Samochvála smrdí, pane předsedo Topolánku
Autor: Lukáš Petřík | Publikováno: 08.10.2007 | Rubrika: Politika
Ilustrace
ODS sklízí plody své podpory vstupu do nedemokratické a centralistické EU, která nám již dnes nakazuje většinu zákonů platných v naší zemi, čímž se český parlament stává jen impotentním orgánem, který musí skákat tak, jak si Brusel pískne. Svojí podporou Evropské reformní smlouvy vedení ODS s Mirkem Topolánkem přispívá k tomu, že bude český zákonodárný orgán ještě impotentnějším. V souvislosti s diskusí o platech našich zákonodárců by nebylo od věci zavést princip, že o kolika více procentech české legislativy rozhoduje Brusel, o tolik procent bude pánům poslancům snížen jejich plat, protože zvednout ruku o směrnici z Bruselu dokáže snad i cvičená opice.

Předseda Mirek Topolánek v zářijových Listech ODS (http://www.ods.cz/docs/listy/Listy_04-2007.pdf ) nešetří sebechválou a sebevědomě tvrdí, že v ODS „zažíváme nejlepší dobu za posledních deset let“ a že se daří plnit podstatné body programu. Jednoduše, že ODS prostě vítězí. Kupodivu se zde nacházejí „hazardéři s důvěrou voličů“, kteří si dovolují tu nestydatost, že kritizují vedení strany, a tím pádem by mohli torpédovat snahu strany dosáhnout svých cílů. Za tuto neomalenost a drzost vyslovit svůj názor by měli být patrně potrestáni na nadcházejícím Kongresu, který by reflektoval takováto jejich selhání. Máme být však tak optimističtí a sebeuspokojení jako premiér Topolánek?

 Začněme pozicemi ODS ve vládě. ODS jako jasný vítěz voleb a strana s mnohonásobně vyšším počtem mandátů, než mají koaliční lidovci a zelení, neobsadila dvě nejklíčovější ministerstva: ministerstvo financí a ministerstvo zahraničí. Je to dobrý výsledek vyjednávání pana předsedy? Ne.

 Od toho se pak odvíjí otázka reformy veřejných financí. Připusťme se skřípějícími zuby, že reforma je koaličním kompromisem a že ji jako menší zlo podpoříme, avšak je naprosto zřejmé, že pokud by ministerstvo financí držela ODS s Vlastimilem Tlustým, podařilo by se prosadit reformu mnohem razantnější. Ale budiž.

 Pokud se podíváme na otázku zahraničí, nelze vládní politiku ODS hodnotit jinak než jako katastrofu. Míním zde samozřejmě postoj k Evropské reformní smlouvě. ODS se vždy hlásila k Evropě národních států. ODS se na svém XVII. Kongresu zavázala, že bude zabraňovat dalšímu přenosu pravomocí národních států na úroveň Evropské unie. Zároveň slíbila odpor vůči omezování práva veta členských států. Text usnesení týkající se EU hovoří jasně: 3.4. Kongres ODS zakazuje všem politikům ODS předávat další kompetence ČR na úroveň Evropské unie a rozšiřovat rozsah evropské agendy schvalované kvalifikovanou většinou. Výkonná rada ODS vydává návrh Evropské reformní smlouvy za svůj úspěch a zastavení cesty k superstátu, přitom je naprosto zřejmé, že se de facto jedná o mírně modifikovanou nedemokratickou a centralizující původní evropskou ústavu. Je úplně jasné, že současný postoj vlády a VR ODS je v rozporu s usnesením XVII. Kongresu a širším ideovým základem ODS.

 ODS podobně pustila do druhého čtení naprosto perverzní návrh antidiskriminačního zákona, který převrací základy právního státu opuštěním konceptu presumpce neviny a prosazováním presumpce viny. Tento zákon je taktéž flagrantním porušením práva na soukromé vlastnictví. Můžeme namítat, že zákon je nám naordinován z Bruselu. Ano, je to tak. ODS sklízí plody své podpory vstupu do nedemokratické a centralistické EU, která nám již dnes nakazuje většinu zákonů platných v naší zemi, čímž se český parlament stává jen impotentním orgánem, který musí skákat tak, jak si Brusel pískne. Svojí podporou Evropské reformní smlouvy vedení ODS s Mirkem Topolánkem přispívá k tomu, že bude český zákonodárný orgán ještě impotentnějším. V souvislosti s diskusí o platech našich zákonodárců by nebylo od věci zavést princip, že o kolika více procentech české legislativy rozhoduje Brusel, o tolik procent bude pánům poslancům snížen jejich plat, protože zvednout ruku o směrnici z Bruselu dokáže snad i cvičená opice.     

 Pak je zde řada relativně méně strategických kauz. Jmenujme jenom podivné vazby pana předsedy na ještě podivnější „kamarádíčky“ pana Dalíka. Dále ODS jako strana práva a pořádku, jejichž zajištění je dle konzervativně-liberální nauky hlavním úkolem státu, cíleně likviduje kádry Policie České republiky a nutí k je neplaceným přesčasům. Jak by se líbilo panu premiérovi a panu ministru vnitra, kdyby neměli dostat zaplaceno za svou práci? Jak pan předseda vysvětlí, že se vedení ODS nezabývá otázkou porušením stanov na ODS Praha 5 a zvláštními kauzami pana starosty Jančíka? Chce snad pan předseda, aby byla ODS vnímána jako strana korupce? Takových „jančíků“ bohužel nebude v ODS menší než malé množství.

 Nakonec je nutno přiznat, že měl pan předseda pravdu, když napsal, že by měl nadcházející Kongres „reflektovat takováto selhání“. Jak říká pan předseda: „Není prostě možné, aby jedinec či pár jedinců ze sobeckých důvodů torpédovalo úsilí celé strany, torpédovalo možnost postupně plnit cíle, pro které hlasovaly téměř dva miliony voličů.“ Kongres by měl vskutku reflektovat konání těch, kteří neplní jeho usnesení, protože až za pár let bude Brusel rozhodovat o 99,9% našich zákonů, nebude potřeba ani český parlament, vláda,  ani ODS...  

 

Lukáš Petřík

 

 

 

Celý článek zde: http://www.modryhlas.cz/samochvala-smrdi-pane-predsedo-topolanku