EU a globalistická aliance. Jak multikulturalismus ničí národní státy
Autor: Fjordman | Publikováno: 11.10.2007 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Podle této logiky je hlavní příčinou všech konfliktů "identita" chápaná v nejširším možném smyslu. Proto je tedy nutné předpokládat, že když zničíte veškeré rasové, náboženské, národní a kulturní rozdíly, války skončí. To je pozoruhodně podobné představě komunistů, kteří si představovali, že války ukončí zničením ekonomických rozdílů. Všichni lidé se postupně stanou stejnými, pokud to bude nutné, tak proti jejich vůli, počínaje pochopitelně státy s bílou většinou.

Zde je zajímavý komentář o multikulturalismu, zveřejněný kupodivu na bangladéšských internetových stránkách: "Multikulturalismus je nepřirozeným a nezdravým stavem, který může postihnout pouze země v národním úpadku. ... Vládu bude charakterizovat chamtivost a korupce, spojená s tísnivými omezeními zaměřenými proti jejím občanům. Lži a podvody budou běžné, stejně jako prodejnost médií, politiků a vzdělávacích institucí". Multikulturalismus "je používán k bránění dosažení shody mezi voliči. Rozhlodává hodnoty, kulturu, víru, náboženství, etnické zvyky atd., a vede k vířícímu proudu nesouladu, na kterém se veze. Je dokonalou metodou zajišťující, že mezi ovládanými nebude nikdy dosaženo shody, jednoty, nebo sdílené budoucnosti".

Jinými slovy: multikulturalismus je jednoduše nástrojem k rozdělení a ovládnutí. Má tedy potom vůbec smysl hledat v něm nějakou logiku? Možná byl pouze pohodlnou záminkou k narušení zaběhlého pořádku národních států jejich zaplavením davy imigrantů pod pláštíkem "kulturní rozmanitosti", nebo historické nevyhnutelnosti. Pokud je tomu tak, nebyla za ním nikdy žádná souvislá logika, a my bychom neměli ztrácet čas jejím hledáním. Mnoho z těch, kteří ho propagují, nikdy nevěřilo z multikulturalismu ani jedinému slovu. Multikulturalismus je nový Alláh: nesnaž se pochopit, pouze poslouchej.

Je používán koalicí různých skupin se sdíleným cílem podkopat západní národní státy. Slyšel jsem, jak obhájci masové imigrace před jednou generací říkali, že všechny ty řeči o tom, jak změní naše společenství k nepoznání, jsou panikářské a rasistické. Ty samé skupiny dnes říkají, ano, naše společnosti se provždy změnily. Je to dobře a je již příliš pozdě na to s tím něco dělat, tak si na to zvykněte! Jejich propaganda byla použita k oklamání lidí, aby mohli implementovat potenciálně nevratné změny, a vyhnout se veřejné diskusi o nich. Věděli, že by ke zničení svých vlastních zemí nikdy nedostali povolení, takže o něj jednoduše nepožádali.

Zrušením státních hranic napomohla EU největším migračním vlnám v historii Evropy. Když se Polsko stalo členem, mnoho Poláků odešlo do Británie, Německa atd. Polsko zůstalo s nedostatkem pracovních sil. Nyní uvažují o jejich dovozu z Ukrajiny a Ruska, aby nahradili Poláky, kteří odešli. Rodilí Britové utíkají ve stejnou dobu do Španělska, protože se již v Británii necítí doma. Takovými tahy došlo ke spuštění řetězové migrace, která nakonec rozbije národní státy, které existovaly po staletí. Tato vnitroevropská migrace ale bledne proti imigraci z rozvojových států. Konečným výsledkem bude kontinent plný lidí bez loajality k jakémukoliv státu, kteří budou rozdělení a dezorientovaní, a proto je bude snadnější ovládat.

Stalin udělal to samé, přesunoval velké populační skupiny, aby otřásl státem a udržel ho ve stavu nejednoty. EU se od Stalina naučila mnohému.

Je proto velmi pravděpodobné, že některé skupiny používají multikulturalismus jako zástěrku pro zavádění rozsáhlých změn, které nemohou být vystaveny veřejné diskusi, a jsou často přesným opakem oficiálně vyhlašovaných cílů. Masová imigrace je představována jako "obohacení místní kultury". Ve skutečnosti jí rozředila, a to bylo pravděpodobně jejím cílem.

Všechny ideologie mají jak Skutečné věřící, tak i cyniky, kteří je používají k dosažení svých skrytých cílů. Ačkoliv počet Věřících v multikulturalismus upadá, nepochybně existuje mnoho lidí, kteří v něj skutečně věřili, přinejmenším na chvíli, což je podle mého ospravedlněním toho, abychom strávili chvilku analýzou jeho ideologických kořenů. Jak jsem demonstroval dříve, neexistuje jednoznačný vztah mezi multikulturalismem a marxismem. Multikulturalismus je komplexní a někdy nesourodou směsí mnoha různých impulsů, z nichž některé předcházejí Osvícenství, a některé se možná dokonce vztahují k protestantství. Některé jeho prvky mohou být inspirovány marxismem, nebo jsou s ním přinejmenším v souladu, dobereme se ale silnější shody s marxismem, když multikulturalismus integrujeme do většího balíku ideologií.

Profesor sociální antropologie z univerzity v Oslu Thomas Hylland Eriksen vede multimilionový projekt financovaný norským státem, který se snaží předvídat, jak bude nová multikulturní společnost fungovat. Žije podle vlastních slov v nudné monokulturní části města, kde je od efektů kulturní rozmanitosti izolován. Když srbská lékařka z bývalé Jugoslávie, ve které se multikulturní společnost zhroutila v děsivé občanské válce, před důsledky nekontrolované masové imigrace varovala, pan Eriksen, profesí multikulturalista a intelektuální celebrita, jí pokáral za její "nedostatek vize".

Vaše cena jako intelektuála je zjevně poměřována velkolepostí vašich idejí. Čím větší jsou vaše vize, tím oslnivější je váš intelekt, a tím větší prestiží byste měli být odměněni. Zda je vaše vize opravdu v souladu s realitou a s lidskou přirozeností je druhořadé. Mnoho samozvaných intelektuálů by ve skutečnosti bylo uraženo malichernými starostmi svých přízemních spoluobčanů, kteří se obávají, jaký důsledek mohou mít tyto ideje pro jejich životy. Skutečnost, že by jeho ideje mohly někoho zranit, intelektuála neodrazuje. Lidstvo může dosáhnout skutečného pokroku pouze oběťmi, pokud možno vykonanými někým jiným.

Norský autor Torgrim Eggen varuje před "rasovými válkami" způsobenými masovou imigrací, přesto jí ale i nadále podporuje. Na otázku, co můžeme učinit, abychom se tomuto scénáři vyhnuli, odpovídá: "To je pro autora velmi hloupá otázka. Předpokládá, že chci, aby byli všichni šťastní, užívali si a neměli žádné problémy. O čem by pak chtěli, abych psal?"

Je třeba ocenit jeho upřímnost: je to nejupřímnější přiznání skutečnosti, že někteří lidé nechtějí harmonickou společnost, jaké jsem kdy viděl; myslí si, že je nudná. Pro samozvaného intelektuála neexistuje horší osud, než žít ve státě, který je převážně prosperující, mírumilovný a dobře fungující, protože by se nikdo nestaral o jeho rady, a nenásledoval by jeho vedení, které osobě jeho inteligence přísluší.

I když se vám podaří vytvořit společnost, která prosperuje, nejde vždy o stabilní stav. Lidé postupně zapomenou vlastnosti, které vedly k jejich úspěchu, a protože žijí v materiálním luxusu, nebudou ochotní se bránit proti těm, kteří je ohrožují, což je stav, kterému říkáme "dekadence". Také se zdá, že lidé mají hluboce zakořeněnou potřebu za něco a o něco bojovat, a západní sociální státy je v tom neuspokojují. Někteří lidé si obarvují život drogami, jiní se obracejí k utopickým vizím. O islámských teroristech lze říct špatné věci, nejsou ale nudní, což může vysvětlovat, proč jsou někteří Evropané k jejich kauze přitahováni.

Pokud je ideálem společnost, která vytváří minimum utrpení a maximum svobody a prosperity, pak byl Západ, přinejmenším do doby před několika lety, k tomuto ideálu nejblíže v celé historii lidstva. Problém je, že čím blíže se dostáváte k dokonalosti, tím křiklavěji, otravněji a nepřijatelně vypadá těch několik zbývajících nedokonalostí. Pokud máte sklony k prosazování Dokonalé společnosti, postupné kroky k odstraňování těchto nedokonalostí vám nebudou stačit; celá struktura musí být stržena a vystavěna znovu od základů.

První světová válka položila základy té druhé, protože v Německu zasela semena zášti; tato semena rozkvetla po hospodářské krizi, která začala v roce 1929, a která vedla k vzestupu nacistů. Vedla také k sovětské revoluci a vzniku sovětského komunismu a studené války. Společné dědictví antinacionalismu zrozeného z první světové války, principu naprostého nerozlišování, zavedeného po druhé světové válce, a modelu umělého, postkřesťanského, autoritářského superstátu zděděného po Sovětském svazu, jsou všechny začleněny do Evropské unie.

Méně než generaci po studené válce vstupujeme do nové světové války, která je vyvolána slabostí Západu a obnoveným džihádem. Spojení mezi studenou válkou a současnou světovou válkou není tak silné, jako mezi prvními dvěma světovými válkami, nicméně existuje. Když v devadesátých letech zanikla vyhlídka na globální jadernou válku, Západu se ulevilo. Přestali jsme si dávat pozor, protože jsme nebyli ochotní vstoupit bezprostředně poté do další ideologické konfrontace, a to poskytlo muslimům příležitost k tiché infiltraci našich zemí. Ultralevicové západní skupiny, z nichž některé byly během studené války aktivně podporované SSSR a KGB, se po kolapsu Sovětského svazu také přeskupily. Kromě toho také podporoval Sovětský svaz v sedmdesátých letech Araby proti Izraeli, a Arabové na ho oplátku podpořili v letech osmdesátých proti Američanům v Afghánistánu, kde se svému řemeslu naučili džihádisté jako Usáma bin Ládin. Džihád tak byl tímto způsobem podporován oběma supermocnostmi.

James Lewis píše v American Thinker, že "Evropa se vzdala voličské demokracie" na nejvyšších a nejmocnějších úrovních. "Pro elity je vznikající EUSSSR skvělá, protože místo toho, aby byli malými úředníky v Londýně, mají příležitost vládnout celé Evropě, s většími platy, lepším jídlem a bohatšími lobisty, v módním euro-hlavním městě Bruselu. Vše, co je třeba, je vydávat regulace, které jsou tak složité, že jim nikdo nerozumí". Věří, že Evropané jsou ve stavu tichého truchlení kvůli naplánované euthanázii jejich národních států: "Všudypřítomná propaganda elit dosáhla toho, čeho nedosáhlo tisíc let válek a smluv. Evropa je stloukávána a slévána do umělé jednoty". Tento pocit zanikající národní identity vrhá odlišné světlo na antiamerickou neurózu, která postihla většinu evropských médií.

Lewis označuje EU jako "vládu hypersložitosti". Bývalý italský premiér Giuliano Amato, jeden z hlavních architektů euroústavy, přiznává, že "reformní smlouva", která má zamítnutou euroústavu nahradit (ačkoliv je s ní v 95 procentech identická) byla úmyslně navržena tak, aby byla příliš složitá na to, aby jí průměrný občan pochopil: "[Vůdci EU] rozhodli, že dokument by měl být nečitelný. Pokud bude nečitelný, nebude ústavní, tak to vnímají".

Západoevropané přijímali po desetiletí vytrvale se zvyšující moc národních pečovatelských států. Vše, co musela EU udělat, bylo spojit zavedené byrokratické mašinérie na nadnárodní úrovni do sítě, která je pro běžného člověka prakticky neprostupná. V jejích labyrintech se dokáží orientovat pouze zkušení specialisté a byrokraté, a převážně neznámé, a proto formálně i neformálně neomezené množství moci, je tak ponecháváno v rukách několika osob na špici, které tahají za provázky.

Podle portugalského prezidenta Evropské komise José Manuela Barrosa je EU "prvním neimperiálním impériem" na světě, což mě vede k myšlence, jestli někdy četl pohádku Hanse Christiana Andersena "Císařovy nové šaty". Pokud je EU "impériem", pak je především impériem byrokratů, které mohlo vzniknout proto, že vzniklo z kultury, které již vládli byrokraté.

Další osobou s velkolepými idejemi o EU (a také o sobě) je bývalý francouzský prezident Valery Giscard d’Estaing, který přirovnal svojí roli na návrhu euroústavy k roli zakládajících otců USA. Pan Giscard není bohužel žádný Thomas Jefferson nebo James Madison, a americké ústavě porozuměl zjevně jen velmi málo. Listina svobod, která zajišťuje práva jednotlivců, vznikla právě proto, že někteří Američané se obávali, že federální vláda dostává příliš mnoho moci. Americká ústava tak dává vzniknout mocné federální vládě, ale jí vládu decentralizuje a ponechává velký prostor pro práva jednotlivců. Řečeno jednoduše, občané zajišťují státu práva, aby za ně vykonával určité úkoly.

Rozsáhlá euroústava v protikladu k tomu nechává stát, aby "přiznal" občanům jistá práva, mezi nimiž není skutečná svoboda projevu. Američané a Britové mají své chyby, přiznávám ale, že dávám přednost anglosasskému a angloamerickému modelu omezování státní moci, než tomu francouzskému. Nelíbí se mi představa všemocného státu, který "uděluje" práva. Pokud vám stát "uděluje" práva, znamená to, že je také může později zrušit. To cosi vypovídá o vnímání vztahu mezi občany a státem.

Kanadský sloupkař David Warren píše o "chartě základních svobod" připojené k navrhované euroústavě: "Přišel čas, aby si lidé uvědomili, že 'listiny lidských práv' jsou zbraní používanou státem k potlačení neschvalovaného jednání jedinců. Na rozdíl od nezávislých občanských a trestních soudů nemohou být použity jedinci proti státu. Jsou soudním dvorem používaným k pořádání demonstračních procesů, ve kterých jsou veřejně démonizováni lidé, kteří nedávali pozor, když komisař vydal poslední opravu veřejně přijatelného chování. Tím, že odstraňují veškerou zavedenou právní ochranu svých obětí - presumpci neviny, právo znát svého žalobce, právo na souzení porotou sobě rovných - jsou holínkou na krku tradičních lidských svobod vycházejících z Magna Carty. Tribunály jsou vytvářeny vždy z příkazu byrokratů. Demokracie není v Evropě ještě zcela mrtvá, ale směřuje k tomu. Těžkopádná, nekompetentní, směšně zkorumpovaná, neuvěřitelně arogantní a nezvolená eurobyrokracie již získala postavení, ze kterého diktuje transevropskou politiku, která obchází volené státní parlamenty".

Stanley Kurtz z National Review Online píše v recenzi na knihu "Poslední dny Evropy: náhrobní nápis pro Starý kontinent" historika Waltera Laqueura: "Laqueur se několikrát vrací k opomenutí diskuse o imigraci ze strany evropských autorit. Namísto toho, aby z ní učinily veřejnou otázku, vlády a korporace tuto politiku tiše a jednostranně zavedly. Evropské elity mají špatné svědomí kvůli uprchlíkům z nacistického Německa, od kterých se před desetiletími odvrátily. Existuje také všudypřítomný 'strach z obvinění z rasismu'. Bizarní kombinace multikulturalismu a naprostého pohrdání kulturou otevřela mezi evropskými elitami a veřejností propast - propast, která se vyjevila veřejně až v okamžiku, kdy Francie a Holandsko zamítly návrh euroústavy (částečně z obav z muslimské imigrace a ze vstupu Turecka do EU). Došlo, říká Laqueur, k 'prudkému odporu proti elitám, které chtěly uvalit svojí politiku na lidi, kterých se nejprve nezeptali'".

Kurtz se podivuje nad tím, co si evropské elity myslely, když tuto politiku zaváděly: "Na otázku 'Myslely si, že nekontrolovaná imigrace sebou nepřinese velké problémy?' Laqueur odpovídá, že na to nelze odpovědět. (Můj odhad je, že jako současní tržně založení obhájci imigrace v Americe se evropští vůdci zaměřovali na bezprostřední potřebu pracovní síly a nestaraly se o dlouhodobé společenské následky.)"

První pramínek muslimské imigrace v šedesátých letech nebyl pravděpodobně plánován nikým, byl spíše náhodným výsledkem dekolonizace a krátkodobé potřeby pracovní síly v rozvíjejících se ekonomikách. Jak jsem demonstroval dříve, o několik let později se to změnilo v mnohem koordinovanější spolupráci mezi evropskými a muslimskými zeměmi.

Proč to běžní Evropané snášejí? Je tradice vlády elit stále tak živá? Nemáme naprosto žádný problém s tím, že naše životy řídí jiní lidé, dokud máme na stole dost jídla a můžeme občas vyrazit na víkend na nějaké exotické místo?

Hlavní zbraní EU byl vždy klam a manipulace jazyka, ukrývající se za visačkami jako mírový projekt nebo rozšíření zóny volného obchodu. Fungovalo to dobře. Vím z osobní zkušenosti, že většina Evropanů nemá žádné tušení o tom, jak jsou eurábijské sítě rozsáhlé, nebo jakým způsobem autority EU své lidi vyprodávají. Mnoho lidí věří, že jde o šílené konspirační teorie, když jim o tom řeknete, stejně jako mnoho lidí považovalo před generací za panikářství, když jste řekli, že "zóna volného obchodu s několika dodatky" se nakonec promění v superstát, který podkopává demokratický systém a otřásá stabilitou celého kontinentu.

Když se jejich hlavní zbraň klamu stane neefektivní, musí se ale eu-federalisté uchýlit k něčemu jinému. Jejich další zbraní je především běžný respekt Západu k zákonům. S neochotou pořádat vzpoury lze počítat jako s obranou proti vzniku opozice, obzvláště v kombinaci s byrokraticky navozenou apatií. Současně s růstem EU a masovou imigrací byli Západoevropané vystaveni explozi regulací všeho druhu. Muslimů, kteří přicházejí z kultur, kde jsou zákony dodržovány pouze v případě, kdy jsou podpořeny brutální silou státu, se to dotýká jen málo, na Zápaďany, které omezuje jejich kulturní smysl pro férovou hru, a na Západoevropany vykleštěné propagandou a byrokracií, to ale má zničující účinky.

Systém západní Evropy je založen na minimálním používání síly. Ozbrojené síly jsou ve skutečnosti tak slabé, že v jiné době by byly tyto země už dávno dobyty. Situace zůstává stabilní pouze kvůli americkému vojenskému deštníku nad Evropou.

EU je často popisována jako bezzubá a impotentní, to ale není přesné. Je jak neochotná, tak i neschopná, ubránit Evropany před vnější agresí, systém je ale velmi dobře schopen podkopat svobody Evropanů. Problém proto není, že systém je bezmocný, ale že odměňuje ty, kteří používají násilí, zatímco trestá ty, kteří ho nepoužívají. Rodilí Evropané budou ignorováni nebo umlčováni, pokud se pokusí pokojným způsobem protestovat proti masové imigraci. Muslimové získají doma i v zahraničí okamžité ústupky a respekt, zatímco s Evropany zacházejí jejich vůdci s rostoucím pohrdáním a nepřátelstvím.

Pokud nedojde ke změnám, dříve či později to povede k vypuknutí násilí mezi rodilými Evropany, protože systém sám odměňuje násilí, a systém, který tak činí, k násilí vyzývá. Pokud to povede k lidové explozi, nemyslím si, že budoucí generace se budou ptát, proč k tomu došlo, ale proč k tomu nedošlo dříve. Dříve či později se lidé obrátí na někoho, na kohokoliv, kdo jim slíbí ochranu životů, majetku a kultury.

Na internetu zveřejněný dokument z roku 2005 napsaný Traugottem Schoefthalerem, výkonným ředitelem Euro-středomořské nadace Anny Lindh pro dialog mezi kulturami, jednoho z nejvýznamnějších nástrojů eurábijské kulturní spolupráce, prohlašuje toto:

Theodor W. Adorno a Alfred Horkheimer se ve svých studiích o "Autoritářské osobnosti", publikovaných krátce po roce 1945 jako první analýza kultu moci a násilí v nacistickém Německu, hluboce ponořili do psychologické terminologie ega - a etnocentrismu. Javier Pérez de Cuéllar a Amin Maalouf došli k podobnému závěru: kulturní politika se musí vyhýbat schématickým konceptům jako lidové rozlišování na "My" a "Oni". Dokonce varují před dalším používáním termínu "Ti druzí", který je standardem takřka ve všech mezikulturních vzdělávacích konceptech. Neexistuje žádná schůdná alternativa k jejich návrhu na přijetí přístupu ke kulturní rozmanitosti založeného na právech.

Dokument dále prohlašuje, že cíl učení se společnému soužití (jeden z eurábijských sloganů) "byl navržen Světovou vzdělávací komisí pro 21. století, které předsedal bývalý předseda Evropské komise v letech 1985 až 1995 Jacques Delors. Formální školský systém se má proměnit ve výukové prostředí, učitelé z lektorů v organizátory vzdělávání, školy v centra denní praxe tolerance, a to tak, že budou dávat prostor úhlu pohledu druhých".

Dále v souladu s Delorsovou zprávou "nemohou být hodnoty učeny v přísném smyslu: snaha o prosazování předem daných hodnot z vnějšku se musí změnit v jejich vyjednávání".

Jasně řečeno: evropští školáci mají být učeni vzdávání se vlastní kulturní identity. Protože je nepravděpodobné, že po muslimech se bude požadovat to samé, rovná se to jednostrannému zbavení Evropanů kulturní identity, a jejich bezbranné ponechání před demograficky expandující islámskou komunitou.

Podle této logiky je hlavní příčinou všech konfliktů "identita" chápaná v nejširším možném smyslu. Proto je tedy nutné předpokládat, že když zničíte veškeré rasové, náboženské, národní a kulturní rozdíly, války skončí. To je pozoruhodně podobné představě komunistů, kteří si představovali, že války ukončí zničením ekonomických rozdílů. Všichni lidé se postupně stanou stejnými, pokud to bude nutné, tak proti jejich vůli, počínaje pochopitelně státy s bílou většinou.

Globalistický myslitel, bývalý vyslanec USA a nyní profesor práva Richard N. Gardner předložil v roce 1974 strategii postupné eroze národní suverenity prostřednictvím vytvoření "institucí s omezenou jurisdikcí a vybraným členstvím". Gardner si myslel, že pokud budou "obíhat okolo národní suverenity a kousek po kousku jí erodovat, dosáhnou tím mnohem více, než staromódním čelným útokem". Byl členem Trilaterální komise, která se skládala z mnoha mocných osobností z Evropy, Asie a severní Ameriky, které byly v letech 1974 až 2005 oddány propagaci těsnějších vazeb mezi státy.

V eseji nazvaném "Odstraňte vlajky" píše Howard Zin, autor bestseleru "Historie lidu Spojených států", že "tohoto 4. července bychom udělali dobře, kdybychom se zřekli nacionalismu a všech jeho symbolů: vlajek, slibů věrnosti, hymen, trvání na tom, že Bůh si musel vybrat Ameriku k tomu, aby jí žehnal. Není nacionalismus - ta oddanost vlajce, hymně a hranicím tak divoký, že hrozí masovou vraždou - jedním z velkých zel naší doby, společně s rasismem, společně s náboženskou nenávistí?" Naříká, že "naše občanství nás dovedlo k tomu, že považujeme jiné státy za odlišné od nás" a dochází k závěru, že "potřebujeme vyhlásit svojí věrnost lidské rase, a ne kterémukoliv státu".

Problém je v tom, že všichni tito lidé, kteří tvrdí, že jsou "občany světa", nedokáží přiznat, že práva mohou být hájena pouze suverénními státy udržujícími si územní a právní integritu. Jak by mohla "globální společnost" nebo "lidská rasa" hájit práva pana Zinna? Aby mohla svobodná společnost fungovat, stát musí schvalovat zákony, které jsou v nejlepším zájmu jeho občanů, musí ale také mít schopnost je na svém území prosazovat. Jinak je samovláda nemožná. Aby mohli ubránit území před vnějším agresorem, lidé se s ním musí identifikovat více než je s náhodným místem na mapě. Likvidace suverénních států je proto likvidací samotných základů svobodné společnosti.

Ve svých esejích se neustále navážím do marxistů a oni si to obyčejně zaslouží. Skutečně věřím, že je nemožné napsat cokoliv smysluplného o bolestech Evropy, aniž bych vzal v úvahu dlouhý a ničivý vliv marxismu. Přesto, marxisté sami o sobě nejsou dost mocní na to, aby vytvářeli všechny problémy, proti kterým dnes stojíme. Museli byste být dost slepí, abyste neviděli význam obchodních vazeb mezi Západem a islámským světem, zcela jistě v případě Evropy a Blízkého východu, ale také mezi Spojenými státy a Saudskou Arábií. Nakonec jsou to peníze, díky kterým se točí svět.

Člověk nemusí být socialista na to, aby viděl, že krátkodobé zájmy velkých korporací se ne vždy shodují s dlouhodobými zájmy států jako celků, obzvláště když dojde na imigraci. Nadnárodním korporacím, které nejsou z definice loajální žádnému státu, by nemělo být dovoleno určovat národní imigrační politiku.

Masová imigrace nekvalifikovaných lidí z rozvojových zemí není pro zemi jako celek dlouhodobě prospěšná. Bezhraniční svět prospívá super-bohatým, kteří mohou využívat levnou pracovní sílu a získávat přístup k větším trhům. Mohou utrácet peníze, které si takto vydělají, aby se stáhli do společenství chráněných před rostoucím nedostatkem bezpečí a etnickým napětím vyvolaným masovou imigrací. Protože jsou mobilní, mohou přesouvat své bohatství do zemí s nízkými daněmi a nechat ty chudší, tedy většinu populace, aby platili účty za rostoucí napětí a rostoucí daně za zdravotní péči a vzdělávání pro nekvalifikované imigranty.

To je podobné levicovým stranám dovážejícím si voliče a podkopávajícím západní státy ve prospěch té utopické ideologie, která je zrovna v módě. Je více než jen trochu ironické, že socialisté a super-bohatí jsou tímto způsobem v podkopávání národních států spojenci, nikoliv nepřáteli. Obecně je užitečné uvažovat o alianci mezi globálním kapitalismem, globálním marxismem, a také mezi tím, co by mohlo být pojmenováno jako globální autoritářství, jako o nevolených jedincích, kteří společně směřují ke světové federální vládě. Není to pouhá konspirační teorie; četl jsem výroky několika stoupenců EU, jak prohlašují, že pokud můžeme vytvořit vládu na pan-evropské úrovni, můžeme jí vytvořit i na celosvětové úrovni.

Mnoho příslušníků západních politických elit se neidentifikuje se svými národy. Levičáci mají sklony věřit, že společnost by měla být podobná neziskové organizaci a provozovaná světovou vládou, posílenou verzí OSN. Někteří obchodně orientovaní pravičáci považují za ideál nadnárodní korporaci a myslí si, že stát by měl být spravován podobným způsobem. Stejně jako v korporaci by vám mělo být dovoleno zaměstnat kohokoliv, tak by mělo být možné dovézt kohokoliv do tohoto národního státu proměněného v korporaci.

Je to jako by se všechny politické, ekonomické a kulturní elity v celém západním světě, levicové, centristické i pravicové, jednoho dne probudily a rozhodly se, že nyní žijeme v globálním věku, že všechny kulturní a náboženské rozdíly jsou nepodstatné, a že věk národních států skončil. Proto bychom se neměli snažit udržet své státní hranice. Ti, kteří říkají něco opačného, jsou rasisté a náboženští fanatici. Jak napsal čtenář Dimitri K. na blogu Lawrence Austera:

Připadá mi, že chápu, proč liberálové neoponují imigraci: jejich cílem není nic menšího než vláda nad celým světem. Koho by zajímala nějaká malá země, jako Británie, když je v sázce celý svět? Naše země nejsou ničím jiným než nástroji k získání si srdcí a myslí jiných lidí, jako pěší brigády generálního štábu.

Říci, že USA mají v současné době hranice připomínající švýcarský sýr, by bylo urážkou švýcarského sýru. "Konzervativního" prezidenta George W. Bushe nezajímají Spojené státy jako národ ani v nejmenším, pouze jako abstraktní myšlenka, což ho staví do středního proudu západních vůdců. Byl podplacen obchodními lobby, aby nechal hranice otevřené? Mají jeho rodina a členové jeho vlády příliš těsné vztahy se Saudy, než aby udělal cokoliv podstatného s islámem? Zdá se, že pana Bushe uráží, když lidé naznačují, že by měl udělat více při udržení hranic proti nelegální imigraci.

Toto je jeden ze scénářů, který zakládající otcové USA nepředvídali: byli vyděšeni krátkozrakostí průměrného, a podle všeho neosvíceného občana, což je někdy opodstatněná obava. Nicméně masová imigrace, která nyní destabilizuje Západ, byla prosazena politickými a kulturními elitami, nikoliv obyčejnými občany. Ti, kteří podporovali imigrační zákon z roku 1965, ujišťovali veřejnost, že nezmění demografickou povahu USA, nicméně jí změnil, a někteří z nich si toho byli pravděpodobně vědomi. Jednoduše lhali.

Když kritizuji demokracii, nemělo by to být chápáno jako moje podpora vládě elit. Kritizuji jí proto, že je jasné, že nezaručuje automaticky svobodu projevu a bezpečí majetku a života, které jsou známkou skutečné svobody. Další problém spočívá v tom, že není vždy nejlepším systémem pro činění dlouhodobých rozhodnutí, protože lidé mají sklony dávat přednost krátkodobým ziskům. Přesto stále věřím, že by měl existovat mocný prvek skutečného veřejného vlivu, aby byla omezena možnost absolutistické vlády a zneužití moci. S EU jsme se jasně vydali příliš daleko tím směrem, kdy vládnoucí elity obratně zlikvidovaly jakákoliv omezení své moci.

Demokratický systém má podstatné chyby, do značné míry ale fungoval, dokud zde byli svobodní lidé, lidé se sdílenou identitou a společnými zájmy. Čeho jsme nyní svědky, je postupný rozpad tohoto lidu, který probíhá shora dolů. Mocné skupiny toho mají stále více společného s elitami, než s průměrnými lidmi. Pokud již nadále nevěříte tomu, že váš stát je skutečnou entitou se specifickou kulturou, stává se pro vás jednoduše nástrojem k získání moci, přestupním kamenem ve vaší globální kariéře. Bez nepolitické loajality, emocionálních vazeb nebo i jen pragmatických zájmů na podpoře národních států, se stává demokratický systém nástrojem distribuce přízně vašim přátelům doma i v zahraničí, zatímco škubete voliče, když jste u moci, a doufáte v zajištění lukrativní mezinárodní kariéry. Budete mít jen málo morálních zábran před dovážením voličů ze zahraničí, abyste se udrželi u moci, nebo protože si to přejí vaši obchodní přátelé, kteří vás sponzorují. Tento proces souvisí s technologickou globalizací, na Západě, který si hnusí sám sebe, ale došel tak daleko, jako v žádné jiné civilizaci.

Průměrní občané, kteří se stále ještě identifikují se svými národními státy, tak pokračují ve volení lidí, kteří zrazují jejich důvěru. Protože elity se se státy, kterým by měly sloužit, identifikují jen málo, více moci pro ně situaci jen zhoršuje, jak k tomu již došlo v Evropě. Zkorumpovaní a nekompetentní jedinci budou existovat vždy. Pokud je váš vůdce každou chvíli zkorumpován, pak máte co do činění se špatným člověkem. Pokud je jeden z vašich vůdců za druhým zkorumpovaný, pak máte co do činění se špatným systémem. Náš politický systém je nyní hluboce zkažený. Problém je v tom, že nedokážu jednoduše spatřit, jak ho opravit. 

http://gatesofvienna.blogspot.com/2007/08/eu-and-globalist-alliance.html 

z angličtiny přeložil Viktor Svoboda

www.eurabia.cz