovory s generálem Mladićem – Dopisy z vězení“. Tyto dvě knihy (a spousty dalších textů) přinášejí zcela jinou interpretaci tragického vývoje Balkánu a bývalé Jugoslávie než je oficiální, politicky korektní výklad těchto událostí.
Byl vysloven názor, že Dublin 4 bude znamenat definitivní ukončení suverenity členských zemí EU. Přestanou mít sebemenší právo rozhodovat o tom, kdo bude žít na jejich území. V jiné terminologii je to možné vyjádřit tak, že přijetí schématu Dublin 4 ukončí spory o povinné kvóty migrantů pro jednotlivé země, což tyto země – včetně České republiky – dosud odmítaly.
Vždy mám – opakovaně se však ukazuje, že mylný – pocit, že už všechno bylo z obou stran řečeno a že se už jen zdvojují známé argumenty. I v tomto případě jsem se mýlil. Významná německá televize SWR přinesla výrok zcela novátorský: „Místo aby středoevropská čtveřice přijala uprchlickou krizi jako příležitost, jak setřást dědictví komunismu, posloužila nacionalistickým silám jako živá voda“ (citováno podle Práva, 15. června 2017).
Odmítáme pokračující bagatelizaci toho, co se právě teď, v úterý 13. června 2017, stalo. Jde o novou, dosud nevídanou věc. Odmítáme záměr povinně dosídlovat území našeho státu cizinci. Odmítáme dopustit přeměnu naší země v multikulturní společnost nepřizpůsobivých komunit, jaké vidíme v současnosti ve Francii či Velké Británii. A to ještě nezmiňujeme s masovou migrací spojený dnes už téměř každodenní terorismus.
Obáváme se změn po německých, francouzských, ale i našich volbách a nebezpečného vakua, které po nich může vzniknout. Obáváme se, že zejména německá politika může – s využitím slabosti dalších evropských hráčů – tohoto vakua využít k dalším radikálním krokům k „utáhnutí šroubů“ evropské integrace a k urychlenému vytvoření německé Evropy.
Na letišti ve Vídni se setkávám s rakouským vicekancléřem Mitterlehnerem a ministrem zahraničí Kurzem, kteří jedou na Maltu na zasedání EPP (European People's Party), frakce Evropského parlamentu. (V průběhu svého pobytu jsem pochopil, že na Maltě byli ve stejnou dobu Juncker, Merkelová, Berlusconi a mnoho dalších.) Mysleli si nejdříve, že já tam jedu na stejnou akci jako oni – ale já tam už nepatřím.
Výsledek amerických prezidentských voleb vítáme. Jsme přesvědčeni, že je to dobře pro Ameriku, pro Evropu a celý Západ, i pro Českou republiku. Je to dobře pro celý svět. Troufáme si říci, že v amerických prezidentských volbách zvítězil i Institut Václava Klause a jsme na to pyšní.
Nic z toho, co máme, a na co jsme si za poslední už více než čtvrtstoletí zvykli, nesmíme považovat za definitivní a navždy zabezpečené. Znovu se musíme začít spoléhat především sami na sebe. Inspirujme se v tom jak u zakladatelů našeho státu, tak u těch, kteří jeho svobodu a suverenitu v průběhu celého minulého století neváhali bránit. Moderní český stát je úžasná hodnota. Je naší povinností jej chránit, udržet a předat generacím budoucím. Využijme dnešní den k tomu, abychom si to dobře uvědomili. Aby – až si za dva roky budeme připomínat sté narozeniny našeho státu – bylo ještě co slavit.
Velká Británie je a vždy byla pro Evropu klíčovou zemí. Nejen proto, že je kolébkou moderní demokracie a kapitalismu, ale hlavně proto, že se teď – již po třetí v moderní historii – rozhodla postavit megalomanským plánům na vytvoření celoevropského impéria (první dva případy byly v éře Napoleona a Hitlera). Teď její obyvatelé rozhodli o svém vystoupení z Evropské unie.
Úděsná likvidace miliónů Židů hitlerovským Německem (trvám na tom, že nejen hitlerovským, ale i Německem) přesto nemůže ospravedlnit označování II. světové války za součást holocaustu (navíc slova, které ještě 20-30 let po něm nebylo příliš používáno), nemohu přijímat způsob chování, které předvedl rabín Sidon minulý týden v reakci na projev předsedy Senátu Štěcha v Terezíně, atd., atd.
V rozporu s všeobecným názorem si myslím, že by se toho změnilo – na první pohled a bezprostředně – jen velmi málo. Říkat opak je přijetím evropských propagandistických názorů, které považují odchod z EU za katastrofu. Musím připomenout organizované rozdělení Československa, které také mnozí viděli jako krok s „nedozírnými následky“, ale zeptejte se Vašich rodičů, kteří Vám řeknou, že se vlastně nestalo nic. Na ten den, měsíc, rok, si už vůbec nepamatují, nemají čím si ho vybavit.
Vždy jsme odmítali být podřízeni někomu jinému. Nechtěli jsme patřit pod Vídeň, Berlín či Moskvu, a stejně tak se i dnes – alespoň někteří – nemůžeme smířit s tím, že bychom měli patřit pod Brusel. Někteří naši spoluobčané si ve své tragické nevědomosti myslí, že to nehrozí, jiní jsou naopak přesvědčeni, že přidat se k Bruselu není a nebude žádnou ztrátou, že naše rozplynutí se v EU nehrozí.
492 článků (33 stránek)