Bursíkova vláda. S předsedou Topolánkem.
Autor: Jiří Zahrádka | Publikováno: 18.01.2007 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Z politických veletočů má tedy asi největší zisky Bursík. Vyjednal post ministra zahraničí pro stoupence nějaké formy euroústavy a „Havlovce“, čímž se mu podařilo vyvolat spory v ODS (mimochodem obhájkyni jaderné energie), protlačil do vládního programu ekologickou daňovou reformu a svými líbivými, byť obsahově nepříliš oslňujícími výroky získává sympatie povrchních českých voličů.

Topolánkova ODS vyhrála červnové parlamentní volby. Nazývat ji však vítěznou stranou zní s ohledem na momentálně poslední jmenovanou vládu premiéra Topolánka jako krutý sarkasmus. Zaprvé, vládní koalice ODS, křesťansko-demokratických lidovců a Strany zelených má dohromady jen 50 procent mandátů v poslanecké sněmovně. Zbylé dvě strany – Paroubkovi socialisté a komunisté – odmítají vládu podpořit. I kdyby se zdařil pokus získat nějakého „přeběhlíka,“ byla by vláda v parlamentu citelně paralyzována.

Jenže ODS je značně paralyzovaná i v samotné vládě. Svou předvolební kampaň postavila na ekonomických tématech. Ministerstvo financí však na rozdíl od dosavadní Topolánkovy vlády, které poslanci nedali důvěru, nedostala ODS, ale křesťanští demokraté. Konkrétně bývalý předseda Kalousek. Ten, který podrazil své partnery v ODS a Straně zelených překvapivou nabídkou spolupráce s Paroubkem. Ten, jehož podraz byl i na samotné lidovce (známé jako lehké děvy české politiky) už příliš, a proto jej sesadili. Argumentem v jeho prospěch je alespoň kompetentnost – Kalousek se těší pověsti ekonomického odborníka. Jakou kompetenci pro řízení dalšího významného ministerstva, které obsadili lidovci – totiž ministerstva obrany – má však právnička Vlasta Parkanová, je otázkou. Stejně jako to, proč musela tato strana dostat i ministerstvo pro místní rozvoj, které je zodpovědné za čerpání dotací z eurofondů, a je tedy považované také za jedno z nejvýznamnějších.

Stejně štědrý byl ale Topolánek i k Zeleným. Těm daroval (opět na úkor dosavadního ministra za ODS) resort zahraničí. Předseda Zelených Martin Bursík do jeho čela prosadil Karla Schwarzenberga. Ten je považovaný za Havlova člověka (Havel mimochodem před volbami podpořil právě do té doby mimoparlamentní Zelené) a není proto divu, že se jeho nominace setkala s nelibostí u současného prezidenta Klause. Jakkoli je Schwarzenberg lidsky sympatický, je vskutku otázkou, jak bude tento člověk s českým a švýcarským pasem, od dětství žijící v Rakousku, obhajovat zájmy především českého státu. Třeba proti jeho druhé vlasti ve sporech o jadernou elektrárnu Temelín. Tím spíše, když další zelená ministryně, Dana Kuchtová, stačila ještě před jmenováním do funkce uspíšit pokles akcií jedné z nejvýznamějších českých společností – energetického ČEZu – slovy o nakročení k úplnému zastavení Temelína. Jak bezelstně otevření jsou ti Zelení! Že by ve vysoké politice měla vážit slova i s ohledem na zájmy podílníků českých podílových fondů, které mají akcie ČEZu ve značné oblibě, si madam Kuchtová asi neuvědomila. Nuž, kardinál Richelieu se do paní ministryně určitě nevtělil, řekne si optimista.

ODS, formální vítez voleb, je tak trochu přidušena. Je šílenější její předseda Topolánek, který rozdává strategické resorty koaličním partnerům, nebo šéf křesťansko-demokratických lidovců Čunek, který post ministryně kultury nabídl režisérce Třeštíkové? Ta je totiž známa svou aktivní podporou homosexuálních a lesbických akcí a výrokem, že kostely jsou „chrámy pokrytectví a netolerance.“

Z politických veletočů má tedy asi největší zisky Bursík. Vyjednal post ministra zahraničí pro stoupence nějaké formy euroústavy a „Havlovce“, čímž se mu podařilo vyvolat spory v ODS (mimochodem obhájkyni jaderné energie), protlačil do vládního programu ekologickou daňovou reformu a svými líbivými, byť obsahově nepříliš oslňujícími výroky získává sympatie povrchních českých voličů.

Může se zdát, že ministryně bez portfeje, Džamila Stehlíková, má kompetence pro členství v „evropsky progresivní“ vládě jasné: je žena, je Zelená, a je Džamila (docela perspektivní jméno). Ale je tu ještě něco. V 80. letech přednášela v Moskvě na katedře psychiatrie. Nelze se ubránit dojmu, že její odbornou péči budou členové české vlády moc potřebovat. A ještě více zbytek národa.

Jiří Zahrádka

www.EUportál.cz

vyšlo v časopise Týždeň, www.tyzden.sk