Momentka z dnešní situace EU
Autor: Jaroslav Teplý | Publikováno: 15.03.2005 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Pánové Schröder a Chirac se sešli v Schröderově rodišti Blombergu, aby si pohovořili o otázkách, které zajímají obě strany. Nejprve museli samozřejmě pokynout davu (početnému nebo ne, to nebylo z televisního záběru vidět), což učinili z oken resp. okének domu, ve kterém se snad Schröder narodil. Byl to téměř dojemný pohled: dvě vyšší úzká okna oddělená kouskem zdiva a za každým oknem jeden státník. Mně to připomnělo apoštoly z pražského orloje, ovšem Schröder s Chirakem necirkulovali a nepatří také k apoštolům, ale spíše k "pluggerům", jak již zde bylo před časem řečeno.

Pánové Schröder a Chirac se sešli v Schröderově rodišti Blombergu, aby si pohovořili o otázkách, které zajímají obě strany. Nejprve museli samozřejmě pokynout davu (početnému nebo ne, to nebylo z televisního záběru vidět), což učinili z oken resp. okének domu, ve kterém se snad Schröder narodil. Byl to téměř dojemný pohled: dvě vyšší úzká okna oddělená kouskem zdiva a za každým oknem jeden státník. Mně to připomnělo apoštoly z pražského orloje, ovšem Schröder s Chirakem necirkulovali a nepatří také k apoštolům, ale spíše k "pluggerům", jak již zde bylo před časem řečeno.

Pak ale byla tisková konference, na které jmenovitě Chirac otevřel oči i lidem, kteří je otevřít nechtěli. Trvat na striktním dodržování populárního tříprocentního rozpočtového kriteria by podle Chiraka znamenalo hodnocení jen technokratické, ale musí se také uplatnit hodnocení "politické" (které je samozřejmě libovolně tvárné). Na toto druhé," politické" hodnocení si zřejmě dělají nárok Francie i Německo jakožto velké státy. Ta technokracie se uplatňuje proti členům slabším.

Vysvětlila to před časem portugalská místopředsedkyně vlády a ministryně financí Manuela Ferreira Leite:

Ekonomické okolnosti jsou obtížné v Portugalsku. Je nesnadné situaci zvládnout, protože jsme součástí Monetární unie a proto postrádáme některé ekonomické nástroje. Máme jen rozpočtové možnosti. Nemůžeme už používat směnných kursů a úrokové míry, můžeme jen zvýšit daně a současné omezit výdaje. Je politicky obtížné zavádět rozpočtová omezení, která jsou bolestivá a proto nepopulární. Mimo to není jejich výsledek hned vidět....Byla nutná radikální opatření, protože jsme narazili na sankční proceduru EU. Nebylo možné v té krátké době provést velké reformy, museli jsme tedy zvolit jednorázová opatření, jejichž efekt potrvá delší dobu... (Portugalsko a my, NP 11.8.2003). Zatím není jasné, jak se Portugalsko z toho vzpamatuje a kdy.

Podle holandského deníku De Telegraaf (9.3.2005) diskutovali zástupci členských států Unie v těchto dnech o tomto problému dva dny, ale nedošli hlavně kvůli odporu Německa k nějakému závěru. Rozhodli se tedy sejít se v neděli (!!) 20. března ještě jednou a pokusit se dosáhnout nějaké dohody.

Jak je to obtížný problém se ukázalo, když ostřílený politik a předseda EU Jüncker se v zoufalství otázal ostatních, co by na jeho místě ještě zkusili, aby se k nějaké dohodě došlo.

Když se zástupci států v minulých měsících více či méně shodli na přísnějších pravidlech v ekonomicky příznivých dobách a určitém počtu změkčení těchto pravidel pro země, které překročily hranici 3%, pokračovalo jmenovitě Německo v kladení velkého počtu dalších požadavků. Zdá se, že by se chtělo vyhnout rozpočtové kontrole z Bruselu a pomocí všelijakých výjimek umístit řadu výdajů mimo dosah přísných smluvních pravidel. Jde při tom nejen o reformy a náklady způsobené přírodními katastrofami, ale také o netto německý příspěvek Evropské unii a náklady na znovusjednocení Německa. Potud anonymní korespondent De Telegraafu.

V jeho dnešním vydání (10.3:2005) upozorňuje Gemma Buters na další aspekty dnešní situace EU. Podle ní je to především určitá "únava z rozšiřování". O členství se chce ucházet Chorvatsko, které ovšem ještě nedodalo válečného zločince Gotovinu Mezinárodnímu soudu, dále Srbsko - Černá hora, které naopak prý dodává ty zločince rekordním tempem, pak Bosna-Hercegovina, po Ukrajině a Gruzii také Moldavie. Při tom je stále na pořadu obtížný případ tureckého členství, při čemž členství Ukrajiny se začíná zdát nevyhnutelným.

Zástupci Unie to prohlašují za důkaz jejího úspěchu, ovšem rozšiřování znamená také její podrývání. Při tom stále hrozí nebezpečí, že některá země ústavu nepřijme a nikdo prý neví, co dál. Vyskytují se názory, že by se "staré" členské země mohly "udělat pro sebe", ale podle Gemmy Buters je to málo pravěpodobné. I ony se začínají prát mezi sebou. Hlasité hádky o stabilisačním europaktu, diktátorské chování Francie a Německa, nový rozpočet Unie, uvolnění sektoru služeb, to všechno ukazuje zřetelně, že je daleko k harmonii a ambicím k další integraci EU. Evropská komise vedená J.M.Barrosem prý trochu bezmocně přihlíží a nehodlá energicky zasáhnout. Barroso dělá především to, co chtějí velké státy, k zuřivosti evropského parlamenu. Zkrátka každý se hádá s každým a to je přesně to, na co jsme si v Bruselu zvykli, končí Gemma Buters.

Nadějí odpůrců předčasné směsice různých dokumentů, prohlašované za ústavu je Velká Británie, kdysi též "perfidní Albion". Co to je společná bezpečnostní politika, odvodíme snadno z toho, že současné vedení EU chce zrušit embargo na zbraně pro Čínu. Koho pak se asi musí Čína bát, aby jí EU musela dodávat zbraně?

Publikováno na Neviditelném psu