Evropská unie – Cesta do otroctví
Autor: Michal Šilhánek | Publikováno: 31.10.2007 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Dle mého názoru dnešní Evropská unie není na dobré cestě jak se stát konkurenceschopným světovým hráčem, je-li to vůbec v jejích možnostech. Domnívám se také, že v současné chvíli je otázka zda setrvat v EU nebo zvažovat odstoupení nasnadě. Myslím si, že bychom o budoucnosti Evropského společenství měli vážně přemýšlet a redukovat jej čistě na vztahy obchodní. Nebude-li to současná situace umožňovat přikláním se k postupnému rozpuštění EU. Nechť státy, které mezi sebou chtějí volně obchodovat, uzavřou smlouvy bilaterální či multilaterální.

„Zřídka se stává, že by se svoboda jakéhokoli druhu ztratila celá naráz“ (David Hume) aneb věnováno eurofanatikům všech stran. Stejně tak jako Friedrich A. Hayek varoval před všude rozpínajícím se socialismem, tak dnes musíme varovat před všude rozpínající se Evropskou unií. Evropská unie se měla stát světovým konkurentem USA a dalších velkých mocností. Sledujeme-li situaci pozorně zjišťujeme, že se něco takového vůbec neděje. Proč tomu tak je? Dle mého názoru je odpovědí několik a myslím si, že jako určitá „příručka“ nám může posloužit právě Hayekova kniha "Cesta do otroctví". Říkáte si co má socialismus společného s EU? Více než si myslíte!

Socialismus i EU jsou velkou utopií

Velká utopie. Tak zní název druhé kapitoly výše zmíněné knihy. Tak jako socialismus, absolutní rovnost, stejné platy tak i sjednocená Evropa tzv. Evropská supervelmoc je jednou velkou utopií. No jen posuďme sami. Momentálně má EU 27 členských zemí a další čekají na možnost vstupu. Tolik členských zemí někdy s naprosto odlišnou kulturou, rozdílným historickým vývojem a někdy i diametrálně odlišnou politickou kulturou nemá šanci dosáhnout společného konsensu v zásadních záležitostech. Dokázala nám to Evropská ústava, která se již snad stala minulostí. Zastánci EU nám budou zajisté tvrdit, že například USA je složeno z daleko více federálních států, ale musíme si uvědomit, že federální státy USA mají společnou minulost, společný historický vývoj a hlavně obývá je jeden národ ač velmi různorodý, ale pořád je to jeden národ. To se o Evropě nedá říci, proto je podle mého názoru jedna Velká Evropa utopií.

„Nevyhnutelnost“ plánování

Socialisté se domnívají, že cesta k prosperitě vede jen přes silné zásahy státu do ekonomiky, dlouhodobé plánování, v krajním případě pětiletky a politicky motivované vraždy. I to je obraz radikálního socialismu. A co to má společného s Evropskou unií? V současné době Evropský parlament ovládá neskutečný byrokratismus chrlící jednu směrnici za druhou. Členské země musí támhleto a naopak zase nesmí ono a tak podobně. Bude-li současné směřování pokračovat i nadále, domnívám se, že skončíme u onoho „nevyhnutelného“ plánování a dalších souvisejících jevů jako je postupná ztráta vlastní svobody.

Plánování a demokracie

Jak už jsem výše zmínil, politika Evropské unie v současné chvíli směřuje spíše k plánování a různým regulacím. Tak se ptám sám sebe co společného mají pojmy plánování a demokracie? Obávám se, že mnoho společných prvků nemají. Zajisté mi můžete oponovat, že člověk si spoustu věcí sám naplánuje, rodiny plánují třeba i na měsíce dopředu, co udělají s ušetřenými penězi, kam pojedou na výlet a podobně. Nicméně musím zdůraznit, že plánování tohoto typu je projevem svobodné vůle a není nikomu vnucován. Snad s výjimkou dětí, které nerady jezdí na chatu. Ovšem plánování na celostátní či dokonce nadnárodní úrovni je něco úplně jiného. Žádná vláda na světě nemá právo vnucovat občanům různé dvouletky pětiletky nebo desetiletky. Také nemá právo říkat občanům co je pro ně dobré a co ne. Je na každém jak se svým osudem naloží a jak využije své možnosti. Evropská unie přece není ústavem pro nesvéprávné občany. Každý ví, co je pro něj nejlepší a neví-li to, je to jen jeho problém.

Rozpusťme postupně EU

Co říci závěrem? Dle mého názoru dnešní Evropská unie není na dobré cestě jak se stát konkurenceschopným světovým hráčem, je-li to vůbec v jejích možnostech. Domnívám se také, že v současné chvíli je otázka zda setrvat v EU nebo zvažovat odstoupení nasnadě. Myslím si, že bychom o budoucnosti Evropského společenství měli vážně přemýšlet a redukovat jej čistě na vztahy obchodní. Nebude-li to současná situace umožňovat přikláním se k postupnému rozpuštění EU. Nechť státy, které mezi sebou chtějí volně obchodovat, uzavřou smlouvy bilaterální či multilaterální.

Michal Šilhánek|blog idnes