Je Evropská unie příčinou míru v Evropě?
Autor: Lukáš Petřík | Publikováno: 06.08.2007 | Rubrika: Studie
Ilustrace
To, že se v Evropě po druhé světové válce zatím neválčilo, bylo dáno tím, že státy byly po válce vyčerpané a začala studená válka. Nemohly si dovolit mezi sebou válčit, neboť by je pohltil mnohem silnější obr z Východu. Mír v Evropě byl způsoben také tím, že v Německu byly dislokovány americké jednotky bránící případným revizionistickým snahám Německa na další případný Drang, a především vznikem NATO. Severoatlantická aliance byla hlavní příčinou a je dostačující zárukou, aby mezi sebou evropské státy neválčily.

Eurocentralisté jako Vladimír Špidla či Margot Wallstrőmová  často tvrdí, že projekt unifikované Evropy ztělesněný evropskými společenstvími a Evropskou unií vzniknul jako reakce na nacionalismus a hrůzy druhé světové války. Evropská unie dle nich  zajišťuje mír a kdyby EU neexistovala, byly podle nich v Evropě stále války.

Předně bych zpochybnil tezi, že vize evropské unifikace vznikla jako reakce na druhou světovou válku. Projekty sjednocené Evropy už zde byly mnohem dříve a přinesly mnoho utrpení. Zmiňuji snahu habsburského domu ze 17. století, kdy se obě jeho větve, španělská i rakouská, pokoušely společně ovládnout Evropu a vytvořit univerzalistickou katolickou říši. Vše vyústilo krvavou třicetiletou válkou, která stála život zhruba třetinu tehdejší evropské populace.        

Poté se pokusili sjednotit Evropu francouzští jakobíni a Napoleon a chtěli svou vizi společnosti naordinovat „sesterským republikám“ a později satelitním monarchiím, kde byli na místní trůny jako loutky v rukou Napoleona dosazeni členové jeho rodiny. V první světové válce bojovalo mnohonárodnostní Rakousko-Uhersko po boku taktéž ne národně zcela jednolitého Německa, aby v Evropě společně vytvořily pangermánskou hegemonii dle geopolitických vizí tzv. Mitteleuropy. Dle této vize měly být všechny malé národy žijící v tomto prostoru postupně odnárodněny a germanizovány.   

To, že je nějaká říše mnohonárodní, neznamená, že nemusí být agresivní, jak dokazuje příklad habsburské říše. Často bývá uváděno, že ve druhé světové válce byl poražen nacionalismus. Druhá světová válka však nebyla porážkou nacionalismu, ale vítězstvím o svobodu a nezávislost usilujících nacionalismů jednotlivých národů a národních států, které se vzepřely Hitlerově snaze jejich národní identitu a suverenitu potlačit a vytvořit supranacionální árijský evropský superstát, ve kterém by i německý národ zanikl a s ostatními árijskými národy by vytvořil jednu supranacionální rasovou entitu. Tato interpretace není mým výmyslem. Stačí si jen přečíst Hannah Arendtovou- Původ totalitarismu  nebo např. Hitlerovy Monology ve Vůdcově hlavním stanu.

To, že se v Evropě po druhé světové válce zatím neválčilo, bylo dáno tím, že státy byly po válce vyčerpané a začala studená válka. Nemohly si dovolit mezi  sebou válčit, neboť by je pohltil mnohem silnější obr z Východu. Mír v Evropě byl způsoben také tím, že v Německu byly dislokovány americké jednotky bránící případným revizionistickým snahám Německa na další případný Drang, a především vznikem NATO. Severoatlantická aliance byla hlavní příčinou a je dostačující zárukou, aby mezi sebou evropské státy neválčily.

To, že EHS či EU způsobilo, že mezi sebou státy neválčí, je velkým nesmyslem. Např. Velká Británie vstoupila do EHS až v roce 1973, téměř 30 let po druhé světové válce, ale s žádným státem v Evropě po druhé světové válce neválčila, podobně jako s nikým neválčily jiné evropské státy, které vstoupily do EHS či EU mnohem později nebo ty, které členy stále nejsou.

       Co se týče obchodní a mírové spolupráce mezi evropskými státy, naprosto postačuje a velmi dobře ekonomicky funguje Evropské sdružení volného obchodu, které má s EU dohodnutou možnost volně obchodovat. Členské státy ESVO (EFTA) si ponechávají svou suverenitu a demokratickou formu vlády a mají výhodu přístupu na trh EU. Mírová spolupráce svobodných států typu EFTA a NATO ponechávající státům nezávislost naprosto postačuje k tomu, aby se v Evropě zabránilo válkám. Pokud by se Evropská unie transformovala do organizace podobné EFTA, člověk podporující liberálně demokratickou formu vlády by proti našemu členství v Unii nic nenamítal, ale současná EU  je socialistickou, centralistickou a nedemokratickou organizací, a proto by z ní měla ČR vystoupit a následně popř. vstoupit do EFTA či vyjednat dvoustranné obchodní dohody s Evropskou unií.

Navíc je velkým mýtem, že EU eliminuje konfliktní potenciál národních států. Evropeisté se snaží vytvořit nový druh nacionalismu-euronacionalismus, který by se mocensky, ekonomicky i hodnotově vymezoval proti USA. Různé projekty evropské obrany a společné zahraniční politiky, např. Galileo, můžou vést až k nové studené válce, tentokráte s USA.

  To, že Evropě nedošlo po druhé světové válce k významnějším konfliktům je dílem mnoha činitelů, avšak rozhodují slovo v něm nehrála evropská společenství. Evropská společenství naopak se svou snahou vše unifikovat a centralizovat za účelem vytvoření jednotného evropského státu a jednoho národa mohou vyvolat protireakci národů, kterým se přestane líbit, že EU potlačuje demokracii a že už si nemohou sami vládnout a pokusí se získat svou nezávislost zpět.

Fakt, že takový rozpad mnohonárodního evropského impéria může být krvavý podobně jako v Jugoslávii, by pro nás měl být varováním, abychom se nesnažili uměle vytvářet nový politický národ, jak se o to ve své době pokoušel Napoleon, Hitler, Tito a sovětští komunisté. Rovněž bychom neměli podléhat laciné demagogii eurooptimistů a přezírat jejich očividnou manipulaci s historickými fakty.   

 

Lukáš Petřík

Šéfredaktor www.EUportal.cz a editor www.EUserver.cz   

 

Vyšlo v Newsletteru Centra pro ekonomiku a politiku srpen 2007

Ke stažení: http://cepin.cz/docs/newslettery/2007-08.pdf