Úspěch Evropské unie
Autor: Richard North | Publikováno: 13.06.2007 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Jak můžeme vidět, Unie byla prozatím úspěšná. Je stále ve hře, její ambice zůstávají nedotknuty a vykonává pravomoci. Jak daleko to zajde bude záležet na tom, jestli přesáhne sama sebe - nebo jestlí jí členské státy dovolí tak učinit. Její Nemesis jsou právě její ambice nastoupit na palubu "vysoké" politiky. Čím více dosáhne, tím zranitelnější se stane. Pokud bude na této cestě pokračovat, dojde k bodu, kdy množství lidí, které naštvala, překoná množství lidí, kteří oceňují její užitečnost. Rovnováha užitečnosti se změní a EU bude muset zmizet. Ztráta boje o ústavu tak byla poradoxně tou nejlepší věcí, která se EU mohla přihodit. "Kolegové" z EU ale nedokáží jen tak něčeho zanechat - budou to zkoušet i nadále a v průběhu času dosáhnou toho kritického bodu, kdy dojde k narušení rovnováhy užitečnosti. A to je důvod, proč zde EU za dalších padesát let nebude.

Richard North

Minulý rok jsem představil světu nový velký objev, "duální mezinárodní kvazi-legislativní/komitologický mechanismus".

Bez ohledu na mojí nemalou statečnost při takové výpravě do dosud neprozkoumaných končin byrokracie, abych přinesl zpět zprávy o tomto stvoření, nemohu říct, že by byl můj objev dostatečně veleben a stále ještě čekám na doživotní členství v Královské společnosti. Toto stvoření je ale i přesto mnohem běžnější, než by si většina lidí i jen začala představovat, a zde leží skutečná příčina úspěchu Evropské unie - a ano, myslím tím opravdu úspěch.

Co více, je důvodem, proč bude EU i nadále úspěšná až do dne, kdy se z důvodů naprosto nesouvisejících s jejími hlavními aktivitami - a s čímkoliv, co by mohli učinit euroskeptici - zhroutí.

Nyní si jedinému zbývajícímu čtenáří, který ještě znechuceně neodešel, dovolím vysvětlit šest věcí.

Zaprvé, v srdci moderní vlády (ve skutečnosti v srdci všech úrovní vlády, od místní po mezinárodní) leží děsivé tajemství. Vládnutí je nudné. Ve skutečnosti je více než jen nudné. Je mysl ochromující a děsivě nudné - tak nudné, že pokud by bylo prohlášeno za formu mučení, bylo by jako nelidské zakázáno dokonce i v Čínské lidové republice.

Zadruhé, většina vlády je neviditelná. Co vidíte v televizi a čtete v novinách je jenom ten nejmenší zlomeček z toho, co se ve skutečnosti děje. Dozvíme se méně než jedno procento z jednoho procenta a politici se dozví ještě méně. A je to tak nudné, že to ani vědět nechceme.

Zatřetí, většina politiků nemá žádné nadání k vládnutí a někteří ani nerozumí tomu, jak funguje. Proto jsou celkově spokojeni s tím, pokud se o zásadní věci starají jejich úředníci, zatímco oni vystupují jako veřejné tváře systému, chodí na večírky a zpracovávají média.

Začtvrté, Evropská unie se stala součástí svazku legislativních orgánů a spojuje mezinárodní agentury OSN s regionálními, státními a místními orgány, aby vytvořila spojitou bezešvou administrativní mašinérii. Státní systémy jsou do ní vestavěny takovým způsobem, že bez ní nedokážou fungovat.

Zapáté, tento stav, který zdaleka není nevítaný, je z hlediska vládnoucích a správních tříd velice pohodlný. Zaručuje jim, že bude vždy dostatek práce a zbavuje je povinnosti neupřímné podpory demokratických procedur.

Zašesté, systém funguje jako užitečný hromosvod, který zavádí disent do labyrintního chřtánu mezinárodních institucí, kde mohou být aktivisté sledováni, pohlceni a následně neutralizováni (nebo koupeni), což zbavuje státní hráče těžkostí … vinu můžete vždy hodit na EU.

Vzato kolem a kolem, systém je nyní tak složitý, že mu nikdo (ani hráči) ve skutečnosti nerozumí a nikdo tedy nebude dostatečně odvážný, aby se ho nedotknul ze strachu, že by mohl rozbít něco, o čem neví, jak to opravit. A protože systém nyní poráží dokonce i pokusy hráčů, kritikové nemají žádnou šanci. Euroskeptici mohou být ponecháni, aby zbytečně pobíhali okolo a žvanili, přičemž jejich kritika je tak nezaostřená a široká, že má jen malý efekt.

Zde se můžeme podívat na hlavní námitku skeptiků - že šedesát, sedmdesát, nebo je to osmdesát, procent našich zákonů je nyní "vyráběno v Bruselu". Většina z nich jsou pochopitelně suché technické záležitosti jako rozměry zpětných zrcátek autobusů, složení sýrů v různých oblastech nebo úroveň povolených toxických emisí pro krematoria.

Ačkoliv tento druh zákonů může pocházet z "Bruselu", bylo by přesnější říct, že má na sobě bruselskou visačku. Většina z nich ale nejsou o nic více zákony EU než státními zákony.

Za tímto zrcadlem najdeme stovky - možná tisíce - organizací známých jako "kvazi-legislativní orgány", které fungují na regionální i globální úrovni. Pracují pod záštitou organizací jako OIE, která se zabývá zdravím zvířat, CODEX alimentarius, která byla vytvořena v roce 1963 FAO a WHO, aby vypracovávala potravinářské standardy, směrnice a související texty jako sbírky zásad, IPCC která se zabývá klimatickými změnami a Světová zdravotní organizace, která se zabývá otázkami veřejného zdraví a infekčními nemocemi.

Další z těchto fascinujících organizací je UNECE, Komise OSN pro Evropu - která nemá 27 zemí, ale 56, včetně Turecka a Kazachstánu, a z historických důvodů také Spojených států.

Jednou z jejích funkcí je zabývat se dopravou, jednat prostřednictvím spleti dohod a smluv, jako je "Dohoda o adopci jednotných podmínek schvalování a vzájemného uznávání schválení motorových vozidel a částí, uzavřeno v Ženevě 20. března 1958", jejíž kopii najdete zde.

Je to ve skutečnosti tato dokoda, jejímž prostřednictvím jsou vypracovávány standardy pro věci, jako jsou rozměry zpětných zrcátek autobusů, které jsou poté předány EU, která z nich učiní zákony svých členských států.

Standardy samy nejsou zákony, stávají se jimi ale v okamžiku, kdy je EU zavede, což se děje prostřednictvím komitologického systému, dvoucestného procesu - prostřednictvím UNECE a EU - který získal poněkud těžkopádný název "duální mezinárodní kvazi-legislativní/komitologický mechanismus".

Je zajímavé, že EU se na formulaci těchto standardů nepodílí, země jako Norsko ale ano. EU je poté použita, aby vytvořila specifickou legislativu pro Norsko jako člena EEA. Komise jednoduše funguje jako poskytovatel služeb a vyrábí zákony pro státy, které již na vyšší mezinárodní úrovni souhlasily s tím, že je zavedou.

Pokud se vrátíme zpět od této odbočky, technicko-legislativní služby poskytované EU jsou pro členské státy tak užitečné - a tak nutné k fungování moderních ekonomik - že je nemyslitelné, že by se jich kterýkoliv z členských států mohl zříct, nebo si to dokonce i jen přát.

A zde leží génius Evropské unie. Spojila tyto zásadní administrativní funkce se svými vlastními ambicemi a vytvořila struktury a instituce, které se jimi zabývají, v naději, že jednoho dne se transformuje v něco více než jen technickou organizaci. Pak, doufají, bude EU schopna převzít další zodpovědnosti z oblasti "vysoké" politiky, které zahrnují i zahraniční politiku a obranu.

Jak můžeme vidět, Unie byla prozatím úspěšná. Je stále ve hře, její ambice zůstávají nedotknuty a vykonává pravomoci. Jak daleko to zajde bude záležet na tom, jestli přesáhne sama sebe - nebo jestlí jí členské státy dovolí tak učinit. Její Nemesis jsou právě její ambice nastoupit na palubu "vysoké" politiky. Čím více dosáhne, tím zranitelnější se stane.

Pokud bude na této cestě pokračovat, dojde k bodu, kdy množství lidí, které naštvala, překoná množství lidí, kteří oceňují její užitečnost. Rovnováha užitečnosti se změní a EU bude muset zmizet. Ztráta boje o ústavu tak byla poradoxně tou nejlepší věcí, která se EU mohla přihodit. "Kolegové" z EU ale nedokáží jen tak něčeho zanechat - budou to zkoušet i nadále a v průběhu času dosáhnou toho kritického bodu, kdy dojde k narušení rovnováhy užitečnosti.

A to je důvod, proč zde EU za dalších padesát let nebude.

 

 

http://info.pravdaoislamu.cz/