Nechápete, pane poslanče Roučku, nechápete
Autor: Tomáš Haas | Publikováno: 02.04.2005 | Rubrika: Politika
Ilustrace
Pan europoslanec Rouček v roli veselého klučiny na houpacím koni s papírovou vojenskou čepicí nám o těch ztrátách nechce před spaním vyprávět, asi abychom lépe usínali. Možná je to proto, že bezelstný a prostý pan poslanec je sám ukonějšen pohádkovými brožurkami, které jeho strana připravuje jako dáreček pro všechny hodné děti.

Zní to jako pohádka...

"Našli, moji rádcové, našli? ptá se vladař v jedné známé české pohádce. Nenašli, nenašli, odpovídají smutně rádcové. To však bohužel není případ dnešních rádců prezidenta republiky. Ti se naopak velmi aktivně snaží přinést důkazy, že evropská ústava je pro občany České republiky tím největším zlem. A tak stejně jako Václav Klaus, který ve svém desateru prokázal opravdu fundamentální neznalost evropské problematiky, propadli by zatím v evropském testu i "prezidentovi muži."

Slyšeli jste, milé děti, večerníček pana europoslance Roučka.

Nenašel, nenašel, opět nám propadl v tom evropském testu, náš pan poslanec. Nedokázal najít, o čem hovoří poradce presidenta Petřík, o čem hovoří president sám ve svém desateru a o čem hovoří ti, kdo evropskou ústavu považují za závažný a zásadní zásah do suverenity České republiky a ostatních členských států.

Prokázal opravdu překvapivou znalost evropské problematiky, zjistil, že jsme podepsali přístupovou dohodu a dokonce si povšiml, že jsme se v té dohodě k čemusi zavázali. Skutečně to oceňuji, někdy jsem pochyboval, zda pan poslanec ví alespoň toto.

Mýlí se pan poslanec v jednom, poradci pana presidenta nemusí hledat, aby přinesli "důkazy, že evropská ústava je pro občany České republiky tím největším zlem." Ani oni, ani president sám nehovoří o "největším zlu", hovoří o ztrátě suverenity. A ani pro to nemusí moc hledat, stačí si zalistovat v textu návrhu ústavy.

"Prezidentův poradce Michal Petřík při studiu evropské ústavy zjistil, že "náš právní řád nebude mít ve vztahu k EU vyšší sílu, než mají dnes třeba naše krajské a obecní vyhlášky ve vztahu k zákonům".

Pan europoslanec Rouček zjevně na rozdíl od pana Petříka text návrhu ústavy nestudoval, ale spokojil se slabikováním své vlastní reklamní brožurky a dospěl k názoru, že nejde o nic nového, k něčemu takovému už se naše republika zavázala.

"Právě v přístupové dohodě, kterou už schválili čeští občané v referendu v roce 2003, však můžeme tento princip nalézt: platí pro evropskou legislativu tam, kde má Unie pravomoc přijímat právní akty. K témuž se logicky zavázaly i všechny ostatní přistupující státy. Vždyť jaký by také byl smysl toho, aby se státy domlouvaly na harmonizaci zákonů, a přitom je některé z nich odmítaly dodržovat?"

Omyl pana poslance je způsoben tím, že pan poslanec zjevně nerozumí, o čem je řeč. Nejde zde o "harmonizaci zákonů", jde o to, že vedle těch oblastí, kde jsme se skutečně již dobrovolně vzdali suverenity a přenechali ji Evropské unii v přístupových dohodách, přijetím ústavy předáváme suverenitu Evropské Unii ve všech ostatních oblastech života, s výjimkou školství a částečně zdravotnicrví. A nebude už při tom potřebovat náš souhlas, Unie sama rozhodne, kde a kterou "sdílenou" pravomoc chce odejmout národním orgánům, sama rozhodne o rozsahu, v jakém ji přejme a zaručuje nám za to, že naše zákonodárné orgány budou o tom, že jim byly odebrány další pravomoci informovány.

Pan poslanec to v návrhu ústavy nenašel.

Je to tam, pane poslanče, zkuste si přečíst ČLÁNEK I-12, odstavec 2.

2. Svěřuje-li v určité oblasti Ústava Unii pravomoc sdílenou s členskými státy, mohou v této oblasti vytvářet a přijímat právně závazné akty Unie i členské státy. Členské státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala nebo se ji rozhodla přestat vykonávat.

Opravdu si, pane poslanče, myslíte, že jsme se k tomu již zavázali v přístupových dohodách?

A tak dále, až do článku I-16. U toho se zastavte, je zvláště zajímavý:

Společná zahraniční a bezpečnostní politika

1. Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.

2. Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a respektují činnost Unie v této oblasti. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení.

I k tomu jsme se zavázali? Že se vzdáme vlastní zahraniční politky? Možná vás, stejně jako u těch pravomocí "sdílených" podle ČLÁNKU I-12 až I-14, trochu plete to, že naše vláda se již tak chová.

Ale, pane poslanče, to je jen optický klam způsobený servilním chováním naší vlády. Ve skutečnosti dnes ještě máme právo na vlastní zahraniční politiku a stále ještě máme právo rozhodovat o vlastních věcech všude tam, kde jsme se toho práva dobrovolně nezřekli v přístupových dohodách. A pokud bychom se některé další pravomoci zřekli, bylo by to na základě smlouvy vyjednané naší vládou a ratifikované naším parlamentem. Tomu se, pane doktore politických věd, říká suverenita. A to, pokud přijmeme návrh ústavy, ztrácíme.

To, co říká prezidentův poradce Michal Petřík, že „náš právní řád nebude mít ve vztahu k EU vyšší sílu, než mají dnes třeba naše krajské a obecní vyhlášky ve vztahu k zákonům“, je pane poslanče pravda.

V oblastech, kde jsme se suverenity vzdali přístupovými dohodami, již tomu tak je. V ostatních oblastech v případě přijetí ústavy, nejen v oblastech výlučných pravomocí jmenovaných ústavou, ale i ve všech ostatních zahrnutých pod "sdílené" oblasti pravomocí, tomu tak bude. Pokud nemáme příslušné zákony a právní normy, nebudeme je smět vytvořit. Pokud máme existující právní normy, budeme je muset přizpůsobit nadřízeným evropským normám nebo je zrušit.

Je to natvrdo napsáno v textu návrhu ústavy.

Vztah našich zákonů k evropské legislativě bude stejný, jako je vztah krajských a obecních vyhlášek k českým zákonům. Vyhlášky nesmí odporovat zákonůma pokud je přijat nový zákon, musí mu být přizpůsobeny, nebo zrušeny. Pan poslanec by si neměl vymýšlet nové varianty starých pohádek, neměl by občanům nalhávat, že to není pravda, a měl by jim vysvětlovat, proč by bylo dobře, abychom takový vztah přijali a v čem je pro nás výhodný. To, že je to "v principu stejné", jako u existujících oblastí, kde jsme k tomu již smlouvou přistoupili, není vysvětlení, je to mlžení, pokud ne přímo lež. V případě přijetí ústavy se prakticky vzdáváme všech zbývajících pravomocí. Zůstanou nám jen ty, ve kterých se Unie nebude sama chtít angažovat, a to jen do té doby, než se rozhodne je převzít. A náš parlament k tomu nebude smět říci ne.

"Schválením evropské ústavy se tedy podle pana Petříka přidáme k těm zemím, které o suverenitu již definitivně přišly nebo se o ni ze všech sil snaží přijít. Levicový španělský premiér i šéf pravicové opozice strávili ruku v ruce pěknou řádku dní přesvědčováním svých spoluobčanů, že mají hlasovat pro ztrátu suverenity? Skutečně absurdní pomyšlení!"

Nevím, proč se pan poslanec odvolává na španělského premiéra a vůdce opozice. Já jsem občanem České republiky. A chci od své vlády, aby mi dala informace o tom, o čem budu já nebo v případě, že se parlament nedohodne na zákonu o referendu, náš parlament, naši volení zástupci, rozhodovat.

Nevidím nic absurdního v tom, aby mne přesvědčovali, jako to podle pana Roučka dělali ti španělští představitelé, že pro nás bude výhodné se suverenity vzdát. Nechci od nich ale, aby mi lhali, že se jí nevzdáváme. To považuji nejen za absurditu, ale za podvod.

Vzdát se suverenity ve prospěch nadnárodního celku nemusí být "největším zlem". A občané mají právo se své suverenity vzdát částečně, nebo dokonce úplně, patří jim, a ne jejich vládě. Pokud je k tomu ale jejich vláda vyzývá, neměla by jim lhát, neměla by jim tvrdit, že se nic podstatného nemění, neměla by před nimi tajit tak závažné relevantní informacea měla by jim vysvětlit, proč považuje výhody přijetí ústavy za převažující, měla by jim pravdivě vysvětlit obojí, co získáme, i co ztratíme. U vlády a vládních evropských poslanců bychom snad přece jen čekali větší smysl pro fakta i pro odpovědnost.

Pan poslanec Rouček by se rozhodně měl zdržet známkování presidentových poradců v "evropském testu" už jen proto, že pokud by takový test existoval, sám by k němu neměl vůbec být připuštěn. Napřed by měl složit obyčejný test ze čtení a to ze čtení nějakého textu pro dospělé, zdá se, že nám ustrnul u čtení pohádek. Plete si harmonizaci zákonů s nadřazeností evropské legislativy, kterou navíc dokonce zřejmě nechápe, plete si pravomoci dobrovolně předané s pravomocemi, které Unie bude moci přebírat bez souhlasu členských států. Plete si toho na doktora politických věd a na poslance evropského parlamentu skoro dost. Nebo si to, a to by bylo daleko horší, neplete, ale pokouší se svými pohádkami splést voliče.

President a jeho poradci dělají jen to, co by měla dělat vláda, informují občany o tom, o čem budou při eventuálním referendu rozhodovat, o dopadech návrhu ústavy, o tom, že přijetím ústavy nejen cosi získáváme, ale zároveň cosi ztrácíme.

Pan europoslanec Rouček v roli veselého klučiny na houpacím koni s papírovou vojenskou čepicí nám o těch ztrátách nechce před spaním vyprávět, asi abychom lépe usínali. Možná je to proto, že bezelstný a prostý pan poslanec je sám ukonějšen pohádkovými brožurkami, které jeho strana připravuje jako dáreček pro všechny hodné děti. Rozhodně pan poslanec není sobec, nejen že se na tom koníčku houpe sám, chce nás pohoupat všechny.