EU praktikuje názorovou diskriminaci
Autor: Jiří Zahrádka | Publikováno: 20.10.2004 | Rubrika: Politika
Ilustrace
EU již opakovaně prokázala, že bojovat za svobody jednotlivce a za demokracii rovná se bojovat proti EU. Nadějí do budoucna může být jen to, že si to dostatek lidí uvědomí a postaví se diktatuře modernizovaného byro-proletariátu.

Případ designovaného komisaře Buttiglioneho opět ukázal rozpory mezi tím, za co je Evropská unie vydávána a tím, čím ve skutečnosti je. Opravdovým skandálem totiž nejsou Buttiglioneho názory, které plně odpovídají současné nauce dosud ještě tolerované katolické církve, ale hysterické reakce eurosoudruhů, kteří z designovaného komisaře pro oblast spravedlnosti, svobody a bezpečnosti dělají extremistického agresívního primitiva. Rovnost názorů tak evidentně neplatí.

Mnohým europoslancům zřejmě vadí, že v Evropské komisi má sedět člověk, který není nadšeným podporovatelem neoprávněného přidělování manželských privilegií jiným svazkům, věří v tradiční pojetí rodiny s její ochranitelskou funkcí vůči ženě (která si tak může svobodně zvolit výchovu dětí místo kariéry až do penze) a navíc se považuje za přítele USA. Nejde ale jen o běžné europoslance.

Levičáci všech EU zemí – spojují se!

S odmítavým stanoviskem přispěchal k nominovanému předsedovi Evropské komise José Barrosovi švédský premiér Goran Persson. Stavíce se do role Boha - Soudce, který určuje, co je správné a co ne, pravil na adresu Buttiglioneho názorů: “Myslím, že jde o neuvěřitelný nedostatek úsudku… Myslím, že je divné, když vyjádřil názor, který evidentně není názorem Evropské unie…” Ano, je to ten Persson, který velmi rázně okřikoval ostatní členské státy kvůli “příliš nízkým daním” a chtěl jim naordinovat švédskou daňovou politiku. Myslím, že ani to naštěstí nebyl oficiální názor Evropské unie – přesto jej Persson v rámci debaty o vztazích v EU veřejně prezentoval. Jenže to soudruhovi Goranovi nevadí – rozdílný metr je pro třídní boj charakteristický, stejně jako ostatní svinstva kryptototalitních exhibicionistů.

I předseda Evropského parlamentu Josep Borrell se děsil představy, že by v dnešní době měla Evropská unie ve svém čele člověka s názory Buttiglioneho. Ano, je to ten socialista Borrell, který v dnešní době soustředěné nenávisti islamistických teroristů proti západnímu světu nazval USA “silou bez zákona” a volal po navýšení vojenské kapacity EU… Eurointegrátorský socialistický fanatik, který je schopen svými ideologickými žvásty rozbourat jakous-takous solidaritu v rámci západní civilizace, která by nám jednou mohla zachránit krk. Jeho názory jakožto předsedy Evropského parlamentu přesto nikomu nevadily.

Rovnost názorů? Demokratický přežitek…

Tak to v EU chodí. Šílené nápady socialistických liberálů a feministek mají volné pole působnosti a jejich respektování se stává nutnou podmínkou politické kariéry. Avšak zcela korektní pravicový názor jednoho kandidáta na komisaře, který sám o sobě nemá žádný právní dopad na postavení žen ani homosexuálů, je vydáván za skandální. Co si pak myslet o Evropské unii, ve které navíc:

1) neplatí plný respekt k soukromému vlastnictví,

2) mocné supersilné koncerny vytvářejí hospodářské euronormy tak, aby jim byly šité na míru (což je veřejně přiznáváno, celkem beze studu), zatímco drobnější (začínající) nezávislé podnikatele neúměrně zatěžují, čímž čistí trh právě pro ty velké a mocné,

3) ten, kdo upozorní na zcela šokující účetní systém Evropské komise, který dovoluje defraudace peněz daňových poplatníků, je okamžutě suspendován, je mu odebrán plat, a posléze je propuštěn, zatímco provinilci z Eurostatu finanční postih nemají,

4) liberálně-socialistická a feministická lobby prosazuje své postoje do závazných právních norem.

Kolik ještě zbývá do naplnění definice totalitního nedemokratického celku?

EU již opakovaně prokázala, že bojovat za svobody jednotlivce a za demokracii rovná se bojovat proti EU. Nadějí do budoucna může být jen to, že si to dostatek lidí uvědomí a postaví se diktatuře modernizovaného byro-proletariátu.