V Česku přestává existovat pravicová politika
Autor: Benjamin Kuras | Publikováno: 04.12.2007 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace
Když už i (kdysi tak úzkostlivě slušný politik jako) Nečas dokáže nejapným vtípkem s vážnou tváří hájit premiérovo soukromé mrhání penězi daňového poplatníka, jde česká politika opravdu do stoupy. Když pravicová strana dokáže porušit předvolební zásadu a bez velké diskuse odevzdat další hromadu národních pravomocí nevolené nadnárodní instituci, přestává v Česku existovat pravicová politika. Je už lhostejné, kdo této zemi vládne.

Když už i (kdysi tak úzkostlivě slušný politik jako) Nečas dokáže nejapným vtípkem s vážnou tváří hájit premiérovo soukromé mrhání penězi daňového poplatníka, jde česká politika opravdu do stoupy. Když pravicová strana dokáže porušit předvolební zásadu a bez velké diskuse odevzdat další hromadu národních pravomocí nevolené nadnárodní instituci, přestává v Česku existovat pravicová politika. Je už lhostejné, kdo této zemi vládne. Z politiků všech barev se stala nová třída privilegovaných pašů, kteří si mohou s penězi občanů a s dodržováním zákonů dělat, co se jim zlíbí, protože se zhroutily politické a právní mechanismy, které by jim v tom dokázaly zabránit.

            Tak to začíná fungovat ve všech zemích EU. Češi se to akorát učí rychleji a důkladněji, díky tomu, že postkomunismus v nich nestihl obnovit ty minimální morální skrupule potřebné ke konstrukci a údržbě toho, čemu tak rádi říkají „právní stát“. A všechno naznačuje, že bude ještě hůř.

            Ale protože každé negativum má v sobě nějaký pozitivní rub, hůř může znamenat líp. Jsme totiž svědky téměř nepochopitelného paradoxu: na jedné straně politická elita s morálním kodexem klesajícím na úroveň zaostalých zemí Třetího světa, na druhé straně ekonomický rozmach, jaký Češi nepamatují od První republiky. Růst českého hrubého domácího produktu předhání téměř všechny průmyslové země. Koruna posiluje proti ostatním měnám meteorickou rychlostí – a přesto roste export. Milionáři se množí po desetitisících. Supermarkety, kterých je v Česku na počet občanů a na čtverečný kilometr víc, než v kterékoli západní zemi, jsou nepřetržitě obléhané zjevně zámožnými prostými občany. Dobře vydělává každá benzinka, kterých je ve srovnání například s Německem v hustotě na kilometr snad desetinásobek. Restaurace jsou stále plné, jako by jejich krkolomné zdražování nedokázalo průměrně vydělávajícího občana rozházet. Západní cizinci usazení a podnikající v Česku si libují, jak dobře se zde vydělává a všichni se shodují, že zde panuje „la dolce vita“.

            Někdo někde musí asi něco dělat dobře, bez ohledu na politiky. A tak možná nastal čas přestat se zabývat politikou a politiky, vzít je na vědomí jako jev marginální, nerelevantní a nehodný pozornosti a věnovat se pro změnu sledování toho, jak Češi ve svých firmách a profesích navzdory politice vytvářejí národní prosperitu. Čím je politika upadlejší, tím víc pozorovat každodenní občanský úspěch. Čím je politika vulgárnější, tím víc vyhledávat v okolí noblesu.

            A protože mezi politickými stranami už není žádný poznatelný morální rozdíl, příště volit ne ty pravé či levé, nýbrž ty, kteří si už stačili poctivě vydělat nebo záhadně nahrabat tolik, že brát si ještě něco od daňového poplatníka už přece musí být pod jejich úroveň. Třeba Grosse dohromady s Dalíkem. A vymýšlet, jak se od nich nechat obrat co nejmíň. Třeba tak, jak to dělají dnes mnozí krutě zdaňovaní drobně podnikající Němci: registrovat si firmičku v Irsku nebo na Slovensku, platit tam nízké korporační daně, a doma se vykazovat jako jejich mizerně placení zaměstnanci. Například. Když dokáže politik bydlet v luxusní vile za tržní hodnotu dvacet tisíc, tak za stejných tržních dvacet tisíc platu dokáže podnikavý občan žít jako milionář.

            Je to lepší a tvořivější, než neustálé remcání.

 

MF Dnes 29.11.

/titulek redakce/