Bylo to právě Kosovo, které mne přimělo k tomu, abych odešel z vysokých armádních postů a s politikou NATO a tedy i naší země a její armády se nadobro rozloučil. I zde se mnohým zdálo, že přeháním, vymýšlím si, sleduji nějaké jiné pochybné osobní cíle a bůhvíco jiného... Nebylo tomu tak. Kosovská mise mne „probrala“, zorientovala, znechutila a otevřela mi oči natolik, že jsem se musel s armádou a hlavně politikou NATO rozejít.
Občanská válka na Ukrajině nám otevřela oči s konečnou platností. Naši politici dlouhodobě otevřeně podporují ukrajinskou fašistickou vládu a schvalují tím zabíjení civilistů na Donbasu. Snaha o novelizaci branného zákona a změnu přísahy, která by umožnila posílat naše sotva dospělé děti kamkoliv do světa (přesněji na ruské hranice) umírat za zájmy USA, je vrchol arogance moci. A zrůdná myšlenka, že odváděny budou i dívky, se už zcela vymyká chápání.