Proč nejsem antifašistou. Pohrdám těmi, co parazitují na Židech
Autor: Tomáš Pecina | Publikováno: 10.01.2013 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Mnohým jako by ani po 23 letech nedocházelo, že komunisté nebyli špatní proto, že potlačovali správné názory na úkor špatných, ale proto, že nepřipustili názory nesouhlasné s těmi svými. Za druhé mám pocit, že v celém antifašistickém hnutí je příliš mnoho přetvářky a falše. Proč Romea tak velebí Židy a tolik píše o holocaustu? Není náhodou hlavním důvodem to, že se tak chce zavděčit svému největšímu sponsorovi, a kdyby se jím stal kupříkladu Muslim, nezačali by titíž lidé se stejnou vehemencí a vervou uctívat Alláha a proklínat Stát Israel?

V roce 1924 zveřejnil Karel Čapek úvahu Proč nejsem komunistou. Na otázku, kterou si položil, odpovídá:  Protože moje srdce je na straně chudých, a vysvětluje, velmi důkladně, precisně a nadčasově, své výhrady k marxistické ideologii a jejím východiskům. Je to brilantní essai, a asi vůbec nejlepší politický text, který Čapek kdy napsal.

Když jsem se do něj nedávno znovu začetl, uvědomil jsem si, že něco dost podobného jako Karel Čapek ve 20. letech s komunismem zažívám i já nyní ve vztahu k tomu, co se – bez ohledu na nepřesnost toho termínu – běžně označuje jako antifašismus, antifašistické hnutí.

O co lépe by se mi vedlo, kdybych byl antifašistou!

S křiklavou plackou antifašismu na klopě a s ohnivou, přiměřeně naivní rhetorikou proti nim, tedy fašounům, náckům a vůbec politicky nahnědlým spoluobčanům, najmě těm sdružujícím se v D.O.S.T.u nebo obývajícím blízké podhradí, bych měl všude otevřené dveře. A kdybych k tomu dokázal přidat něco lísavého filosemitismu, bezesporu bych se již dávno stal uznávaným místním intelektuálem, ozdobou seminářů a konferencí na toto thema, opěvovaným hrdinou Romea.cz a mužem, jehož bonmoty by patřilo k dobrému tonu znát a citovat.

Proč to vše nechci, a volím raději cestu odporu, ne sice Národního, ale individuálního, nicméně o nic méně protifašistické elity provokujícího?

Nejspíš hlavně proto, že ve mně z mládí uvízlo příliš mnoho z protestantské ethiky, z anglikánského pojetí straight and narrow path, z pojmu fairovosti, jímž musím svět kolem sebe a chování druhých vždy poměřovat, z příkazu nepřipustit bezpráví, byť se dělo i člověku nehodnému.

V mladém muži, který je ve vězení za projevení svého politického názoru, nedokážu vidět, jak kdysi napsala Věra Tydlitátová, trestaného neonacistu, ale právě jen člověka, kterého přivádějí k soudu v poutech za to, že se choval v souladu se svým, možná mylným, ale přesto legitimním a upřímným přesvědčením. Trestat lze za skutky, ne za názor.

Mnohým jako by ani po 23 letech nedocházelo, že komunisté nebyli špatní proto, že potlačovali správné názory na úkor špatných, ale proto, že nepřipustili názory nesouhlasné s těmi svými.

Za druhé mám pocit, že v celém antifašistickém hnutí je příliš mnoho přetvářky a falše. Proč Romea tak velebí Židy a tolik píše o holocaustu? Není náhodou hlavním důvodem to, že se tak chce zavděčit svému největšímu sponsorovi, a kdyby se jím stal kupříkladu Muslim, nezačali by titíž lidé se stejnou vehemencí a vervou uctívat Alláha a proklínat Stát Israel? Prosím, sáhněte do svědomí, opravdu jste si jisti, že ne?

Jsou tu příklady, které varují a nutí k obezřetnosti. Česká advokátní komora je jedním z nich. Za druhé republiky, v době, kdy to bylo společensky žádoucí, vyloučila ze svých řad advokáty židovského původu, a nyní, kdy je společensky žádoucí toho litovat a omluvit se, udělala právě to.

Myslím si tohle: Bylo velkým hrdinstvím poskytnout rodině Anny Frankové v r. 1942 pomoc. Není hrdinstvím postavit dnes Anně Frankové sochu a zavřít do vězení každého, kdo si dovolí zpochybňovat authentičnost jejího deníku.

Jsem hlubokým přesvědčením sionista a filosemita, to je o mně známo, ale to mi nebrání vidět oportunismus těch, kteří se snaží vetřít do přízně Židů v naději na osobní prospěch, a takovými lidmi pohrdat. To vše přirozeně s douškou, že jsem příliš velkým individualistou, než abych vynášel kolektivní soudy jakéhokoli druhu, ostatně jsem sám poznal mezi Židy i Nežidy lidi poctivé i nepoctivce, upřímné i falešníky, altruisty i sobce a prospěcháře; původ nebyl nikdy tím, co bych bral jako první v potaz, či spíše co bych vůbec při hodnocení druhého zvažoval.

A za třetí, i kdybych chtěl, nemohu nevidět neslušnost lidí jako František Kostlán, Klára Kalibová nebo Věra Tydlitátová. Naposledy u posledně jmenované, jež neměla problém zveřejnit o mně hanopisný článek, aniž by mi dovolila se k němu jakkoli vyjádřit nebo jen reagovat na útoky proti mně v diskusi pod ním. Nechci být neslušný, a toto není strana, na které bych chtěl být. Kdykoli, v jakékoli situaci.

Ti tři jmenovaní jsou pro mě stejní jako nacisté, protože ve jménu svého Dobra jsou ochotni omluvit jakékoli darebáctví a tolerovat jakoukoliv špinavost, a jsou horší než neonacisté, protože na rozdíl od nich mají moc, kterou se nerozpakují zneužít.

To jsou tedy v krátkosti důvody, proč budu raději i nadále v české společnosti páriou a proč se budu zastávat těch, kterých jsem se zastával doposud.

 

http://slepeckahul.pecina.cz

 

Čtěte také:

Fašismus zmutoval z nacionálního do multikulti hávu

Ví vůbec, ctěná paní socioložka Šiklová, co je to fašismus...? My, gadžové, jsme prý rasisté a fašisté

Jsi napravo? Pak je to "fašismus"!