Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Podpořte nás prosím v boji proti mediální propagandě
Podpořte nás prosím a bojujte společně s námi za to, aby naše země byla opět naše, aby se tu dalo dobře žít a abychom tuto zemi ubránili pro nás i pro naše děti a vnuky a další generace. Finanční prostředky, které darujete, budou efektivně využity. Děkujeme. EUportal.cz
Číslo účtu: 2700168305/2010, Fio banka a.s.
Variabilní symbol: 001
Cikáni kradou… Tuto holou větu uslyšíte od nejednoho českého občana. Jenže zkuste to někde publikovat, stačí třeba na facebooku – a nebudete se stačit divit. Problémy, které vám z toho vzniknou, vás mohou přivést až před soud.
To je varování pro každého katolíka: Cesta k peklu je dlážděna svatokrádežnými zpověďmi, kdy vědomě zamlčuji těžký hřích, který jsem spáchal a o němž vím. Nedostane se například do nebe ten, kdo udržuje mimomanželský (nebo homosexuální) poměr, ve zpovědi to jako hřích nevyznává (nebo vyznává bez lítosti a vnitřního rozhodnutí toto dát do pořádku) a přistupuje tak ke svatokrádežnému sv. přijímání. Když nezaujme kající postoj alespoň na smrtelné posteli, nebude spasen.
Koho vlastně uctíváme o Vánocích?
Banální otázka s banální odpovědí, řekne většina občanů ČR včetně těch nevěřících. Přece Ježíše Krista, jeho Narození! Stačí to ale? Kdo postojí alespoň chvíli s tichou modlitbou u jesliček, brzy pochopí, že nikoliv. O Vánocích neslavíme pouze „narozeniny“ Božského Zakladatele naší Církve, ale něco mnohem originálnějšího, co nenajdeme v žádném jiném náboženství. My uctíváme Krista Spasitele jako maličkého kojence.
Nejhorší na tom všem ale je, že lidé oddávající se této voltairovsko-goebbelsovské lži, vystupují jako katolíci a dokonce v pozici duchovních. Vědomě ale lžou, když zamlčují, případně popírají „demokratické“ represe proti zastáncům tradičních rodinných hodnot – a proto je nelze považovat pouze za zmýlené. Jsou to opravdoví škůdci – a platí na ně sloka jedné písně ze starého kancionálu, která se v novém zpěvníku již nenachází: „Škůdce Církve potři, Pane.“ Kéž Bůh dá!
Jedná se o kapitulaci před současnou genderovou ideologií, která prohlašuje to, co do nedávna bylo chápáno ve smyslu přirozeného mravního zákona a cítění jednoznačně jako zvrácenost, za normalitu včetně toho, že muž, který se úředně registroval jako „žena“, má nárok používat dámské toalety a chodit na ně. Pohlavní identita prý není podmíněna fyziologicky, ale kulturně a sociálně, záleží prý na tom, kým se člověk cítí být. Takové jsou dnešní poměry a nám nezbývá, než se modlit a jako Kristovi rytíři bojovat všude, kde ještě máme volný prostor k vyjádření svého názoru a stanoviska – i když církevní preláti zrazují, kde mohou.
Homosexuální zneužívání mladých mužů kněžími (efebofilie), které, i když stále se týká pouhých pár procent kléru, vzrostlo proti době před sto a více lety přímo giganticky, jak dokazuje nedávná zpráva prokuratury v americkém státě Pennsylvania, kde v období několika předchozích dekád cca 300 kněží zneužilo na tisíc nezletilých, v drtivé většině chlapců. Předtím je opili a promítli jim pornografické filmy. Pokud došlo ke znásilnění děvčat a ta otěhotněla, zařídili jim potrat.
Výsledky se dostavily. 7. října r. 1571 zvítězila spojená křesťanská vojska v námořní bitvě u Lepanta nad několikanásobně větší tureckou přesilou, čímž byla Evropa zachráněna. Rovněž tak katolická církev se ubránila myšlenkovému náporu protestantismu, katolické státy jižní Evropy si uhájily svou identitu.
S růžencem v ruce vyzýval kapucín Marco d’Aviano r. 1683 u Vídně spojené katolické oddíly pod vedením polského krále Jana Sobieského k obraně města před obrovskou tureckou přesilou – a proti všemu očekávání přišlo vítězství.
To není poprvé, kdy zastánci potratů chtějí překřičet pravdu o těchto zvěrstvech. V minulosti byli obránci života lživě obviňováni z podvodů a falzifikace snímků – vždy se prokázalo, že ukazují pouze pravdu o potratech a o skutečných obětech této krvavé procedury. Protože žaloby vznesené zastánci potratů byly orgány činnými v trestním řízení zamítány, přešli levičáci ke slovním i fyzickým útokům na obránce života, k ničení
protipotratových výstav a nyní jako vyvrcholení k zapálení auta s transparenty – majetku fundace.“
Na vině tedy není žádný „klerikalismus“, nýbrž připouštění homosexuálů ke svěcení a uvolnění prostoru pro homosexuální chování v Katolické církvi, což je v hrubém rozporu s katolickou naukou, jak byla od prvopočátku hlásána. A půjdeme-li ještě dál, tak toto malomocenství v Církvi, jak nazval celou hanebnou záležitost známý italský historik Roberto de Mattei, povstalo z otrávené studny, kterou představuje neomodernistická teologie, jež pronikla do církevních seminářů, škol a médií.
Jestliže mlčení nebo nicnedělání vůči sexuálním aférám kněží je trestuhodné, pak kardinál Martin v této linii plně pokračoval, když před lety před referendem na téma „manželství“ homosexuálů řekl, že on sice bude hlasovat proti této zvrhlosti, ale věřícím nebude dávat žádné rady a ponechá jim plnou svobodu. Podobně se chovali irští pastýři i před referendem o potratech. Žádná systematická kampaň ve prospěch prolife ve farnostech, žádné poučování věřících, že hlasovat pro potraty znamená exkomunikaci, prostě nic, jen nezávazné deklarace.
Karl Marx se sice nedožil bolševické genocidy v Rusku a později v Číně, jenže byl v plné životní síle, když v jeho jménu rozpoutala v březnu roku 1871 krvavý teror ve francouzském hlavním městě tzv. Pařížská komuna. Oběťmi jejího řádění se stali nejen podnikatelé, nýbrž i „bílé límečky“, tj. úředníci a intelektuálové. Komunardi během své stodenní vlády povraždili i dvaašedesát katolických kněží a zastřelili pařížského arcibiskupa Georgese Darboye, o život přišlo i mnoho katolických laiků.
Celkový dojem z posledního čísla Salve je ten, že sv. Pius X. byl sice dobrý a lidumilný, zároveň ale nevzdělaný „blbeček“, jenž vůbec nerozuměl teologii, biblistice a nové době a proto se stal vítaným nástrojem v rukou obratných „ultrakatolických“ manipulátorů á la Mery del Val, Bressano, Billot nebo Benigni. Ti jej využili k zavedení „teroru“ proti všem svobodně smýšlejícím lidem v Církvi, což jí nadělalo moře ostudy.
Velká většina katolíků 19. a 20. století v Evropě chodila do tzv. laických škol, jejichž výuka dějepisu systematicky napadala Katolickou církev za inkvizici, upalování kacířů a čarodějnic, křížové výpravy a katolickou protireformaci 16.-18. stol. Školská a mediální masáž zabrala.
Již dlouhá léta se totiž objevují v západních médiích formulace, že Osvětim, Majdanek atd. byly „polskými koncentračními tábory“. Podceňovali bychom inteligenci novinářů, kteří to publikují, kdybychom řekli, že to dělají z nevědomosti. Nikoli, je to jasný záměr. Katolické Polsko, které přece jen klade určitý odpor genderismu a aborcionismu a brání své národní zájmy proti nátlaku Bruselu, musí být zlikvidováno. Ne vojensky, ne ekonomicky, ale propagandisticky.
Toto není má jediná obava, kterou mám z Bruselu. Další se týká muslimských invazistů. Nechci, abychom se stali druhou Francií, druhým Švédskem, druhým Německem, kde občané žijí v neustálých obavách o svoji bezpečnost.
184 článků (13 stránek)