Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Kdo chce, může Markovi pomoci
Suma sumárum: Společnost bez dětí, projektovaná zeleno-duhovou internacionálou, je společnost bez budoucnosti. Což hraje do karet třetímu do party, propagujícímu zrušení hranic mezi státy, hodnotovou rovnost kultur a masovou migraci do zdegenerovaných společností umírajícího Západu.
Alternatívna narušila informačný monopol novodobých hlásnych trúb panujúceho systému, teda redakčných manipulátorov a cenzorov. Prejavuje sa to od jednostranného a nevyváženého pohľadu na historické udalosti, po vojnové konflikty v 21. storočí až po dennodennú mediálnu masáž divákov, poslucháčov a čitateľov v oblasti ekonomiky, politiky, kultúry a poznania, od ekonomických kríz až po klimatické zmeny.
Přestože se v žádném z mých článků nic antisemitského nevyskytuje – své bližní zásadně posuzuji podle skutků, nikdy podle etnické příslušnosti – a ve svých vyjádřeních to jasně dokládám, mnozí novináři a politici tuto hnusnou pomluvu šíří dál. A ve veřejnoprávních Událostech, komentářích přitom po tři vlahé večery nepřestávají zobrazovat mou tvář, aby bylo jasné, do koho si po Ladislavu Jaklovi dnes může ona poněkud zostřená „pravdoláska“ praštit.
Když už je prezident Zeman tím onálepkovaným "agentem Kremlu", mohl by se ruským prezidentem dát inspirovat pro chvíle, až bude 28. října předávat státní vyznamenání.
V předvečer Mezinárodního dne dětí totiž Vladimir Putin udělil Řád rodičovské slávy rodičům, kteří pečují o velké rodiny. Ocenění předával v Alexandrovské síni Velkého kremelského paláce, aby ta sláva byla široko daleko viditelná. Tento rok udělil vyznamenání rodinám z Moskvy, Petrohradu, Sevastopolu, Republiky Altaj, Kabardsko-Balkarska a Sverdlovské a Sachalinské oblasti.
Matteo Salvini zmínil ve svém proslovu nedávný výrok kardinála Saraha z africké Guiney, vyzývajícího k zásadnímu přehodnocení vstřícného postoje k masové migraci: “Je lépe, když každý žije tam, kde se narodil“. Není snad třeba připomínat, že tento černý služebník Církve nepatří do okruhu Františkových oblíbenců. Ocenil též postoje Jana Pavla II. a Benedikta XVI., kteří nepřestávali varovat, že pokud se Evropa obrátí zády ke svým křesťanským kořenům, přestane být Evropou.
Musel jsem se štípnout do ucha, zda se mi to celé nezdá.
Lze naříkat nad ztrátou vlády nad vlastní zemí, když české stavy o dva roky dříve předaly žezlo Koruny české do rukou „cizáka“ z Falce? Lze vinit katolíky z rekatolizace českých zemí, když si princip „čí země, toho náboženství“ prosadili protestanti při sjednávání Augsburského míru? Byli katolíci svou náboženskou nesnášenlivostí výjimkou? V řadě zemí, v nichž se vlády ujali protestanti, bylo katolické náboženství zakázáno a jeho propagace byla trestána smrtí.
Snad je ale nyní zjevné, proč média v zemích, kde je sexuální zneužívání mladistvých katolickými kněžími aktuálně zprávou číslo jedna, neumí k pochopení daného stavu ničím zásadním přispět. Jedním dechem obviňují církev z krytí svých sexuálních predátorů i z toho, jak je ve svém přístupu k homosexualitě ještě pořád příliš konzervativní. A nedají s tím pokoj, dokud nebudou katoličtí biskupové kráčet v čele homosexuálních „prajdů“.
Druhým důvodem mého rozhořčení je obvinění mé osoby a Akce D.O.S.T., jež z aktivitami nadačního fondu nemá nic společného, z antisemitismu. Ze strany Pavla Šporcla se jedná o pomluvu, která má jediný cíl – zdiskreditovat a profesně i lidsky ublížit. Antisemitismus se mi z morálních důvodů příčí, proto bych nikdy nesouhlasil s podporou takto zaměřených aktivit.
Proto mi nezbývá než bránit svou čest soudní cestou a požadovat po panu Šporclovi adekvátní satisfakci, určenou ve prospěch nadačního fondu Má vlast.
Tak jako v letech minulých, také letos je mezi hlavními partnery Prague Pride velvyslanectví USA. Půjde také Trumpův republikánský velvyslanec Stephen B. King na čele průvodu oplzlé hrdosti, jak to činil jeho předchůdce Shapiro? I kdyby nešel, i nadále platí, že se oficiální podporou pražského „prajdu“ USA nepřijatelným způsobem vměšují do českého veřejného života. Ani mýtické hackery na to nepotřebují, protože jim významný počet našich politických bumbrlíčků zobe z ruky zcela dobrovolně.
ážení členové Rady ČT,
normalizační Československá televize měla několik pořadů a „moderátorů“, které sledovali jen kovaní bolševici nebo političtí masochisté. Jejich „veřejnoprávní“ hodnota však byla nesporná – připomínali nám, v jak absurdním režimu žijeme. Úplně stejný pocit jsem měl, když jsem si v neděli pozdě večer pustil pořad Luboše Rosího Newsroom. Stejná dikce, tentýž zápal v očích, burcující publikum do boje proti rozvracečům socialismu, pardon, liberální demokracie.
Rok se s rokem sešel a je tu další slet členů a hostů skupiny Bilderberg. Na konto této globální vládu vyhlížející vypečené partičky aktivních i vysloužilých politiků, průmyslníků a finančníků, akademiků, vojenských odborníků a tvůrců veřejného mínění z předních mediálních koncernů se sneslo – i autorem těchto řádků – již nemálo veřejné kritiky. Není proto třeba obšírněji objasňovat, že smyslem těchto setkání není obrana křesťanské víry, občanských svobod či suverenity národních států, ale pravý opak.
Pamatujme si proto jména ředitele Národního divadla v Brně Martina Glassera či Babišova brněnského primátora Petra Vokřála, a spolu se všemu slušnými lidmi jim připomínejme, že svou pokřivenou obhajobou svobody připravují půdu pro její definitivní zničení. Zato na Miroslava Kalouska, který si v jednotě s pokrokovou kulturní frontou a bývalou členkou Nejvyššího sovětu (krycím jménem Ústavní soud) uvědoměle zatweetoval Je suis Husa na provázku, snad už naopak raději definitivně zapomeňme.
V neděli 7. ledna 2018 zemřel v irském Dublinu vlivný politik EU, pracovník OSN a šéf nadnárodních korporací Peter Sutherland. V jednom ze svých projevů se nechal slyšet, že "migrace z kulturně odlišných zemí je vítanou příležitostí, jak narušit homogenitu evropských národů“. Ostatně stejný úkol přisuzoval Evropské unii, od níž si sliboval, že ve své cílové podobě definitivně nahradí historicky překonaný koncept národního státu. Však se mu též přezdívalo „otec globální vlasti“.
Díky jeho celoživotnímu úsilí ví o fatimském poselství nejen mnoho ruských věřících, ale i nejvyšší představitelé ruského státu. Podle důvěryhodného svědectví se o požadavku zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie mělo hovořit i během setkání Vladimíra Putina s papežem Františkem, na papežovu žádost však bylo od rozhovoru na toto téma upuštěno. Ruský prezident při této schůzce požádal o zprostředkování schůzky se známým římským exorcistou P. Gabrielem Amorthem. Ani ta se však neuskutečnila. Krátce po těchto jednáních P. Gruner i P. Amorth umírají…
344 článků (23 stránek)