OSN – sídlo demokracie nebo doupě terorismu?
Autor: Benjamin Kuras | Publikováno: 19.02.2007 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
OSN - které mělo po porážce nacismu sloužit jako mezinárodní autorita k šíření demokratických a humanistických hodnot - se proměnilo v absurditu korupce a instrument sloužící k podpoře totalitních a teroristických režimů proti demokracii, občanské svobodě a lidským právům. Stejně tak jako předválečná Liga národů ztratila smysl, když se ukázalo, že je nepoužitelná k obraně demokracie před fašismem, OSN přestává být užitečná jako arbitr mezinárodní legality a zdroj nadnárodní morality v mezinárodních vztazích.

Přetiskujeme starší článek Benjamina Kurase o OSN, který je však svým obecným vyzněním aktuální stále.

Británie dostala před delším časem od OSN vynadáno, že nepraktikuje lidská práva tak, jak by odpovídalo normám OSN. Dokonce se o tom mělo s vážnou tváří hlasovat jako o rezoluci. Týkalo se to případu nějakých azylantů z nějaké rozvojové země, kterým britský azylový systém neposkytl dostatečně kvalitní ubytování a stravu odpovídající jejich kulinární kultuře a náboženské dietě. Stížnost byla podávána zhruba zároveň s pokusem o rezoluci označující Spojené státy za hrubého porušovatele lidských práv vězněním osob zajatých v Afghánistánu v řadách islámských teroristických bojůvek.

Stížnosti OSN podávala země, která předsedala Komisi OSN pro lidská práva. Tou zemí je Súdán, kde arabští muslimové s přímou podporou vlády a jejího celostátně nastoleného práva šariá již dvacet let likvidují vesnice a města a vyvražďují černochy - vesměs jiných náboženství, ale v poslední době i černé muslimy. Při tom jen tak jakoby mimochodem znásilňují prakticky každou ženu a dívku, která se jim dostane do rukou, včetně osmiletých, které pak nechávají milosrdně na živu jako sexuální otrokyně.

Přidejte si k tom všechny představitelné a nepředstavitelné metody mučení, loupeže a masakrování, abyste si udělali představu, kdo dnes v OSN diktuje, co jsou lidská práva. V Komisi pro lidská práva vedle Súdánu sedí známé "lidskoprávní" země jako Zimbabwe, Čína a Libye, která byla předsedkyní Komise před rokem.

Súdánských povražděných jsou už tři miliony, které by si zasloužily definici rasově náboženské genocidy. Označit Súdán něčím podobným však nikoho v OSN nenapadlo, neboť tuto nálepku už má rezervovanou pro arcivraha Izrael, proti němuž jsou namířeny téměř tři čtvrtiny všech rezolucí vydaných od jejího založení. Nejnovějším projevem hodnot a norem OSN byl rozsudek jejího soudu, že stavbou zdi se Izrael dopouští ilegální anexe území, která mu nepatří. Rozsudek za soud OSN vynesl vrchní soudce z Číny. Pamatuje si ještě někdo Tibet?

V očích západních levicových liberálů země jako Súdán - a taky třeba Libye, Sýrie, Saúdská Arábie, Írán, Zimbabwe a další tucet afrických zemí masakrujících své občany - za nic nemohou. Dělají to jen ze zoufalství nad tím, jak je krutě vykořisťují západní imperialisté. Proto se nikdo nepohoršuje ani nad jejich hrůzovládou, ani nad jejich drzostí kázat Západu o lidských právech.

Stejně tak se nikdo seriózně nepohoršoval nad terorem Saddáma Husajna, tak jako se ani dodnes nikdo seriózně nepohoršuje nad podrobnostmi Saddámových masakrů, hromadných hrobů a sadistických metod mučení, které vycházejí po svržení jeho režimu najevo. Zatímco za hospodářských sankcí umíraly tisíce Iráčanů hladem, Saddámova vládnoucí klika spolu s činiteli OSN a některými evropskými politiky ulívala miliony dolarů z podvodných transakcí obcházejících oficiální mezinárodní embarga a bojkoty. Vinu za tento hladomor přikládali - za podpory horlivých západních levicových demonstrantů - krutému embargu, které na mírumilovný Irák uvalil Západ, především ty věčně válkychtivé Spojené státy.

Po Saddámově pádu však vyšlo najevo přibližně 270 jmen činitelů OSN a politiků až padesáti zemí, kteří si v komplotu se Saddámem mastili kapsy na podvodných kontraktech výměny irácké ropy za západní potraviny a léky. Tyto transakce se prováděly pod sponzorstvím OSN ve formě finančního clearingu, na který OSN doplácelo. Pečlivé záznamy Saddámova režimu ukazují, že zprostředkovatelé prodeje ropy si připočítávali vysoké provize, z nichž deset procent vraceli Saddámovi. Dodávky potravin a léků se šidily buď dodáváním starých a zkažených za oficiální cenu čerstvých, nebo menším množstvím, než se oficiálně uvádělo ve výkazech pro OSN. Saddámovi se při tom ponechávalo právo volit si zprostředkovatele podle svého výběru, což znamenalo podle toho, kdo mu přimázne. Že mezi nimi bylo nejvíc Rusů a Francouzů, vysvětluje, proč Rusko a Francie se tak vehementně snažily blokovat invazi Iráku. Že následkem jejich chamtivosti umíraly hladem tisíce iráckých děti, jim bylo lhostejné. Vždyť bezmála celý svět věřil, že jejich mizérii způsobil samotnými sankcemi Západ.

OSN - které mělo po porážce nacismu sloužit jako mezinárodní autorita k šíření demokratických a humanistických hodnot - se proměnilo v absurditu korupce a instrument sloužící k podpoře totalitních a teroristických režimů proti demokracii, občanské svobodě a lidským právům. Stejně tak jako předválečná Liga národů ztratila smysl, když se ukázalo, že je nepoužitelná k obraně demokracie před fašismem, OSN přestává být užitečná jako arbitr mezinárodní legality a zdroj nadnárodní morality v mezinárodních vztazích.

Možná nastal čas se zamýšlet, zda není na čase ji rozpustit a nahradit ji nějakou mezinárodní organizací výlučně a prokazatelně humánních států, do které by se každý nový stát musel kvalifikovat zaváděním a dodržováním měřitelných demokratických a humanistických norem, tak jako se nedávno do kategorie západních demokracií musely kvalifikovat bývalé komunistické státy. Státy, které se nekvalifikují, by měly zůstat izolované na okraji civilizovaného světa jako smradlaví prašivci, kteří do slušné společnosti nesmějí, dokud se neumyjí a nenaučí slušně chovat.

No a už zde zase máte vizi lepšího světa. A snadno realizovatelnou. Bez násilí, pučů a revolucí.