Americké volby - morální aspekty
Autor: Roman Joch | Publikováno: 14.11.2006 | Rubrika: Svět
Ilustrace
USA jsou stále "národ 50:50" - nenastal posun od republikánů k demokratům, ale volební účast republikánů byla nižší než volební účast demokratů: mnozí republikánští voliči byli nespokojeni s relativně levicovou politikou republikánských kongresmanů a proto zůstali doma; zatímco demokratičtí voliči, naštvaní na presidenta Bushe a frustrovaní z porážek v letech 2000, 2002 a 2004 se účastnili voleb v hojné míře.

USA jsou stále "národ 50:50" - nenastal posun od republikánů k demokratům, ale volební účast republikánů byla nižší než volební účast demokratů: mnozí republikánští voliči byli nespokojeni s relativně levicovou politikou republikánských kongresmanů a proto zůstali doma; zatímco demokratičtí voliči, naštvaní na presidenta Bushe a frustrovaní z porážek v letech 2000, 2002 a 2004 se účastnili voleb v hojné míře.

Není nic nezvyklého na tom, že ve volbách v šestém roce presidenta (u těch presidentů, kteří byli znovuzvoleni) strana presidenta výrazně ztrácí a strana opoziční získává. Např. v šestém roce demokrata F.D. Roosevelta, v r. 1938, republikáni výrazně posílili; stejně tak v dalším šestém roce demokratických presidentů Roosevelta a Trumana (Roosevelt zemřel a nahradil jej jeho vicepresident Truman), v r. 1946. Naopak, v šestém roce republikána Eisenhowera, v r. 1958, výrazně uspěli demokraté. Poté v šestém roce demokratů Kennedyho a Johnsona (po zavraždění Kennedyho se presidentem stal jeho vicepresident Johnson), v r. 1966, uspěli republikáni. V šestém roce republikána Nixona - v r. 1974 - došlo k zdrcujícímu vítězství demokratů. A konečně, v šestém roce republikána Reagana - v r. 1986 - republikáni ztratili svou většinu v Senátu.

Ona porážka strany presidenta v šestém roce jeho vlády bývá tradičně velice výrazná. Nyní demokraté výrazně uspěli ve volbách do Sněmovny reprezentantů, ale výsledek do Senátu je těsný - podle toho, jak dopadnou opakovaná sčítání v Montaně a ve Virginii, si republikáni udrží buď těsnou většinu anebo demokraté těsnou většinu získají. To však bude mít zásadní důsledky pro schvalování soudců, možná včetně soudce Nejvyššího soudu (o tom později).

Novým spíkrem - předsedkyní, dle naší terminologie - Sněmovny representantů je Nancy Pelosiová z výrazně levého a v morálních otázkách radikálně liberálního křídla demokratické strany. Jen pro srovnání - dosavadní republikánský spíkr Sněmovny Dennis Hastert představoval geograficky i sociologicky průměrný americký obvod - předměstí Chicaga, obývané vyšší střední třídou. Nancy Pelosiová reprezentuje San Francisco město střed, tedy obvod nadprůměrně bohatých lidí, velice liberálních v morálních otázkách, mladých, převážně svobodných profesionálů a yuppies, z nichž značná část jsou homosexuálové (její obvod je asi ten s největší koncentrací aktivních, otevřených homosexuálů v USA). Populace Hastertova obvodu se rozrůstá, populace obvodu Pelosiové klesá - nikdo tam nemá děti (a když náhodou někdo má, odstěhuje se pryč).

President Bush za ty dva roky, co mu zbývají, toho moc neudělá, ale rozhodně může nominovat řadu soudců, včetně soudce Nejvyššího soudu, pokud liberální osmdesátník John Paul Stevens rezignuje anebo zemře (což je možné). V takovém případě by měl Bush šanci nominovat pátého konzervativního soudce (z 9 soudců Nejvyššího soudu), který - kdyby byl Senátem schválen - by mohl hlasovat za zrušení soudního rozhodnutí Roe vs. Wade z r. 1973, jež učinilo potrat ústavním právem (v případě zrušení by o legálnosti potratů rozhodovaly státy Unie - jejich parlamenty či občané v referendech). Zda pátý konzervativní soudce Nejvyššího soudu bude schválen, samozřejmě rozhodne to, zda většinu v Senátu budou mít republikáni anebo demokraté. Proto teď nejistý výsledek senátních voleb v Montaně a Virginii je tak důležitý: získají-li oba senátorské posty demokraté, mají v Senátu většinu; získají-li byť jeden republikáni, mají většinu oni (neboť v případě poměru 50:50 rozhodující 101. hlas má vicepresident, kterým je teď republikán Dick Cheney).

Zbylé dva roky se nic závažného nebude dít, president Bush již nic závažného neprosadí a demokraté rovněž sami od sebe nebudou mít sílu cokoli kontroverzního prosadit (president má právo veta). Budou jen Bushovi znepříjemňovat život. Tyto dva roky budou přípravou na presidentské volby 2008 a obě strany vše podřídí strategii supervolebního roku 2008. Presidentská volební kampaň již začala: u demokratů má největší šanci na nominaci Hillary Clintonová, u republikánů senátor John McCain a dosavadní guvernér Massachusetts Mitt Romney, který je mormon.

Ve čtyřech státech bylo zakázáno uznávání svazků homosexuálů, v jednom státě (Arizoně) nebyl ústavní zákaz homosexuálních svazků schválen (neznamená to, že byly schváleny, znamená to, že nebyly ústavně zakázány a může o nich rozhodnout arizonský parlament). V Jižní Dakotě byl v referendu odmítnut absolutní zákaz potratů, který předtím přijal parlament Jižní Dakoty.

Principiální konzervativní a pro-life senátor, republikán Rick Santorum, byl v Pennsylvánii poražen. Je to největší ztráta konzervativců v letošních volbách.

Republikánská menšina ve Sněmovně reprezentantů je v důsledku volební porážky nyní více konzervativní, než byla republikánská většina před volbami: většina liberálních a centristických republikánů ze severovýchodu USA byla poražena ještě levicovějšími demokraty.

Ideologická polarizace obou stran pokračuje: demokraté se stávají levicovějšími a republikáni konzervativnějšími.

Čekejme velice těsný výsledek v roce 2008: jak jsem uvedl na začátku, Amerika zůstává "národem 50:50".

www.obcinst.cz