Ústava je mrtvá, ať žije Ústava aneb Pyrrhovo vítězství euroskeptiků
Autor: Lukáš Petřík | Publikováno: 27.06.2007 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Premiér Topolánek se svou podporou nové unifikační smlouvě a snahou odebrat rozhodování o této smlouvě voličům stane jen dalším smutným hrdinou typu Johna Majora, který se stejnou slávou, jako dnes Topolánek vynáší do nebes možnost „oboustranné flexibility“, adoroval ohledně maastrichtské smlouvy princip subsidiarity, který je jen fíkovým listem bruselské nedemokratické unifikace a centralizace. Vlk se nažral a ústava zůstala celá.

O víkendu se rozhodovalo o tom, zda vrcholní představitelé evropských států polijí živou vodou či definitivně pohřbí nedemokratickou evropskou ústavu. Na první pohled se může zdát, že byla evropská ústava vskutku uložena do hrobu a euroskeptici mohou slavit. Vyjednanými podmínkami se chlubí i naše vláda. Nová smlouva však ponechává  v platnosti obrovské množství prvků původní unifikační smlouvy jako např. princip dvojí většiny při hlasování, která oslabí pozici České republiky (i když je jen dočasně odsunut), a přesun hlasování o mnoha důležitých otázkách z oblasti jednomyslnosti do oblasti kvalifikované většiny, v nichž může být Česká republika přehlasována. Řada změn je také pouze kosmetického charakteru. Ve smlouvě nebudou zmíněny kvazistátní symboly a v původní ústavě ustavenému evropskému ministru zahraničí se nebude říkat ministr zahraničí ale „vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku“. Tedy věci zůstanou ve smlouvě, jaké byly, akorát jim budeme jinak říkat.

Poněkud naivní se mi jeví i víra Topolánkovy vlády, že Evropská unie vrátí národním státům zpět některé své pravomoci. Ta totiž co jednou chytí, již nepustí a pokud něco pustí, budou to pravomoci nevýznamné. Měli bychom si uvědomit, že v současnosti Evropská unie rozhoduje o zhruba 60-80% u nás platných zákonů, čili se již nedá říci, že by Česká republika byla nadále suverénní a demokratickou zemí. Premiér Topolánek se svou podporou  nové unifikační smlouvě a snahou odebrat rozhodování o této smlouvě voličům  stane jen dalším smutným hrdinou typu Johna Majora, který se stejnou slávou, jako dnes Topolánek vynáší do nebes možnost „oboustranné flexibility“, adoroval ohledně maastrichtské smlouvy princip subsidiarity, který je jen fíkovým listem bruselské nedemokratické unifikace a centralizace.

Vlk se nažral a ústava zůstala celá. 

 

Více zde: http://www.modryhlas.cz/ustava-je-mrtva-zije-ustava-aneb-pyrrhovo-vitezstvi-euroskeptiku