Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
„Nezávislá“ státní zástupkyně, ministři, zkorumpovaní novináři, lokajští bankéři, supertuneláři, prodejce informací z archivu předlistopadových bezpečnostních služeb,....
.....novodobí cenzoři, zkompromitovaní politici všeho druhu, pravidelní respondenti České televize, genderové „odbornice a odborníci“… nekonečná řada jmen v seznamu Aspenského institutu. Jmen, která seznam, již svým umístěním, staví na pranýř.
Padla facka na sále. Petra Procházková plácala nesmysly a ve svém špatně připraveném vstupu na pražském Mezinárodním mediálním fóru neústrojně skládala propagandistické příběhy bez ladu a skladu, stejně jako ve své novinářské praxi. Její vystoupení bylo slabé a Vladimír Franta ji ocitoval na stránkách Sputniku. Procházková neunesla nastavené zrcadlo a rozhodla se bránit útokem. ZDE
A na pódium nám předlistopadový komunista a známý udavač pozval staré páky. Vystoupí normalizační kádrovák v masce kněze, biskup, jenž se bojí vlastních dětí, distributor dobra Made in USA, diplomat, jehož neuměle přepsali v seznamu spolupracovníků StB na ženskou, Sorosův vedoucí českého VUMLu…
Pro dnešek se podívejme na Evropské hodnoty. Zdálo by se, že prostinký Jakub Janda je na svou práci sám a že zoufale bojuje proti větrným mlýnům české vlastenecké ignorace. Milí čtenáři, není tomu tak. Při bližším zkoumání zjistíte, že za ním stojí intelektuálně a morálně silná elita, jež mu do ouška šeptá a pomáhá v jeho nebezpečné práci. Precizuje s ním argumenty, které pak, hoch nešťastný, do světa vypouští a neohroženě prosazuje.
Co mají společného maršálův pomník a Havlova lavička? Konšely z Prahy 6, na jejímž území se obě instalace nacházejí, zaujala Koněvova role při potlačení maďarského povstání, což dali vepsat na tabulku. Podobnou by zasluhovalo opatřit také trapné sedátko, aby se nezapomnělo na nehynoucí zásluhy bývalého prezidenta při ospravedlnění bezprecedentního útoku NATO na Jugoslávii.
Vymývají mozky našich potomků, vnucují nám genderovou ideologii, znevažují zralost a zkušenost, cenzurují. Polykají miliardy a pracovní síly, jež chybí jinde.
Bývalý vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžič dostal doživotí. O procesu panují pochybnosti, zvláště však o spravedlivém přístupu ke všem účastníkům balkánského konfliktu. Ale budiž. Vítěz triumfuje nad poraženým a „nezávislý“ soud se přizpůsobí. Historicky normální situace.
Na Slovensku se jako kandidát na úřad prezidenta objevil bývalý předseda Nejvyššího soudu a ministr spravedlnosti, soudce Štefan Harabin. Nebojácně definuje skutkové podstaty trestných činů čelných slovenských politiků, včetně samotného prezidenta. Chrlí právní analýzy Globálního paktu, Istanbulské úmluvy, vymezuje se jasně vůči uzurpátorství Evropské unie, hájí suverenitu Slovenska, národní svébytnost, rodinu proti genderovým sociálně inženýrským nenormálnostem a podporuje úzkou spolupráci V4.
Nechci Ondřeje Koláře vídat, kterak předsedá konšelům na Praze 6. a už vůbec se mi nechce hledět na Drahošovské nic v Senátu. Na Praze 4 kandiduje Benjamin Kuras. Inteligentní a vzdělaný člověk. Člověk rozhleděný, člověk, který se intenzivně zaobírá problémy tady a teď. Neplácá, neučí se nazpaměť floskule. Komu dáte přednost? Poslušným robůtkům nebo lidem z masa, kostí, dobrých mravů a srovnaných myšlenek?
Jak je možné, že doposud český stát neparalyzoval zemského škůdce č. 1 – Zdeňka Bakalu? Jak je možné, že všichni, kdož mu umožnili podnikatelsky, mediálně a politicky řádit v našich zemích, pobíhají bezstarostně po pastvinách jako kůzlat stádo? Jak je možné, že jsme mu nevykroutili české suroviny z rukou? Kdo vůbec zavinil, že se zprivatizovalo nerostné bohatství, jež musí kontrolovat stát a jedině stát? Bakala přece dřevo nezkameněl. A kdo prodal horníkům střechu nad hlavou? A kdo mu to umožnil?
Protože pořad České televize vyvolal mnoho ohlasů upozorňující na redaktory ČT patrně záměrně zamlčování významných faktů nebo jimi zkreslování skutečnosti a skandalizování médií, která o předávání Krameriových cen zveřenila reportáže. V pořadu byl citovaný i předseda Asociace Stanislav Novotný, který pro pořad odpověděl na více otázek. Pro srovnání si přečtěte, jak na všechny otázky redaktorky odpověděl Stanislav Novotný.
A bizarní kousky předvedl v poslední době také ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis. Ten by byl rád, kdybychom zakázali ukrajinsko-americké klavíristce vystupovat v Rudolfinu, protože se mu nelíbí její politické názory, a stejně by postupoval vůči Alexandrovcům, protože ti nepředstavují kulturu, ale ruskou pohrůžku. Veřejně se také vyslovil pro zablokování ruských mediálních serverů působících v ČR. No a k dovršení všeho nás poučil, že Evropa je ve válce s Ruskem a že podle toho musíme jednat.
Jedním z hlavních pilířů demokracie zůstává svoboda slova. Zavíráte-li ústa vlastním občanům, protože nechcete slyšet nepříjemnou pravdu, omezujete tak nejenom svobodu slova, ale každým takovým aktem demontujete demokracii a tím i omezujete možnost nápravy nespravedlností a křivd. Je smutné, že právě toto musíme pozorovat v zemi, která na poli základních lidských práv a svobod patří mezi hlasité kritiky jiných.
Lidem toužícím po světovládě nejsou národy po chuti. Vedle rodiny je proto národ vystaven nejsilnějšímu dlouhodobému tlaku. Nadnárodním chamtivcům i velmocem bude vždy trnem v oku, protože už samotná svébytná národní komunikace v tak složitém jazyku, jakým je čeština, znesnadňuje pronikání do myslí poddaných. Soubor gest, zvyků, postojů, pohybů a třeba i vtipů a místního humoru vytváří nuance, které by rád každý despota a kolonizátor vymýtil. Není si totiž při loupení a zotročování jistý. Nemůže si být jistý dokonce i v případě, když mu najatý zrádce vypráví špatnou angličtinou o české realitě.
Takové vyhodnocování soukromých zpráv založené na prohledávání jejich obsahu je ve svém důsledku cenzorstvím a v zásadním rozporu se zákonem nařízenými požadavky na důvěrnost komunikací. Tímto jednáním došlo k zásahu do základních ústavních práv týkajících se soukromí i sdělování informací.
28 článků (2 stránky)