Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Ačkoliv ji oficiálně odmítáme, plíživě nám ji zezadu podstrčili. Jednoho dne se možná probudíme do noční můry. Z našeho fondu pojištění vkladů budou zachraňovány zahraniční banky.
„Řekl bych, že je to účelový krok, kterým oslovuje SPD své voliče, aby jim zatleskali,“ zhodnotil na dotaz Práva návrh místopředseda ODS Martin Kupka. Obdobně vidí návrh šéf poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek. „Nevidím důvod k podpoře takového návrhu,“ řekl Právu.
Tento výčet euroamerickými liberály adorovaných výtečníků je exemplární - po světě jich běhá celá řada dalších. Jedno mají všichni společné. Je zcela lhostejné, jaká je jejich minulost (byť by byla sebeodpornější), je zcela lhostejné, jaké byly, jsou, a případně budou jejich politické názory – jak ty předstírané, tak ty skutečné. Možná lze dokonce v tomto kontextu říci, že o obojím – o jejich minulosti i názorech – platí „čím hůře, tím lépe“
Devastace Evropy a České republiky pokračuje, tentokrát nikoliv pod záminkou „pomoci uprchlíkům“, protože to je již přechodně vyřešeno přechodem od trvalých, viditelných a pevných kvót, které prozatím neprošly Radou EU, na tzv. systém „přesídlování“ legalizovaných imigrantů. Dalším stupněm je politicko-ekologický teror, který postupně svými rostoucími požadavky zadusí evropskou energetiku, průmysl i zemědělství.
Ve volených "evropských institucích" (EU, Rada Evropy), kde si máme být všichni rovni, jsou kromě těch rovných mezi rovnými i ti rovnější mezi rovnými. Ovšem na druhé straně také nesmíme nezapomínat na ty, kteří dokonce nejsou dostatečně rovní (tedy my, populisté, extremisté, radikálové a tak dále a tak dále).
Blíží se druhá, tentokrát větší vetřelecká vlna, příboj dorazí z jihu. EU se pečlivě připravuje. Záplava bude perfektně legalizovaná a také daleko velkoryseji financovaná. Mají na nás nové páky. Pravdou je, že všechno výše uvedené „dobrodiní“ máme a brzo se nám dostane v ještě větší míře „díky“ našemu členství v EU. S Evropskou unií se opravdu nemusíme strachovat o budoucnost naší nebo našich dětí. Žádnou totiž mít nebudeme – my ani ony. V uvedené souvislosti se mi vybavuje cynický vtip: Co má turista dělat, když potká medvěda? Nemusí dělat nic, všechno vyřeší ten medvěd…Necháme se zničit a zotročit? Já rozhodně nechci takovou vizi pro sebe, ani pro svoje děti a vnuky. Náš lék v SPD se jmenuje vystoupení z Evropské unie, tj. czexit.
Co mají společného blokáda Jaderné elektrárny Temelín (organizovaná a prováděná společně českými a rakouskými ekoteroristickými aktivisty s podporou mezinárodní organizace Greenpeace), dále blokáda, která měla v létě 2011 zabránit kácení stromů kvůli kůrovcové kalamitě na Šumavě, mnohaletá okupace objektu Správy železniční dopravní cesty na pražském Žižkově (tzv. Klinika) anarchopirátskou úderkou a spacáková revoluce v České televizi na přelomu let 2000 až 2001, kdy vzbouření redaktoři odmítli legálně jmenovaného ředitele, zabarikádovali se na Kavčích horách a za peníze všech koncesionářů začali vysílat vlastní propagandu (za potlesku a podpory části politické reprezentace v čele s exprezidentem Havlem)?
Když to celé shrneme,
dostaneme pozoruhodný koktejl jasných i podivných zájmů stejně podivných skupin na obou stranách hranic. Zvláštní také je, jak si ve vztahu k sudetoněmeckému Landsmanschaftu notují ČSSD, KDU-ČSL a Piráti, kterým sekundují ODS a TOP 09. Ukazuje se také hluboký rozpor mezi premiérem, vládou a ČSSD, toho času stále ještě koaliční stranou vládnoucího hnutí ANO. Ukazuje na odtrženost zahraniční politiky ministra Petříčka od formální linie vlády, je zde patrný silný vliv politických neziskovek se zahraničním napojením a liberálních socialistů, kteří se snaží zahraniční politiku vést proti zájmům ČR, proti zájmům českého národa, v duchu revize výsledků 2. světové války a přepisování dějin - a důsledně ve směru chaosu, do kterého nás vede EU.
Kdyby se dnes, hypoteticky, Kubiš, Gabčík a jejich kamarádi probudili, vyšli z krypty kostela sv. Cyrila a Metoděje a koupili si na Karlově náměstí noviny, kde by se dočetli, že Krajský soud v Hradci Králové vydal miliardový majetek (zabavený hned v roce 1945 za kolaboraci!) potomkům člena NSDAP Walderodeho, že český velvyslanec v Měmecku Podivínský pronesl pozdravný přátelský projev na sjezdu Sudetoněmeckého sdružení – a že jeden z těchto příštích sjezdů má, za potlesku části české politické scény, proběhnout v České republice, zřejmě by své zbraně pozvedli znovu. A otázkou je, zda by byl v bezpečí například blízký Palác Charitas, sídlo KDU-ČSL…
Média do nás už zase téměř denně tlačí srdcervoucí příběhy ubohých vyhnaných sudeťáků, jak jejich děti trpěly a ti zlí Češi je bili a vraždili. Je s podivem, že stejně nenaříkají nad osudy 350.000 Čechů, surově vyhnaných henleinovskými ordnery ze svých domovů a oloupených prakticky o všechno? Že nepřipomínají brutálně povražděné četníky a finance z Habartova? Dělají to z neznalosti nebo vědomě a podle lžou za peníze?
Všimněte si, jak o tomto odporném znásilnění usilovně mlčí všechny feministické a gendristické organizace, které tak usilovně prosazují Istanbulskou smlouvu. Znásilnění nepřizpůsobitelným nelegálním imigrantem z Afriky asi nepovažují za násilí na ženě (vždyť té dívce je teprve 16).
Dokazují tím jenom znovu a znovu nekonečné pokrytectví feministických organizací a genderismu jako takového.
Můžeme tedy pojmenovat to, čím Rusko ohrožuje západní „liberální demokracii“: je to otevřené vlastenectví, úcta k tradicím, vděčnost předkům za uhájení vlasti a přežití národa a to nejstrašnější pro všechny samozvané euromravokárce: dokonce učí tyto hodnoty své děti a pohrdají těmi, kteří se pomatenou dekadencí snaží o rozvrat společnosti a tradičních národních a rodinných hodnot.
Lisabonskou smlouvou jsme se zřekli řady svých svobod a dostali do podobné situace, jako když se člověk sám prodá do nevolnictví. To však byl jenom začátek. Nenápadně a bez vědomí občanů proces usurpování moci nad národními státy cestou postupného předávání pravomocí do Bruselu totiž pokračuje dosti vysokým tempem. Pod hezkými až nesrozumitelnými slovy o harmonizaci práva, vyšší integraci a p. se totiž skrývá mocenská hydra pár europapalášů, nenasytně toužící po další a další moci. Také ji systémem napřed údajně nezávazných deklarací a proklamací, ze kterých se postupně stanou vymahatelné závazky, získává stále více a více
Stejně tak nemá ani nejmenší smysl řešit africkou chudobu tím, že si s ní necháme zaplavit Evropu. Nemůžeme řešit požár lesa roznosem hořících stromů po okolních domech. Nemá nejmenší smysl tvářit se netečně na útoky teroristů proti Evropanům, anebo nechat bez odezvy napadání křesťanů, jejich kostelů a chrámů. Je blouznivě sebevražedné nechat působit podivné aktivisty a zkorumpované politické neziskovky, které dlouhodobě rozvrací naši společnost, včetně systematické indoktrinace dětí a mládeže v našich školách
Zmocněnec EU pro náboženskou svobodu Ján Figeľ pak konstatuje, že zhruba 100 tisíc křesťanů je na světě ročně zabito pro svou víru. Za mlčení hlavních evropských masmédií.
Podle švýcarského biskupa Stephana Turnovszkého nebyla situace křesťanů ve světě v moderních dějinách ještě nikdy tak špatná jako v současnosti. Evropa podle Turnovszkého postupně selhává v ochraně lidí, především nově příchozích křesťanských uprchlíků. „Poté, co riskovali své životy, aby se dostali do Evropy, čelí často násilí, výhrůžkám a diskriminaci na základě své křesťanské víry,“ řekl.
98 článků (7 stránek)