Postupný zánik britských svobod
Autor: Benjamin Kuras | Publikováno: 25.02.2005 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
A aby jim anglosaský právní systém nezůstával nastaveným křivým zrcadlem, rozhodli se jej efektivně zlikvidovat. Když se jim to nepodařilo fyzickou okupací vojenskou ani násilnou revolucí, provádějí to mírovou okupací byrokratickou zvanou Evropská unie. Zákony tady přece nejsou na to, aby občana chránily před státem, jeho institucemi a agenty, nýbrž na to, aby stát - a o to víc superstát - chránily před občanem a občana před ním samým, protože občan sám nemůže vědět, co je pro něho dobré, dokud mu to stát nevysvětlí, nepřikáže a neuzákoní.

"Nechápeme, proč by vlády chtěly chránit opilé řidiče," prohlásil pan Hellemons, prezident Tispolu, což je nová dopravní policie Evropské unie. Ona vlastně ani tak nová není, akorát že Británie se o její existenci teprve nedávno dověděla. I to jen díky tomu, že Evropská komise britské vládě nařídila přikázat britské policii, aby prováděla namátkové kontroly alkoholu u řidičů, včetně těch, kteří se nedopouštějí žádného přestupku. Britská vláda policii nic takového přikazovat nemůže, protože podle britského práva má policie zakázáno oslovovat či zastavovat pokojně se pohybujícího občana nedopouštějícího se žádného trestného činu - a jestliže jej z nějakého trestného činu podezírá, musí mu jej na místě vysvětlit, s odůvodněním, proč se domnívá, že se jej dopustil. Patří to pod tradiční Habeas Corpus, který je základem anglosaského práva chránícího občana před zlovolnými zásahy státní moci a upírá jejím institucím a agentům právo jednotlivé občany regulovat víc, než je minimálně nutné k zachování bezpečnosti všech.

Podle britského práva vás tedy policista smí zastavit - a při té příležitosti vám provést zkoušku alkoholu - jen tehdy, když jste se dopustili trestného činu nebo dopravního přestupku, jedete šejdrem, nebo vám nesvítí světlo. Při té příležitosti si s vámi popovídá, a když je z vás cítit alkohol, nastaví vám k dýchnutí tubičku alkoholoměru. Když alkoholoměr ukazuje méně než 8 promile, uctivě vás musí po vyřízení přestupku propustit s upozorněním typu "jsem rád, že víte, kolik snesete." Když alkoholoměr ukazuje přes 8 promile, musí vás odvézt na nejbližší policejní stanici, kde vás nechá ještě jednou dýchnout do alkoholoměru oficiálního. Teprve jestli i ten ukazuje nad 8 promile, smí vás obžalovat z opilé jízdy. Proti této žalobě se stále ještě můžete soudně bránit a policista musí u soudu prokázat, že měl zákonný důvod vás zastavit. Jestliže tento důvod neprokáže, můžete ještě být žaloby zproštěni, i když jste měli prokazatelně přes míru.

Tak tomu bylo donedávna a už není. Veškeré rozpory mezi zákony EU a členského sátu se řeší direktivou Evropské komise, která převažuje nad právem domácím. Takovou direktivou také pan Hellemons britské vládě pohrozil, jestliže se sama nepostaví do haptáku a neporuší tradiční britský zákon.
Habeas Corpus est mortus.

Nelekejte se, tento článek nechce hájit opilé řidiče a ani by jej nenapadlo navrhovat, aby se namátkové kontroly rušily v Česku, kde je tak těžké se vyhnout povinnému napití jinak, než upozorněním, že řídíme nebo jme abstinenti. Chce vás jen upozornit na to, jak odlišné právní myšlení mají kontinentální Evropané od ostrovních a transatlantických Anglosasů.

Po druhé světové válce, způsobené kontinentálním právním myšlením dohnaným ad absurdum, mnozí svobodomilní Evropané toužili po svobodě anglosaského typu zaručené systémem jednoduchých zákonů, podle nichž se smí vše, co není výslovně zakázané a v nichž se trestný čin posuzuje podle toho, jak komu konkrétně škodí, a podle toho stanovuje nápravy či tresty. Ale jen co k tomu po porážce diktatur dostali příležitost, začali si čile budovat komplikovaný systém povolování a přikazování ve staré dobré totalitní tradici Cesarů, císařů, führerů, duceů a generalissimů a přidružených komisí a komitétů.

A aby jim anglosaský právní systém nezůstával nastaveným křivým zrcadlem, rozhodli se jej efektivně zlikvidovat. Když se jim to nepodařilo fyzickou okupací vojenskou ani násilnou revolucí, provádějí to mírovou okupací byrokratickou zvanou Evropská unie. Zákony tady přece nejsou na to, aby občana chránily před státem, jeho institucemi a agenty, nýbrž na to, aby stát - a o to víc superstát - chránily před občanem a občana před ním samým, protože občan sám nemůže vědět, co je pro něho dobré, dokud mu to stát nevysvětlí, nepřikáže a neuzákoní.

Možná si toho už málokdo všímá a ještě míň lidem to přijde hodné zamyšlení. Ale sledujeme zde jeden z mnoha symptomů postupného zániku toho nejpřirozenějšího systému svobod, práv a spravedlnosti vzniklého z úcty a důvěry k jednotlivci, jeho soukromí a jeho zdravému rozumu. Systému, který znemožňuje či přinejmenším znesnadňuje perzekuci nevinných občanů. Nahrazuje jej nepřirozený systém donucování a šikanování stavěný na nedůvěře a podezírání. Jakmile jednou smíme zastavovat kteréhokoli řidiče namátkou pro "podezření" z nezákonného napití, dáváme si tím precedens obtěžovat kteréhokoli chodce pro jakékoli podezření z jakéhokoli trestného činu, který si dokážeme v byrokratických kuloárech vymyslet, a který námi obtěžovaný občan navíc ještě nespáchal, nýbrž podle našeho podezření spáchat může, jestliže mu v tom zavčas nezabráníme.

Kam tento styl právního myšlení nevyhnutelně vede, nám historie evropského kontinentu předvedla už mnohokrát. A zda bychom si ještě o nějakých svobodách mohli zdát nebýt milosrdných zásahů anglosaských, je otázka, kterou by nám neuškodilo si dnes naléhavě klást.