Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
„Osobní údaje zde byly zveřejněny v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů, protože osoby, jimž údaje náležejí, k tomu nedaly souhlas,“ tak vysvětlila mluvčí Hana Štěpánková rozhodnutí Úřadu na ochranu osobních údajů potrestat ministerstvo financí za zveřejnění údajů, souvisejících se zakázkou na poskytnutí konferenčního servisu během českého předsednictví EU, známé také jako „Kauza Promopro“ Dal tím políček ministru financí Miroslavu Kalouskovi, který tak dostal poprvé najevo, že si nemůže dovolit cokoliv.
Zelená sdružení musejí jásat. První ministr, který chtěl dát ministerstvu životního prostředí rozumný rámec, skončil na přešlapech svých spolupracovníků. Z pohledu rozumného fungování ochrany životního prostředí je však každopádně škoda, že musel odejít.
Žádná věc, zvláště v politice, se neděje bez příčiny. Platí to i v aktuální kauze místopředsedy ODS a odstupujícího ministra životního prostředí Pavla Drobila. Komu záleželo na tom, aby Drobil nebyl tam kde je (byl) a aby situace otřásla vládní koalicí?
Paradoxně tuhle otázku z novinářů skoro nikdo neřeší a z účelových interpretací je naopak zřejmé, co má být cílem.
Ze Švédska přišla průlomová zpráva: gayové a lesby dostanou právo na církevní sňatek. Stává se už pomalu rutinou přijímat zprávy o rozšiřujících se právech homosexuálů jako standardní porci informací z ciziny. Po registrovaném partnerství a adopcích je toto třetí požadavek osob stejného pohlaví. Co dál ještě budou prosazovat?
V dalších dvou klíčových etických otázkách stojí Palinová bok po boku s konzervativci: je pro-life političkou (proti potratům) a nesouhlasí s udělováním tradičních manželských práv osobám v homosexuálních svazcích. Palinová prošla v osobním životě dlouhou cestou, kterou si získala kredit v sociálních otázkách a pomohla tak Američanům se s ní ztotožnit, protože její život byl v mnohém podobný těm jejich.
Kdo a proč nastrčil do politiky Sarah Palinovou? Takto sugestivně se 1. října ptá v komentáři v MF DNES Naomi Wolfová. Článek prezentuje jako nezávislý komentář (vzbuzený značkou Project Syndicate), který se na první pohled snaží působit objektivně.
Vyjmenovává kritiku Palinové zleva i obdiv zprava. O všem pak prohlásí, že se opírá o skutečně existující důkazy - jaké důkazy má však pro „mafiánský styl vládnutí“ aljašské guvernérky nebo pro tvrzení o „chaotickém rodinném životě“? Nemluvě o tom, že snažit se „bublinu“ okolo Palinové vysvětlit jako ryze sociálně-genderově motivovanou nespokojenost bílých žen z nižších vrstev je poněkud velmi zjednodušující.
Jestli něco dokumentuje postupné prosakování levicově-liberální ideologie do západní, přesněji české společnosti, pak je to spor o facky, prosazovaný v posledních týdnech ministryní bez portfeje Džamilou Stehlíkovou. Ta ostatně v uplynulém období vytrvale, spolu se suitou svých levicových souvěrců, vytrvale navrhuje předlohy, které rozbourávají tradiční řád budovaný po staletí v západoevropských zemích.
Podpora Jana Švejnara je dalším dílem socialistické tragédie. V pozadí podpory se skrývá nenávist a zášť vůči současné hlavě státu a urputná snaha něco zbořit. Když k tomu přičteme kličkování komunistů, neštěstí je na světě. Socialisté budou stůj co stůj trvat na vlastním kandidátovi, jen je-li schopen porazit Václava Klause, nehledě na jeho program, zásady a smýšlení. Dienstbier, Pačes, byť levicoví kandidáti, se podpory od nejsilnější levicové strany nedočkají, neb ta volí pravičáka Švejnara.
Našla by se řada dalších důvodů, proč Jan Švejnar nezaručuje dobrou volbu – od složení jeho týmu, který vychází z prostředí amerických univerzit a jeho kandidatura se tak jeví spíše jako marketingová hra než dlouhodobý záměr, či spolupráce s lidmi spojenými s liberálními nečleny ODS jako je Josef Zieleniec a poradci z prostředí Unie svobody, čímž se stává reprezentantem minoritní skupiny, která má jen několik zákonodárců v horní komoře Parlamentu. Václav Klaus je čitelnější, říká jasné názory a deklaruje, o jaké osoby se bude opírat. Proto je lepším kandidátem.
Antidiskriminační zákon vzniká pouze na základě této objednávky a také zájmu konkrétních zájmových skupin. Tým ministryně Djamily Stehlíkové s náměstkyní Andreou Baršovou a gay aktivistou Jiřím Hromadou v zádech dává jen pramálo nadějí, že se přijetím antidiskriminančního zákona můžeme dočkat nestranné normy. Tyto skupiny sledují pouze vlastní zájmy, které prosazují díky dobrému postavení ve státní správě a příznivému nastavení evropského ideologického mainstreamu. To však není kvalifikace pro přijetí zákona.
Na svém prvním poprázdninovém zasedání dostane Poslanecká sněmovna na stůl návrh antidiskriminačního zákona. Normu obhajují především zástupci zelených. Zákon má jasný ideologický podtext a v některých pasážích jako by ani nerespektoval reálné situace. Je s podivem, že vláda složená z konzervativních ODS a KDU-ČSL tuto předlohu všemi hlasy schválila. Zákon nebere v potaz, že diskriminace, čili rozlišování, patří k základním znakům západní civilizace. Až fanatická pečlivost při vymezování oblasti lidské činnosti naopak připomíná stovky výjimek v daňové oblasti, které nevyhnutelně vedou ke korupčnímu chování.
Poslanec ODS Boris Šťastný rozvířil v uplynulých dnech diskusi o jedné z dalších mravních otázek soudobé evropské politiky a chystá se debatovat o euthanasii. Je jistě dobře o předčasném ukončení života hovořit, legitimním argumentem je proto také upozornit na rizika návrhu a pozastavit se nad možnými motivy poslancovy iniciativy
Jaké největší hrozby pro konzervatismus v současné době existují?
Dvě jsou relativně nové: jsou to radikální feminismus v podání gender studies, jenž usiluje o radikální mocenskou rekonstrukci naší společnosti v duchu sociálního inženýrství; a postmoderní multikulturalismu, jenž záměrně dehonestuje a očerňuje západní civilizaci jakožto v dějinách unikátně zlou, i když právě ona byla naopak unikátně dobrou, neboť jako jediná dospěla k ideálům a praxi osobní svobody a práv jednotlivce. Obecně největším úkolem konzervativců je obhájit nároky a reputaci západní civilizace v očích jejích příslušníků.
13 článků (1 stránka)