Tento komentář měl být zveřejněn v Českém rozhlase, ale nebyl... Přečtěte si ho zde celý a bez cenzury
Autor: Karolina Stonjeková | Publikováno: 07.10.2018 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Sečteno, podtrženo: Opakovaně demokraticky zvolený premiér Orbán byl na koberečku před dámou, která s jakýmikoli exekutivními funkcemi nemá žádné zkušenosti. Žena, jejíž strana nikdy nepřekročila 10 % je hlavním kritikem politika, jehož uskupení naopak nikdy za posledních 16 let nekleslo pod 40 % hlasů.

Dnes měl být na Českém rozhlasu Plus uveřejněn můj komentář z minulého týdne. Leč odvysílán nebyl. A nebude. Oficiálně s odůvodněním, že je prý "slabý".
Jen tak mezi námi - já ani jiné než slabé příspěvky psát neumím - o čemž svědčí i to, že ten minulý se několik dní držel na pozici nejčtenějšího komentáře...
Každopádně vám tu slabotu slabou dávám níže k dispozici k přečtení. Picture si udělejte sami...:-)

EVROPSKÉ PARADOXY
Po událostech minulého týdne máme jasno! Zloduchem roku se stává maďarský premiér Viktor Orbán. 
Je totiž autoritář a navíc hrozba takzvané liberální demokracie, který odmítá přijímat imigranty a neváhá se postavit proti špičkám Evropské unie. Fakt, že nebýt posledně zmiňovaných dvou bodů, nebyl by Orbán nikdy obviňován z těch prvních dvou, ponechme nyní stranou, protože o maďarském premiérovi a jeho politice jsme už v posledních dnech slyšeli mnohé.

Co ale zůstalo našim očím a uším poněkud skryté, je hlavní postava anitorbánovského tažení v Evropském parlamentu, čtyřiačtyřicetiletá poslankyně Judith Sargentiniová. Nepodívat se na tuto dámu i její politickou stranu blíže, by byla věčná škoda, protože tyto informace poskytují o současném stavu Evropské unie několik velmi zajímavých informací a přinášejí několik ještě zajímavějších paradoxů.

Domovská strana Sargentiniové, zvaná Groen Links, vznikla v roce 1989 sloučením 4 stran: Pacifistické socialistické strany, Politické strany radikálů, Evangelické lidové strany, a tu největší perličku si nechme na konec – Komunistické strany Nizozemska. 
Sama Sargentiniová se pak politicky profilovala na takových tématech, jako je boj třeba s klimatickou změnou, podpora migrace, či ženská emancipace. A jak sama přiznává, již jako dítě se s rodiči účastnila demonstrací proti umisťování jaderných zbraní.

Stojí za to zdůraznit, že strana Groen Links nikdy od svého založení nebyla ve vládě a bez ohledu na aktuální preference, zatím nikdy v celostátních volbách nezískala přes 10 % hlasů. V posledních volbách do Evropského parlamentu pak domovská partaj europoslankyně Sargentiniové získala pouze 6,9 % hlasů a o dvě procenta a jednoho europoslance si tak pohoršila oproti volbám v roce 2009.

Sečteno, podtrženo: Opakovaně demokraticky zvolený premiér Orbán byl na koberečku před dámou, která s jakýmikoli exekutivními funkcemi nemá žádné zkušenosti. Žena, jejíž strana nikdy nepřekročila 10 % je hlavním kritikem politika, jehož uskupení naopak nikdy za posledních 16 let nekleslo pod 40 % hlasů.

A naší pozornosti by neměl uniknout ani fakt, že muž, který byl na konci 80. let jednou z předních postav studentského antikomunistického hnutí, nyní stojí proti europoslankyni, jejíž strana z podstatné části vznikala právě na idejích komunismu.

A to je ten největší paradox vůbec! Že onen pověstný evropský mainstream dnes nereprezentuje antikomunistický ochránce konzervativních hodnot, ale naopak dáma z extremně levicové strany s komunistickými kořeny. Jestli je zrovna toto pro Evropskou unii dobrá zpráva, na to nechť už si odpoví každý sám.