Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Kdo chce, může Markovi pomoci
Ano, odchod České republiky z EU by znamenal pro politiky, úředníky, vládu, ministerstva a další úřady spoustu práce a papírování. Musela by se měnit legislativa, spousty smluv. Nepochybně by něco odpracovat musely i firmy. Jenže nějaké to papírování by stálo za to.
Dnes už nemůžete rozhodovat o svém domě nebo bytu. Nemůžete už rozhodovat ani o svém majetku v něm. O všem už rozhodují hlasováním všichni. Stačí, aby většina ostatních odhlasovala, že se jim něco nehodí, nebo hodí, a veškerý váš majetek se tomu musí podřídit. Pokud nesouhlasíte, mají ostatní právo vám udělit pokutu a donutit vás k tomu soudem.
A teď řekněte, proč by lidé neměli mít právo se rozhodnout v referendu o účasti v EU při existenci Lisabonské smlouvy, která zásadním způsobem změnila pravidla smlouvy, ke které v referendu přistupovali. No a když už jsme si na pěti logických otázkách ukázali, jak jednoduché to je, můžeme přistoupit k něčemu, co se jeví na první pohled jako složité. Když totiž přestanou fungovat pseudoargumenty o zastupitelské demokracii, o neznalosti lidí, nebo o agentech Ruska, zazní věta „a co jako bude potom“.
Od okamžiku, kdy Komise s návrhem na omezení držení zbraní přišla, vysvětluji, že společně s platností Lisabonské smlouvy a zavedením většinového hlasování, ale i s dosavadními pravomocemi Evropské komise a jejího práva nařízení, neexistuje efektivní obrana proti této socialistické zvůli. Můžeme implementovat pomalu, ale implementovat pod hrozbou soudů a drakonických pokut budeme muset.
Až vám zase budou v přímém přenosu servírovat zvěstovatele jediné pravdy, až budou zase mluvit za vaše peníze o vaší svobodě, rozhlídněte se. Doprava, doleva i dozadu. Je téměř jisté, že jste v tu chvíli buď o další kus svobody přišli, nebo o ni salámovou metodou právě přicházíte.
Boj proti nelegální imigraci má být směřován proti organizátorům, kteří na ní vydělávají. Souhlasím a začněme doma. Obchodníků s lidmi, podporovaných dokonce vládou, tu máme dost i vlastních.
Občané ČR měli právo hlasovat o vstupu do EU. Právo na referendum o vystoupení či setrvání v EU jim vláda odpírá. V době referenda jsme kromě jednostranné kampaně pro vstup neměli žádné zkušenosti. Dnes už je máme.
Není bez zajímavosti, že tyto změny přišly potichu a bez zájmu médií zrovna v době, kdy je stále více lidí nespokojeno s dosavadní politikou a hledá změnu. Pro zabetonování pozic současných parlamentních stran a likvidaci možné konkurence udělali současní zákonodárci maximum. Že jde o bezprecedentní zásah do svobodné soutěže politických stran? Jistě. Jenže kdo by to řešil, když na pořadu mediálních dnů hlídacích psů demokracie byli Babiš, tábor v Letech, nebo migrační krize.
Vláda ČR: Žádné zpochybňování členství v EU občany nepřipustíme. Referendum nebude.
Když jsem to stanovisko četl, vzpomněl jsem si na 23. listopad 1989, továrnu ČKD, Miroslava Štěpána na balkóně a jeho slavné „…aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být“.
Vláda České republiky, na základě předchozího souhlasu Parlamentu České republiky, vycházejícího z vůle občanů České republiky vzešlé z voleb v roce 2017, tímto dává Evropské radě na vědomí, že Česká republika využívá svého práva dle Lisabonské smlouvy a oznamuje tímto Evropské radě, že Česká republika vystupuje z Evropské unie.
Pokuddnes Andrej Babiš říká, že když nevyhraje volby a skončí v opozici tak odejde, je to jedna z nejlepších zpráv, jakou jsem za poslední měsíce slyšel. Je sice pravda, že mění názor každý den podle toho, jak se mu to hodí pro pokračování jeho dosavadního byznysu se státem a zákony, nicméně s ohledem na kvalitu jeho charakteru mu tuhle část věřím. A těším se na ni, protože současný stav, tedy účast Agrofertu ve vládě a ve Sněmovně, nemá se skutečnou demokracií nic společného. Natož se svobodou.
Podle těch nahoře už tu máme zase protisocialistické živly, které nechtějí budovat světlé zítřky, a které je nutné podchytit. Sdružují se a dokonce, představte si to, veřejně mluví na demonstracích a podepisují petice. Už zase tu máme silové složky státní moci, které mají svoje špehy, práskače a seznamy politických extremistů, kteří mají jen jiný názor, hodných k eliminaci.
Cenzura internetu současnou státní mocí vyvolá ještě větší nevoli občanů, stejně jako ji vyvolala komunistická cenzura tisku, rozhlasu a televize. Lidé nejsou zase tak blbí, jak si v socialistickém Bruselu nebo v naší socialistické vládě myslí. Je jedno, na jakou světovou stranu si jezdíte pro noty, když jste odtržení od reality a nepoužíváte rozum.
Jedněm slouží pro útok, druhým na obranu. Těm prvním ji předem nikdo nikdy sebrat nedokáže. Těm druhým ji kvůli prvním nikdo nikdy sebrat nesmí. Zbraň byla a je součástí života lidí na Zemi. A bude.
Slova Jean-Claude Junckera by měla smysl jen za předpokladu, že by na jejich konci bylo „odstupuji“. O něčem takovém se nám ovšem může jen zdát. Jeho charakter a neměnný způsob uvažovaní jsou poznat i ze slov o tom, že se v příliš mnoha oblastech pletou do soukromých životů tam, „kde by mohly lépe konat členské státy“. Ne, pane Junkere, nejenže nemohly, ale hlavně neměly. Ani to ne.
485 článků (33 stránek)